ne?“
„Taky si to myslim. Ale prekvapuje me, ze zenich vypada nejak pomatene. Mraci se a tvari tak, jako by okolnost, ze jeho nevesta dostala velke dedictvi, byla pro neho strasnym nestestim. Je nasupeny, zly, popudlivy. Bud je to dobry herec, anebo se vsichni zblaznili.“
„Ale at je tomu tak ci onak,“ pokracoval Oskar Gottlieb, pricemz zastrcil tuzku do kapsy a pak ji znovu vytahl, „zavet je predlozena k overeni a my musime bojovat. Jaky je vas nazor, pane doktore?“
Luders si oprel o operadlo kresla hlavu bez jedineho vlasku na ruzove lebce. Pozoroval kotoucek koure a mluvil, jako by uvazoval nahlas. „Dosici zruseni zaveti soudni cestou bez formalnich duvodu nelze: zavet byla sepsana notarem a byly dodrzeny vsechny zakonne predpisy. Protokolem soudniho a policejniho setreni bylo stanoveno, ze smrt Karla Gottlieba byla dusledkem nestastne nahody vylucujici zly umysl. Co nam zbyva? Dokazat nepricetnost zustavovatele ve chvili sepisovani zaveti. To je jedina, ovsem velmi nejista cesta.“
Luders vypustil dalsi kotoucek koure a obratil se na Gottlieba.
„Reknete mi uprimne, jaky byl vas vztah k zesnulemu bratrovi? Nebyly mezi vami. ehm. rozepre, rozpory?“
„Ne!“ odpovedel rozhodne Oskar Gottlieb.
„A co ten naznak v druhe zaveti?“
Oskar Gottlieb zrudl a zavrtel se na zidli.
„Ten naznak! Pochopte, ze ten naznak je prave hlavni pricinou meho prani soudit se o neplatnost druhe zaveti. Ten naznak me zostuzuje. Neni-li lehke smirit se se ztratou dedickeho prava, jeste tezsi je smirit se s touto insinuaci. Nevim, co ho k tomu vedlo, ale jde jiste o nejake nedorozumeni. Snad me nekdo v bratrovych ocich umyslne ocernil.“
„Ano, je to zamotana historie. Udelam vsechno, co je v mych silach, ale za uspech nerucim.“
Prosluly advokat vypustil treti kotoucek koure a prevedl rec na prijemnejsi otazky tykajici se jeho honorare.
6
SOUDNI PROCES
Soudni proces Oskara Gottlieba proti Else Gluckove vzbudil velky rozruch. Zavratny honorar slibeny proslulemu advokatovi Ludersovi za vyhrany spor, ohromne dedictvi po Gottliebovi a prekvapeni zpusobene jeho zaveti, krasa novopecene dedicky, Gottliebova nahla smrt mesic po sepsani zaveti, to vse poskytovalo nevycerpatelnou latku tisku i povestem mezi lidmi. Nejvetsi zajem vyvolaval pomer mezi bratry Karlem a Oskarem Gottliebem, vztah Elsy Gluckove ke Karlu Gottliebovi a k Sauerovi. Co se odehralo mezi Karlem a Oskarem Gottliebem? Proc neboztik vydedil sveho bratra? Tato otazka zajimala i soud.
Zaloba Oskara Gottlieba, sepsana dovednou rukou advokata Luderse, se zakladala na tom, ze zustavitel ve chvili sepisovani zaveti „nebyl pri zdravych smyslech a dobre pameti“. K provedeni dukazu bylo vynalozeno mnoho usili. Mrtvola Karla Gottueba byla exhumovana a nejlepsi profesori provedli pitvu mozku. V protokolu predlozenem v teto veci soudu byla podrobne popsana vaha, barva mozku, mnozstvi mozkovych zavitu, zacinajici skleroza; hlavni ukol vsak splnen nebyl. Znalci nemeli odvahu udelat prime zavery o Gottliebove nepricetnosti presto, ze pod Ludersovym vlivem nasli „jiste anomalie“.
Ale Luders mel v zaloze dobre poucene svedky. S temi si umel poradit lepe nez se znalci. Karla Gottlieba, ktery stal v cele mamutiho podniku, obklopovalo mnoho lidi. Nebylo tezke ziskat mezi nimi svedky, kteri by byli ochotni za slusnou odmenu vydat jakekoli svedectvi.
Hlavni ucetni rozesmal pritomne vylicenim jednoho konicka zesnuleho: jeho vyjimecnou az chorobnou zalibu v racionalizaci. Tak napriklad si Karel Gottlieb nechal zaridit zdviz, na jejiz plosine bylo kreslo od jeho psaciho stolu. Zdviz spojovala dve podlazi. Gottlieb stiskl knoflik a ze sveho bytu v prvnim poschodi sjizdel do prizemi, do banky. Kdyz podepsal listiny nebo si pohovoril s klientem, vznesl se i se svym kreslem jako divadelni buh do prvniho poschodi, primo k psacimu stolu, a pokracoval v praci.
Gottlieb nemel rad, kdyz ho pri praci vyrusovali sluhove nebo urednici. „To rusi myslenkovou cinnost,“ rikaval. Proto byly po celem dome instalovany dopravniky. Vse co potreboval, at to byla kniha, salek caje nebo krabice s doutniky, objednaval si telefonicky a za chvili mu to bylo privezeno na bezicim pase dopravniku.
„Jeho zaujeti pro hygienu take hranicilo s manii,“ uvadel jeden ze svedku. „Ve vsech mistnostech byly teplomery, hydromery a slozite pristroje, ktere zajistovaly slozeni vzduchu a cistily ho. Gottlieb neuznaval obvyklou ventilaci. “Venkovni vzduch, znecisteny prachem a jedovatymi benzinovymi vypary, nevycisti vzduch v dome,“ rikaval. Vzduch byl cisten chemicky. Zvlast urcena osoba pecovala o neustale udrzovani teploty na dvanacti stupnich Celsia. V lete se teplota umele snizovala a vzduch nesmel byt ani suchy ani vlhky, aby v nem neubyvalo kysliku a neobjevoval se kyslicnik uhlicity; vzduch se umele ozonoval.“
Nove povolani znalci-psychiatri byli uspesnejsi, anebo jim Luders lepe zaplatil. Predlozili svuj znalecky posudek pod ucenym nazvem „Psychoza zesnuleho Karla Gottlieba“. Spor se zacal vyvijet ve prospech Oskara Gottlieba. Zustavala jen jedna otazka, a ta ztezovala rozhodnuti soudu: pomer Karla k Oskarovi. Je pravda, ze i v teto otazce poskytla rada svedku prizniva svedectvi a potvrdila existenci „bratrskych citu“ mezi Karlem a Oskarem. Ale k roztrzce mezi obema bratry mohlo dojit z jakehokoli ciste soukromeho duvodu, ktery nemuseli znat ani nejblizsi lide. Nastesti pro Oskara nemohl nikdo dokazat, ze by bylo mezi bratry k nejake roztrzce doslo. Luders uz byl presvedcen o vitezstvi a v myslenkach disponoval velkym honorarem. Vila v Nizze. nove auto. Marietta. Luders spokojene mhouril oci.
Tehoz dne, kdy soud mel vynest rozsudek, nevesli se do salu vsichni ti, kteri si chteli rozsudek vyslechnout. Zvedavci vyhlizeli Elsu Gluckovou, ale ta tu nebyla. Zastupoval ji Sauer.
Luders prekonal sam sebe a pronesl skvelou rec. Dovedne rozebiral vypovedi znalcu a svedku, delal prekvapiva srovnani a zavery a vyborne vyvratil vystoupeni zachmureneho Sauera. Nekolikrat byly vtipne Ludersovy poznamky odmeneny potleskem obecenstva, ktere ve sve vetsine zrejme stranilo zakonnym dedicum, tedy Oskaru Gottliebovi. Pri veskere nezaujatosti soudcu bylo patrne, ze i oni zacinaji byt na Gottliebove strane.
„Neni prece dulezite, jaky pomer mel Karel Gottlieb k memu mandantovi Oskaru Gottliebovi,“ prohlasil Luders v zaveru sve reci. „Jaky vyznam mohou mit sympatie nebo antipatie dusevne nemocneho cloveka? Sauer rika, ze Karel Gottlieb byl schopen ridit svuj velky podnik.“ Luders pokrcil rameny. „Dejiny znaji priklady, kdy sileni kralove vladli velkym statum, a narod nemel ani tuseni o jejich stavu.“
Mezi obecenstvem se ozval potlesk. Predseda soudu zvonil.
V te chvili povstal ze sveho mista Oskar Gottlieb. Vypada jako namesicny. S nehybnou tvari, pomalu a lhostejne pristoupil k soudcovskemu stolu a malatne pronesl:
„Prosim o slovo.“
Nastalo hluboke ticho.
Jako by si na neco vzpominal, Oskar Gottlieb pokracoval:
„Doktor Luders nemluvi pravdu. Karel byl pricetny a zdrav. A pravem me vydedil. Provinil jsem se vuci nemu.“
V sale bylo napjate ticho. Luders zrozpacitel, pak ale vstal, pristoupil k Oskaru Gottliebovi a rozhorcene ho zatahal za rukav.
„Co to povidate? Vzpamatujte se! Vsechno pokazite! Zblaznil jste se?“ sipal starci do ucha.
Oskar odstrcil jeho ruku a zlostne zakricel:
„Co mi to tu septate? Neruste me! Jdete pryc! Ano, provinil jsem se vuci Karlovi. Nemohu rici, cim jsem se provinil. Je to rodinna zalezitost. A neni to ani dulezite.“
Dokonce i soudci byli prekvapeni.
„Proc ale o tom mluvite teprve ted?“ otazal se predseda soudu.
„Proto. to proto,“ Gottlieb se zamyslel, jako by ztratil souvislost, a pak pokracoval: „Protoze jsem netusil, ze se zesnuly bratr seznamil s nekterymi okolnostmi. Dovedel jsem se to teprve dnes. Elsa Gluckova si zaslouzi to dedictvi, ne ja.“
Soudni sin zacala najednou dunet jako protrzena hraz. Predseduv zvonek byl prehlusovan krikem. Pobledly Luders vravoravym krokem dosel k svemu stolku, tresouci se rukou vzal sklenku a napil se vody. Sklenka mu zvonila o zuby, voda stekala po brade.
