Druha olaneta smrti

ktere v teto forme neni uplne, dokud nedoplnite na teto planete. Na planete o jine hmotnosti bude vysledek pozorovani jiny. Gravitacni zakon predstavuje vzorec

m*M

F = ——

d2

a ten lze pouzit k vypoctu gravitacni sily mezi dvema telesy kdekoli. Tak se vyjadruji zakladni a nemenitelne principy, ktere plati za vsech okolnosti. Jestli budete chtit mit nejake skutecne eticke zakony, ty budou muset mit tutez univerzalni platnost.

Budou muset platit na Cassylii a na Pyrru, nebo na jakekoli jine planete, a v libovolne spolecnosti, jaka existuje. Coz nas privadi zpatky k vam. To, co tak vznesene — s velkymi pismeny a nabubrelou okazalosti — nazyvate zakony etiky, nejsou vubec zadne zakony, ale jenom zlomky kmenoveho etosu, primitivniho ustanoveni, ktere zavedli poustni pastevci, aby ve svem dome nebo stanu udrzeli urcity rad. Tato pravidla nemohou mit vseobecnou platnost — to jiste chapete i vy. Jen si vzpomente na ruzne planety, na nichz jste byl, a na radu podivnych i bajecnych zvyklosti, podle nichz se lide vuci sobe chovaji — a pak si zkuste predstavit desatero chovani, ktere by ve vsech tech spolecnostech platilo. Nemozna predstava. Vsadim se vsak, ze mate pro me desatero pravidel, kterymi se mam ridit, a pokud jedno z nich celkem zbytecne zakazuje uctivat vyrezavane modly, dovedu si predstavit, jak vseobecne platna jsou ta ostatni. Nechovate se eticky, kdyz se je snazite uplatnovat, kdekoli se ocitnete — tim se jenom velice specifickym zpusobem vydavate na cestu k sebevrazde!”

„Vy me urazite!”

„V to doufam. Jestli se vam nijak jinak nemuzu dostat na kuzi, mozna ze vas ze stavu moralni strnulosti probere urazka. Jak jste se jen opovazil uvazovat o tom, ze me budete soudit za kradez v cassylijskem kasinu, kdyz jsem se dopustil jen toho, ze jsem se prizpusobil jejich etickemu kodu! V kasinu se hraje podvodne, takze podle jejich mistniho etosu musi zakon podvodnou hru legalizovat. Prelstil jsem je tedy podle pravidel jejich zakonne normy. Jestli schvalili taky zakon oznacujici podvod pri podvodne hre za nezakonny, pak nikoli podvod, ale zakon postrada etiku. Kdyz me tedy vlecete na Cassylii, abych byl podle takoveho zakona souzen, nechovate se eticky, a ja jsem bezbranna obe? spatneho cloveka.”

„Pri pravici satanove!” vyjekl Mikah. Vyskocil na nohy, zacal pred Jasonem prechazet sem a tam a vzrusenim spinal a rozpinal ruce. „Ted se me pokousite zmast svou semantikou a takzvanou etikou, coz neni nic nez prachsprosty oportunismus a prospecharstvi. Existuje vsak vyssi zakon, ktery se neda zpochybnovat…”

„To je vylozena blbost — a to mohu dokazat.” Jason ukazal na knihy na stene. „Mohu to dokazat pomoci vasich vlastnich knih, te lehci literatury, kterou mate tam na policce. Ne knizek Akvinskeho — ty jsou moc tluste. Ale ten svazek, co ma na hrbetu Lull. Neni to Knieha o Radu Rytierstva od Ramona Lulla?”

Mikah vytrestil oci. „Vy jeho dilo znate? Vy jste s Lullovou tvorbou obeznamen?”

„Samozrejme,” prohlasil Jason se samozrejmosti, na kterou nemel pravo, protoze toto byl jediny titul z cele sbirky, na ktery si vzpomnel, ze cetl — ten podivny nazev mu utkvel v hlave. „Ted mi dovolte, abych do neho nahledl, a predvedu vam, co mam na mysli.” Rikal to prirozene, aby nevzbudil nejmensi podezreni, ze prave o takovy zvrat po celou dobu usiloval. Usrkaval caj, z vnitrniho napeti nedaval nic najevo.

Mikah Samon vytahl z policky knihu a podal mu ji.

Jason rychle listoval strankami a pritom hovoril. „Ano… ano, tohle je ono. Temer idealni priklad toho, jak uvazujete. Mate Lulla rad?”

„Je inspirujici!” zazaril Mikah, oci se mu zaleskly. „Z kazdeho radku dycha krasa a slova Pravdy, na ktere jsme ve shonu moderniho zivota zapomneli. Sladeni a dukaz vztahu a vazeb mezi mystickym a konkretnim. Za pouziti symbolu vysvetluje vsechno naprosto logicky.”

„Lull dokazuje nic o nicem,” namitl Jason durazne. „Jen si se slovicky hraje. Vezme jedno slovo, propujci mu abstraktni a nerealny vyznam a pak tento vyznam dokazuje tim, ze ho vztahne k jinym slovum, ktera maji stejne nejasne koreny. Jeho fakta nejsou fakty — jsou to jen zvuky bez vyznamu. Toto je hlavni kriterium, podle nehoz se vas vesmir lisi od meho. Vy zijete ve svete bezvyznamnych skutecnosti, ktere neexistuji. Muj svet sestava ze skutecnosti, ktere lze zvazovat, prezkusovat a logicky dokazovat ve vztahu k jinym skutecnostem. Moje fakta jsou neotresitelna a neoddiskutovatelna. Proste existuji.”

„Predvedte mi jeden z vasich neotresitelnych faktu,” pronesl Mikah hlasem, ktery znel tiseji nez Jasonuv.

„Tamhle,” ukazal Jason. „Ta velka zelena kniha nad stolem. V ni jsou takova fakta, o jejichz pravdivosti nebudete pochybovat ani vy — snim vsechny stranky, jestli budete. Podejte mi ji.” To nadmiru troufale tvrzeni pronesl hnevive — a Mikah se na navnadu chytil. Podal Jasonovi pozadovany svazek, a podal mu ho obema rukama, protoze to byl svazek velice objemny, vazany do kovu a tezky.

„Ted pozorne poslouchejte a pokuste se chapat, i kdyz to pro vas nebude nijak snadne,” upozornoval Jason, kdyz svazek otviral, a to, ze naznacil pochybnosti o Mikahove chapavosti, vyvolalo u adresata kysely usmev. „Je to hvezdna efemerida a je nacpana fakty jako vejce masem. Svym zpusobem je to historie lidstva. Ted se podivejte na skokovou obrazovku na ridicim pultu a pochopite, co mam na mysli. Vidite tu horizontalni zelenou caru? No, to je nas kurs.”

„Jelikoz tato lod patri mne a sam ji pilotuji, jsem si toho vedom,” odsekl Mikah. „Pokracujte v dokazovani.”

„Mejte se mnou trpelivost,” prosil Jason. „Pokusim se byt strucny. — A ten cerveny bod na zelene care je poloha nasi lode. Cislo nad obrazovkou predstavuje nas pristi navigacni bod, misto, kde gravitacni pole hvezdy je dostatecne silne, aby se pri skoku prostorem dalo urcit. Ta hvezda ma kod BD 89-046-299. Najdu jej v seznamu.” Rychle listoval strankami. „A podivam se, co to je. Hm, jmeno nema, ale znackovy kod o ni hodne vypovida. Podle tehle znacky je tam planeta nebo planety, na nichz clovek muze zit, avsak neda se z ni poznat, jestli tam nejaci lide ziji.”

„Kam tim vsim mirite?” chtel vedet Mikah.

„Trpelivost — za chvilku uvidite. Ted se podivejte na obrazovku. Ta zelena tecka, ktera se care znazornujici kurs priblizuje, je BNP — bod nejvetsiho priblizeni. Az cervena a zelena tecka spolu splynou…”

„Dejte mi tu knihu,” rozkazal Mikah a udelal krok vpred najednou si uvedomil, ze neco neni v poradku. Zpozdil se jen o okamzik.

„Tady je vas dukaz!” zvolal Jason a knihu hodil — ta proletela skokovou obrazovkou a zasahla citlive obvody za ni. A nez zasahla, Jason za ni poslal druhou knihu. Ozval se zvonivy naraz, zablesklo svetlo a zapraskaly zkratovane obvody.

Podlaha hrozive zastenala, kdyz se nahle prerusily kontakty a lod propadla do normalniho prostoru.

Mikah chroptel bolesti na podlaze, kam ho nahly prechod letoveho rezimu srazil. Jason, upoutany k sedadlu, s usilim potlacoval zvedani zaludku a tmeni pred ocima. Kdyz se Mikah potacive zvedal na nohy, Jason peclive zamiril a do kouriciho, zdemolovaneho pocitace hodil tac i misky.

„Tady mate svoji skutecnost,” prohlasil vitezoslavne. „Svoji nevyvratitelnou skutecnost, pozlacenou a s uranovym jadrem. Ted uz na Cassylii nepoletime!”

3

„Nam obema jste privodil zahubu,” rekl Mikah — oblicej mel stazeny a pobledly, ale hlas vyrovnany.

„To neni zcela presne,” odporoval Jason. „Zahubu jsem privodil rizenemu skoku, takze se k jine hvezde nedostaneme. Nas pohon je v poradku, a proto muzeme pristat na nektere z techto planet — sam jste videl, ze nejmene jedna z nich je obyvatelna.”