Meta odhodila obal a pohlizela na vejcovity tvar na kolech. „Co je to — bomba?“ zeptala se.
„Proboha ne. Tohle je neco mnohem dulezitejsiho.“ Naklonil bednu a jeji obsah se vykulil na podlahu.
Bylo to temer nevyrazne, leskle kovove vejce, dobre metr vysoke, s mensi stranou nahore. Sest kolecek s gumovymi pneumatikami, po trech na kazde strane, je drzelo v bezpecne vzdalenosti od podlahy a nahore byl ovladaci panel s pruhlednym krytem. Jason natahl ruku a viko odklopil, pak zmackl knoflik s oznacenim „zapnuto“ a svetla na panelu se rozzarila.
„Co jsi zac?“ zeptal se.
„Tohle je knihovna,“ odpovedel duty kovovy hlas.
„Nac to je?“ odfrkla Meta a otocila se k odchodu.
„Povim ti to,“ rekl Jason a zvedl ruku, aby ji zadrzel, pripraven rychle odskocit, kdyby se pokusila o nejaky chvat. „Tohle zarizeni je nase zpravodajska sluzba ve vojenskem slova smyslu. Copak jsi zapomnela, co vsechno jsme museli procist, abychom vubec neco zjistili o historii vasi planety? Potrebovali jsme fakta, na nichz bychom staveli, a nemeli jsme vubec zadna. No a ted nejaka mame.“ Pohladil hladky bok knihovny.
„Co asi muze tahle hracicka vedet, aby nam to pomohlo?“
„Tahle nase hracicka, jak ji tak legracne nazyvas, stoji pres 982 tisic kreditu plus prepravne.“
To bylo na ni prilis. „Coze? Za to bys mohl vybavit celou armadu. Zbranemi, munici.“
„Myslel jsem si, ze na tebe udela dojem. A vstip si laskave do sve mimoradne roztomile blondate hlavicky, ze armady kazdy problem nevyresi. Brzy narazime na novou kulturu, na novou planetu, a chceme otevrit na spravnem miste dul. Ta tvoje armada nam nerekne nic o mineralogii nebo antropologii ci ekologii nebo exobiologii…“
„Tahle slova si vymyslis.“
„Jen si neprej, abych si vymyslel! Myslim, ze si vubec neuvedomujes, kolik knihoven je nacpano do kovove schranky tohohle stvoreni. Knihovno,“ rekl a ukazal na ni teatralne, „povez nam neco o sobe.“
„Jsem model 427-1587, typ IX, vylepseny, s fotodigitalni pameti na bazi laseru a integrovanym obvodem…“
„Dost!“ naridil Jason. „Knihovno, musis dokazat neco lepsiho. Muzes popsat sama sebe v jednoduchem faxovacim jazyce?“
„Dobre, tak poslouchejte,“ vitezoslavne zahovorila knihovna. „Vsadim se, ze jste jeste nikdy nevideli typ IX, vrchol knihovnickeho luxusu…“
„Natrefili jsme na tlacitko pro reklamni reci, ale aspon jim budeme rozumet.“
„…a skutecne nejnovejsi priklad toho, cemu mladenci, kteri tenhle mechanismus sestrojili, s oblibou rikaji technika integrovaneho obvodu. Nuze pratele, nepotrebujeme galakticke tituly, abychom pochopili, ze typ IX je neco noveho ve vesmiru. Ta integrovana atd. hatmatilka neznamena nic jineho, nez ze toto je myslici stroj, nad ktery neni. Ale kazdy potrebuje neco, o cem by premyslel, zrovna tak jako neco, s cim by myslel, a prave tak jako vy ve sve hlave, ma typ IX svou vlastni pame?. Pame?, ktera obsahuje celou knihovnu na univerzite v Haribay, jez ma tolik knih, ze byste je za cely zivot ani nespocitali. Tyto knihy byly rozlozeny na slova a ta slova zase na bity, ktere byly zaznamenany na male cipy ze silikonu do mozku typu IX. Tato pame?ova cast mozku neni vetsi nez lidska sevrena pest — mala pest — protoze na kazdych deset ctverecnich milimetru pripada pres 545 milionu bitu. Ani nemusite vedet, co je bit, abyste pochopili, jak je to uzasne. V tomto mozku jsou veskere dejiny, vsechny vedy a filozofie. Take lingvistika. Chcete-li vedet, jak se rekne syr v zakladnich galaktickych jazycich podle poradi poctu lidi mluvicich temito jazyky, je to tohle…“
Kdyz se vyrinul rychly proud slabik, Jason se otocil k Mete a zjistil, ze je pryc.
„Tahle vec dokaze vic nez prekladat slovo „syr,“ prohodil a zmackl knoflik „vypnuto“. „Jen pockej a uvidis.“
Pyrrane byli docela s?astni, ze mohli behem letu na Felicity lelkovat, podrimovat a zivat jako tygri s plnym zaludkem. Jenom Jason pochoval nutnost vyuzit casu ucelne. Vyhledal vsechny odkazy v knihovne, aby ziskal informace o Felicity a slunecni soustave, do niz patri, a od studia ho odvadelo pouze Metino vasnive, ale neochabujici objeti. Meta soudila, ze jsou daleko zajimavejsi zpusoby, jak travit ty dlouhe hodiny, a Jason, kdyz uz byl jednou odtrzen od sve prace, s ni nadsene souhlasil.
Kdyz je podle lodniho casu delil jeden den od okamziku, kdy meli podle programu prejit z kosmickeho skoku do soustavy Felicity, Jason svolal plenarni schuzi do jidelny.
„Tak sem letime,“ rekl a poklepaval na velky diagram poveseny na stene. Panovalo naproste ticho a stoprocentni pozornost, nebo? brifink ve vojenskem stylu byl pro Pyrrany neco jako jidlo a piti.
„Ta planeta se jmenuje Felicity a je to pata planeta bezejmenne hvezdy tridy F-1. To je bila hvezda s asi dvojnasobnou jasnosti nez vlastni G-2 slunce Pyrru a vydava mnohem silnejsi ultrafialove zareni. Muzete se tesit, ze se pekne opalite. Devet desetin jejiho povrchu pokryva voda s nekolika retezci vulkanickych ostrovu a je tam jen jedna pevnina, ktera je dostatecne velka, aby se mohla nazyvat kontinentem. Je to tahle. Jak vidite, vypada jako rozplacla dyka, se spickou dolu, uprostred rozdelena chranicem ruky. Ta cara zde, predstavovana chranicem, je obrovsky geologicky zlom, ktery se tahne pres kontinent z jedne strany na druhou, celistva stena, ktera je vysoka od tri do deseti kilometru. Tato stena a pasmo hor za ni maji pronikavy ucinek na kontinentalni pocasi. Na planete je daleko vetsi teplo nez na vetsine ostatnich obyvatelnych planetach — teplota na rovniku je blizko bodu varu — a pouze to, ze kontinent je umisten pobliz severniho polu, cini zivot snesitelnym. Vlhky, teply vzduch se pohybuje severnim smerem a zasahuje sraz a hory, kde se na jiznich svazich srazi v des?. K jihu steka z hor spousta velkych rek a byly tam spatreny znamky zemedelstvi a osidleni — ale to muze z Johnovy spolecnosti nezajimalo: magnetometry a gravitometry strelkou ani nehnuly. Ale tady nahore“ — poklepal na severni polovinu kontinentu, na „rukoje?“ dyky — „tady nahore indikatory primo zdivocely. Masiv hor, ktery postrcil severni polovinu nahoru tak vysoko, ze zpusobil zlom uprostred kontinentu, namichal loziska tezkych kovu. Tak tady budou muset byt doly, uprostred nejopustenejsiho kousku krajiny, o jake jsem kdy slysel. Je tam malo vody nebo zadna, pasmo hor ji vetsinou stoji v ceste, a co se prece jen za hory dostane, obvykle spadne na toto obrovske plato jako snih. Je mrazive, vysoke, suche — a smrtici a nikdy se nemeni. Felicity nema osove nakloneni, jez by stalo za rec, takze zmeny rocnich obdobi jsou tak nepatrne, ze je lze stezi postrehnout. Pocasi na jakemkoliv miste zustava stale stejne. A abych uplne vycerpal tento vysoce pritazlivy obraz toho idealniho mista pro osidleni: lide, kteri tam nahore ziji, jsou tak nebezpecni — nebo jeste nebezpecnejsi — nez jakakoliv forma zivota, s kterou jste se kdy setkali na Pyrru. Nas ukol bude usadit se primo mezi nimi, vystavet sidliste a otevrit dul. Mate nejake navrhy, jak to provest?“
„Ja vim, jak to udelat,“ prohlasil Clon a pomalu vstal. Byl to rozlozity, statny muz s hustym vycnivajicim obocim. Vaha jeho kostnateho celniho laloku byla urcite vyrovnana jeste mohutnejsi kosti vzadu v lebce, takze pro mozkovnu zbylo jen malo mista. Mel vyborne reflexy, nepochybne zkratove jako nejaky soucasny dinosaurus, ale jakekoliv myslenky, ktere musely tak zkostnatelou lebkou proniknout, se vynorovaly nesmirne obtizne. Byl tim poslednim, od koho by Jason ocekaval odpoved.
„Ja vim, jak to udelat,“ opakoval Clon. „Vsechny je pobijeme. Pak uz nas nebudou otravovat.“
„Dekuji za navrh,“ rekl Jason vazne. „Svou zidli mas primo za sebou, tak ji pouzij. Tvuj navrh je stoprocentne pyrransky, rovnez v tom smyslu, ze ho chces pouzit na druhe planete, i kdyz na te prvni selhal. Jakkoliv to zni pritazlive, v genocide si nebudeme libovat. Pro nas problem pouzijeme sve inteligence, ne zubu. Pokusime se ten svet otevrit, ne ho jednou provzdy zavrit. Ja navrhuji otevreny tabor, uplny opak opevneneho lagru, ktery postavili lide z Johnovy spolecnosti. Kdyz budeme opatrni a budeme sledovat peclive okolni krajinu, nemuze nas nic prekvapit. Doufam, ze dokazeme navazat styk s mistnim obyvatelstvem a zjistit, co maji proti hornikum nebo lidem z jinych planet, a pak se pokusime jejich nazory zmenit. Jestli mate nekdo lepsi navrh pro planovanou akci, prihlaste se hned ted. — A pak pristaneme tak blizko puvodniho sidliste, jak jen budeme moci, a budeme cekat na kontakt. Oci budeme mit otevrene, vime, co se stalo prvni vyprave, takze si dame moc dobry pozor, aby se to nestalo nam.
Najit misto puvodniho dolu bylo velice snadne. Ridka vegetace, ktera behem roku vyrostla, nestacila zakryt spalenou jizvu na povrchu krajiny. Magnetometr jasne indikoval opustene tezke strojni zarizeni, a Rvac dosedl na zem tesne u neho. Seshora vypadala zvlnena step jako bez zivota, a vypadala tak jeste vic, jakmile pristali. Jason stal v otevrenem vzduchovem uzaveru a zachvel se, kdyz ho zasahl prvni poryv sucheho, ledoveho vzduchu; trava sustila a zrnka prachu se se sycenim odrazela od trupu lodi. Mel v umyslu byt venku prvni, ale Rhes nahodou vrazil do Kerka, kdyz prichazel nahoru, takze sedovlasy Pyrran uklouzl a skocil na zem.
