Prvni planeta smrti

zlomku galaktickeho casu se veskera divokost spouta do hodnych, stabilnich sloucenin. Pro tvora dychajiciho kyslik muze byt takova atmosfera jedovata, ale brana jako takova je neskodna jako slabe pivo.

Existuje pouze jedina kombinace, ktera je jako atmosfera planety cistym jedem. Spousta vody, nejvsestrannejsiho rozpoustedla, jake clovek muze najit, plus volny kyslik k tomu, aby pusobil…”

„Voda a kyslik!” neudrzel se Jason. „Mas na mysli Zemi… nebo planetu, jako je tahle Cassylia? To je absurdni!”

„Vubec ne. Protoze ses v takovem prostredi narodil, povazujes je za spravne a prirozene. Povazujes za samozrejme, ze kovy koroduji, linie pobrezi se meni a boure rusi komunikacni vlny. To je na svetech s kyslikem a vodou bezne. Na Pyrru jsou tyto jevy umocneny na entou.

Nase planeta ma sklon osy temer 42°, a proto jsou zde obrovske vykyvy teplot od jednoho rocniho obdobi k druhemu. Toto je jedna z hlavnich pricin, proc se neustale meni ledove oblasti. Pocasi vznikajici za takovych podminek je — receno mirne — velkolepou podivanou.”

„Jestli je tohle vsechno,” rekl Jason, „nechapu proc…”

„To neni vsechno…, to je sotva zacatek. Sira more pusobi destrukcne dvojim zpusobem. Jednak tim, ze dodavaji vodni paru, aby se udrzoval kolobeh vody, a jednak tim, ze zpusobuji vznik obrovskych prilivovych vln. Pyrrovy dva satelity, Samas a Bessos, se cas od casu spoji a vytvori na oceanech vlny vysoke az tricet metru. A pokud jsi nevidel, jak se takova vlna preleje pres cinnou sopku, pak jsi nevidel nic.

Na Pyrrus nas privedly tezke prvky… a tytez prvky udrzuji planetu ve vulkanickem varu. V bezprostrednim hvezdnem sousedstvi existuje nejmin trinact supernov. Na vetsine jejich planet lze tezke prvky samozrejme nalezt…, ale taky naprosto nedychatelnou atmosferou. Dlouhodoba prumyslova tezba se vsak neda provadet jinak nez v ramci sobestacne kolonie, a proto padla volba na Pyrrus, kde radioaktivni prvky, uzavrene do jadra planety, obklopuje plas? z lehcich prvku. To sice poskytuje atmosferu, jakou clovek potrebuje, ale rovnez to znamena neutuchajici vulkanickou cinnost, jak si roztavene magma razi cestu k povrchu.”

Jason poprve nereagoval zadnou namitkou. Snazil se predstavit si, jak muze vypadat zivot na planete, ktera neustale bojuje sama se sebou.

„To nejlepsi jsem si nechal na konec,” pokracoval Kerk sarkasticky. „Ted, kdyz mas urcite poneti o tom, jake je prostredi… predstav si, jake formy zivota by v nem asi mohly existovat. Pochybuji, ze na jinych planetach zije nejaky druh, ktery by u nas dokazal chvili prezit. Flora a fauna na Pyrru jsou skutecne drsne. Bojuji proti svemu svetu i proti sobe navzajem. Genetickym vyberem se za stovky tisic let vyvinuly formy, ktere by nahanely hruzu i elektronickemu mozku. Opancerovane, jedovate, opatrene spary a vybavene ostrymi tesaky. To plati o vsem, co chodi, mava kridly nebo se jenom krci na miste a roste. Videls nekdy rostlinu, ktera ma zuby… a kouse? Myslim, ze bys ani videt nechtel. To bys musel na Pyrrus a to by znamenalo, ze by te neco zabilo za nekolik okamziku pote, co bys opustil lod. Dokonce i ja budu muset projit aklimatizacnim kursem, nez budu moci po pristani vyjit na volne prostranstvi. Nekonecny boj o preziti nuti zivotni formy stale se prizpusobovat, aby obstaly. Smrt je prosta, ale vede k ni tolik cest, ze se vsechny nedaji vyjmenovat.”

Neradostne pocity stlacily jeho siroka ramena jako zavazi. Na delsi chvili se zahloubal, pak se viditelne zachvel, aby je ze sebe setrasl. Soustredil se znovu na jidlo, vytrel z talire s?avu z masa a o nekterych z tech pocitu se rozhovoril.

„Neexistuje zrejme zadny logicky duvod, proc bychom meli zustavat a ten nekonecny boj podstupovat. Az na to, ze Pyrrus je nasim domovem.” Posledni kousek chleba nasakly s?avou zmizel a Kerk naprahl prazdnou vidlicku na Jasona. „Bud rad, ze na Pyrru nebydlis a ze tam nikdy nebudes muset byt.”

„A prave v tom se mylis,” pronesl Jason tak klidne, jak jen dokazal. „Ja se totiz vratim s tebou.”

4

„Nemluv nesmysly,” rekl Kerk, kdyz vytacel novou objednavku stejneho stesku. „Sebevrazda se da spachat mnohem jednodussimi zpusoby. Copak si neuvedomujes, ze ted je z tebe milionar? S tim, co mas v kapse, muzes stravit zbytek sveho zivota na planetach rozkose. Pyrrus je planeta smrti, nikoli pozoruhodnost pro naladove turisty. Nemohu ti dovolit, aby ses se mnou vratil.”

Hraci, kteri se nedovedou ovladat, se vysokeho veku nedozivaji. V Jasonovi to nyni vrelo, ale ten vztek se navenek projevil zcela opacne — totiz netecnym vyrazem a klidnym hlasem.

„Nerikej mi, Kerku Pyrrusi, co mi muzes nebo nemuzes dovolit. Jsi poradny kus chlapa a se zbrani jsi rychly, ale proto jeste nejsi mym opatrovnikem. Muzes udelat jedine to, ze mi zabranis, abych letel ve tve lodi. Ja si vsak klidne mohu dovolit dostat se tam jinak. A nesnaz se mi namlouvat, ze chci na Pyrrus kvuli jeho pozoruhodnostem, kdyz nevis, co me tam doopravdy tahne.”

Jason se ani nesnazil vysvetlovat, co ho tam tahne, ty duvody byly prilis osobni a sam si je uvedomoval jen zpola. Cim vic cestoval, tim vic veci mu pripadalo stejnych. Stare, civilizovane planety splyvaly do jednotvarne podobnosti. Vsechny hranicni svety se vyznacovaly stejne primitivnimi prechodnymi tabory v lesich. To neznamenalo, ze by ho galakticke svety nudily, ale jen to, ze uz poznal hranice jejich moznosti — jen svoje jeste nepoznal. Dokud se v jeho zivote neobjevil Kerk, nepovazoval nikoho za silnejsiho, nez byl sam, ba ani za sobe rovneho. To nebyla jen samolibost, to byla skutecnost. A nyni byl nucen smirit se s tim, ze existuje cela planeta lidi, kteri by mohli byt silnejsi nez on. Nikde by vsak nenasel klid, dokud by si tam nezajel a nepresvedcil se na vlastni oci. I kdyby mel pri tom prijit o zivot.

Nic z toho se nedalo Kerkovi vypravet. Mel vsak jeste jine duvody, ktere budou pro Kerka pochopitelnejsi.

„Nejsi proziravy, kdyz mi branis letet na Pyrrus,” pokracoval Jason. „Nebudu se zminovat o takovem ci onakem moralnim zavazku, ktery mas vuci mne za to, ze jsem vyhral penize, ktere jste potrebovali. Ale co priste? Jestlize jste potrebovali takove smrtonosne zbozi jednou, budete je pravdepodobne potrebovat zase. Nebylo by lepsi mit po ruce me, ktery se dobre osvedcil, nez si vymyslet neco noveho a mozna nespolehliveho?”

Kerk zamyslene zvykal druhou porci stesku. „Na tom neco je. A musim priznat, ze jsem na to driv nepomyslel. To je nectnost, pro nas Pyrrany typicka, ze o budoucnosti neuvazujeme. Dost problemu mame s tim, abychom prezili ze dne na den. Proto jsme si zvykli celit nahlym nebezpecim, tak jak prichazeji, a nechat nejistou budoucnost, a? se stara sama o sebe. Muzes jet se mnou. Doufam, ze budes jeste nazivu, az te budeme potrebovat. Jako pyrransky velvyslanec pro mnohe svety te oficialne zvu na nasi planetu. Veskere vylohy hradime. Podminkou je, ze beze zbytku uposlechnes vsech nasich narizeni, tykajicich se tveho osobniho bezpeci.”

„Podminku prijimam,” souhlasil Jason. A v duchu se sam sobe divil, proc ma takovou radost z toho, ze podepsal prikaz ke sve vlastni smrti.

Kerk polykal uz treti moucnik, kdyz se ozvalo kratke signalni zabzuceni jeho hodinek. Okamzite vidlicku odlozil a povstal. „Je cas jit,” konstatoval. „Ted pojedeme podle casoveho planu.” Zatimco se Jason namahave zvedal, hazel do automatu jednu minci za druhou, dokud se nerozsvitila kontrolka ZAPLACENO. Vzapeti vysli ven a spechali rychlymi kroky.

Jasona nijak neprekvapilo, kdyz se ocitli na verejnem eskalatoru v nevelke vzdalenosti za restauraci. Zacinal si uvedomovat, ze od chvile, kdy opustili kasino, Kerk kazdy jejich pohyb peclive naplanoval a nacasoval. Urcite byl vyhlasen poplach a cela planeta po nich nyni patrala. Avsak zatim si sebemensi znamky po pronasledovani nepovsimli. Nebylo to poprve, kdy Jason musel prchat s vladnimi organy tesne v patach, ale poprve ho pri necem takovem nekdo vodil za ruku. Musel se usmat, ze s tim tak samozrejme souhlasil. Tolik let delal vsechno sam, ze mu pusobilo urcitou zvracenou radost, kdyz se nechal vest nekym jinym.

„Pospes si,” zavrcel Kerk, kdyz letmo pohledl na hodinky. Nasadil trvale, primo vrazedne tempo behu po schodech eskalatoru nahoru. Tak vybehli pet urovni, nez se Kerk slitoval a nechal se eskalatorem vezt.

Jason byl vzdycky hrdy na to, ze se udrzuje v kondici, ale po prudkem behu do schodu po probdele noci sotva popadal dech a koupal se v potu. Kerk mel suche celo a dychal normalne, na nem se namaha nijak neprojevila.

Dospeli na druhou uroven pro motorova vozidla, kde Kerk z pomalu stoupajicich schodu sestoupil a pokynul Jasonovi, aby ho nasledoval. Kdyz prosli vychodem na ulici, u chodniku pred nimi zastavilo nejake auto. Jason mel