Christopher Stasheff
Carodejem sobe navzdory
Cast I. Na navstene u male Plantagenetove
Asteroid prisvistel od souhvezdi Kozoroha, rizl zatacku kolem hvezdy typu G a namiril si to k jeji pate planete. Byla to draha pro asteroidy ponekud atypicka.
Kratce na to byl lapen do gravitacni site planety, obkrouzil ji trikrat po ruznych obeznych drahach a zapichl se do jeji atmosfery, podoben zarici hvezde.
Ve vysce sta stop se zastavil a pak se snesl k zemi — snesl. Zadny ohnostroj, zadny krater — nic drastictejsiho nez slehla trava. Jeho povrch byl plny sramu a doliku, zcernaly zarem treni; ale jinak neporuseny. Z jeho nitra ozvenou zadunela slova, ktera by dokazala zmenit osud planety:
„Cert aby vzal ty drzaky mozkujici sroub!“
Hlas nahle ztichl; jeho majitel se zamracil a zaposlouchal se.
V kajute bylo absolutni ticho, bez obvykleho prahoveho sumu.
Mlady muz zaklel a zacal ze sebe strhavat protinarazovou pavucinu. Vyprostil se z antiakceleracniho kresla, vravorave se postavil na nohy a pak kolem sebe tapal tak dlouho, dokud se jeho ruce nedotkly plastikove steny.
S jednou rukou na zdi klopytal k panelu na druhe strane kruhove kabiny. Slepe pri tom smatral druhou rukou kolem sebe a klel jako stary galakticky lodnik, az se mu konecne podarilo panel otevrit a stisknout knoflik. Pak se vratil ke kreslu a unavene do nej klesl.
Duverne tiche huceni znovu naplnilo kabinu. Kasovite znejici hlas kolisave rychlosti a hlasitosti se zeptal: „Jeee vsssechno (Hik!) fffporaaadku… mylllorrrde Rodneyi?“
„Galaxie je plna bajecnych, skvele fungujicich robotu,“ zavrcel jmenovany mylord, „a ja se musim tahat s epileptikem!“
„Prrrosssil jsssem vas, mylllorrrde, abyssste me nechal ooo-“
„Opravit,“ dopovedel Rodney, „a tvoje okruhy vymontovat a preprogramovat. Ne, diky, jsem spokojeny s tvou osobnosti, jaka je — kdyz zrovna nezhudlaris pristani tak, ze si polamu klicni kosti!“
„Necht vvvassse lorrrdssstvo prrromine, ale v krrritickeeem okamzzziku prrristaaani jsem obdrrrzel velice vyjiiimecnou radiodepesssi, kterrra-“
„Byl jsi rozptylen, to se mi snazis rict?“
„Mylorrrde, byl jsem pohrrrouzen v analyzu-“
„Takze cast tebe provadela rozbor radiovych vln a cast pristavala s lodi, coz bylo trochu velke vypeti na slaby kondenzator… Fessi! Kolikrat jsem ti uz rikal, aby ses soustredil vzdy jen na jedinou praci!“
„Mylllorrrd vyjaaadrilll prrrani byt jakokoko-“
„Jako hrdina ze starych sag, jiste. Ale nerikal jsem, ze touzim po jejich problemech.“
Fessuv elektronicky system se uz skoro vzpamatoval z pozkratoveho vycerpani. „Ale, mylllorrrde, sama podstata hrrrdinstvi v sobe zahrnuje-“
„Ale, zapomen na to,“ zastenal Rodney. Fess si poslusne vymazal prislusne sektory pametovych bank.
Fess byl velice poslusny. Take byl velice stary; byl jednim z nekolika malo zbyvajicich VESS (Vsestranny elektronicky spolehlivy spolecnik), robotu dnes jiz dva tisice let zastaraleho typu. Roboti VESS byli programovani na extremni oddanost a — jako dusledek toho — byli prakticky vyhubeni pri obrane svych panu v krvavem obdobi Mezivladi mezi kolapsem prastare Galakticke unie a vznikem Proletarske asociace statu Terry.
Fess (jmeno vznikle pri pokusu vyslovit zkratku 'VESS' foneticky jako jedno slovo) prezil diky sve vrozene epilepsii. Mel slaby kondenzator, ktery pri pretizeni uvolnil veskerou nasbiranou energii v jedinem obrovskem nekolik milisekund trvajicim elektrickem vyboji. Kdyz se objevily predbezne symptomy tohoto elektronickeho zachvatu — vetsinou chyby ve Fessovych vypoctech — hlavni ridici okruh odpojil vadny kondenzator od zbytku Fessovych systemu; ale robot byl mimo provoz, dokud nekdo jeho hlavni ridici okruh neresetoval.
Jelikoz k zachvatum dochazelo v okamzicich velkeho zatizeni — jako napriklad pri pristavani s kosmickou lodi — ehm — asteroidem pri soucasnem rozboru radiovych vln, nebo pri snaze ochranit sveho pana pred simultannim utokem — Fess prezil obdobi Mezivladi; nebot kdyz Proletari napadli jeho pana, bojoval statecne asi tak petadvacet sekund a pak zkolaboval. Takto se stal raritou — odvaznym a oddanym sluzebnikem, ktery prezil. Byl jednim z peti robotu VESS, kteri jeste fungovali. Nasledkem toho byl d Armandovou rodinou vzdy cenen jako poklad — jednak jako starozitnost, ale mnohem vic pro svou oddanost; skutecna oddanost slechtickym rodinam byla vzacna v kazde dobe. A tak, kdyz Rodney d Armand opustil domov, aby se vydal za dobrodruzstvim a slavou — jelikoz byl druhy syn druheho syna, nic jineho mu ani nezbyvalo — trval jeho otec na tom, at vezme Fesse s sebou.
Rod byl casto velice vdecny, ze ma Fesse, ale stavalo se take, ze robot projevoval politovanihodny nedostatek taktu. Napriklad navzdory faktu, ze po drsnem pristani kosmicke lodi ma lidsky zaludek sklony k urcite labilite, se ho Fess zeptal: „Co si prejete obedvat, mylorde? Rekneme ustrice s chrestem?“
Rod nabyl v obliceji zeleneho odstinu, pevne stiskl celisti a pokusil se ovladnout vzpouzejici se zaludek. „Ne,“ zaskripal zuby, „a toho 'mylorda' si nech. Nezapominej, ze jsme na vyprave.“
„Nikdy nezapominam, Rode. Jen na rozkaz.“
„Ja vim,“ zavrcel jeho pan. „Myslel jsem to obrazne.“
Rod opatrne polozil nohy na zem a bolestne vstal. „Memu zaludku by docela prospelo, kdybych se nadychal cerstveho vzduchu, Fessi. Je tady nejaky k dispozici?“
Robot chvili tise cvakal a pak odpovedel: „Atmosfera dychatelna. Ale radeji si vezmi svetr.“
Rod zavrcel a oblekl si pilotni bundu. „Proc se u starych rodinnych sluhu vzdycky vyvine komplex matky kvocny?“
„Rode, kdybys zil tak dlouho jako ja-“
„-tak bych si pral byt dezaktivovan. Ja vim: 'Robot ma vzdycky pravdu. Otevri propust, Fessi.“
Dvojite dvere male vzduchove propusti se se zasycenim otevrely, odhalujice cerny kotouc oblohy posety hvezdami. Do kabiny vnikl chladny vetrik.
Rod zvratil hlavu a zhluboka se nadechl. Rozkosnicky privrel oci: „To je blaho, zase citit zemi! Zije tady neco, Fessi?“
Stroje zavrcely, jak robot zacal prehravat zaznamy z elektronoveho teleskopu porizene na obezne draze a filtroval z obrazovych dat zadane informace o planete.
„Pevninska plocha se sestava z peti kontinentu, jednoho ostrova pozoruhodne velikosti a spousty mensich ostruvku. Kontinenty i vetsi ostrovy vykazuji stejny typ vegetace — rovnikovy destny prales…“
„I na polech?“
„Do stovky mil od kazdeho z nich; polarni cepicky jsou pozoruhodne male. Viditelny animalni zivot se sklada z obojzivelniku a rozlicnych druhu hmyzu; da se predpokladat, ze v morich ziji ryby.“
