nedovol, aby bral do ruky cokoliv, o cem nevis… Kapisto?“
„Kapisto!“ usmala se neznamemu slovu Natalie. „Kdyby se do toho zamichala nejaka celed…
„Chapu,“ usmala se Natalie. „Vsechno bude v poradku. Bude to parada.“ Lhala. To je samozrejme. Cele jeji telo bylo nelidsky napjate. Pocity takove, ze slova se k nim priradit nedaji. Nic, co by pripominalo strach, nerozhodnost, nebo rozpaky. Chladna vypocitava predtucha nebyvaleho boje, jaky zatim necekal zadnou rytirku. Cekala ji bitva se silenym bohem o osud cele Zeme, vsech lidi, dokonce i tech, kterym by Natalie normalne za normalnich okolnosti prala smrt, protoze si ji zaslouzili. Ale takovy uz je zivot. Nekdy clovek musi bojovat i za ty, ktere nenavidi, protoze neni mozne oddelit hrisniky od spravedlivych. Spaseni musi byt vsichni do jednoho. To se v zivote stava. A dost casto.
„Vsechno je v pohode,“ opakovala Natalie.
„Neveris v… Ach, ano. Ja taky neverim. Ale pomoz nam, Hospodine, at jsi jaky chces, at jsme jaci jsme…“
Pobidli kone a jeli po bile tvrde cesticce mezi barevnymi stromy primo ke vchodu. Dum se Natalii velmi libil. Nebyla by proti usidlit se v nejakem takovem. Tiche vecery, bezpecna Luna, detsky smich u bazenu… At se propadne k certu tenhle nestastny dum, jenom aby se to povedlo!
Thor se objevil v sklenenych dverich a zastavil se na hornim schode v poze plne dustojenstvi. Natalie buhvi proc mela pocit, ze se objevi v necem tak strasne kriklavem jako ten ubohy kouzelnik. Ze bude oveseny tim, co na nebi povazuji za nejvzacnejsi. Ne, nic podobneho. Obycejne obleceni. Stejne, v jakem byl i ve meste. Zadne zmeny. Treba tam nahore na nebesich si na neco takoveho nepotrpi.
„Zdravim te, Thore!“ rekla Natalie s oslnujicim usmevem. „Jsem tu.“ Kapitan sjel s kone a usluzne se hnal podrzet knezne trmen.
Samozrejme, ze mu Natalie ani kyvnutim nepodekovala. Protahla ruku k Thorovi, ktery sebehl tech nekolik schodu dolu. Potrasla hlavou, odhodila vlasy dozadu a prejela domaciho pana mnohoznacnym pohledem.
„Musim tedy rict, ze tvuj zamek chrani pekne hnusne prisery…“
„Na divochy to ucinkuje uplne perfektne,“ usklibl se Thor a pri tom libal konecky jejich prstu.
„Kam mame privazat sve kone?“
Thor malicko zavahal, pak pokrcil rameny:
„Abych pravdu rekl, zapomnel jsem… Jezdci sem jeste nikdy neprijeli. Jsi prvni. Klidne treba sem.“
Kapitan privazal kone k operadlu kovove lavicky. Ze vseho nejvic se Natalie bala, ze mu zpod plaste vykoukne samopal. Thorovi by okamzite doslo, ze je to vec, ktera u divochu nema co delat. Dalsi vyvoj situace by byl zcela nepredvidatelny. Ne, povedlo se. U Thora si Natalie nevsimla niceho, co by vypadalo jako zbran.
„Tak. To je ten tvuj umelec?“ Thor si prohlizel Kapitana, ktery se hluboce klanel. „Nevypada nejhur. Muzes si myslet, ze jsi mel nehorazne stesti. Jestli se ukaze, ze nemas v hlave piliny, mas sanci neco se naucit. V kazdem pripade zustanes na zivu.“
„Dekuji, pane muj,“ Kapitan nezdvihl hlavu.
„Vis, desne se vylekal jak tvych potvor, tak i tveho obydli,“ usmivala se bezstarostne Natalie a pritahovala Thorovu pozornost v prvni rade na sebe. „Jen tak tak jsem ho uklidnila. Je uplne vyvedeny z miry. Nebudeme si ho vsimat. Jen se neboj, vsak on se vzpamatuje. Jsem pripravena vstoupit do tveho zamku.“
„Pripravena?“ vyznamne se preptal Thor.
„Pripravena. Uplne,“ Natalie tonem dokazala, ze ho chape a nemini delat nejake problemy. Podala mu ruku. „Ved me do sveho zamku!“
„Do tveho zamku,“ opravil ji Thor. „Prosim te! Pojd taky,“ stekl pres rameno na Kapitana.
Otevrel sklenene dvere a pustil ji prvni. Odstrcil bile kreslo od nizkeho stolu, kde v kristalove vaze staly kvetiny. Uctive Natalii usadil. Nedbale mavl Kapitanovi ke kreslu opodal. Sam si sedl hned vedle Natalie. Ticha a mila hudba se linula ze vsech stran.
„Muzes odlozit mec,“ rekl Thor. „Uz nikdy ho nebudes potrebovat.“ Natalie odepnula pas i s pochvou a oprela mec o kreslo. Olizla si rty. „Neceho bych se napila. Cesta je plna prachu. Mam trochu vyschlo v hrdle. Prikaz svym sluhum…“
„Nikdo tady neni krome nas,“ rekl Thor. „Omluv me, stul je pripraveny vedle. Hned neco prinesu.“
Jakmile zmizel, vymenila si Natalie rychly pohled a Kapitanem. Pocitila lehke rozcarovani. Ve velke mistnosti nebylo nic zvlastniho. Vymalovano bylo modrobile. Vzor byl natolik slozity, ze stetcem ho udelat nebylo mozne. Navic steny vypadaly jako kdyby je pokryval lak. Podivuhodny svicen pod stropem, stul, kresla. A to bylo vsechno.
„Odvlikni ho do loznice,“ rychle zaseptal Kapitan. „A zacneme…“ Thor pred sebou tlacil maly stolek ze zariveho kovu na koleckach. Desku mel ze skla. Cely ho zaplnovaly ruzne lahve a dobroty. Natalii opravdu vyschlo v hrdle, a proto s radosti vypila nejakou sladkou vodu, plnou stipajicich bublinek. Pres okraj poharu vrhla na Thora vyzyvavy pohled a presvedcila se, ze silou ho do loznice tahat nebude muset. Tam urcite nebudou zavory. Kdo by je pridelaval v zamku, kde zije sam?
„Tvuj zamek neni nijak podivuhodny, Thore,“ rekla Natalie. „Cekala jsem, ze tu uvidim neco… neco… A tady je to uplne obycejne.“
„Vzdyt jsme zatim vlastne jenom v predsini,“ Thor z ni nespoustel oci.
„Mam ti ukazat cely dum?“
„Parada,“ zdvihla se z kresla.
„Tvuj zbrojnos tu zustane sedet?“
„Jsme sice divosi, Thore,“ rekla Natalie, „ale nase sluzebnictvo je vyskolene perfektne.“ Obratila se ke Kapitanovi a prikazala neskutecne neprijemnym a velkopanskym hlasem:
„At bych byla pryc jakkoli dlouho, budes tady sedet a ani se nehnes.“
„Ano, Vase Vysosti.“
„Tohle vsechno je pro tebe,“ ukazal Thor na stolecek.
Zaluzie v loznici byly stazene a osvetlovala ji pouze prolamovana modra lampicka. Natalie prosla kolem siroke a nizke postele, dokonce i na pohled nesmirne pohodlne a mekke. Minula stolecek, kde toho bylo jeste daleko vic, nez Thor zanechal Kapitanovi. Zastavila se pred vysokym zrcadlem a nespokojene si prohledla svou zaprasenou tvar a zcuchane vlasy. Thor ji podal skoro pruhledny hreben. Zacala si rozcesavat vlasy. Kdyz dokoncila cesani, potrasla hlavou. Otocila se k Thorovi:
„Kdybych se mohla nekde umyt…“
„Tam je koupelna,“ Thor ukazal na dvere, ktere skoro nebyly v modrobile stene videt. „Takovou jsi jeste nevidela. Pojd, vysvetlim ti, jak a co otocit, aby teklo…“ dosel k ni, vzal ji za loket a podival se na ni s tak majitelskym pohledem, ze Natalie uplne ztratila chut k jakekoli hre.
Podivala se mu do oci:
„Je to pravda, ze v te bile vezicce na pahorku je radar?“
„Coooze?“ Thor ji vzal za bradu. V jeho usmevu se misilo prekvapeni s rozpacitosti a ohromenim. „Odkud vis co je to radar?“
„Vubec nemam poneti, co to je,“ klidne rekla Natalie. „Proste…“
Otevrely se dvere. Kapitan vklouzl dovnitr jako kocka. Peclive je za sebou zavrel. Mile se na Thora usmal, jako kdyby se nic nestalo a vsechno probihalo tak jak ma. Zpod vysisovanych vousu se mu zablyskly zuby.
„Allah akbar, nacelniku!“
Uz na sobe nemel plast. Ve svem zelene skvrnitem obleceni s granaty, nozem a lanem obtocenym kolem pasu, samopalem na rameni, vypadal tak neslucitelne s timto svetem, jak pozemskym, tak i nebeskym, v teto rozkosne loznici, ze se Natalie ani nedivila vyrazu v Thorove tvari. Rozesmala se zvonive a vesele.
Thora opustila strnulost. Primo pres postel se vrhl k bezove, zlatem zdobene skrince, stojici na druhe strane. Samopal vyplivl kratkou davku a dvirka skrinky praskla a odletly od nich dlouhe trisky. Thor okamzite odskocil ke stene. Pritiskl se k ni zady a sehnul se. Jednoznacne vedel, co je to samopal. Jeho tvar by v tom okamziku stalo za to namalovat i olejem. Byla v ni slozita smes strachu, vzteku a nechapavosti.
„Lehnout na podlahu,“ rekl laskave jako neposlusnemu chlapci Kapitan a usmal se, avsak vubec ne laskave. „Na bricho. A rucicky za zada. No tak?!“
V mrtvem tichu Thor splnil rozkaz. Natalie ho peclive svazala vojenskymi uzly. Sedla si na postel. Opravdu byla tak mekka, jak slibovala. Kapitan prevratil Thora na zada. Dovlekl ho ke stene a oprel ho o ni. Sam si sedl vedle Natalie, strcil si samopal mezi kolena a zapalil si.
„Predposledni,“ rekl smutne. „Holt budeme muset zopakovat Kolumbovo hrdinstvi, kdyby pro nic jineho, tak
