Druha planeta smrti

„Mozna. Existuje hodne starych legend o tom, ze nasi predkove sem prisli ze sveta za oblohou, ale ja jsem si je nikdy nepripoustel, bral jsem je jako nabozenske zvasty, ktere se hodi tak leda pro zenske.”

„V tomto pripade se damy nahodou trefily. Vasi planetu kdysi kolonizovali lide, kteri letali v lodich prazdnotou vesmiru, jako vy jezdite po pousti ve svych caroj. To uz z vasich vzpominek vymizelo, a taky jste pozbyli znalosti z vedy a techniky, ktere jste kdysi meli, ale na jinych svetech se tyto znalosti dosud udrzuji.”

„To je silenstvi!”

„Vubec ne. Je to veda a technika, i kdyz obe byvaji se silenstvim zamenovany. A dokazu, co rikam. Ty vis, ze tamhle v te vasi zahadne budove jsem nikdy nebyl, a myslim, ze nepochybujes o tom, ze o tajemstvi, ktere je v ni ukryto, mi nikdo nevypravel. Ale vsadim se, ze dokazu docela presne popsat, co v ni je — ne proto, ze bych vase strojni vybaveni videl, ale podle znalosti o tom, co se musi s ropou udelat, aby se ziskaly produkty, ktere potrebujete. Chces to slyset?”

„Pokracuj,” vybidl ho Edipon a posadil se na roh stolu, s nozem v ruce si pohraval.

„Nevim, jak tomu rikate vy, ale odborne se to nazyva kolona pro frakcni destilaci. Surova ropa tece do zasobniku nebo nadrze a odtud ji odvadis trubkou do nejake velke nadoby, kterou muzes vzduchotesne uzavrit. Jakmile je uzavrena, zapalis pod ni ohen a cely objem ropy rovnomerne ohrejes na urcitou teplotu. Z ropy tekaji plyny, ktere vedes trubkou do chladice, pravdepodobne vice trubek pohromade, pres ktere proteka voda. Pak postavi pod konec chladice nejake vedro a z chladice do neho kape s?ava, kterou spalujes ve vasich caroj, abys je primel k jizde.”

Behem toho, co Jason rikal, Ediponovy oci se rozsirovaly, az nakonec hrozily, ze vypadnou ze svych dulku. „Zatracene!” zajecel Edipon a rychlymi kroky pristoupil k Jasonovi s naprazenym nozem. „Tos nemohl videt, pres ty kamenne zdi rozhodne ne. Jen moje rodina to videla, nikdo jiny — na to muzu prisahat!”

„Uklidni se, Edipone. Rekl jsem ti prece, ze neco takoveho u nas provozujeme uz leta.” Presunul vahu tela na jednu nohu, aby druhou mohl nuz vykopnout, kdyby starik svoje nervy neudrzel na uzde. „Neprisel jsem k tobe, abych ti ukradl tajemstvi. A tam, odkud pochazim, rostou docela male brambory, a kazdy farmar ma svuj destilacni pristroj, v nemz jejich dr? po priprave zpracovava, aby usetril na danich. Vsadim se, ze ti muzu aparaturu trochu vylepsit, i kdyz jsem ji nevidel. Jak v te sve vyvarce urcujes teplotu? Pouzivas teplomery?”

„Co to jsou teplomery?” zeptal se Edipon a v zaujeti pro technickou podrobnost na nuz na chvili zapomnel.

„Vzdy? jsem si to myslel. Je mi ted jasne, co se da udelat, aby ta vase s?ava podstatne ziskala na kvalite, pokud tady mas nekoho, kdo aspon trochu umi foukat sklo. I kdyz by snad bylo snadnejsi zbastlit spiralu z bimetalu. Vy se snazite vydestilovat ruzne frakce, ale pokud nebudete regulovane udrzovat rovnomernou teplotu, dostanete frakcni smes. To, co pro svoje stroje potrebujete, jsou nejtekavejsi frakce, kapaliny, ktere se odparuji nejdrive, jako jsou lehke a stredne tezke benziny. Pak zvednete teplotu a tece petrolej pro lampy, a tak dale postupne, az vam nakonec zustane bezvadna asfaltova hmota na stavbu silnic. Tak co na to rikas?”

Edipon se celou dobu premahal, aby vypadal nevzrusene, ale stahy jeho oblicejovych svalu prozrazovaly vnitrni napeti. „To, co jsi popsal, je pravda, i kdyz v nekolika drobnostech ses zmylil. Ale me nezajimaji tvoje teplomery, ani zlepseni nasi pohonne vody. S tim, jak to je, vystacila nase rodina po mnoho generaci a ja s tim taky vystacim.”

„Asi si myslis, ze ta linka je puvodni.”

„Ale mel bych tu pro tebe neco, co by ti mohlo prinest bohatou odmenu,” pokracoval Edipon. „Kdyz je treba, dokazeme byt stedri. Nase caroj jsi videla v jednom ses vezl, a taky jsi videl, jak vstupuji do svatyne, kde jsem prosil posvatne sily, aby nam propujcily schopnost pohybu. Muzes mi rict, jaka sila umoznuje caroj pohyb?”

„Doufam, Edipone, ze tohle je zaverecna zkouska, protoze moje extrapolacni schopnosti vycerpavas do krajnosti. Kdyz si odmyslim pojmy svatyne a posvatne sily, rekl bych, ze jdes do strojovny, aby ses venoval cinnosti, ktera ma s modlenim spolecneho jen malo. K pohonu tech vozidel muze slouzit vic systemu, ale uvazujme o nejjednodussim. Tohle uvazovani je naramne narocne, takze musis pardonovat, jestli se v nekterych fajnovostech netrefim. Vnitrni spalovani neprichazi v uvahu. Pochybuji, ze byste neco o takoveho technologicky zvladli, a navic k tomu pristupuje fakt, ze jste meli dost prace okolo nadrze na vodu a ze trvalo skoro hodinu, nez jsme se mohli vydat na cestu. To vypada, jako kdybys zvedal tlak pary… pojistny ventil! Na ten jsem docela zapomnel.

Takze je to parni stroj. Ty vejdes dovnitr, samozrejme zamknes za sebou dvere, pak otevres par ventilu, aby do spalovaciho prostoru nateklo palivo, a zapalis ho. Mozna ze mate tlakomer, nebo proste jenom cekas, az se ozve pojistny ventil, aby ti oznamil, ze je tlak dostatecny. Coz muze byt nebezpecne, protoze kvuli zaseknutemu ventilu by cela strojovna skoncila nekde na druhe strane kopce. Jakmile je tlak pary dostatecny, otocis ventil a pustis paru do valce — a vozidlo se pohne. Pak se uz jenom radujes z jizdy — ovsemze se staras, aby se voda do kotle doplnovala, aby tlak neklesal, aby ohen dostatecne hral, aby vsechna loziska byla namazana a aby vse ostatni…”

Jason se zatvaril ohromene, kdyz Edipon, s robou vykasanou nad kostnata kolena, zacal krouzit po mistnosti drobnymi poskoky — a neprestal vzrusene poskakovat, ani kdyz zabodl nuz do desky stolu. Pak pribehl k Jasonovi, uchopil ho za ramena a trasl jim, az retez rincel.

„Vis, co jsi udelal?” zeptal se vzrusenym tonem. „Vis, co jsi rekl?”

„To docela dobre vim. Znamena to, ze jsem ve zkousce obstal a ze mi ted doprejes sluchu? Mel jsem pravdu?”

„Nevim, jestli jsi mel pravdu, nebo nemel — ja jsem nikdy streva zadneho z tech appsalskych dabelskych skrinek nevidel.” Znovu obtancil mistnost. „O tom jejich — jak tomu rikas? — stroji vis vic nez ja. Ja jsem cely zivot ty stroje jen obsluhoval a proklinal Appsalske, kteri pred nami svoje tajemstvi strezi. Ale ty nam to tajemstvi odhalis! Budeme stavet vlastni stroje, a kdyz oni budou chtit pohonnou vodu, draze nam za ni budou muset platit.”

„Nevyjadroval by ses laskave trochu jasneji?” rekl Jason. „Za cely svuj zivot jsem nic tak zmateneho neslysel.”

„Predvedu ti neco, priteli z dalekeho sveta, a ty pro nas appsalske tajemstvi odhalis. Vidim, ze pro Putl’ko nastava rozbresk noveho dne.”

Otevrel dvere a zavolal straze. Zavolal take sveho syna Narisiho, ktery se dostavil, az kdyz Jasona odvazovali — a Jason v nem poznal toho na pohled vecne ospaleho d’zertano s pokleslymi vicky, ktery pomahal Ediponovi ridit jejich tezkopadne vozidlo.

„Chop se toho retezu, synu, a mej kyj pripraven, abys tohoto otroka mohl zabit, kdyby se pokusil o utek. Jinak mu vsak neublizuj, protoze ma pro nas velkou cenu. Pojd.”

Narisi zatahl za retez, ale Jason se zaprel podpatky a nepohnul se. Oba na neho udivene pohledli.

„Jen par drobnosti, nez pujdeme. Ten, kdo ma Putl‘ku prinest rozbresk noveho dne, nebude otrokem. To musi byt jasne, nez v teto zalezitosti udelame dalsi kroky. Vymyslime neco s retezy, nebo se strazemi, abych nemohl utect, ale postaveni otroka neprichazi v uvahu.”

„Ale… vzdy? ty nejsi jednim z nas a musis tedy otrokem zustat.”

„Prave jsem do vaseho spolecenskeho zebricku zavedl treti kategorii: zamestnanec. Trebaze to ve mne nevyvolava zadne nadseni, jsem zamestnanec, kvalifikovany pracovnik, a vyzaduji, aby se tak se mnou zachazelo. Jen posudte sami. Zabijete otroka, a co tim ztracite? Skoro nic, jestlize mate v ohrade jineho, ktery muze zastat jeho misto. Ale zabijte me, a co z toho budete mit? Svuj kyj zaspineny mozkem, ktery vam v takove forme vubec k nicemu nebude.”

„Nechce tim rict, ze ho nesmim zabit?” zeptal se Narisi otce a k jeho ospalemu pribyl zmateny vyraz.

„Ne, to tim rict nechce,” odpovedel Edipon. „Sdeluje nam, ze jestli ho zabijem, neni zde nikdo, kdo by mohl zastat to, co ma pro nas delat. Ale mne se to nelibi. Jsou prece jenom otroci a otrokari! Neco jineho je proti prirode. Ale dal nam na vyber mezi satano a poustni bouri, takze mu musime jisty stupen svobody dat. Ted vezmi otroka… chci rict zamestnance… a uvidime, jestli dokaze, co slibil. Jestli nedokaze, sam ho s potesenim zabiju, protoze se mi ty jeho revolucionarske napady nezamlouvaji.”

Pochodovali v rade za sebou k zamknute, strezene budove s obrovskymi vraty, ktera po otevreni nabidla pohled na bytelne tvary sedmi caroj.

„Podivej na ne!” zvolal Edipon a zatahal se za nos. „Takove uslechtile a krasne exemplare, ktere ochromuji srdce nasich nepratel strachem, nesou nas jako vitr po pousti a dokazou uvezt obrovsky naklad — a jen tri z tech