Zemi, byly velke sedm az osm centimetru. Pripousteli-li tedy, ze nemohou „rozeznat tvurce zemske civilisace“, po kterych se pidili, proto, ze jsou „nasich rozmeru“, dalo by se z toho vyvozovat, ze nezname bytosti jsou pomerne velmi male, ze rozhodne nepresahuji velikost osmi centimetru. Je to jedine misto v „raportu“, z nehoz se dalo usuzovat na jejich velikost. Bohuzel cela tato domnenka je velmi vratka, protoze v jazyce „raportu“ nebylo zjisteno ani jedine zajmeno „my“, „ja“, „nase“ a podobne.
V dalsi casti „raportu“ setkavali se vedci cim blize konci, tim casteji s „bilymi misty“, to jest s misty nerozlustenymi, at jiz proto, ze magneticky zaznam byl slaby, nebo proto, ze se tam vyskytovaly pojmy, ktere nebylo mozno desifrovat ani analysou kmitu, ani „methodou zkousek a omylu“, to jest dosazovanim pravdepodobnych terminu, kterou s neochvejnou trpelivosti aplikovala smisena skupina jazykozpytcu a matematiku, kteri ridili operace.
Konec „raportu“ tvori kratke, neobycejne vecne vyliceni tragedie, ktera znamenala konec letu rakety. Jsou to udaje mericich pristroju, ktere zaznamenavaly prikre stoupajici rychlost rozpadu atomu, obrovsky vzestup teploty a k tomu krecovity chod hnacich motoru. Dale byly magneticke zaznamy setreny. Nasleduje kratky usek ticha a pak tri zretelne citelna slova „bezpecnostni zarizeni shorela“. Tady „raport“ nahle konci.
Jak jsme rekli, znali uz vedci v hlavnich rysech obsah „raportu“. Protoze bylo pravdepodobne, ze rozlusteni mist dosud nejasnych neprinese — az na malickosti — nic zasadne noveho, komise prekladatelu prikrocila k dalsi etape praci a rozdelila se na tri nove sekce, z nichz kazda se zamerila na jiny problem. Prvni, vedena profesorem Kluverem, mela za ukol sebrat a rozsirit nase vedomosti o neznamych bytostech.
Vetsinu v ni meli prirodovedci: biologove, zoologove, botanici a lekari, byl mezi nimi i jeden specialista pro obor mlade rozvijejici se vedy — astrobiologie, ktera zkouma znamky zivota na jinych vesmirnych telesech mimo nasi Zemi.
Druha sekce kontrolovala preklad „raportu“ tim, ze jej srovnavala s originalem, s onim proslulym zmagnetisovanym dratem, ktery byl vynat z podzemniho tresoru Ustavu pro meteoritiku. A konecne treti a posledni sekce vysedala neunavne nad dosud nerozlustenymi misty „raportu“. Bylo v ni mnoho matematiku a fysiku, kteri zasedali prevazne v ustredne elektronoveho mozku a neustale jej nutili k nepravdepodobne slozitym vypoctum. Doslo dokonce k lehke potycce s biology, kteri tvrdili, ze byl Matematicky ustav okupovan fysiky, kteri jim znemoznuji uzivat elektronoveho mozku.
V dobe, kdy se miliony lidi na celem svete seznamovaly v rozhlase, v televisi a tisku s obsahem publikovane casti „raportu“, doslo v komisi prekladatelu k dramatickemu obratu.
Jakymsi uvodem k hlavnimu objevu byla diskuse v biologicke sekci, na kterou byl jako host a poradce pozvan Candrasekhar, velky indicky matematik. Jeden z vedcu, ktery navazal na drive citovanou pasaz „raportu“, z niz se dalo usuzovat, ze nezname bytosti jsou malych rozmeru, vyslovil domnenku, ze je to hmyz, zijici hromadne jako vcely nebo mravenci, vyznacujici se vsak nesrovnatelne vyssi inteligenci. Predseda sekce profesor Kluver na to odpovedel:
„Velka inteligence znamena velky mozek. Hmyz vsak nemuze mit veliky mozek z tehoz duvodu, proc nemuze mit velke telo: nedovoluje mu to stavba jeho tela. Dychaci system neni s to dodat dostatek kysliku pri rozmerech tela prekracujicich delku nekolika centimetru. A prave to je pricinou, ze neexistuje a nikdy neexistoval hmyz prilis veliky.“
Vedec namitl, ze dychaci ustroji neznamych bytosti mohlo byt docela jine. Profesor Kluver odpovedel, ze hmyz, ktery ma jiny nervovy system a dycha jinak nez hmyz, neni podle neho hmyzem… Stejne dobre by bylo mozno nazvat zvirata rostlinami se systemem nervu, svalu a krevniho obehu. Jaky znak krome pouheho nazvu zustane beze zmeny v jednom i v druhem pripade?
Rozvirila se prudka diskuse, v niz obe strany hajily sve argumenty. Zdalo se, ze vecer uplyne v planych sporech, kdyz se o slovo prihlasil profesor Candrasekhar, ktery doposud mlcky sledoval jednani.
„Prisel jsem sem s jistou myslenkou,“ pravil, „ktera snad ponekud osvetli problem, o nemz diskutujete. Prostudoval jsem dukladne vypovedi ocitych svedku padu tunguskeho meteoritu. Vsichni se shoduji v tom, ze ve chvili, kdy se objevil meteor, bylo na zemi videt stiny predmetu, ku prikladu stromu a domu, a ze se tyto stiny pohybovaly opacnym smerem, nez letel meteor. Z toho je zrejme, ze „raport“ aspon ve sve zaverecne casti nebyl psan zivymi bytostmi.“
Toto tvrzeni uvedlo pritomne v krajni uzas: upirali oci na matematika, ktery pristoupil k tabuli, vybral si vetsi kousek kridy a ihned zacal pocitat. Svuj dukaz dovodil asi takto: v dobe padu meteoritu bylo slunecno; jestlize tedy ve svetle meteoru vrhaly predmety stiny i na mista osvetlena sluncem, byla zare meteoru nesporne intensivnejsi nez slunecni svetlo. Je zrejme, ze i jeho teplota byla vyssi nez teplota slunce. Jelikoz profesor znal dobu, za jakou meteor proletel vrstvou zemske atmosfery, vypocetl, ze v letadle bez ohledu na tloustku plaste nemohla byt teplota nizsi nez 600 stupnu. Takove podminky by neprezil zadny zivy organismus. „Raport“ vsak presto pokracoval az do chvile katastrofy. Z toho vyplyva: budto jej zaznamenavaly automaticke pristroje a v rakete vubec nikdo nebyl, nebo je ustroji neznamych bytosti uzpusobeno jinak nez organismy pozemskych zvirat a rostlin.
Biologove vyslechli Candrasekhara s mimoradnou pozornosti, a protoze uznali jeho dukaz za presvedcujici, rozhodli, ze s nim nasledujiciho dne seznami valne shromazdeni komise prekladatelu. Kdyz se vsak rano dostavili do Male sine Ustavu, byli pozvani — jako ostatne vsichni vedci — na mimoradnou schuzi s tajnym poradem do Velkeho sloupoveho salu. Vzbudilo to vseobecny udiv, protoze komise doposud nikdy neuzila tak prisneho opatreni. Schuze se konala za zavrenymi dvermi a bez ucasti hosti obvykle zvanych. Profesor Ramon y Carral z Instituto National del Astronomia ve Vera Cruzu, ktery toho dne schuzi predsedal, prohlasil, ze treti sekce odhalila pri sve praci skutecnost nesmirneho dosahu, jejiz okamzite zkoumani je veci nejvyse dulezitou, nebot na ni mozna zavisi osud celeho sveta. Pak udelil slovo profesorovi Lao Cuovi. Cinsky fysik nehovoril do mikrofonu se sveho mista, jak bylo zvykem, nybrz vystoupil na podium predsednictva, zrejme proto, ze chtel videt do tvari vsech, k nimz promlouval.
Hlasem nijak zvlaste zvucnym, avsak v celem sale slysitelnym oznamil, ze byl poveren treti sekci, aby seznamil vazene shromazdeni s neobycejne dulezitym objevem, jehoz dosah nedovede zatim nikdo plne odhadnout.
Velka slova, jimiz predseda uvedl projev, na nikoho zvlast nezapusobila, protoze stary mexicky astronom byl znam svym jiznim temperamentem; tato prvni veta fysikova vsak zelektrisovala cely sal, nebot Lao Cu byl jednim z nejstrizlivejsich a nejkritictejsich mozku komise prekladatelu.
Ve svem projevu se Lao Cu zminil o nove methode rozboru textu „raportu“, ktere treti sekce uzila. Pomoci ultrakratkych paprsku byly totiz fotografovany ty casti dratu, s nichz byl magneticky zapis setren. Zaverem citoval Lao Cu doslovne zneni mista, ktere se touto metodou podarilo rozlustit. Stalo tam:
„Po druhe obezne jednotce bude planeta ozarena. Az intensita ionisace klesne na polovinu, nastane velky pohyb.“
V sale naplnenem do posledniho mistecka panovalo hrobove ticho. Nebylo slyset ani dech, ani obvykle vrzani sedadel. Bylo videt, jak lide zaviraji oci, aby se mohli plne soustredit, a tisknou si sluchatka k usim obema rukama. Nekteri si horecne zapisovali slova cinskeho fysika. Lao Cu dvakrat citovane misto opakoval a pak pravil, ze se treti sekce priklani k nazoru, ze je treba vykladat je takto: „obezna jednotka“ je jiste casove udobi, odpovidajici dosti dlouhe dobe, kterou je nepochybne mozno srovnat se zemskym rokem. Co znamena „bude planeta ozarena“? Zrejme pouziti nejakeho druhu zarive energie, ktera pusobi ionisaci. O kterou planetu jde? Neni to zcela jiste, protoze pasaz drive zcela necitelna byla rekonstruovana, avsak jiste znamky nasvedcuji, ze jde o nasi planetu, o Zemi. Jaky cil muze sledovat pouziti paprsku? Ani to neni zcela jiste, rekl Lao Cu, ale zda se, ze nezname bytosti maji v umyslu vyslat na zemi silny vyboj energie, a az jeho ucinky za nejaky cas zeslabnou, nastane „velky pohyb“. Smime-li si „velky pohyb“ vykladat jako invasi neznamych bytosti na nasi planetu, muze mit citovana pasaz uz pouze jediny vyznam: nezname bytosti maji v umyslu znicit zivot na Zemi, aby se na ni mohly samy usadit. V zaverecnych slovech fysik zduraznil, ze to vsechno zni fantasticky a nepravdepodobne a ze jednotlive clanky dedukce, z niz vyplyva citovany zaver o „invasi na Zemi“, navazuji na sebe dosti volne. Avsak za dane situace je tezko byt prilis kriticky a aplikovat prisna vedecka meritka, nebot jde o vec v dejinach dosud nepoznanou, totiz o ohrozeni existence celeho lidstva. Je to nebezpeci tak nesmirne, ze o jeho moznosti je nutno uvazovat, i kdyz se zda zcela nepravdepodobne.
Predseda profesor Carral se ujal slova a vyzval pritomne, aby zachovali klid a sledovali pozorne diskusi, ktera se nato rozvinula. Nekteri soudili, ze zaver byl vyvozen spravne, ale vec sama ze nevypada tak hrozive, protoze meziplanetarni letadlo bylo pouze prvnim zvedem a hromadna invase na Zemi mela bezpochyby nasledovat az po jeho stastnem navratu z vypravy. Protoze je stihla pohroma, nebezpeci — bylo-li jake — zmizelo. Nejlepsim dukazem toho je, ze od katastrofy uplynulo jiz skoro sto let a klid nebyl porusen. Jini tvrdili, ze nekolik
