„A to nove by si zopakovalo vsechny hrichy stareho. Nenavist Pyrranu, kteri zustanou, vyvola tutez situaci. Ty to vis lip nez ja, Brucco, nenastalo by prave tohle?“
Jason pockal, dokud Brucco neprikyvl vahave na souhlas. „Tohle jsme probirali uz drive, a je jenom jedno mozne reseni. Dostat tyto lidi z Pyrru a do sveta, kde mohou prezit bez ustavicne, znicujici valky. Kterekoliv misto bude lepsi nez Pyrrus. Vy jste se s nim tak szili, ze jste zrejme zapomneli, jake je tahle planeta ve skutecnosti peklo. Vim, ze je vsim, co mate, a ze jste se ji prizpusobili, ale ve skutecnosti to neni tak mnoho. Dokazal jsem vam, ze vsechny zivotni formy zde jsou do jiste miry telepaticke a ze vase nenavist k nim je neustale zene do boje s vami. Tim, ze mutuji a meni se, se ustavicne se stavaji nicemnejsi a vrazednejsi. Pripustili jste, ze tomu tak je. Ale to celou situaci nemeni. Je tu jeste dost vas Pyrranu, kterym je proti srsti myslenka, ze by se ve valce nepokracovalo. Prominte mi ten vyraz, ale vy jste palicaci! Kdybych mel trochu rozumu, vypadl bych odtud a prenechal vas vasemu neblahemu osudu. Ale zaangazoval jsem se, a? uz se mi to libi nebo ne. Udrzel jsem vas nazivu a vy jste udrzeli nazivu me, a nase budoucnost vede stejnym smerem. Navic se mi libi vase divky.“
V napjatem tichu se ozvalo Metino kratke nadechnuti.
„Nuze — zerty a debaty stranou, jde o tohle. Jestlize vasi lide zustanou tady, drive ci pozdeji zahynou. Vsichni. Abyste je zachranili, budete je muset odtud dostat do nejakeho privetivejsiho sveta. Obyvatelne planety s dobrymi prirodnimi zdroji nejsou tak snadno k nalezeni, ale ja jsem jednu nasel. Mozna ze s domorodci, puvodnimi usedliky, nebudeme mit na vsechno stejny nazor, ale mam za to, ze muj napad musi byt pro Pyrrany zajimavejsi nez vsechno ostatni. Preprava a vybaveni jsou na ceste. Tak kdo je pro nej? Kerk? Povazuji te za vudce. Tak tedy — jdi prikladem!“
Kerk pohledl zavile na Jasona a sevrel znechucene rty. „Zrejme me vzdycky chces ukecat, abych delal to, co ve skutecnosti delat nechci.“
„Podle toho se pozna moudry clovek,“ poznamenal Jason sugestivne. „Vlastni ja se vitezne vznasi nad instinktem z podvedomi. Znamena to, ze mi chces pomoct?“
„Ano. Nechce se mi na jinou planetu a cela ta myslenka se mi nezamlouva. Presto vsak nevidim jinou moznost, jak zachranit lidi ve meste od jiste zahuby.“
„Dobre. A ty, Brucco? Budeme potrebovat lekare.“
„Najdi si nekoho jineho. Muj asistent Teca to zvladne. Ja jsem dosud ani zdaleka nedokoncil zkoumani zivotnich forem na Pyrru. Zustanu ve meste, dokud bude existovat.“
„Muze te to stat zivot.“
„Pravdepodobne ano. Ovsem me zaznamy a pozorovani jsou neznicitelne.“
Nikdo nepochyboval, ze to mysli vazne, ani se nepokousel s nim prit. Jason se obratil na Metu.
„Budeme te potrebovat, abys pilotovala lod, az ji sem dopravi.“
„Je me zapotrebi tady, abych obsluhovala nasi pyrranskou lod.“
„Jsou tu jeste dalsi piloti. Sama jsi je vycvicila. A jestli tady zustanes, budu se muset poohlednout po jine zene.“
„Jestli to udelas, tak ji zabiju. Budu tu lod pilotovat.“
Jason se usmal a poslal ji vzdusny polibek; predstirala, ze to nevidi. „Tak to bychom meli,“ prohlasil. „Brucco zustane tady a myslim, ze i Rhes, aby dohledl na osidleni mestskych Pyrranu.“
„To se teda mylis,“ ozval se Rhes. „Osidlovani nyni ridi vybor a jde to hladce, jak se dalo ocekavat. Vubec se mi nechce zustat — jak se to rekne? — krupanem po zbytek sveho zivota. Tahle nova planeta se zda byt velice zajimava a ja se tesim, jakou s ni udelam zkusenost.“
„Tak tohle je ta nejlepsi novina, kterou jsem dnes slysel. A ted se vra?me k faktum. Lod tady bude asi za dva tydny, takze kdyz se pustime do priprav k odletu hned, byli bychom schopni nalozit zasoby a lidi a odstartovat brzy pote, co lod prileti. Sepisu oznameni, ktere udela vystehovani dobrou reklamu, a muzeme je rozhodit mezi obyvatelstvo. Sezeneme dobrovolniky. Ve meste je asi dvacet tisic lidi, ale my nemuzeme nalodit vic nez asi dva tisice — je to vyrazena pancerova vojenska transportni lod jmenem Rvac, ktera zbyla z jedne z valek na Periferii — takze si vybereme jen ty nejlepsi. Zalozime osadu a vratime se pro ostatni. Zaridime se podle sveho.“
Jason byl zdrcen, ale ostatni zrejme prekvapeni nebyli.
„Sto sedesat osm dobrovolniku — vcetne Grifa, devitileteho chlapce — a z tolika tisic? To prece neni mozne.“
„Na Pyrru to mozne je,“ prohlasil Kerk.
„Ano, na Pyrru to mozne je, ale jenom na nem. Jason prechazel po mistnosti, vlacel za sebou znechucene nohy ve dvojnasobne gravitaci a busil pesti do otevrene dlane. „Kdyby se udilely ceny za tupost a uminenost, tak by tahle planeta dostala medaili. Ja jsem se tady narodil. Ja tady zustanu. Ja tady umru. Hrozne!“ Otocil se, aby pichl prstem do Kerka — pak si rychle sahl na lytko, aby rozmasiroval krec, ktera se dostavila po prilisne namaze ve zvysene gravitaci.
„No co, nebudeme si s nimi lamat hlavu,“ prohlasil. „Zachranime je i proti jejich vuli. Vezmeme tech stoosmasedesat dobrovolniku a poletime na Felicity, a te planety se zmocnime, otevreme dul a vratime se pro ostatni. Takhle to udelame.“
Zhroutil se na zidli, a kdyz Kerk odesel, zacal si masirovat nohu.
„Aspon doufam,“ mumlal si pro sebe.
3
Tlumene rinceni zaznivalo ve vzduchovem uzaveru, kdyz mechanici prekladaci stanice pripevnovali pruzne potrubi k trupu kosmicke lodi. Palubni telefon zabzucel, kdyz se kdosi napojil na palubu venku.
„Prekladaci stanice 70 Ophiuchi vola Rvace. Jste napojeni na prechodovy tunel, ktery je uz pod predepsanym tlakem. Muzete otevrit venkovni uzaver.“
„Pripraven k otevreni,“ rekl Jason a otocil klicem ve spinaci, ktery umoznoval otevreni venkovniho uzaveru ve stejnem okamziku jako vnitrniho.
„Je to fajn byt zas na suche zemi,“ rekl jeden z pracovniku prepravy, kdyz vstoupili do tlakove komory, a ostatni se hlasite zasmali, jako kdyby rekl neco hrozne legracniho. Vsichni, az na pilota, ktery se kabonil u vstupniho uzaveru, zlomena paze v sadrovem obvazu mu trcela vpred. Nikdo se o te pazi nezminil, ani se nedival jeho smerem, ale on vedel, proc se smeji.
Jasonovi nebylo pilota lito. Meta vzdycky varovala muze, kteri ji obtezovali milostnymi navrhy. Asi ji to v romantickem priseri na velitelskem mustku neveril. Tak mu zlomila ruku. Krute. Jason se tvaril nezucastnene, kdyz pilot prosel kolem neho a vysel do prulezu. Ten byl vyroben z pruhledne umele hmoty byla to jakasi zvlnena pupecni snura, ktera spojovala lod s prekladaci stanici, masivnim telesem iluminovanym popraskem svetla, cnicim nad nimi. Bylo videt dalsi dva prulezy podobne jejich, spojujici lode s touto stanici, ktera trcela v kosmu na obezne draze s nulovou gravitaci mezi slunci vytvarejicimi dvouhvezdnou soustavu. Mensi ze slunci, 70 Ophiuchi B, se prave zvedalo za stanici, malicky kotouc vzdaleny vic nez miliardu mil.
„Mame tady zasilku pro Rvace,“ oznamil nejaky urednik, ktery vyplul z usti prulezu. „Cekali jsme na vas, abychom ho mohli na vasi lod prelozit.“ Natahl ruku se stvrzenkami. „Podepisete to?“
Jason nacmaral sve jmeno, pak ustoupil stranou, aby dva manipulanti mohli vmanevrovat objemnou bednu prulezem a tlakovou komorou. Prave se pokousel zastrcit kovovou zplostelou tyc pod kovove pasky, kdyz se objevila Meta.
„Co to je?“ zeptala se a lehce mu vykroutila tyc z rukou a zamackla ji pod pasku. Jednou zapacila, ozvalo se ostre cvaknuti zlomeneho kovu.
„Budes nejakemu muzi bezvadnym manzelem,“ podotkl Jason a oprasil si prsty. „Vsadim se, ze ty dalsi dve tak snadno nezvladnes.“ Nahnula se, aby to dokazala. „Tahle vecicka je neco, co budeme moc potrebovat, az se pustime do ruinovani te planety. Kez bych byl mel aspon jednu takovou, kdyz jsem prisel poprve na Pyrrus, asi by byla zachranila hezky mnoho zivotu.“
