Cele miliardy let se zivot na Zemi vyvijel izolovane, provadel sve jedinecne experimenty, stoupal a klesal, vzkvetal a upel pod hrozbou zaniku. Mozna existovaly i jine svety, na kterych se po cele miliardy let rozvijel zivot izolovane.
A vsechny experimenty — vsechny, nebo temer vsechny — skoncily v dlouhodobem meritku nezdarem. Jeden ci dva se zdarily a vyvazily vsechny ostatni.
Ale to se mohlo stat pouze v pripade, ze se ve vesmiru naslo dostatek mista pro izolovani vsech techto experimentu. Kdyby byl Rotor — jejich Archa — stejne izolovany jako byla Zeme a slunecni soustava, mozna by se to podarilo prave jemu.
Ale ted –
Sevrel pesti vztekem — a zoufalstvim. Vedel totiz, ze lidstvo bude prebihat z jedne hvezdy na druhou stejne snadno, jako kdysi z jednoho svetadilu na druhy a jeste predtim z jedne oblasti do druhe. Zadna izolace, zadne samostatne experimenty. Jeho velky experiment byl prozrazen a zardousen.
Znovu zvitezi tataz anarchie, tataz degenerace, tataz bezohledna kratkozrakost, tytez kulturni a socialni disproporce — ale v galaktickem meritku.
Co bude nasledovat? Galakticke imperium? Vsechny hrichy a prehmaty prenesene z jednoho sveta na miliony dalsich? Vsechny bolesti a nesnaze hruzne znasobene?
Kdo bude schopen pochopit smysl galaktickeho byti, kdyz nikdo nepochopil smysl byti jedineho sveta? Kdo se nauci rozumet trendum a predpovidat budoucnost v galaxii hemzici se lidmi?
Nemesis prece jen mela prijit.
