„To je jasne. Cemu se divite? Stirner mi zrejme paralyzoval mozkova centra rovnovahy. To se tedy dostal ve sve praci uz hodne daleko! Pocit rovnovahy, to je Jedna z nejslozitejsich a nejmene propracovanych otazek. Profesor Bechterev…“
„Prece jen jsou ti vynalezci zvlastni lide,“ pomyslel si Sauer. „Povalili ho, bezmocne se vali po zemi jako rozslapnuty cerv, ale pritom uvazuje o sve reflexologii.“
„To on schvalne,“ pokracoval Kacinskij, „aby nam ukazal, s jak nebezpecnym nepritelem mame co delat. Smysl pro rovnovahu.“
„To je vsechno velice zajimave, pane Kacinskij, ale ted se musime postarat o vase zdravi. Myslim,“ obratil se Gottlieb na Sauera, „ze budeme muset tentokrat ustoupit a evakuovat naseho prvniho raneneho v teto neobvykle valce, abychom mu mohli poskytnout lekarskou pomoc.“
Pres protesty Kacinskeho, ktery chtel pokracovat v souboji na dalku, Sauer a Gottlieb se rozhodl pro ustup.
„Mejte na pameti, ze zodpovidate za miliony lidi. Co kdyz vas Stirner zabije nebo rekneme pripravi o rozum?“
„No, tak tedy jedem.,“ s povzdechem souhlasil Kacinskij.
„Ano, Stirner je nebezpecny nepritel,“ pokracoval Kacinskij, kdyz uz lezel v autu. „Ma mnohem mocnejsi zbran. A sila jeho prenosu je proto tak velka, ze zrejme pouziva smerovane vlny. Taky se pokusime pracovat se smerovanymi vlnami.“
„Radeji reknete, jak ted budete zit bez smyslu pro rovnovahu?“
„Snad se mi podari znovu ho nabyt,“ odpovedel Kacinskij.
Gottlieb pochybovacne zavrtel hlavou. Kacinskij vypadal docela bezmocne. Nemohl dokonce ani natahnout ruku, hned mu spadla stranou; vsechny udy jeho tela byly pritom uplne v poradku.
„Podivejte se, Sauere, jestli na pasce pristroje neni nejaky zapis.“
Na pasce bylo plno klikyhaku. „Tady je neco nakresleno, ale nerozumim tomu.“
„Brzy sestrojim pristroj, ktery bude tyhle znaky prevadet na pismena.“ Kacinskij udelal marny pokus vytahnout ze sitky ruku. „Dejte mi pasku k ocim, Sauere. Tak. Hm.. chce me zastrasit! Poslechnete si, jakou myslenku vyzaril:.Prohrali jste bitvu, protoze jste ztratili svou jedinou sanci: zastihnout me nepripraveneho. Stirner.“ No, jeste uvidime, kdo zvitezi!“ zvolal Kacinskij, v rozcileni pozvedl hlavu a ta mu hned zase klesla.
„O, ten dabel! Ale vy me tim nezastrasite, Stirnere!“
Prijeli k nemocnici. Kacinskeho odnesli na rukou. Steny pokoje ovesili kovovymi sitemi.
Pro lekare byla jeho nemoc zahadou. Kacinskij jim vsechno s usmevem vysvetlil.
„Bohuzel, lekarska veda je tu bezmocna, nemuzeme vam pomoci,“ rekl stary lekar a rozprahl ruce.
„Vedel jsem to,“ odpovedel Kacinskij. „Bude treba vytvorit novou lekarskou vedu nebo se sverit homeopatii.“
Lekar nespokojene zavrtel hlavou.
„Homeopatie je sarlatanstvi.“
„Ne vzdycky,“ namitl s usmevem Kacinskij. „Zasada homeopatie je lecit podobne podobnym.“
Sauer ho prvni pochopil. „Chcete k leceni vyuzit vas pristroj pro prenos myslenek?“
„Prave. Predam mechanickemu mozku“ myslenku, ze moje mozkova centra ridici pocit rovnovahy musi obnovit svou cinnost, pak ji zesilim a prijmu toto zareni. Protoze Stirner jednal na dalku, vystavim se protipusobeni primo u zdroje vyzarovani a myslim, ze se mi podari smysl pro rovnovahu znovu nabyt. Udelam pokus.“
Lekari sledovali pokus s neduverivym zajmem. Kdyz vsak Kacinskij nahle vstal a zacal mavat rukama a pritom stal na jedne noze, vsichni zatleskali.
„To je hotovy zazrak!“ vykrikl mlady lekar.
„Jestli ovsem Kacinskij svou nemoc nesimuloval,“ tise zabrucel stary lekar.
„Reknete mi, proc „naboj“ vyslany Stirnerem zasahl jenom vas,“ ptal se Sauer Kacinskeho, kdyz zustali sami. „Vzdyt jestlize Stirner dokazal presne urcit smer, odkud jste vyslal myslenkove zareni, mohl jeho paprsek cestou zasahnout i jine lidi, nechranene sitemi. Proc se jich paprsek nedotkl?“
Kacinskij chvili premyslel.
„Myslim, ze to neni tak tezke objasnit. Kdyz Stirnera zasahlo moje myslenkove zareni, mohl hned analyzovat jeho delku, vlnovou frekvenci — proste vsechny ty charakteristicke zvlastnosti, kterymi se vyznacoval muj vysilac, totiz muj mozek. Vzdyt kazdy mozek vyzaruje elektromagneticke vlny ponekud odlisne od zareni mozku jinych lidi. Kdyz zjistil charakteristicke zvlastnosti meho myslenkoveho zareni, poslal Stirner odvetnou „strelu“, ktera me zasahla na vlne teze delky a frekvence. A prijal jsem ji jen ja. To je nejprirozenejsi vysvetleni. Ale myslim, ze mohl taky zamerit zareni „na dorucitele“, mozno-li se tak vyjadrit.“
„To znamena?“
„To znamena, ze mohl poslat myslenkovou sugesci: „u cloveka, ktery vyzaril myslenku proti me, musi byt paralyzovana pohybova centra“. Jsem clovek, ktery toto zareni vyslal, to tedy znamena.“
„Copak je takova sugesce mozna? Vyskytovaly se takove pripady pri pouzivani hypnozy?“
„Nevzpominam si, i kdyz na tom nic nemozneho neni. V kazdem pripade se mi prvni vysvetleni zda jednodussi a logictejsi. Ale uz dost. Ted se pustime do prace!“ bodre prohlasil Kacinskij. „Tentokrat se pokusime postupovat jinak. Obklicime Stirnera celou hradbou nasich „del“ a budeme na nej pusobit najednou ze vsech stran. Ovsemze muze nase udery odrazet a obchazet hradbu svym smerovanym paprskem. Ale nez se mu podari cely kruh obejit, staci nase „delo“ vyzarit myslenkovy naboj.“
„A co kdybychom zamerili nase zareni i na sluhy v dome? Vzdyt, donutime-li je, aby odesli z domu, nebude mit Stirner nikoho, kdo by mu nosil jidlo, bude odsouzen k hladoveni a bude nucen se vzdat,“ navrhoval Gottlieb. „Vyborne, pouzijeme i toho,“ souhlasil Kacinskij. Urychlene byly vyrobeny vysilace pro vyzarovani myslenek. Kdyz bylo vsechno hotovo, odjel „vrchni velitel“ na pozice s triceti „dely“ a dal je rozestavit kolem mesta ve vzdalenosti nekolika kilometru od sebe. Kacinskij poslal Stirnerovi ultimatum: „Nase myslenkove zareni vas ma presvedcit o tom, ze je konec vasemu vysadnimu vyuziti nove sily — prenosu myslenek na dalku. Nejste sam, kdo ovlada tuto silu. Dalsi boj je za takovych okolnosti nesmyslny. Jen zvetsi utrpeni a stradani lidu. I kdyz sam sebe odizolujete od vlivu naseho myslenkoveho zareni, budeme paralyzovat vasi nicivou cinnost; na kazde vase myslenkove zareni hromadneho dosahu odpovime protizarenim, protirozkazem. Muzeme vam zarucit, ze vas nechame nazivu, splnite-li okamzite tyto podminky:
V te chvili vyslal take vsem Stirnerovym sluhum myslenkovy rozkaz, aby odesli z domu.
Ale Stirner byl pripraven.
Procetl mechanicky zapis myslenkove radiodepese a hned odeslal odpoved:
„Slozim zbran jen tehdy, az to sam budu pokladat za nutne.“
Najednou zpozoroval, ze sluhove utikaji z domu. Pochopil okamzite pricinu tohoto uteku a vyslal silnejsi zareni s rozkazem, aby se vratili.
Sluhove zacali pobihat sem tam jako pri pozaru. Protikladnym myslenkovym zarenim dvou odporujicich si myslenek byli cloumani ze strany na stranu a pobihali po dome. Dve „prani“ jimi zmitala soucasne: uteci z domu stuj co stuj, a v zadnem pripade jej neopoustet. Vrhali se ke dverim, a zase bezeli zpet. Nekteri se chytali nabytku, vereji, rour ustredniho topeni, aby se udrzeli na miste. A cely tento neobycejny zmatek probihal bez jedineho slova.
Stirnerovo zareni sluhy zadrzelo. Bylo vyslano z mensi vzdalenosti a zrejme bylo i silnejsi. Sluhove se pozvolna vraceli na sva mista.
V te dobe uz Stirner vyslal nove myslenkove zareni. Pozvedl doslova vsechno obyvatelstvo, ktere dosud zustalo ve meste, a vydal rozkaz, aby sli a znicili stroje nepratel.
