kolem vas blazni. Salvator mezi blazny! Ne, ne, to nesmim dopustit!“ Ztisil hlas do sepotu a pokracoval:
„Vsechno jsem promyslel. Neposlal jsem svou rodinu do hor zbuhdarma. Pomuzu vam k uteku a sam se taky nekde ukryju. Zahnala me sem nouze, ale tuhle praci nenavidim. Me nenajdou a vy. vy odjedete z tehle proklete zeme, kde vladnou knezi a kupci. A jeste neco vam chci rict,“ pokracoval po kratickem zavahani. „Prozrazuju tim sluzebni tajemstvi, statni tajemstvi.“
„Nemusite je prozrazovat,“ prerusil ho Salvator.
„Ano, ale. ja nemuzu. ja nemuzu vykonat ten hrozny prikaz. Cely zivot by mi nedalo svedomi spat. A kdyz to tajemstvi vyzradim, svedomi me trapit nebude. Vy jste pro me tolik udelal, a oni. Nejsem nicim zavazan svym predstavenym, kteri me navic jeste nuti ke zlocinu.“
„Dokonce?“ podotkl strucne Salvator.
„Ano, dovedel jsem se, ze Ichtiandra nevydaji ani Baltazarovi, ani porucnikovi Zuritovi, i kdyz ma pisemne potvrzeni. Stejne ho nedostane, ac tak stedre uplacel, protoze. protoze se rozhodli, ze Ichtiandra zabijou.“ Salvator sebou trhl. „Ano? Pokracujte!“
„No, tak se rozhodli. Nejvic nalehal biskup, ackoli slovo zabit ani jednou nevyslovil. Dali mi jed, tusim cyankali. Dnes v noci ho mam nasypat do vody v Ichtiandrove kadi. Vezensky lekar je podplacen. Da dobrozdani, ze Ichtiandra zahubila vase operace, ktera z neho udelala obojzivelnika. Kdyz prikaz nesplnim, nalozi se mnou velmi krute. A mam prece rodinu. Potom zabiji i me a nikdo se o tom nedovi. Jsem uplne v jejich rukou. Dopustil jsem se kdysi prohresku. mensiho. temer nahodne. Tak jsem se rozhodl, ze utecu, a vsechno mam uz pripraveno. Ale nemuzu a nechci zabit Ichtiandra. Zachranit oba — vas i Ichtiandra — v tak kratke dobe je tezke, skoro nemozne. Ale vas samotneho zachranit muzu. Je mi Ichtiandra lito, ale vas zivot je cennejsi. Vy dokazete svym umenim udelat druheho Ichtiandra, ale nikdo na svete by nedokazal stvorit druheho Salvatora.“
Salvator pristoupil k dozorci a stiskl mu ruku: „Dekuju vam, ale pro sebe tuto obet neprijmu.
Mohou vas chytit a soudit.“
„To neni zadna obet. Vsechno jsem promyslel.“
„Pockejte. Pro sebe tu obet prijmout nemohu. Ale zachranite-li Ichtiandra, udelate pro me vic, nez kdybyste me osvobodil. Jsem zdravy a silny, vsude najdu pratele, kteri mi pomohou dostat se na svobodu. Ale Ichtiandr musi neprodlene odsud.“
„Podrizuju se vasemu prani,“ odpovedel dozorce. Kdyz odesel, Salvator se usmal a rekl: „Tak to bude nejlepsi. At se jablko sporu nedostane nikomu.“
Prosel se po mistnosti, tise zaseptal: „Ubohy chlapec!“, pak pristoupil ke stolu, cosi napsal, odesel ke dverim a zaklepal:
„Poslete sem vezenskeho dozorce.“ Kdyz dozorce vstoupil, Salvator mu rekl: „Mam k vam jeste jednu prosbu. Nemohl byste mi zaridit setkani s Ichtiandrem — posledni setkani?“ „Nic neni snazsiho. Predstaveni jsou pryc, muzeme si tu pocinat uplne volne.“ „Vyborne, ano, a jeste jedna prosba.“ „Jsem vam k sluzbam.“
„Osvobodite-li Ichtiandra, prokazete mi tim velkou sluzbu.“ „Ale vy, profesore, jste pro me udelal tolik.“
„Dejme tomu, ze tim budeme vyrovnani,“ prerusil ho Salvator. „Ale mohl bych a chci pomoci vasi rodine. Vezmete si tenhle papirek. Je na nem pouze adresa a jedine pismeno „S“ — Salvator. Obratte se na tu adresu. Je to spolehlivy clovek. Kdybyste potreboval docasny ukryt nebo penize.“ „Ale.. “
„Zadne ale. Rychle me zavedte k Ichtiandrovi.“
Salvatoruv prichod Ichtiandra prekvapil. Jeste nikdy ho nevidel tak smutneho a nezneho. „Ichtiandre, synu muj,“ rekl Salvator. „Musime se rozloucit, driv nez jsem se domnival, a mozna nadlouho. Tvuj osud mi dela starosti. Obklopuje te tisicere nebezpeci. Kdybys tu zustal, mohlo by te to stat zivot. V nejlepsim pripade by ses stal zajatcem Zurity nebo jineho stejneho ziskuchtivce.“ „A ty, otce?“
„Jiste budu odsouzen a nemine me vezeni, kde si posedim asi dva roky a mozna i dele. Dokud budu ve vezeni, musis se skryvat v bezpecnem miste, co nejdal odsud. Znam takove misto, ale je to velmi daleko, na zapad od brehu Jizni Ameriky, v Tichem oceanu, na jednom z ostrovu Tuamotu, zvanych tez Nizke ostrovy. Nebude to pro tebe snadna cesta, ale vsechny nesnaze, s kterymi se setkas, se nedaji prirovnat k tem, kterym by ses vystavoval tady doma, v Laplatskem zalivu. Snaz doplujes k tem ostrovum a snaz je najdes, nez bys zde unikl sitim a nastraham zakerneho vraha.
Jak se tam na zapad nejlepe dostanes? Muzes obeplout Jizni Ameriku od severu nebo od jihu. Obe cesty maji sve prednosti a sve nedostatky. Severni cesta je ponekud delsi. Krom toho, kdyby sis ji vybral, musel bys plavat z Atlantskeho do Ticheho oceanu Panamskym pruplavem, a to je nebezpecne; mohli by te chytit, zvlaste v propustich, anebo by te pri sebemensi neopatrnosti mohl rozdrtit parnik. Pruplav neni zvlast siroky ani hluboky; dosahuje nejvys jedenadevadesati metru sire a dvanacti a pul metru hloubky. Nejnovejsi zaoceanske parniky s hlubokym ponorem se kylem temer dotykaji dna. Zato bys celou dobu plaval v teplych vodach. Krome toho od Panamskeho pruplavu smeruji na zapad tri velke oceanske cesty: dve k Novemu Zelandu a jedna k ostrovum Fidzi a dal. Kdybys zvolil prostredni z nich a drzel se smeru parniku, pripadne se jich i obcas zachytil, dostal by ses temer az na misto. Obe cesty k Novemu Zelandu se dotykaji zony ostrovu Tuamotu. Jenom bys musel nakonec odbocit trochu vic na sever.
Cesta kolem jizniho vybezku je kratsi, ale musel bys plavat ve studenych jiznich vodach, na pomezi plovoucich ker, zvlaste kdybys obeplouval mys Horn na Ohnove zemi, nejjiznejsi vybezek Jizni Ameriky. Magalhaesuv pruliv je krome toho neobycejne bourlivy. Pro tebe neni ovsem tak nebezpecny jako pro lode a parniky, ale bezpecny prece jen neni. Stal se doslova hrbitovem parniku. Na vychode je siroky a na zapade uzky, plny skalnich utesu a ostruvku. Zbesile zapadni vetry zenou vodu k vychodu, tedy proti tobe. V tech virech bys mohl i ty ztroskotat v hlubinach.
Proto ti radim, abys radeji zvolil delsi cestu a obeplul mys Horn, nez abys plaval Magalhaesovym prulivem. Voda se v oceanu ochlazuje postupne a doufam, ze si na ni pozvolna zvyknes a ze ti neuskodi na zdravi. O zasoby jidla se starat nemusis, potravin i vody budes mit kolem sebe dostatek. Od detstvi sis zvykl pit morskou vodu. Najit cestu od mysu Horn k ostrovum Tuamotu bude pro tebe ponekud obtiznejsi, od Panamskeho pruplavu bys ses tam dostal snaz. Od mysu Horn na sever nesmeruji siroke zaoceanske cesty s rusnym lodnim provozem. Urcim ti presne delku a sirku; budes si ji overovat zvlastnimi pristroji, ktere jsem ti dal zhotovit. Ale ty pristroje te trochu zatizi, omezi volnost tveho pohybu.“
„Vezmu s sebou Leadinga. Ponese mi veci. Copak bych se mohl rozloucit s Leadingem? Jiste se mu po mne styska.“
„Nevim, komu se styska vic,“ usmal se opet Salvator. „Tedy Leading. Vyborne. Az se dostanes k souostrovi Tuamotu, musis vyhledat osamely koralovy ostrov. Poznas ho podle toho, ze se na nem tyci stozar a na stozaru misto korouhvicky velika ryba. To si lehko zapamatujes. Mozna ze ho budes hledat dva tri mesice, ale nevadi. Voda je tam tepla a o ustrice nebudes mit nouzi.“
Salvator naucil Ichtiandra, aby ho pozorne poslouchal a neskakal mu do reci, ale kdyz dosel k tomuto mistu sveho vykladu, Ichtiandr se jiz nezdrzel: „A co najdu na ostrove s rybou na stozaru?“
„Pratele. Verne pratele, kteri se o tebe budou starat a budou te mit radi,“ odpovedel Salvator. „Zije tam muj stary pritel, vedec Armand Villebois. Francouz, prosluly oceanograf. Seznamili jsme se a spratelili, kdyz jsem byl pred mnoha lety v Evrope. Armand Villebois je neobycejne zajimavy muz, ale ted neni cas, abych ti o nem vypravel. Doufam, ze se s nim seznamis a uslysis primo od neho pribeh, ktery ho privedl na osamely ostrov v Tichem oceanu. Ale nezije tam osamele. Je s nim jeho zena, mila a dobra pani, a syn i dcera. Oba se narodili na ostrove, ji bude ted asi sedmnact let a chlapci petadvacet. Znaji te z mych dopisu a doufam, ze se te ujmou jako vlastniho syna.“ Salvator se zajikl. „Ovsem budes ted muset vetsinu casu travit ve vode. Ale nekolik hodin denne budes moci pobyvat na brehu a sejit se s prateli. A mozna ze se tve zdravi zlepsi natolik, ze budes moci byt na vzduchu stejne dlouho jako ve vode. Armand Villebois ti nahradi otce. A ty mu budes nenahraditelnym pomocnikem v jeho vedeckych vyzkumech. Uz tve dnesni znalosti oceanu a jeho obyvatel by stacily na desitky profesoru.“ Salvator se usmal. „Divim se znalcum, ze se te u soudu vyptavali podle sablony, ktery je dnes den, kolikateho je, ktery mesic. Nemohls jim odpovedet proste proto, ze je to mimo okruh tvych zajmu. Kdyby se zeptali treba na podmorske proudy, na teplotu vody, slanost Laplatskeho zalivu a jeho okoli, mohli by z tvych odpovedi sestavit cely naucny slovnik. A jak teprve budes moci prohloubit sve znalosti a sdelit sve poznatky lidem pod vedenim tak zkuseneho a znameniteho vedce, jakym je Armand Villebois. Verim, ze vy dva spolecne sestavite takove pojednani z oboru oceanografie, ktere bude meznikem v rozvoji teto Vedy a ohromi cely svet. A tvoje jmeno se bude stkvit vedle jmena Armanda Villeboise, jak ho znam, neda jinak. Budes slouzit vede a tim i lidstvu.
Kdybys vsak zustal tady, prinutili by te slouzit nizkym zajmum nevzdelanych ziskuchtivcu. Jsem presvedcen, ze v cistych, pruzracnych vodach atolu a v rodine Armanda Villeboise najdes klid a stesti.
