cestu. Kristo u neho slouzi dal.
Zurita si poridil skuner a lovi perly v Kalifornskem zalivu. I kdyz neni nejbohatsim muzem v Americe, prece si nemuze na svuj osud narikat. Konce jeho kniru jako rucicka barometru ukazuji stale vysoky tlak.
Guttiere se s muzem rozvedla a vzala si Olsena. Odstehovali se do New Yorku a pracuji v tovarne na konzervy. Na pobrezi Laplatskeho zalivu uz nikdo nevzpomina na morskeho dabla.
Jen kdyz za dusnych noci stari rybari zaslechnou v nocni tisine neznamy zvuk, rikavaji mladym:
„Takhle troubil na musli morsky dabel,“ a zacnou o nem vypravet legendy. Pouze jediny clovek v Buenos Aires nemuze na Ichtiandra zapomenout. Vsichni chlapci ve meste znaji stareho, pomateneho, chudeho Indiana. „Tamhle jde otec morskeho dabla!“ Ale Indian si chlapcu nevsima.
Kdyz potka staroch Spanela, pokazde se za nim obrati, odplivne si a mumla jakesi kletby. Policie vsak nechava stareho Baltazara na pokoji. Je to tichy blazen, nikomu neublizi. Jen kdyz se more rozbouri, pocituje stary Indian prudky neklid.
Pospicha na pobrezi a nedbaje nebezpeci, ze ho vlny mohou splachnout do more, stoji na pobreznich kamenech a vola, vola ve dne v noci, dokud se boure neztisi: „Ichtiandre! Ichtiandre! Synu muj!..“
Lec more nevyda sve tajemstvi.
