dostane, urci si dalsi usek cesty.
Pred vetrem se v rychlych narazech nesly listy a prach, pak ho zaplavil des?. Promaceny, zmrzly a uz na smrt unaveny Jason sbiral posledni zbytky sil na vravoravou chuzi po povrchu teto zabijejici planety.
Des? neustal, ani kdyz se snesl soumrak. Smer se nedal s jistotou urcit, nemelo smysl jit dal. A navic se Jason nachazel na samem pokraji vycerpani. Noc slibovala byt mokra. Stromy mely silne kmeny s kluzkym povrchem — na takove by nevylezl ani na planete s normalni gravitaci. Chranena mista pod padlymi stromy a v hustych kerich, ktere prozkoumal, byla prave tak mokra jako vse ostatni v lese. Nakonec se svinul do klubicka u jednoho stromu na zavetrne strane a usnul. Ve spanku se chvel, stekaly z neho kapky vody.
Kolem pulnoci des? ustal a teplota prudce klesla.
Jason malatne procitl ze sna, v nemz se mu zdalo, ze umrzl k smrti — a zjistil, ze je to temer pravda. Mezi stromy se sypal drobny snih, praskoval zemi a vitr ho nesl proti nemu. Do kuze se mu zakusoval chlad, a kdyz kychnut, pichlo ho v prsou. Jeho rozbolavele a otupele telo nechtelo nic nez odpocinek, ale zablesk rozumneho uvazovani, ktere mu zustalo, ho donutil postavit se na nohy. Kdyby si nyni lehl, zemrel by. Jednou rukou se opiral o kmen stromu, aby neupadl, kdyz ztezklym krokem zacal kolem stromu chodit. Souravym krokem, stale dokola, dokud sviravy chlad ponekud nepolevil a dokud se neprestal chvet. Unava ho halila jako sediva houne. Pokracoval v chuzi, vetsinu casu mel oci zavrene — otviral je, jen kdyz upadl a musel namahave povstat na nohy.
Za rozbresku slunce spalilo a zahnalo snehova mracna. Jason se oprel o strom a svyma privrenyma, bolavyma ocima vzhledl k obloze. Puda kolem neho zarila belosti, az na misto kolem stromu, kde jeho klopytave kroky vyslapaly kruh z cerneho bahna. Se zady oprenymi o hladky kmen stromu se Jason zvolna sesul k zemi a nechal se prohrivat slunecnimi paprsky.
Z vycerpani se mu zatocila hlava, rty mel rozpukane od zizne a temer neustaly kasel mu zhavymi prsty trhal hrud. I kdyz se slunce jeste prilis nad obzor nevyhouplo, uz silne hralo a vysusovalo mu kuzi. Vysusovalo a spalovalo.
To nebylo v poradku. Ta myslenka se mu honila hlavou, dokud si ji nepripustil. Obracel ji a zkoumal ze vsech stran. Co nebylo v poradku? To, jak mu bylo.
Zapal plic. Mel vsechny jeho priznaky.
Vysusene rty mu popukaly, a kdyz se usmal, zvlhcila je krev. Vyhnul se na Pyrru vsem nebezpecim ze strany zivocichu, vsech tech velkych masozravcu a jedovatych plazu jen proto, aby ho premohl nejmensi organismus ze vsech? No, na toho ma metr taky.
Tresoucimi prsty si vyhrnul rukav a pritiskl usti medikitu k hole pazi. Mediku cvakl a zacal bzucet, ale hnevive a kvilive. Vedel, ze to ma nejaky vyznam, ale nemohl si uvedomit jaky. Pozvedl medikit a zjistil, ze jedna z jehel vycniva z otvoru jen zpola. Samozrejme. Nebylo v ni to antibiotikum, ktere vyzadoval analyzator. Potrebovala doplnit.
Se zaklenim medikit odhodil — ten splouchl do louze a zmizel. Konec s lecbou, konec s medikitem, konec s Jasonem dinAltem. Osamoceny bojovnik proti nebezpecim planety smrti. Zarputile odvazny cizinec, ktery si dokazal vest stejne dobre jako mistni! Cely jeden den vydrzel bez cizi pomoci, nez si podepsal rozsudek smrti.
Za nim se ozvalo priskrcene zavrceni.
V jedinem pohybu se otocil, klesl k zemi a vystrelil. To vse se odehralo driv, nez si vubec uvedomil, ze se to odehralo. Diky svemu pyrranskemu vycviku mel reflexy rychlejsi nez mysleni. S otevrenymi usty hledel na osklive zvire, ktere necely metr od neho dodelavalo, a uvedomil si, ze ho vytrenovali dobre.
Jeho prvni reakci byla litost nad tim, ze zabil jednoho z hrabosskych psu. Kdyz se vsak podival pozorneji, zjistil, ze se od hrabosskeho psa ponekud lisi zabarvenim, velikosti a srsti. I kdyz vetsinu z jeho predni ctvrti vystrel odtrhl a krev z neho tryskala v umirajicich pulsech, zvire se stale snazilo k Jasonovi dostat. A nez mu smrt potahla oci skelnym vyrazem, s vypetim se priblizilo temer az k Jasonovym noham.
Hrabossky pes to tak docela nebyl, mohl to byt jeho divoky pribuzny — ve smyslu pribuznosti psa k vlkovi. V duchu si rikal, zda mezi vlky a touto mrtvou selmou neexistuje jeste nejaka jina podobnost. Nelovi take ve smeckach?
Ta myslenka ho primela vzhlednout — a prave v poslednim okamziku. Lesem se tahly dalsi velke kontury, stahovaly se k nemu. Kdyz dve selmy zastrelil, ostatni vztekle zavrcely a rychle zmizely v lese. Neodesly vsak. Smrt jejich druhu je neodradila, dokonce jeste vic rozzurila.
Posadil se zady ke stromu a cekal, az se selmy opet priblizi, a pak je odstreloval. Pri kazdem vystrelu a smrtelnem vykriku ty, co zbyly, zavyly hlasiteji. Nektere spolu bojovaly, kdyz se setkaly, aby sve zurivosti daly volny pruchod. Jedna se postavila na zadni nohy a seskrabavala ze stromu kuru po velkych pasech. Zamiril na ni a vystrelil, ale byl prilis daleko, nez aby zasahl.
Uvedomil si, ze horecka muze byt nekdy vyhodou. Logika mu rikala, ze prezije pouze do zapadu slunce, nebo dokud nevystrili vsechny naboje. Avsak to ho nyni prilis neznepokojovalo, na nicem vlastne nezalezelo.
Nechal poklesnout ramena, zcela se uvolnil a ruku zvedal jen tehdy, kdyz strilel, a pak ji opet spoustel. Vzdy po nekolika minutach se musel pohnout, aby se ohledl za strom a pripadne zabil selmu, ktera se k nemu plizila z mista, kam nevidel. Neurcite si uvedomoval, ze by bylo lepsi, kdyby se opiral o mensi strom, ale usili spojene s tim, aby se k nejakemu takovemu presunul, nestalo za to.
Nekdy odpoledne vystrelil posledni naboj. Zabil jim selmu, kterou nechal prijit blizko, protoze si povsiml, ze na vetsi vzdalenost cil uz nezasahuje. Selma zavrcela a klesla k zemi — ostatni, ktere byly nedaleko, odtahly a ze sympatii kvilely. Jedna z nich se opet objevila a Jason stiskl spous?.
Ozvalo se pouze slabe cvaknuti. V pistoli uz zadny naboj nebyl a nebyl ani v zasobniku u jeho pasu. Mlhave vzpominal, kolikrat dobijel, ale nedokazal si ten pocet uvedomit.
Tak toto byl konec. Vsichni meli pravdu — na Pyrrus nestacil. Nemeli to vsak rikat. Pyrrus je nakonec vsechny take zahubi. Pyrrane nikdy neumiraji v posteli. Stari Pyrrane nikdy neumiraji, protoze se stari nedozivaji.
Nyni, kdy se uz nemusel nutit do ostrazitosti a nemusel drzet pistoli, horecce podlehl. Chtelo se mu spat, a vedel, ze ten spanek bude dlouhy. Oci se mu zaviraly, kdyz pozoroval, jak se k nemu selmy opatrne, zvolna priblizuji. Jedna z nich se priplizila tak blizko, ze na neho mohla doskocit — videl, jak se ji na nohou napinaji svaly.
Selma skocila — a nez k nemu doletela, zkroutila se ve vzduchu a klesla k zemi. Z rozevrene tlamy ji vytryskla krev, z boku hlavy ji trcel kovovy sip.
Z houstin vystoupili dva muzi a sklouzli pohledem na Jasona. Pouha jejich pritomnost zrejme stacila nahnat selmam strach, protoze vsechny zmizely.
Hrabosi. Jason tak pospichal, aby se co nejdrive dostal do mesta, ze na ne zapomnel. Bylo moc dobre, ze tady jsou, a Jason byl velice rad, ze prisli. Nedokazal dostat ze sebe ani slovo, proto jim podekoval alespon usmevem. Ten vsak probudil v jeho rtech bolest.
Pak upadl do spanku.
24
Pote, po neurcitou dobu, se Jasonovi vtiskly do pameti pouze mlhave utrzky vzpominek. Pocit pohybu a vsude kolem velke selmy. Steny, kour z horiciho dreva, sum hlasu. Nic z toho mnoho neznamenalo, a Jason byl tak unaven, ze mu na nicem nezalezelo. Nechat vsechno byt bylo snadnejsi a lepsi.
„Prave vcas,” zaznel Rhesuv hlas. „Kdybys takhle lezel jeste par dni, pochovali bychom te, i kdybys jeste dychal.”
Jason na neho zamzikal, snazil se zaostrit oci na oblicej, ktery se nad nim vznasel. Konecne Rhese poznal a pokusil se mu odpovedet, ale ten pokus jen vyvolal zachvat kasle, ktery mu zachvel celym telem. Nekdo mu prisunul ke rtum poharek, a sladka kapalina mu stekla do hrdla. Po chvilce odpocinku se pokusil promluvit znovu.
„Jak dlouho tady jsem?” Hlas mu znel slabe a vzdalene, a Jason jen s obtizemi poznal, ze je opravdu
