rapir si pripasal k pravemu boku.
„Ne, ne, Rode! Nos ho na leve strane. Budes ho vytahovat krizem.“
„Co vsechno musim podstoupit pro demokracii…“ Rod si pripjal rapir k levemu boku. „Fessi, nepripada ti, ze se ze mne stava fanatik?“
„Jiste, Rode. Klasicky pripad psychicke sublimace.“
„Zadal jsem te o nazor, ne o analyzu,“ zamracil se muz. Pak se podival na svuj kostym. „Hele! Neni to tak zle, vubec to neni tak zle!“ Vypnul prsa, pozvedl bradu a udelal nekolik kroku. Zlaty a rudy kabatec se matne zaleskl v mesicnim svetle. „Jak se ti libim, Fessi?“
„Docela ti to slusi, Rode.“ V robotove hlase jako by zaznelo neco, co se podobalo mirnemu pobaveni.
Rod se zamracil. „Myslim, ze by to chtelo neco navrch.“
„V sedlovem vaku, Rode.“
„Myslels na vsechno, co?“ Rod zadoloval v sedlovem vaku a vytrepal z nej plast stejne modry jako kalhoty jeho uniformy.
„Ten retez ma prochazet pod levou podpazni jamkou a zprava kolem krku, Rode.“
Rod si nalezite upravil plast a postavil se tvari proti vetru, nechavaje svuj novy sat rozevlat ze svych sirokych ramen. „Jen se na to podivej! Nevypadam skvele?“
„Jako vystrizeny ze Shakespeara, Rode.“
„Za ty lichotky dostanes dvojnasobnou davku oleje.“ Rod se vysvihl do sedla. „Zamir k nejblizsimu mestu, Fessi. Chci se predvest ve svem novem obleku.“
„Zapomnel jsi zasit krater, Rode.“
„Coze? Ach! Jasne.“ Rod vytahl z praveho sedloveho vaku papirovy pytlik a rozhodil jeho obsah po cerstve rozkopane zemi. „Tak! Ted uz jen hezky destik a dva dny rustu, a nikdo to tu nerozezna od okolni louky. Doufejme, ze sem nikdo neprijde do te doby…“
Kun trhl hlavou a vztycil usi.
„Co se deje, Fessi?“
„Poslouchej,“ odpovedel robot.
Rod se zamracil a privrel oci.
Z dalky, nesen vetrem, k nim zaznival divci krik a smich chlapcu.
Vypada to, jako by tu mistni omladina poradala mejdan.“
„Blizi se to,“ upozornil ho Fess tise.
Rod zavrel oci a znovu se zaposlouchal. Zvuk opravdu silil…
Podival se na severovychod, smerem, ze ktereho, jak se zdalo, hluk prichazel, a ocima zapatral na horizontu. Nevidel nic nez tri mesice na obloze.
Nahle se proti jednomu z nich objevil stin. Dalsi ho nasledovaly.
Smich ted byl mnohem hlasitejsi.
„Asi tak petasedmdesat mil za hodinu,“ zamumlal Fess.
„Coze?“
„Petasedmdesat mil za hodinu. To je rychlost, jakou se to k nam blizi.“
„Hmmm.“ Rod se kousl do spodniho rtu. „Fessi, kolik uplynulo casu od chvile, kdy jsme pristali?“
„Skoro dve hodiny, Rode.“
Neco proletelo nad jejich hlavami.
Rod vzhledl. „Fessi?“
„Ano, Rode?“
„Oni letaji, Fessi.“
Zavladlo ticho.
„Rode, musim te pozadat, abys myslel logicky. Civilizace, ktera obyva tuto planetu, jeste nemohla dosahnout urovne cestovani vzduchem.“
„Necestuji. Oni letaji!“
Znovu zavladlo ticho.
„Myslis ti lide sami, Rode?“
„Presne tak.“ Roduv hlas znel rezignovane. „Ackoliv ne tak uplne, protoze ta zena, co prave preletela nad nami, letela na kosteti. A docela dovedne, rekl bych. Vlastne by se dalo rict, ze na nem byla doma jako karty na hracim stolku v Las Vegas… Fessi?“
Kun stal s nohama strnule natazenyma a hlava se mu volne kolebala mezi nima.
„Ale k certu!“ zaupel Rod. „Uz zase!“
Sahl pod sedlovou hrusku a resetoval hlavni ridici okruh. Kun pomalu zvedl hlavu a nekolikrat ji potrasl. Rod mu pritahl uzdu a pobidl ho vpred.
„Coo se staaalooo, Rooode?“
„Mel jsi zachvat, Fessi. Ale pro vsechno na svete, ted neknuc. Ty vzdusne bakchanalie se k nam blizi a neni vylouceno, ze se leti podivat po spadle hvezde. Takze honem do lesa — a tise, smim-li prosit.“
Kdyz byli v bezpeci pod stromy na okraji louky, Rod se ohledl, aby prozkoumal vzdusnou flotilu.
Mladez dovadela v oblacich asi pul mile od nej a vydavala pri tom vesely krik a radostny smich. Vitr k Rodovym usim zanesl nekolik srozumitelnych vet.
„Radujte se, me deti! To je lady Gwen!“
„Znamena-li to, ze se preci jen stanes matkou naseho covenu, Gwendylon?“
„Tva spanilost roste kazdym dnem, sladka Gwendylon. Rci, jak to delas?“
„Dozajista ne honbou za zajicky, Randale…“
„Zni to, jako by se nejaka mamina ocitla na vecirku carodejnicke koleje,“ zavrcel Rod. „Jsi v poradku, Fessi?“
„Rek bych, ze ano,“ oznamil robot, „a uz jsem zaznamenal nove vylepseni pro svuj budouci ridici system.“
„Hm,“ Rod naspulil rty. „Potvrzujes moje pozorovani?“
„Nic jineho mi nezbyva. Oni opravdu letaji.“
Poletujici omladina jako by si vzpomnela na puvodni cil sve cesty. Zasvisteli nad loukou smejice se a pokrikujice jeden na druheho, zakrouzili nad kruhem odhalene zeme a pak se jeden po druhem snesli dolu a rozestavili se kolem.
„Tak, ted uz se neda moc pochybovat o tom, proc jsou tady, co?“ Rod se posadil na zem, upravil si plast a oprel se o Fessovy predni nohy. „Myslim, ze nam nezbyva nic jineho nez cekat.“ Otocil kamenem na svem prstenu o devadesat stupnu a zamiril jim na skupinku. „Odposlech, Fessi.“
Kamen v prstenu ted fungoval jako velice citlivy smerovy mikrofon; jeho signal byl prostrednictvim Fesse prenasen do sluchatka za Rodovym uchem.
„Nemeliz bychom o tom kralovnu zpraviti?“
„Nikolvek, zbytecne by to v ni ouzkost probudilo.“
Rod se zamracil. „Co sis z toho vybral, Fessi?“
„Jenom to, ze je to alzbetinska anglictina, Rode.“
„Proto asi SPORT vzdycky posila s roboty lidi,“ povzdechl si Rod. „No dobre, zacneme s ocividnym: jazyk potvrzuje, ze se jedna o kolonii Emigres.“
„Ano, jiste,“ zamumlal Fess neprilis presvedcive.
„Ale no tak, stary symbiote, zadne remcani. Ja vim, ze nepovazujes samozrejmosti za hodny hlaseni; ale prehlednuti samozrejmych faktu muze nekdy vest k prehlednuti tajemstvi, skrytych pod jejich povrchem, nemyslis?“
„No…“
„Spravne. Tak. Zminovali se o kralovne. To znamena, ze zdejsi vlada je monarchie, presne jak jsme predpokladali. Ta omladina oznacovala sama sebe za coven, to znamena, ze se povazuji za carodejnice a carodejniky… S prihlednutim k jejich zpusobu premistovani jsem naklonen tomu verit. Ale…“
Nechal ale viset nekolik minut ve vzduchu. Fess nastrazil usi.
„Taky rikali, ze o tom povi kralovne. Tudiz musi mit pristup ke kralovninym usim. Co to znamena, Fessi? Monarchie schvalujici carodejnictvi?“
„To neni bezpodminecne vylouceno,“ namitl Fess vecne. „Vhodny priklad by mohl byt kral Saul a carodejnice
