z Endoru…“
„Ale tyhle maji pristup ke dvoru.“
„Rode, delas unahlene zavery.“
„Ne, jen prichazim s pronikavym pohledem na vec.“
„Proto asi SPORT vzdycky posila s lidmi roboty,“ opacil Fess.
„Touche. Ale rikali taky, ze kdyby to rekli kralovne, vzbudilo by to v ni 'ouzkost'. Co tim mysleli, Fessi?“
„Mysleli tim obavy, Rode.“
„Hm. Pak by zdejsi kralovna mela byt spis citliva.“
„Mohla by byt, ano.“
Pres louku se k nim donesla hudba — skotske dudy hrajici doprovod k staremu cikanskemu popevku. Mladi lide tancili na hole pude a nekolik stop nad ni.
„Bavorske selske tance,“ zamumlal Fess.
„'Kde konec sveta na nas ceka… „zanotoval Rod a pohodlne si natahl nohy. „Smisena kultura peclive kombinujici to nejhorsi, co staricka Zeme mohla nabidnout.“
„To neni prilis objektivni nazor, Rode.“
Rod pozvedl oboci. „Copak tobe se dudy libi?“ Zalozil si ruce, bradu si oprel o hrudni kost a nechal na Fessovi, ktery nemel potrebu spanku, aby hlidal.
Robot drzel straz nekolik hodin, prezvykuje pri tom nove ziskana data. Kdyz hudba zeslabla a ztichla, stouchl do Roda kopytem.
„Grumf!“ rekl Rod, ktery se razem probudil do plne bdelosti, jak se na spravneho tajneho agenta slusi.
„Vecirek konci, Rode.“
Omladina se vznesla do vzduchu a zamirila zpatky na severovychod.
Jedna z postav sedela vzprimene na kosteti; ve vzduchu se k ni pridruzila postava mladeho hocha.
„Doufat-liz smim, ze uz se nas nebudes vic stranit, lady Gwendylon?“
„Randale, tobe kdyz mys by byla dana, touzil bys hnedle po olifantovi. Na priste lepe ucinis, kdyz dvornosti skladat devam o sest let tebe starsim zkouseti nebudes!“
Koste se rozletelo primo k Rodovi, mihlo se nad stromy a bylo pryc.
„Mmm, ano!“ Rod si olizl rty. „Zda se, ze to devce ma riz. A podle toho, co jsem slysel, je kapanek starsi, nez ti ptaci mozci…“
„Myslel jsem, ze jsi nad takove veci povznesen, Rode.“
„Coz je jen ohleduplnejsi zpusob, jak rict, ze by se mnou stejne nechtela nic mit. No co, i kdyz nekoupim, kouknout se do vykladnich skrini muzu vzdycky.“
Carodejnicka omladina zmizela za obzorem a jejich smich pomalu utichl.
„Tak, a je to.“ Rod si protahl nohy a zacal vstavat. „Je po vecirku a my nejsme o nic moudrejsi.“ Vstal. „Tak ci tak, alespon nas neodhalili; o kosmicke lodi pod zemi nikdo nevi.“
„Ale kdez, nikoliv,“ zachichotal se tenky hlasek.
Rod ztuhl, otocil se a vytrestil oci.
Za nim, mezi koreny stareho dubu stal muzik, podsadity, rozesmaty a vseho vsudy dvacet palcu vysoky. Na sobe mel dvourady kabatec a uzke kalhoty v ruznych odstinech hnede, mel velice bile zuby a celkove pusobil dojmem pekneho rostaka.
„Knize elfu by ocenil tvou navstevu, mistre carodeji,“ rekl muzicek a znovu se zakuckal smichy.
Rod po nem skocil.
Ale clovicek uz byl pryc, nechavaje za sebou jenom vesely smich.
Rod vstal, zaposlouchal se do sumeni vetru, cechrajiciho listy stareho dubu, a posledniho ticheho chichotani doznivajiciho mezi koreny stromu.
„Fessi,“ rekl, „Fessi, videls to?“
Zadne odpovedi se mu nedostalo.
Rod se zamracil a otocil se. „Fessi? Fessi!“
Robotova hlava se pomalu kyvala mezi jeho prednima nohama.
„Ach, k certu!“
Zaduneni zvonu oznamovalo devatou hodinu dopoledni nekde ve velkem, rozpadajicim se meste, jez bylo — alespon pokud mohl Rod a Fess soudit z jejich rychlosti a azimutu — materskou zakladnou carodejnicke omladiny. V souvislosti s jejich poznamkami o kralovne Rod doufal, ze by to mohlo byt soucasne i hlavni mesto ostrova.
„Je to jen domnenka,“ dodal rychle.
„Samozrejme,“ zabrucel Fess. V robotove hlase se dalo vycitit shovivave povzdechnuti.
„Jake jmeno bych mel pouzit, dojde-li ke kontaktu na bezprostrednejsi urovni?“
„Proc ne Rodney dArmand VII? Tohle je jeden z tech ridkych pripadu, kdy je tve prave jmeno primerene podminkam.“
Rod zavrtel hlavou. „Prilis troufale. Moji predkove nikdy nedosahli svych aristokratickych cilu.“
„Oni byli aristokrate, Rode.“
„Jasne, ale to byli na nasi planete vsichni, Fessi, s vyjimkou robotu. A zili sporadanym rodinnym zivotem tak dlouho, az ziskali pravo vydavat to za cest.“
„A copak to neni dost velka cest — “
„Pozdeji,“ prerusil ho Rod. Fess mel naprogramovano kazani o tradici noblesse oblige z Roboti encyklopedie a ochotne s nim zacal pri sebenepatrnejsim naznaku narazky. „Ted tu mame drobny problem s mym jmenem, vzpominas?“
„Kdyz na tom trvas,“ rekl Fess znechucene. „Zase namezdny vojak?“
„Ano. To mne opravnuje k cestovani.“
Fess sebou trhl. „Mohl by ses vydavat za potulneho pevce…“
Rod zavrtel Hlavou. „Od potulnych pevcu se ceka, ze znaji nejnovejsi zpravy a klipky. Ale vzit s sebou harfu neni tak spatny napad — zvlast pokud je panovnikem zena. Pisen obcas pomuze cloveku tam, kam se s mecem nedostane…“
„Takze jako vzdycky… Vyhovovalo by ti jmeno 'Gallowglass', Rode? Je to stary irsky termin pro zoldnere.“
„Gallowglass…“ Rod vychutnal sluvko na jazyku. „Neni to spatne. Ma to brink.“
„Stejne jako ty sam.“
„Myslels to ironicky, nebo se mi to jen zda? Ale je to dobre, solidni jmeno… i kdyz se na ne zrovna nehodi vyraz hezke.“
„Presne jako na tebe,“ zamumlal robot.
„Troufam si tvrdit, ze je to ono. Rod Gallowglass, hou!“
Nahle Rod pritahl uzdu a zastavil sveho ore. Odnekud z nedaleka pred nimi se ozyvalo tlumene huceni davu.
Rod se zamracil. „Co to ma znamenat?“
„Mohl bych doporucit obezretny pruzkum…“
„To neni spatny napad. Dej se do toho, ale naslapuj opatrne, prosim te.“
Fess pomalu kracel uzkou mesici osvetlenou ulickou a tiskl se do stinu starych, vetrem oslehanych zdi. Na rohu zastavil, natahl krk a natocil svou konskou hlavu do praveho uhlu.
„Co tam vidis, sestricko Anicko?“
„Dav,“ rekl Fess.
„Omracujici postreh, mily Watsone. Neco krome toho?“
„Pochodne a mladika, ktery splha na podium. Promines-li mi to prirovnani, Rode, velice napadne to pripomina verejne manifestace na tve alma mater.“
„Nic neni vylouceno.“ Rod sklouzl na zem. „Ty zustan tady, muj velky priteli. Ja pujdu na vyzvedy.“
Obehl roh a pak presel do rozsafneho vojenskeho vykracovani, s rukou polozenou na jilci mece.
Nebyl to spatny napad, soude podle vzhledu davu. Vypadalo to jako setkani mistniho svazu vagabundu. Mezi pritomnymi se nenasel jediny nezaplatovany kabatec. Rod nakrcil nos; umyty clovek tu byl zrejme jeste vetsi vzacnosti. Pekne osuntela chaska.
Misto shromazdeni bylo velke, otevrene namesti, na jedne strane ohranicene sirokou rekou; byly tam
