Odjedeme k Pampovi.“
Stala u okna a divala se dolu. Rude zablesky ji prebihaly po tvarich. Zdola zaznivalo praskani a duneni. Rumatovi se litosti a nehou sevrelo srdce. Pozenu je jako psy, pomyslel si. Shybl se, aby nasel druhy mec, a kdyz se znovu vzprimil, Kira uz u okna nestala. Drzela se zavesu a pomalu se sesouvala na podlahu.
„Kiro!“ vykrikl.
Jeden sip ze samostrilu ji proletl hrdlem, druhy ji trcel z prsou. Vzal ji do naruce a prenesl na postel. „Kiro!“ zavolal tise. Vzlykla a krecovite se napnula. „Kiro,“ rekl znovu. Neodpovedela. Postal chvilku nad jejim telem, pak zvedl mece, pomalu sestoupil po schodech do predsine a cekal, az pod naporem povoli vrata…
EPILOG
„A co potom?“ zeptala se Anka.
Paska se zadival stranou, nekolikrat se dlani placl do kolena, shybl se a natahl ruku po lesni jahode u svych nohou. Anka cekala.
„Potom?“ zamumlal. „Vis, Anko, on vlastne nikdo poradne nevi, co bylo potom. Vysilacku nechal doma, a teprve kdyz jeho dum stal v plamenech, pochopili na hlidkove vzducholodi, ze je zle, a hned se vypravili do Arkanaru. Pro vsechny pripady shodili na mesto pumy s uspavacim plynem. To uz dum dohorival. Nejdriv byli na rozpacich, nevedeli, kde ho hledat, ale pak spatrili…“ Trochu zavahal. „Proste… bylo videt, kudy sel.“
Paska umlkl a zacal si hazet do ust jednu jahodu za druhou.
„No?“ pobidla ho Anka tise.
„Dosli az do palace… A tam ho nasli.“
„Jak?“
„No…, spal. A vsichni kolem… taky… lezeli… Nekteri spali, a nekteri… tak… Dona Rebu tam taky nasli…“ Paska rychle pohledl na Anku a znovu odvratil pohled. „Vzali ho, tedy Antona, a dopravili na Zakladnu… Rozumis, Anko, on o tom nerekne ani slovo. A vubec ted mluvi hrozne malo.“
Anka sedela bleda, vzprimena a divala se pres Paskovu hlavu na palouk pred domkem. Borovice se lehce pohupovaly a sumely, po modrem nebi pomalu plula kypra oblaka.
„A co se stalo s tou divkou?“ zeptala se Anka.
„Nevim,“ rekl Paska tvrde.
„Poslouchej, Pasko, je to vubec dobre, ze jsem sem prijela?“
„No samozrejme! Myslim, ze z tebe bude mit radost…“
„A mne se zase zda, ze se nekde schovava v krovi, diva se na nas a ceka, az odjedu.“
Paska se usklibl.
„Tak to rozhodne ne. Toska nebude zalizat do krovi. On totiz nevi, ze jsi tu. Chyta nekde ryby jako obvykle.“
„A jak se chova k tobe?“
„Nijak. Snasi me. Ale ty — to je neco jineho…“
Chvili mlceli.
„Anko,“ rekl Paska. „Pamatujes se na tu anizotropni silnici?“
Anka svrastila celo.
„Jakou?“
„Jednosmernou. Visela tam ta znacka — vjezd zakazan. Vzpominas si, vsichni tri jsme tam byli.“
„Vzpominam. To rekl Anton, ze ta silnice je jednosmerna.“
„Anton tenkrat sel dal za zakaz vjezdu, a kdyz se vratil, rikal, ze pry tam nasel vyhozeny most a kostru fasisty prikovanou ke kulometu^
„To uz si nevzpominam,“ rekla Anka. „No a co?“
„Ted si na tu silnici casto vzpominam,“ rekl Paska. „Jako by v tom. byla nejaka souvislost… Silnice byla anizotropni stejne jako dejiny. Zpatky se jit neda. Ale on sel. A narazil na prikovanou kostru.“
„Ja ti nerozumim. Co s tim ma spolecneho prikovana kostra?“
„Nevim,“ priznal se Paska. „Jen se mi to tak zda.“
Anka rekla:
„Nenechavej ho moc uvazovat. Porad s nim o necem mluv. Treba vykladej hlouposti. Hlavne aby se prel.“
Paska si vzdychl.
„To vim taky. Jenze nemysli si, ze mi nekdy skoci na moje zvatlani. Chvilku posloucha, usklibne se a rekne: Sed tady, Pasko, ja se pujdu drobet projit. A jde. A ja sedim… Prvni dobou jsem jako pitomec chodil tajne za nim, ovsem ted uz jednoduse sedim a cekam. Ale kdybys ty…“
Anka najednou vstala. Paska se ohledl a taky vstal. Anka bez dechu sledovala, jak k nim mytinou kraci Anton — obrovity, ramenaty, s bledym neopalenym oblicejem. Nic se na nem nezmenilo, vzdycky byl trochu podmraceny.
Vykrocila mu vstric.
„Anko,“ rekl vlidne. „Anko, holka zlata…“ Vztahl k ni mohutne ruce. Nesmele se k nemu privinula, a hned zase odskocila. Mel na prstech… Ale ne, to nebyla krev, jen stava z lesnich jahod.
ARKADIJ STRUGACKIJ BORIS STRUGACKIJ
Je tezke byt bohem
Z ruskych originalu Ulitka na sklone ze sborniku Ellinskij sekret,
vydaneho nakladatelstvim Lenizdat, Leningrad 1966, a Ulitka na sklone z casopisu Bajkal 1968, c. 1 a 2 prelozil Libor Dvorak.
Z ruskeho originalu Trudno byt bogom, vydaneho nakladatelstvim
Molodaja gvardija, Moskva 1964,
prelozil Jaroslav Piskacek.
Typograficka uprava Milan Jaros.
Kresba na obalce Viktoria Banova-Jirankova.
Vydani prvni (Je tezke byt bohem vydani druhe),
Praha 1983. Vydalo Nakladatelstvi Svoboda
1
William Shakespeare: Hamlet, kralevic dansky, Ceskoslovensky spisovatel, Praha 1981, str. 70. Prelozil E. A. Saudek.
