zabila. A nyni ho pritahovala k lodi. Chvili vahal, kdyz si uvedomil, ze radista jeho rozmluve s cizim pilotem nerozumel a nemohl tedy vedet, ze chce vstoupit na lod.
„Dokazu se o sebe postarat sam,” rekl si se smichem, a kdyz pozvedl ruku, z mechanickeho pouzdra, upevneneho reminky ke spodni casti zapesti, vyletla pistole a prudce mu narazila do dlane. Ukazovacek mel jiz ohnuty, a kdyz do neho narazila nekryta spous?, praskl vystrel a rozmetal vzdaleny sipkovy plevel, na ktery pistole mirila.
Byl dobry a vedel to. Nikdy se sice nevyrovna rodilemu Pyrranovi, narozenemu a vychovanemu na teto smrtelne nebezpecne planete s dvojnasobnou gravitaci, ale je rychlejsi a nebezpecnejsi, nez by nejaky mimozemec snad mohl kdy byt. Zvladne kazdou problemovou situaci, do ktere by se mohl dostat — a neco takoveho nyni ocekaval. V minulosti mel mnohokrat zcela odlisny nazor nez policejni a jine vladni organy na ruznych planetach, i kdyz se nemohl rozpomenout na zadny z nich, ktery by si dal tu praci a poslal mezihvezdnym prostorem policisty, aby ho zatkli.
Proc sem ta lod priletela?
Na zadi mela imatrikulacni kod — a nejaky povedomy heraldicky symbol. Kde jenom ten znak videl?
Z uvah ho vytrhly otevirajici se vnejsi dvirka pretlakoveho uzaveru — vstoupil jimi do lode. Jakmile za nim dvirka zapadla, zavrel oci a superzvukovy a ultrafialovy dekontaminacni cyklus se cinil, sec mohl, aby zlikvidoval ruzne drobnejsi zivotni formy, ktere prinesl s sebou v satech. Po chvili cyklus skoncil, a kdyz se vnitrni dvirka zacala otvirat, pritiskl se k nim, pripraven jimi proskocit, jakmile se otevrou dostatecne siroko. Kdyby melo dojit k nejakemu prekvapeni, chtel, aby bylo na jeho strane.
Kdyz dvermi proskocil, uvedomil si, ze pada. Do dlane mu skocila pistole, a zpola ji pozvedl smerem k cloveku ve skafandru, ktery sedel v pilotnim sedadle.
„Plyn…” Vic uz ze sebe nedostal a omdlel driv, nez narazil na kovovou podlahu.
Probral se s dunivou bolesti hlavy, ktera ho primela sevrit vicka, jen jak se pohnul, a kdyz oci konecne otevrel, bolestivy napor svetla ho prinutil, aby je opet zavrel. Nech? byla ta omamna latka, ktera ho slozila, cokoli, pusobila rychle, a zrejme stejne rychle prestala pusobit. Bolest hlavy ustoupila tupemu tepani, a Jason mohl otevrit oci, aniz mel pocit, ze mu je propichuji jehly.
Sedel na sedadle, jakymi jsou bezne vybaveny vsechny kosmicke lode, opatrenem uchylkami pro zapesti a kotniky, ktere byly nyni dobre upevneny. Vedle neho sedel nejaky muz, soustredeny na ridici prvky kosmicke lode — lod letela a letela v hlubokem kosmickem prostoru. Ten neznamy pracoval s pocitacem, pripravoval skok kosmem.
Jason te chvile vyuzil, aby si ho pozorne prohledl. Pripadalo mu, ze na policistu je trochu stary, i kdyz po chvili premysleni prisel na to, ze je velmi obtizne urcit jeho vek presne. Muz mel sedive vlasy s tak kratkym strihem, ze mu kopirovaly tvar lebky, a vrasky na jeho koznate pokozce zrejme vyryly spic povetrnostni vlivy nez pocet roku. Byl vysoky a mel vzprimene drzeni tela, a na prvni pohled to vypadalo, ze je prilis hubeny, ale Jason si brzy uvedomil, ze ten dojem vyvolava skutecnost, ze na nem neni zadny prebytecny tuk. Vypadal, jako by ho smazilo slunce a omyval des? tak dlouho, az z neho zustaly jen kosti, slachy a svaly. Kdyz pohnul hlavou, svaly mu pod pokozkou na krku vystoupily jako provazy, a jeho ruce na ridicim panelu pripominaly zahnedle paraty nejakeho ptaka. Ztvrdlym prstem stiskl tlacitko, ktere uvedlo v cinnost regulaci skoku, a odvratil se od pultu, aby se venoval Jasonovi.
„Vidim, ze jste se probral. Ten plyn nebyl silny, a pouzil jsem ho jen nerad, jenze takhle to bylo nejbezpecnejsi.”
Pri mluveni se mu celist zvedala a klesala s takovou smysluplnou vaznosti, jakou ma bankovni trezor. Jeho modre, hluboko zasazene oci hledely zpod husteho tmavohnedeho oboci uprene a chladne. V jeho vyrazu ani v jeho slovech nebyl sebemensi naznak humoru.
„To nebylo prilis pratelske,” konstatoval Jason, zatimco nenapadne zkousel reminkove uchylky — ty vsak byly pevne utazeny. „Kdybych jenom tusil, ze se z toho vaseho duleziteho vzkazu vyklube davka omamneho plynu, asi bych si to s navadenim na pristani rozmyslel.”
„Na podvodnika podvod,” chnapla dravci usta. „Kdyby existovala nejaka jina moznost, jak vas zajmout, vyuzil bych ji. Avsak kdyz jsem si uvedomil, ze mate povest bezohledneho zabijaka, a vzal v uvahu nepochybnou skutecnost, ze na Pyrru mate pratele, zvolil jsem k vasemu zajeti jediny mozny zpusob.”
„To je od vas nepochybne velice uslechtile.” Upjatost jeho veznitele zacala v Jasonovi probouzet vztek. „Ucel sveti prostredek a tak — to neni zrovna puvodni argumentace. Ale vlezl jsem sem s ocima otevrenyma a nestezuji si.” Alespon ne prilis, dodal v duchu trpce. Jedine, co mohlo byt lepsi nez si dat par facek za to, jak hloupe jednal, bylo tomu mizerovi napraskat. „Pokud to ode mne neni prilis troufale, nesdelil byste mi laskave, kdo jste a proc jste si vubec dal takovou praci, abyste ulovil moje podvyzivene telo?”
„Jmenuji se Mikah Samon. Vezu vas zpatky na Cassylii, kde vas postavi pred soud.”
„Cassylia — mel jsem dojem, ze ten emblem na lodi je nejak povedomy. Asi bych nemel byt prekvapen, kdyz se dozvidam, ze o me dosud maji zajem. Ale snad byste mel vedet, ze z tech tri miliard sedmnacti milionu kreditu, ktere jsem ve vasem kasinu vyhral, zbylo jen velmi malo.”
„Cassylia ty penize zpatky nechce,” odpovedel Mikah, kdyz zajistil polohu ridicich prvku a prudce se na sedadle otocil. „Nechteji zpatky ani vas, protoze si z vas udelali hrdinu meziplanetarniho vehlasu. Kdyz jste se svym necestne nabytym ziskem uprchl, uvedomili si, ze ty penize uz nikdy neuvidi. Spustili tedy svou propagandistickou masinerii, a ted jste ve vsech prilehlych hvezdnych soustavach znam jako Trimiliardovy Jason, zivouci dukaz pocestnosti jejich spinavych her a vabnicka pro vsechny chude duchem. Vy je svadite, aby o penize hrali, misto aby si je vydelali poctivou praci.”
„Prominte, ze mi to dneska pomalu zapaluje,” pronesl Jason a potrasl hlavou, aby se zbavil kratkeho spojeni, ktere mezi jeho neurony zrejme nastalo. „Je pro me ponekud obtizne pochopit, co rikate. Co jste to za policajta, kdyz me zatknete, aby me mohli postavit pred soud presto, ze zaloba byla stazena?”
„Nejsem policista,” prohlasil Mikah prisnym hlasem. Svoje dlouhe prsty mel pred sebou propletene, oci dosiroka otevrene a pronikave hledici. „Jsem vyznavac Pravdy — nic vic. Zkorumpovani politici, kteri ovladaji Cassylii, vas vynesli na piedestal cti. Prokazuji cest vam, jinemu a — pokud je to vubec mozne — jeste nepocestnejsimu cloveku, nez jsou sami, a pomoci vasi reputace si namazali kapsy. Ja vsak s pravdou ve stite hodlam tu reputaci znicit, a az ji znicim, znicim zlo, ktere zplodila.”
„To je pro jednoho cloveka poradne sousto,” uznal Jason vazne — vazneji, nez jak citil. „Nemate cigaretu?”
„Na teto lodi samozrejme zadny tabak ani alkohol neni. A jsem vic nez jeden clovek — mam stoupence. Nase strana, Pravda, jiz predstavuje silu, s niz je treba pocitat. Stalo nas to spoustu casu a energie, nez jsme vas vypatrali, ale stalo to za to. Vydali jsme se po stope do vasi nepocestne minulosti na Mahautove planete, v kasinu Nebula na Galiptu a sledovali serii vasich mrzkych zlocinu, z nichz je cestnemu cloveku na zvraceni. Ze vsech tech mist mame na vas zatykac, v nekterych pripadech dokonce soudni rozhodnuti a rozsudek trestu smrti.”
„Predpokladam, ze vas smysl pro pravo neurazi skutecnost, ze vsechny ty soudni procesy se konaly v me nepritomnosti,” poznamenal Jason. „Ani to, ze jsem okradal jenom podvodniky a profesionalni hrace — ty, co se zivi okradanim nezkusenych, kteri jim naleti?”
Takovou uvahu odmitl Mikah Samon mavnutim ruky. „V rade pripadu byla vase vina prokazana. Na tom zadne vykrucovani nic nezmeni. Mel byste byt rad, ze vase nechutna minulost poslouzi nakonec dobremu ucelu. Stane se pakou, kterou svrhneme zkorumpovanou vladu na Cassylii.”
„Budu muset se svou zvedavosti neco udelat,” uvazoval Jason nahlas. „Jen se na me podivejte.” Zalomcoval uchylkami, ktere mu sviraly zapesti, a servomotorky temer neslysne zapredly, kdyz se detektorova jednotka nabudila, a utahly uchylky, ktere mu jeste vic omezily pohyb. „Ve chvili, kdy me zavolali, abych s vami promluvil radiem, jsem se tesil ze zdravi a svobody. Pak misto toho, abych vas nechal narazil do svahu nejakeho kopecku, jsem vas navedl na pristani, protoze jsem nedokazal potlacit svou zvedavost, cimz jsem tu svou pitomou hlavu strcil do opratky. Budu se muset zvedavosti odnaucit.”
„Jestli tohle ma byt prosba o milost, je odporna. Nikdy jsem protekci nevyuzival, a lidem vaseho typu nic nedluzim. A ani nikdy nebudu.”
„
„Vase slova dokazuji, ze dosud nejste tak docela ztraceny pripad. Mozna ze nasi Pravdu pochopite, jeste nez zemrete. Ja vam pomohu, budu k vam promlouvat a poskytovat vam vysvetleni.”
