na letovem navestnim pristroji. Vsichni v mistnosti meli stejny vyraz chladneho hnevu. Pyrrane se vyznacovali velmi malou trpelivosti a jeste mensi shovivavosti vuci hadankam nebo tajemstvim. byli si tak podobni — a prece tak ruzni.
Kerk, s sedinami a netecnym vyrazem, se dokazal ovladat lepe nez ostatni. Bezpochyby to bylo dusledkem praxe v tak castem jednani s lidmi z jinych planet. Tohle byl clovek, jehoz bylo nanejvys dulezite presvedcit, nebo? jestlize tahle nesouroda, militaristicka pyrranska spolecnost mela vubec nejakeho vudce, pak to byl on.
Brucco, hubeny chlapik s oblicejem hrdloreza, se jako vzdy tvaril podezirave. A opravnene. Jako lekar, badatel a ekolog byl jedinou autoritou, co se tyce pyrranskych zivotnich forem. Musel byt podeziravy. Ovsem na druhe strane jedno v jeho prospech mluvilo: byl natolik vedcem, ze se dal presvedcit logicky zduvodnenymi fakty.
A Rhes, vudce neuznavanych lidi, kteri se uspesne prizpusobili zivotu na teto vrazedne planete, se jiz oprostil od reflexivni nenavisti, tolik typicke pro ostatni, a Jason s nim pocital, ze mu pomuze.
Meta, rozkosna a mila zena, silnejsi nez mnohy muz, jejiz puvabne tvarovane paze dovedly vasnive svirat — nebo lamat kosti. Zdalipak tvoje chladne prakticka mysl — skryta v tom krasnem zenskem tele — vi, co je laska? Nebo je to pouze pycha vlastnictvi, kterou citis k tomu privandrovalci Jasonu dinAltovi? Povez mu to nekdy, rad by to vedel. Ale ne zrovna ted. Vypadas zrovna tak netrpelive a nebezpecne jako ostatni.
Jason zavrel za sebou dvere a neuprimne se usmal.
„Nazdarek vespolek,“ zacal. „Doufam, ze se na me nezlobite, ze jsem vas nechal tak dlouho cekat?“ Rychle pokracoval a nevsimal si hneviveho bruceni ze vsech stran.
„Jsem si jist, ze vas vsechny potesi, ze jsem na mizine, financne vyrizeny a uplne na dne.“
Jejich obliceje se vyjasnily, kdyz si uvedomili, co rekl. Uvazovat jen o jednom — to byl pyrransky zvyk.
„Mas v bance miliony,“ namitl Kerk, „a v zadnem pripade jsi je neprohral v kartach, ani jsi je neztratil.“
„Kdyz hraju hazardni hru, tak vyhravam,“ ujistil ho Jason dustojne. „Jsem na mizine, protoze jsem je beze zbytku utratil. Koupil jsem kosmickou lod, a ted je na ceste sem.“
„Proc?“ zeptala se Meta a vyjadrila tak otazku, kterou meli na mysli vsichni.
„Protoze odchazim z teto planety a beru vas — a pokud mozno mnoho dalsich — s sebou.“
Jason mohl snadno vycitit jejich smisene pocity. A? tak ci onak — a tahle planeta byla urcite horsi nez kterakoliv jina ve zname galaxii — tohle byl jejich domov. Vrazedny a nebezpecny, ale presto jejich. Musi je pro svuj napad nadchnout a prinutit, aby zapomneli na jakoukoliv postranni myslenku, ktera by v nich mohla vzklicit. Apel na jejich inteligenci zatim pocka, nejdriv musi zapusobit na jejich city. Tuhle skulinu v jejich vyzbroji dobre znal.
„Objevil jsem planetu, ktera je mnohem nebezpecnejsi nez Pyrrus.“
Brucco se chladne a neduverive zasmal a vsichni mu pritakali na souhlas.
„Predpokladas, ze to zni pritazlive?“ zeptal se Rhes, jediny z pritomnych Pyrranu, ktery se narodil mimo mesto a byl proto imunni vuci jejich zalibe v nasili. Jason mu primhourenim oka naznacil, aby trochu zapremyslel, a presel k presvedcovani ostatnich.
„Tim chci rict, ze se na te planete vyskytuje ta nejnebezpecnejsi zivotni forma, jaka byla kdy objevena. Rychlejsi nez kridlobodec, nicemnejsi nez dablorozec, urputnejsi nez zubozobec a spousta dalsich veci. Nasel jsem planetu, na ktere tito tvorove prebyvaji.“
„Mluvis o lidech, ze?“ rekl Kerk, jako obvykle chapavejsi nez ostatni.
„Ano. Jsou to lide, kteri jsou vic smrtici nez Pyrrane, kteri jsou prirozene vychovavani, aby se branili jakemukoliv nebezpeci.
Zvazovali to, a soude podle jejich vyrazu, prilis se tou myslenkou nezabyvali. Jiz zaujali stanovisko, myslenkove se sjednotili proti spolecnemu nepriteli, a Jason rychle pokracoval, dokud s nim souhlasili.
„Mluvim o planete jmenem Felicity, zrejme tak nazvane, aby tam nalakali usedliky, a z tehoz duvodu se tem mistnim silakum rika drobecci. Cetl jsem pred nekolika mesici v novinovem faxu docela maly clanek o tom, jak cela hornicka kolonie byla srovnana se zemi. A to se nezdari jen tak. Party horniku j sou tvrdi chlapi a zvykli na ledajake potize — a ti, co jsou u spolecnosti John a John, patri k nejdrsnejsim. A pak — coz je zrovna tak dulezite — Johnova spolecnost nejsou zadni troskari. Tak jsem navazal styk s nekolika prateli a poslal jim nejake penize, aby je rozdali, a podarilo se jim sejit s jednim z tech, co prezili. Stalo me to jeste dalsi pekne penize, abych od neho ziskal presne informace, ale vyplatilo se to. Tady to je.“ Udelal dramatickou pauzu a vytasil se s listem papiru.
„Tak nam to precti a nemavej s tim na nas!“ ozval se Brucco a nervozne ?ukal prsty do stolu.
„Mej strpeni,“ rekl Jason. „Tohle je inzenyrska zprava a velice si potrpi na zdrzenlivy inzenyrsky ton. Felicity je zrejme bohata na tezke kovy, ktere se nalezaji blizko povrchu na pomerne male plose. Byla by tam mozna povrchova tezba, a jak hovori zprava, uranova ruda je tam zrejme tak bohata, ze by pohanela reaktor bez jakehokoliv zpracovani.“
„To je nemozne,“ prerusila ho Meta. „Uranova ruda ve volnem stavu nemuze byt tak radioaktivni, aby…“
„Prosim,“ rekl Jason a zvedl obe ruce do vyse. „Ja jsem jen trochu prehanel, abych zduraznil to hlavni. Ta ruda je bohata, to se neda oddiskutovat. Dulezite je, ze presto, ze je tam tak vyborna kvalita rudy, se Johnova spolecnost na Felicity nevrati. Uz jednou si moc spalili prsty a je spousta jinych planet, kde mohou tezit s mnohem mensi namahou. A nemuseji celit barbarum jezdicim na dracich, kteri se zcistajasna vynoruji ze zeme, utoci v nekonecnych vlnach a nici vsechno, co jim prijde pod ruku.“
„Co vlastne touhle posledni vetou chces rict?“ zeptal se Kerk.
„Uvazujes zrovna tak dobre jako ja. Takhle ten masakr popsali ti, co prezili. Jedina vec, jiz si muzeme byt jisti, je, ze byli napadeni muzi, kteri jeli na zviratech, a ze byli dokonale potreni.
„A to je ta planeta, kam nas chces dostat,“ rekl Kerk. „Nevypada nijak pritazlive. Muzeme zustat tady a pracovat ve vlastnich dolech.“
„Pracovali jste ve svych dolech cela staleti, takze nektere sachty jsou az pet kilometru hluboke a produkuji pouze druhoradou rudu — ale to neni podstatne. Myslim na mistni lidi a na to, co s nimi bude. Zivot na tehle planete se nezvratne zmenil. Pyrrane, kteri byli schopni se prizpusobit novym podminkam, uz tak ucinili. Ale co ti ostatni?“
Jejich jedinou odpovedi bylo dlouhotrvajici mlceni.
„To je dobra otazka, ze? A pripadna. Ja vam povim, co se stane s lidmi, kteri v tomhle meste zustanou. A az vam to povim, nesnazte se me zastrelit. Myslim, ze vy vsichni jste uz vyrostli z te bleskove reakce na odlisny nazor. Aspon doufam, ze to plati o vsech, co jsou v teto mistnosti. Lidem venku ve meste bych tohle nerikal. Pravdepodobne by me spise zabili, nez aby slyseli pravdu. Nechteji uznat, ze je vsechny tato planeta odsoudila k jiste smrti.“
Ozvalo se slabe zakvileni elektrickeho motorku, kdyz Metina pistole napul vyklouzla z pouzdra, pak vklouzla zpet. Jason se na Metu usmal a pohrozil ji prstem; chladne se od neho odvratila. Ostatni ovladli sve reflexy lepe.
„To neni pravda,“ poznamenal Kerk. „Lide stale opousteji mesto…“
„A vraceji se zpet v temer stejnem poctu. Tenhle argument neobstoji. Ti, kteri dokazali odejit, uz tak ucinili, zbyvaji pouze ti tvrdosijni.“
„Jsou jeste jina mozna reseni,“ prohlasil Brucco. „Dalo by se vybudovat jine mesto…“
Prerusilo ho zaduneni zemetreseni. Uz nejakou dobu predtim poci?ovali otresy pudy, ktere byly na Pyrru tak obvykle, ze uz si je temer neuvedomovali, ale tento otres byl mnohem silnejsi. Budova se pod nimi zhoupla a ve zdi se objevila klikata trhlina, z ktere se rinul prach z cementu. Trhlina pretnula okenni ram, a ackoliv tabulky byly zhotoveny z armovaneho skla, pod tlakem se zlomily a roztristily na kousky. Jako na povel se v otvoru vynoril kridlobodec a dral se dovnitr ochrannym pletivem — a rozplynul se ve vybuchu plamene, kdyz pistole vyskocily z pouzder a ctyri vystrely splynuly v jediny.
„Budu hlidat okno,“ rekl Kerk a posunul si zidli, aby mohl byt celem k otvoru. „Pokracuj.“
Toto preruseni, pripominka toho, jaky zivot zde ve meste opravdu vladne, vyvedlo Brucca z konceptu. Chvili vahal, pak pokracoval.
„Jo… co jsem to povidal? — jsou mozna i jina reseni. Melo by se vybudovat druhe mesto, odtud zcela vzdalene, mozna u nektereho z dolu. Pouze okolo tohoto mesta jsou zivotni formy tak smrtici. Tohle mesto bychom mohli opustit a…“
