„To uz zni lip. Vytvoriv si te, zniciti te mohu.“
Jason si na ciselniku automatu ve stene vytocil silny napoj a klesl do lenosky. Knihovna blikala svetelky a elektronicky si pro sebe bzucela. Zhluboka se napil, pak stroj oslovil.
„Vsadim se, ze nemas valneho mineni o mem planu prevezt domorodce a otevrit dul: `
„Tvuj plan neznam, proto jej nemohu posoudit.“
„Na to se te neptam. Vsadim se, ze si mysli, ze bys mohla vymyslet plan lepsi.“
„V jake oblasti si plan prejes?“
„V oblasti zmeny kultury, v te. Ale to neni zadost.“
„Odkazy na zmenu kultury se najdou pod, hesly
Jason usrkl napoje, zadumal se a nakonec prohlasil: „Dobre. Je to tedy zadost. Povez mi o kulturach.“
Jason knihovnu vypnul a uvelebil se v lenosce. Svetla na knihovne zhasla a bzuceni zmlklo.
Takze to prece jen jde dokazat. Odpoved byla po celou dobu v dejepisnych knihach, jen kdyby mel tolik rozumu a podival se do nich. Takova pitomost se nedala omluvit. Mel se s knihovnou poradit, ale neudelal to. Presto — dodatecna naprava je snad mozna.
„Proc ne?“
Prechazel po kabine a tloukl pesti do dlane. Rozbitou vec lze ze strepu slozit, jen kdyz se to udela sikovne. Pochyboval, ze by presvedcil Pyrrany o uspechu sveho noveho planu, nebo ze je to aspon dobry napad. Pravdepodobne by byli zasadne proti. Bude tedy muset jednat bez nich. Podival se na hodinky. Kosmicky clun neodleti pro prvni pasazery s Kerkem drive nez za hodinu. Je tedy dost casu na pripravy. Napsat pratelsky vzkaz Mete a vyjadrovat se o svych planech umyslne neurcite. Pak primet Clona, aby ho vysadil pobliz Temuchinova tabora. Ten pilot nema fantazii a udela, co se mu rekne, aniz by se vyptaval.
Ano, muze se to podarit, a nez vyjdou hvezdy, pusti se do toho.
19
Temuchin se vritil do
„Ukaz se!“ kricel. „Moje strazce venku jsi srazil, ukaz se, spione, abych te mohl zabit.“
Ze tmy vystoupila do blikajiciho svetla olejove lampy zakuklena postava a Temuchin zvedl mec. Postava odhodila kozesinu, objevil se Jasonuv oblicej.
„Ty?!“ rekl Temuchin dutym hlasem a mec mu vyklouzl z prstu na zem. „Ty tady nemuzes byt. Temahle rukama jsem te zabil. Jsi duch, nebo demon?“
„Vratil jsem se, Temuchine, abych ti pomohl. Abych ti otevrel cely novy svet, ktery dobudes.“
„Jsi demon, musis, byt, a nezemrels, vratil ses domu Branou do pekel a nabyls nove sily. Demon tisice tvari — to vysvetluje, jak jsi mohl zmast a oklamat tolik lidi. Ten zongler si myslel, ze nejsi od nas. Pyrrane si mysleli, ze jsi jednim z nich. Ja jsem si myslel, ze jsi pritel a pomuzes mi.“
„To je hezka teorie. Ver si, cemu chces. Ale poslechni si, co ti chci rict.“
„Ne! Kdyz ti budu naslouchat, budu zatracen.“ Sahl po meci. Jason rychle promluvil, aby nemusel bojovat o svuj zivot.
„Do jeskyn z udoli, kteremu rikate Brana do pekel, vedou schody. Nevedou do pekla — ale dolu do nizin. Byl jsem tam a vratil jsem se na clunu, abych ti to povedel. Muzu ti ukazat cestu. Je to cesta, kudy muzes vest armadu a niziny prepadnout. Ted vladnes tady — a muzes vladnout taky tam. V novem dobytem kontinente. A ty jsi jediny, kdo to muze dokazat!“
Temuchin nechal klesnout mec a oci se mu ve svetle ohne zaleskly. Pak promluvil pridusene, jako by mluvil pouze k sobe. „Ty jsi demon, a ja nemohu zabit toho, kdo je jiz mrtev. Mohl bych te od sebe vyhnat, ale nemohu vyhnat tva slova z hlavy. Ty vis, co zadny zivy tvor nevi — ze jsem osamely. Vladnu planinam a tim to konci. Jaka je v tom radost? Zadne valky, zadne dobyvani, zadna radost z porazky nepritele a tazeni dal. Osamely, dnem i noci jsem snil o bohatych loukach a mestech pod utesy. O tom, ze ani strelny prach a velke armady neobstoji proti mym bojovnikum. Ze bychom je mohli prekvapit, vpadnout jim do boku, ovladnout jejich mesta. Dobyvat.“
„Ano, to vsechno bys mohl mit. Byt panem sveta.“
V tichu prskala lampa a kmitala stiny obou muzu. Kdyz Temuchin znovu promluvil, zaznelo z jeho hlasu odhodlani. „Chci se jim stat, i kdyz vim, co zaplatim. Ty si me, demone, vezmes za to do sveho pekla pod horami. Ale ne driv, nez vsechno dobudu.“
„Nejsem demon, Temuchine.“
„Nevysmivej se mi. Znam pravdu. To, co zpivaji zongleri, je pravda, ackoliv jsem tomu driv neveril. Vystavils me pokuseni. Podlehl jsem, za to jsem zatracen. Sdel mi hodinu a zpusob me smrti.“
„To ti rict nemohu.“
„Ovsemze ne. Jsi vazan mlcenim, tak jako ja slibem.“
„Tak jsem to nemyslel.“
„Vim, jak jsi to minil. Tim, ze vse prijmu, vse ztratim. Jina cesta neni. Ale ja chci, aby to tak bylo. Napred vyhraju. Je to tak, demone, ze mi to dovoli?“
„Ovsemze vyhrajes…“
„Uz mi nic nerikej. Rozmyslel jsem si to. Nechci vedet, jak skoncim.“ Potrasl rameny, jako by se zbavoval nejake neviditelne tize, pak zasunul mec do remeni u boku.
„Tak dobre, ver si, cemu chces. Jenom mi dej nekolik statecnych muzu a ja ti otevru pruchod do nizin. Provazovy zebrik nas dopravi do udoli. Vyznacim trasu a provedu je jeskynemi, abych dokazal, ze tudy lze projit. A priste uz tudy pujde i armada. Pujdou — tam dolu?“
Temuchin se zasmal. „Prisahali, ze za mnou pujdou treba do pekla, kdyz jim to porucim, a ted tam pujdou.“
„Dobre. Ruku na to?“
„Jiste. Zmocnim se sveta a zaslouzim si vecnost v pekle, a ted uz se tveho chladneho tela nebojim, muj demone.“
Zmackl pevne Jasonovu ruku, a Jason proti sve vuli musel obdivovat jeho nezmernou odvahu.
20
„Dovol, abych s nim promluvila,“ zaprosila Meta.
Kerk ucinil odmitavy posunek a chopil se mikrofonu, ktery se v jeho obrovske ruce temer ztracel.
„Poslouchej me, Jasone,“ rekl chladne. „Nikdo z nas s tebou do toho dobrodruzstvi nepujde. Nevysvetlis, jaky ma smysl, a nic jim neziskas. Jestlize Temuchin ovladne niziny, nikdy se ho nezbavime a neotevreme doly. Rhes se
