„To nejde,“ rekl Kerk trpelive, protoze vedel, jaka muka Teca proziva. „Promluvime si o tom pozdeji. Nejdriv se musime postarat o ty, co prezili:“
„Prisli jsme o vsechno,“ zasmusila se Meta, vyjadrila tak pocity vsech.
21
Do mistnosti vbehli ctyri strazni, zpola nesli Jasona, pak do neho prudce strcili, az se na podlaze prekulil. O chvili se Jason vztycil na kolena.
„Vypadnete!“ porucil Temuchin svym lidem a kopnutim do hlavy srazil Jasona znovu k zemi. Kdyz se Jason posadil, mel na obliceji krvacejici podlitinu.
„Predpokladam, ze mas pro to nejaky duvod,“ poznamenal tise.
Temuchin vztekle rozprahl a zase stiskl sve velke ruce, ale nerikal nic. Razoval po vyzdobene mistnosti a jeho plandajici se ostruhy rysovaly na podlahu vykladanou mramorem ryhy. Na vzdalenem konci mistnosti se na chvilku zastavil, vyhledl z vysokych oken na mesto. Pak se nahle vrhl k tapiseriim a v nahlem zachvatu vzteku je strhal. Zelezna tyc, na niz visely, spadla take, ale zachytil ji, nez dopadla na podlahu, a mrstil ji oknem s mnoha tabulkami. Nekde dole se ozval zvuk roztristeneho skla.
„Prohral jsem!“ vykrikl a vydal zvuk jako poranene zvire.
„Zvitezils,“ opacil Jason. „Proc mi to delas?“
„Uz nam nic nepredstirej,“ odpovedel Temuchin a obratil se k nemu, hnev vystridal mrazivy klid. „Tys vedel, co se stane.“
„Vedel jsem, ze zvitezi — a tys zvitezil. Pred tebou se sklonily armady a lide uprchli. Tvoje hordy obsadily zemi a tvi nacelnici vladnou v kazdem meste. Ty pak vladnes tady v Eolasairu jako pan celeho sveta.“
„Nehraj si se mnou, demone. Vedel jsem, ze se to stane. Jenom jsem nemyslel, ze tak rychle. Mels mi dat vic casu.“
„Proc?“ zeptal se Jason a namahave se vztycil na nohy. Ted, kdyz si Temuchin uvedomil pravdu, nemelo smysl nic utajovat. „Rekls, ze tim, ze prijmes, vse ztratis.“
„To jsem rekl. Ovsem.“ Temuchin se protahl a nepritomne vyhledl z okna. „Jenomze jsem si neuvedomil, kolik to vse bude. Byl jsem blazen. Myslel jsem, ze je v sazce jen muj zivot. Neuvedomil jsem si, ze je v sazce i zivot meho lidu. Otocil se k Jasonovi. „Vra? jim ho. Vezmi si me, ale jim dovol, aby se vratili.“
„To nemuzu.“
„Ty nechces!“ vykrikl Temuchin, vrhl se na Jasona, popadl ho za krk a trasl jim jako s kozi kuzi. „Zmen to — poroucim ti to.“ Uvolnil nepatrne sevreni, takze Jason se mohl nadechnout a promluvit.
„Nemuzu — a neudelal bych to, i kdybych mohl. Prohrals, protoze jsi zvitezil, a prave to jsem chtel. Zivot, tak jak jsi ho znal, skoncil, a ja na tom nic nechci menit.“
„Vedels to celou dobu,“ rekl Temuchin mirne a uvolnil sve sevreni. „Takovy byl muj osud a tys ho znal. A dopustils, aby se naplnil. Proc?“
„Z mnoha duvodu.“
„Rekni mi aspon jeden.“
„Lidstvo se dobre obejde bez tveho zpusobu zivota. V nasich dejinach jsme meli dost zabijeni a krveprolevani. Prozij svuj zivot, Temuchine, a zemri v pokoji. Jsi posledni sveho druhu.“
„To je jediny duvod?“
„Jsou jeste dalsi. Chci, aby lide z jine planety vykopali doly na vasich planich. Mohou tak ucinit ted.“
„Prohral jsem proto, ze jsem zvitezil. Urcite pro neco takoveho existuje nejake slovo.“
„Ano. Rika se tomu Pyrrhovo vitezstvi. Kez bych mohl rict, ze je mi te lito, ale neni tomu tak. Jsi jako tygr v kleci, Temuchine. Mohu obdivovat tve svaly a temperament, a vim, ze jsi byval panem dzungle. Ale ted jsem rad, ze jsi v kleci.“ Aniz pohledl ke dverim, priblizil se k nim o kratky krok.
„Neuniknes, demone,“ rekl Temuchin.
„Proc? Nemuzu ti uz uskodit — ani pomoct.“
„A ja te zase nemuzu zabit. Nemuzu zabit demona, ktery je uz mrtev. Ale lidske telo, v nemz chodis, mohu dat mucit. A to udelam. Budou te mucit tak dlouho, dokud budu zit. To je mala oplatka za vsechno, co jsem ztratil — ale vic ti nemuzu nabidnout. Mame se na co tesit, demone…“
Vic Jason neslysel, vyrazil ze dveri a se sklonenou hlavou utikal tak rychle, jak mohl. Dva strazni na vzdalenem konci haly dusot jeho nohou zaslechli a otocili se a naprahli kopi. Nezpomalil, ani se nepokusil jim vyhnout, ale v padu na zem, s nohama napred, proklouzl pod jejich kopimi a prudce do nich vrazil. Strazni klesli k zemi, a na chvili jeden z nich drzel Jasona za pazi. Ten sekl malikovou hranou, zlomil zapesti, ktere ho sviralo, a osvobodil se. Potacive povstal a sbihal po schodisti po osmi deseti schodech najednou a pri kazdem skoku riskoval pad. Dorazil do prizemi a vybehl nestrezenym prednim vchodem do dvora.
„Chy?te ho!“ kricel Temuchin seshora. „A privedte mi ho.“
Jason padil k nejblizsimu vychodu ze dvora, ale zmenil smer, kdyz se vychod zaplnil strazemi. Ted uz byli ozbrojenci u kazdeho vychodu. Zamiril ke zdi, vysoke a nahore zdobene spickami kopi. Musel se pres ne dostat. Kdyz vyskocil a zachytil se hrany zdi, hlasite kroky se ozyvaly tesne za nim. Dobre! Vytahl se nahoru, aby prehodil pres zed nohu, prolezl mezi spickami kopi a spustil se na druhou stranu zdi.
Neci ruce mu sevrely kotnik, nekdo ho strhaval dolu. Kopl nohou a citil, jak jeho bota zasahla neci oblicej, ale nemohl se osvobodit. Pak ho dalsi ruce uchopily za volnou nohu, a jeste dalsi, a stahly ho zpatky na dvur.
„Privedte mi ho!“ zaznel Temuchinuv hlas nad srocenymi muzi. „Privedte mi ho. Patri mne!“
22
Rhes cekal vedle kosmickeho clunu, az se Rvac snese z oblohy. Ten pristaval pri plnem vykonu trysek a dvacetinasobnem pretizeni — Meta nechtela ztracet ani trochu casu. Rhes se vydal po ztavenem, kouricim pisku, kdyz se na lodi otevrel vstupni otvor.
„Rychle nam vsechno povez,“ privitala ho Meta.
„Je toho dost malo. Temuchin zvitezil, jak jsme predpokladali, a jednim utokem dobyval jedno mesto po druhem. Nizanske armady mu nedokazaly vzdorovat. Uprchl jsem po posledni bitve se vsemi nasimi, protoze jsem nechtel, aby se moje palce staly ozdobou na nejake barbarske korouhvi. A tehdy jsem dostal vasi zpravu. Musite mi rict, co se stalo na Pyrru.“
„Konec,“ rekl Kerk. „Mesto a vsechno v nem je pryc.“
Rhes vedel, ze na to nemuze nic rict. Chvilku mlcel, pak zachytil Metin pohled a pokracoval.
„Jason ma — ci mel — radio, a brzy pote, co jsem se dostal ke kosmickemu clunu, jsem zachytil od neho zpravu. Nemohl jsem mu odpovedet, a on svou zpravu uz nikdy nedokoncil. Nemel jsem zapnuty magnetofon, ale dobre si na jeho slova pamatuji. Rekl, ze bychom mohli doly brzy otevrit, ze jsme vyhrali. Ze Pyrrane vyhrali, tak to presne rekl. Chtel jeste neco dodat, ale vysilani se nahle prerusilo. To muselo byt tehdy, kdyz si pro neho prisli. Pozdeji se mi o tom neco doneslo.“
„Co tim chces rict?“ zeptala se Meta rychle.
„Temuchin si zvolil za hlavni mesto Eolasair, nejvetsi mesto v Ammhu. Drzi tam Jasona v… v kleci, zavesene pred palacem. Nejdriv ho mucili, nyni ho chteji vyhladovet k smrti.“
„Proc? Z jakeho duvodu?“
„Nomadi veri, ze demona v lidske podobe nelze zabit. Ze normalnim zbranim odolava. Ale kdyz dostatecne dlouho hladovi, lidska maska opadne a odhali se puvodni demonova podoba. Nevim, jestli Temuchin tomu
