Meta se nahnula a dotkla se Jasonova cela slozenym kapesnikem. Usmal se a polozil ji prsty na zapesti, teprve pak zacal vypravet.
„Za to muze historie. Sel jsem do knihovny, abych nasel odpoved — pozdeji nez jsem mel — ale nakonec ne zas tak pozde. Ta knihovna mi precetla spoustu knih a velice rychle me presvedcila, ze kultura se neda zmenit zvenci. Muze byt potlacena nebo znicena — ale nelze ji zmenit. A to je presne to, o co jsme se pokouseli. Slyseli jste nekdy o Gotech a hunskych kmenech Stare zeme?“
Potrasli hlavami na znameni, ze ne, a tentokrat si Jason vzal nabizenou sklenici, aby si svlazil hrdlo.
„Byli to zaostali primitivove, kteri zili v lesich, holdovali piti a zabijeni, tesili se nezavislosti podle sveho a bojovali s rimskymi legiemi, kdyz se u nich objevily. Vzdycky prohrali — a myslite, ze si z toho vzali ponauceni? Ovsemze ne. Pouze shromazdili ty, co prezili, a stahli se hloubeji do lesu, aby bojovali zase nekdy jindy, a jejich kultura a nenavist zustaly nedotceny. Jejich kultura se zmenila az tehdy, kdyz vyhrali. Nakonec se vrhli na Rimany, zmocnili se Rima a naucili se uzivat vsechny radosti civilizovaneho zivota. Uz nebyli barbary. Stari Cinane tohle praktikovali po staleti. Jako bojovnici nijak nevynikali, ale meli velkou vstrebavaci schopnost. Byli porazeni a vyhlazovani — a viteze vzdy vstrebali do sve vlastni kultury a zivota.
Vzal jsem si z toho ponauceni a jen zaridil, aby se to stalo i tady. Temuchin byl ctizadostivy clovek a nemohl odolat pokuseni dobyt nove svety. Vtrhl tedy do nizin, kdyz jsem mu ukazal cestu.“
„A tim, ze zvitezil, prohral,“ dodal Kerk.
„Presne tak. Svet byl ted jeho. Zmocnil se mest a chtel jejich bohatstvi. Takze je musel obsadit, aby to bohatstvi ziskal. Jeho nejlepsi dustojnici se stali spravci nove rise a tonou v prepychu, na ktery nejsou zvykli. Libi se jim tady. Mozna ze by i zustali. Srdcem jsou dosud nomady — ale co pristi generace? Jestlize Temuchin a jeho dustojnici budou zit v mestech a tesit se vsem pozitkum z toho vyplyvajicim, jak potom lze ocekavat, ze se na nahorni plosine udrzi zakon zakazujici mesta? Po case se takovy zakon zacne jevit jako pitomost. Zadny slusny barbar tam nezustane pres zimu, kdyz muze sejit sem dolu a podilet se na koristi. Vino je silnejsi nez
„Chudak Temuchin,“ pronesla Meta kdyz nahle pochopila cely dosah. „Znicila ho vlastni ctizadost, a on si to nakonec uvedomil. Ackoliv byl dobyvatelem, byl to prave on, kdo nejvic ztratil.“
„Svuj zpusob zivota a vlastni zivot sam,“ dodal Jason. „Byl to velky muz.“
Kerk zabrucel. „Nerikej mi, ze litujes, ze jsem ho zabil.“
„Vubec ne. Dosahl vse, po cem kdy zatouzil — pak zemrel. Neni mnoho lidi, o nichz se to da rict.“
„Vypni komunikacni okruh,“ rekla Meta. „A ty muzes jit, Kerku.“
Obrovity Pyrran otevrel usta, aby pronesl neco na nesouhlas, pak se jen usmal, otocil a vysel ven.
„Co ted minis delat?“ zeptala se Meta, jakmile se dvere zavrely.
„Mesic spat, jist stejky a zesilit.“
„To nemam na mysli. Chtela jsem se zeptat, kam pujdes. Zustanes tady s nami?“
Usilovala se vyjadrit sve city a pouzivala pritom vyrazy, ktere se pro takovy zpusob komunikace nehodily. A Jason ji to ani v nejmensim neusnadnoval.
„Zalezi ti na tom?“
„Zalezi, a to zpusobem, ktery je velice novy.“ Svrastila celo a hovorila preryvane, jak se usilovne snazila vyjadrit sve city slovy. „Kdyz jsem s tebou, chci ti toho tolik povedet. Chces vedet, co je to nejhezci slovo pyrransky?“ Kdyz zavrtel hlavou, dodala: „Je to
Jason mluvil deviti jazyky a vedel presne, co chce rict, ale nedokaze, nebo nemuze. Jen se otocil.
„Ne, divej se na me,“ uchopila jeho hlavu do obou rukou a nezne ji otocila oblicejem k sobe. To, jak se chovala, rikalo vic nez slova, a Jason se zastydel, ze se nedokaze primet, aby ji pomohl. Ale presto stale mlcel.
„Vyhledala jsem si to slovo laska, jak jsi mi rekl. Zpocatku mi nic nerikalo, protoze to bylo jenom slovo. Ale kdyz jsem myslela na tebe, jeho vyznam se stal okamzite jasnym.“
Obliceje meli tesne u sebe, jeji siroke jasne oci hledely uprene do jeho oci.
„Miluji te,“ rekla. „Myslim, ze te budu milovat stale. Nikdy me nesmis opustit.“
Jeji emoce, proste a primocare, se vzedmuty jako rozvodnena reka proti hrazim z jeho podmineneho reflexu sebeobrany, vypestovaneho za cela leta. Byl samotar. S nikym po svem boku. Ja jsem opravdovy chlap. Zenska sem, zenska tam. Vesmir pomaha tem, kdo se staraji sami o sebe. Dokazu se o sebe postarat a… nikoho… nepotrebuju…
„Milovane hvezdy, vzdy? ja te taky miluju,“ vzdal se, pritahl si ji bliz a pritiskl oblicej na jeji krk a vlasy.
„Uz me nikdy neopustis,“ rekla.
„A ty me nikdy neopustis. Tohle je nejkratsi a nejlepsi svatebni ceremonial. Muzes mi zlomit ruku, jestli se nekdy podivam na jine devce.“
„Prosim, nemluv ted o nasilnostech.“
„Omlouvam se. To se jen ozvalo me drivejsi neotesane ja. Myslim, ze oba budeme muset obohatit svoje zivoty o vlidnost. To je to, co potrebujes ty, ja a nasi ubruceni Pyrrane nejvic. To potrebujeme vsichni. Nikoli ponizenost, o tu nikdo nestoji. Jen trochu civilizovanosti. Myslim, ze ted bychom s ni uz mohli vydrzet. Doly by se tu mely otevrit brzy, a to, jak se kmeny stehuji do nizin, naznacuje, ze vy Pyrrane budete mit nahorni plosinu pro sebe.“
„Ano, to bude fajn. To bude nas novy svet.“ Na okamzik zavahala, kdyz zvazovala jeho slova. „My Pyrrane tady zustaneme — ale co ty? Nerada bych znovu opustila svoje lidi, ale kdyz pujdes ty, pujdu take.“
„Nebudes muset. Zustanu tady. Patrim k vam — chapes? Pyrrane jsou drsni, tvrdohlavi a popudlivi, to vime. Jenze ja taky. Tak jsem snad konecne nalezl domov.“
„Se mnou, ale jen se mnou.“
„Samozrejme.“
Pak uz nebylo co dodat.
Harry Harrison
Treti planeta smrti
Z anglickeho originalu Deathworld 3
(Sphere Books 1986)
prelozil Jiri Sirotek.
Ilustroval a graficky upravil Karel Soukup.
Vydalo vydavatelstvi AF 167
jako svou 7. publikaci v Brne 1992.
Odpovedny redaktor Jindrich Smekal.
Technicky redaktor Jarmila Dvorakova.
Sazba DATAPRINT Brno.
Vytiskly Tiskarny Vimperk, s.p., Vimperk.
Vydani prvni.
Naklad 20 000 vytisku.
Tematicka skupina 13/34.
Cena 31,— Kcs.
ISBN 80-85384-06-X
HARRY HARRISON (1925) — American zijici v soucasne dobe v irskem Dublinu, patri k prednim svetovym
