Prvni planeta smrti

usnimi bubinky. Ti tri ztracenci na volnem prostranstvi dosud mizeli pod zurivou palbou. Ten, kdo se dostal do lode, stiskl spouste vsech palebnych zbrani soucasne, aby zlikvidoval utocniky a take aby na sebe upozornil. Nyni se spojuje obrazem a zvukem, aby privolal pomoc. Jejich cas se kratil.

Jason natahl ruku a snazil se dvirka otevrit, ostatni prihlizeli. Avsak dvirka uzaveru byla zajistena zevnitr. Jeden z muzu Jasona odstrcil a zatahl za vestavenou kliku — ta mu zustala v ruce, ale dvirka se neotevrela.

Kanonada z velkych zbrani ustala, takze nyni opet slyseli.

„Vzal nekdo tomu mrtvemu pistoli?” zeptal se Jason. „Vystrel z ni by ten kram otevrel.”

„Ne,” odpovedel Rhes, „ani jsme se nezastavili.”

Drive nez ta slova doznela, dva muzi se rozbehli zpet k budove, klickovali od sebe. Znovu zahrmely vystrely z lode a presekly jednoho z nich, avsak nez zmenily smer, druhy k budove dobehl. Odtud rychle vybehl na volne prostranstvi, aby svym druhum hodil pistoli — pak ho strely zkosily driv, nez stacil uskocit zpet do bezpeci.

Jason zachytil pevnym stiskem pistoli, ktera mu sklouzla temer k noham. Stehne jako ostatni zaslechl zvuk naplno otevrenych turbin nakladniho auta, jecive se priblizujiciho k nim, kdyz vystrelem urazil zamek. Zamkovy mechanismus zastenal a povolil. A kdyz se prvni nakladni auto objevilo v dohledu, vsichni uz uzaverem prolezli. Naxa s pistoli zustal vzadu, aby hlidal vchod, dokud ostatni neobsadili ridici kabinu.

Jakmile Jason ukazal, kudy se maji dat, vsichni vystupovali rychleji nez on, a az se do ridici kabiny dostal, bylo uz po potycce. Osamocene pyrranske mesto vypadalo jako polstarek na jehly. Jeden z techniku uz zjistil, cim se kulomety a dela ovladaji, a nyni divoce strilel — pouhy rozsah jeho palby donutil auta k ustupu.

„A? nekdo zapne radio a rekne hovornym, aby utok odvolali,” rekl Jason. Mezitim nasel komunikacni monitor a rychle ho zapnul. Z obrazovky na neho zaziral Kerkuv oblicej s ocima dosiroka otevrenyma.

„Ty!” Kerk to slovo vydechl jako nadavku.

„Jo, jsem to ja,” odpovedel Jason. Hovoril, aniz vzhledl, a ruce zamestnaval pohybem po ridicim panelu. „Poslouchej me, Kerku — a o nicem, co ti reknu, nezapochybuj. Ja nemusim vedet, jak se s takovou lodi leta, ale co opravdu vim, je to, jak ji vyhodit do vzduchu. Slysi ten zvuk?” Prehodil jeden spinac, a ozval se vzdaleny, bzucivy zvuk. „To je hlavni palivove cerpadlo. Jestli ho necham bezet — coz jeste nenecham — rychle naplni pracovni komoru palivem. Nacerpa tam tolik, ze nic nezustane ani v trubkach na zadi. Co si mysli, ze by se s tim vasim jedinym prostredkem pro cestovani kosmem stalo, kdybych stiskl startovni tlacitko? Neptam se te na to, co by se stalo mne — na tom ti nezalezi — ale vy tuto lod potrebujete tak, jak potrebujete samotny zivot.”

Nyni zavladlo v kabine naproste ticho. Dobyvatele lode se otocili oblicejem k Jasonovi. Prostorem se rozlehl Kerkuv skripavy hlas.

„Co chces, Jasone? O co se to snazi? Proc ses postavil do cela toho dobytka, co je tam s tebou?” Hlas mu preskakoval a kolisal, duseny pretekajicim hnevem.

„Davej si pozor na jazyk, Kerku,” naznacil Jason skrytou hrozbu. „Ti lide, o nichz mluvi, jsou na Pyrru jedini, kteri maji v drzeni kosmickou lod. Jestli chces, aby ses s nimi o ni mohl delit, radeji se nauc pouzivat slusne vyrazy. A ted sem okamzite prijed — vezmi s sebou Brucca a Metu.” Jak tak pohlizel na tu zdravou, nyni vsak opuchlou tvar postarsiho muze, pocitil urcitou miru sympatie. „Netvar se tak nes?astne, nenastal konec sveta. Vlastne by to mohl byt zacatek sveta noveho. A jeste neco, az odejdes, nechej tento kanal zapnuty. Nechej ho propojeny na vsechny monitory v meste, aby vsichni videli, co se zde bude odehravat. Zajisti, aby prenos byl i nahravan — kvuli moznosti pozdejsiho prehravani.”

Kerk se chystal neco pronest, ale rozmyslel si to a nerekl nic. Zmizel z obrazovky a nechal spojeni zapnuto. Scena z ridici kabiny se prenasela do celeho mesta.

27

Boj skoncil. A skoncil tak rychle, ze si tu skutecnost nestacil nikdo poradne uvedomit. Rhes hladil rukama lesknouci se kov ridiciho panelu a nechaval se tim skutecnym dotykem presvedcovat. Ostatni chodili po lodi a divali se pozorovacimi vyhledy, nebo se nechavali unaset dojmy z mechanizovane cizoty ridici kabiny.

Jason byl fyzicky na pokraji sil, ale nedaval to na sobe znat. Otevrel schranku lekarske pomoci a hledal v ni tak dlouho, dokud nenasel povzbuzujici prostredky. Tri nazlatle pilulky ho zbavily unavy — nyni opet dokazal jasne uvazovat.

„Venujte mi pozornost!” zvolal. „Nas boj dosud neskoncil. Oni se pokusi vsemi moznymi prostredky ziskat lod zpatky, a my musime byt pripraveni. Chci, aby jeden technik prosel lod a nasel ovladace zamku. Presvedcte se, ze vsechny uzavery a pruhledy jsou zavrene. Poslete tam nekoho, aby je zkontroloval, jestli to bude nutne. Zapnete vsechny kamery namirene do vsech smeru, aby se nikdo nemohl k lodi nepozorovane dostat. Budeme potrebovat do strojovny strazneho — ovladaci obvod, ktery sem vede, by mohli prerusit, kdyby pronikli dovnitr. A radeji prohledejte na lodi kajutu vedle kajuty, kdyby snad nahodou byl tady s nami zavreny jeste nekdo jiny.”

Vsem se ulevilo, protoze nyni mohli neco delat. Rhes rozdelil muze do skupin a poslal je plnit ukoly. Jason zustal u ovladaciho panelu, jednu ruku mel hned vedle spinace cerpadla. Bitva jeste neskoncila.

„Prijizdi nakladak,” zvolal Rhes, „a jede pomalu.”

„Mam ho odstrelit?” zeptal se muz, ktery sedel u ovladacu zbrani.

„Nestrilej,” ozval se okamzite Jason, „dokud nezjistime, kdo v nem jede. Jestlize tam budou ti, ktere jsem pozval, nechas je projet.”

Celou dobu, co se nakladni auto zvolna priblizovalo, zamerovac je sledoval hledackem. V aute byli ridic a tri cestujici. Jason cekal, dokud si nebyl zcela jist, kdo to je.

„Jsou to ti pravi,” oznamil. „Zadrzte je u uzaveru, Rhesi, a vodte je sem po jednom. Pri vstupu jim odeberte pistole, pak jim vezmete veskerou vyzbroj. Predem se neda rict, co by mohlo byt skrytou zbrani. Zvlastni peci venujte Bruccovi — to je ten, co ma oblicej jako sekyra — zajistete, aby se mu vzalo uplne vsechno. Je to odbornik na zbrane a na kriticke situace. A privedte taky ridice — nepotrebujeme, aby odvysilal informaci o tom, ze je uzaver poskozen a jake mame zbrane.”

Cekani bylo krusne. Jason mel ruku stale pobliz cerpadloveho spinace, i kdyz vedel, ze spinac urcite nestiskne. Alespon ne do te doby, dokud si ostatni budou myslet, ze by ho mohl stisknout.

Z chodby se ozvaly razne kroky a neurcitelne nadavky, a zajatce jednoho po druhem vstrcili dovnitr. Jason venoval jediny pohled jejich vyrazu, dychticim po krvi, a za?atym pestem, pak zvolal na Rhese:

„Postavte je ke stene a hlidejte. Lucistnici, budte pripraveni ke strelbe!”

Hledel na ne, na ty, kteri patrili kdysi k jeho pratelum, ale ktere nyni prostupovala nenavist vuci jeho osobe. Meta, Kerk, Brucco. Ridicem byl Skop, ten, ktereho Kerk poveril, aby Jasona hlidal, a ktery nyni, kdy se ulohy vymenily, vypadal, jako by chtel vybuchnout.

„Davejte dobry pozor,” zacal Jason, „protoze na tom zaviseji vase zivoty. Drzte se zady u steny a nepokousejte se dost ke mne bliz, nez jste. Jestli se o to pokusite, budete okamzite zastreleni. Kdybych tu byl s vami sam, kdokoli z vas by se ke mne dostal driv, nez bych tento spinac stiskl. Jenze nejsem sam. Vy mate pyrranske reflexy a svaly- ale lucistnici taky. Neriskujte, protoze by to nebylo riskovani, ale sebevrazda. Tohle vam rikam ve vasem vlastnim zajmu. Muzeme tedy hovorit v klidu, aniz by se nekdo z vas prestal ovladat a byl pritom zastrelen. Zadna jina moznost neexistuje. Budete muset vyslechnout vse, co reknu. Nemuzete uprchnout, ani me zabit. Bitva skoncila.”

„A my jsme prohrali — a kvuli tobe, ty zradce!” neudrzela se Meta.

„Ani v jednom pripade to neni pravda,” odporoval vyrovnanym hlasem Jason. „Nejsem zradce, protoze zachovavam loajalnost vuci vsem lidem na teto planete, a? bydli uvnitr ochranneho valu, nebo mimo nej. Nikdy jsem nic jineho netvrdil. Pokud jde o to, kdo prohral — no, vy jste neprohrali. Vlastne jste vyhrali, a to valku s touto planetou — jen me vyslechnete.” Obratil se na Rhese, ktery se mracil, rozhnevane a zmatene. „Samozrejme, Rhesi, ze vy jste taky vyhrali. Uz zadna valka s mestem — dostanete se k lekarskym vymozenostem, mimoplanetarnimu styku a ke vsemu, co budete chtit.”

„Promin, ze jsem cynicky,” opacil Rhes. „Ale ty slibujes vsechno mozne vsem. To bude trochu obtizne splnit, kdyz se nase zajmy tolik lisi.”

„Ted jsi uderil hrebik primo na hlavicku,” uznal Jason. „Diky. Tuto nesrovnalost lze napravit tim, ze vase