Prvni planeta smrti

zajmy prestanou byt protikladne. Mir mezi lidmi z mesta a farmari, konec zbytecne valky, kterou spolu vedete. Mir mezi lidmi a pyrranskymi formami zivota — protoze tato prazvlastni valka je zdrojem vsech vasich problemu.”

„Ten chlap je blazen,” poznamenal Kerk.

„Mozna. To posoudite, az me vyslechnete. Chci vam vypravet o historii teto planety, protoze prave v ni spociva jak podstata vasich problemu, tak jejich reseni.

Kdyz pred tremi sty lety pristali na Pyrru usedlici, usel jim jeden dulezity rys teto planety, rys, ktery ji odlisuje od vsech planet v galaxii. To prehlednuti jim nelze vycitat, meli dost starosti s jinymi zalezitostmi. Gravitace byla asi to jedine, co jim pripadalo blizke, vse ostatni z zivotniho prostredi pro ne predstavovalo otresnou odlisnost od sveta s rizenym pocasim, ktery opustili. Boure, vulkanicka cinnost, zaplavy, zemetreseni — to je mohlo dohnat k nepricetnosti, a verim, ze mnozi se skutecne zblaznili. Zvirata a hmyz predstavovali zdroj neustalych mrzutosti, neco zcela jineho nez par neskodnych a chranenych druhu, jake do te doby znali. Jsem presvedcen, ze si ani v nejmensim neuvedomili, ze pyrransky zivot je navic telepaticky…”

„Uz zase,” utrhl se Brucco. „A? je tomu tak ci onak, to vubec neni dulezite. Priklanel jsem se k tve teorii psionicky rizeneho utoku na nas, ale ten tragicky neuspech, ktery jsi predvedl, dokazal, ze ta teorie neni spravna.”

„Souhlasim,” uznal Jason. „Zcela jsem se mylil, kdyz jsem si myslel, ze utok na mesto ridi nejaky vnejsi cinitel pomoci psionickych schopnosti. Tehdy mela ta teorie svou logiku a dukazy svedcily v jeji prospech. Vyprava na ostrov skoncila skutecne tragickym neuspechem — nezapomen vsak, ze ja jsem chtel udelat zcela neco jineho nez zautocit. Kdybych se do te jeskyne vypravil sam, nemusel prijit o zivot nikdo. Myslim, ze se prislo na to, ze ta rostlinna stvoreni jsou pouze vyspele zivotni formy s neobycejnymi vlastnostmi psi. Ty proste silne reagovaly na psionicky utok na mesto. Kdyz jsem o tom pozdeji premyslel, napadlo me, ze prave tyto formy utok podnitily. Nikdy se vsak uz nedovime, jak tomu skutecne bylo, protoze jsou zlikvidovane. Jejich zahuba ale skutecne neco prinesla. Ukazala nam, kde hledat prave viniky, tvory, kteri vedou, ridi a inspiruji valku proti mestu!”

„Kdo?” Kerk tu otazku spis vydechl, nez vyslovil.

„Prece vy, samozrejme,” odpovedel mu Jason. „Nejenom vy, co jste tady, ale vsichni lide ve meste. Mozna ze je vam ta valka proti mysli. Avsak nesete za ni odpovednost a starate se, aby pokracovala.”

Jason se musel premahat, aby se neusmal, kdyz videl, jak se vsichni zatvarili zkoprnele. Musel si vsak pospisit, aby svuj nazor dokazal, driv nez ho jeho spojenci zacnou take povazovat za nepricetneho.

„A takhle to funguje. Rekl jsem, ze pyrransky zivot je telepatickeho charakteru — a minil jsem veskery zivot. Kazdy jednotlivy hmyz, rostlina a zvire. V urcitem obdobi bourliveho vyvoje teto planety se ukazalo, ze k preziti jsou vhodne tyto psionicke mutace. Prezivaly, kdyz ostatni druhy hynuly, a jsem presvedcen, ze pri vyhubeni poslednich nepsionickych druhu, ktere zustaly, spolupracovaly. Spoluprace je to klicove slovo pro tuto planetu. I kdyz totiz za normalnich podminek spolu souperi, proti vsemu, co je jako celek ohrozuje, postupuji spolecne. Kdyz je ohrozovala tektonicka cinnost, v souladu spolu prchaly. Mene vyrazny projev tehoz chovani muzete pozorovat na kterekoli planete pri lesnich pozarech. Ovsem zde, vzhledem k velice drsnym podminkam, bylo vzajemne prezivani dovedeno do extremu. U nekterych forem zivota se mohly vyvinout jakesi predtuchy, jako je tomu u lidi schopnych poznat blizici se zemetreseni. Pri takovem vcasnem varovani vetsi zvirata prchala. U tech mensich se vyvinula schopnost produkovat semena nebo slupky nebo vajicka, ktere mohl nest do bezpeci vitr nebo vetsi zvirata ve sve srsti, aby se zabezpecilo druhove preziti. Vim, ze tomu tak je, protoze jsem to videl na vlastni oci, kdyz jsme utikali pred zemetresenim.”

„Souhlas — to ve vsech vyvodech sedi!” zvolal Brucco. „Jenze jak to souvisi s nami? To, ze vsechna zvirata prchaji spolecne, jak souvisi s nasi valkou?”

„U nich jde o vic nez jen o spolecny uprk,” odpovedel mu Jason. „Spojuji svoje sily proti jakekoli prirodni katastrofe, ktera je spolecne ohrozuje. Jsem si jist, ze ta komplexni adaptabilita, k niz zde dochazi pred prichodem blizardu, zaplav, pozaru a jinych katastrof, privede ekology primo do extaze. Nas se vsak momentalne dotyka jedina reakce. Ta, ktera je namirena proti lidem z mesta. Copak si to jeste neuvedomujete? Chovaji se vuci vam vsem jako vuci dalsi prirodni katastrofe!

Nikdy se presne nedozvime, jak to vlastne zacalo, i kdyz urcity naznak je v deniku, ktery jsem objevil a ktery zachycuje popis prvnich dnu na teto planete. V nem se pise, ze lesni pozar zrejme vyhnal nove druhy proti usedlikum. To nebyly zadne nove druhy zvirat — jen ty stavajici s novou motivaci. Umite si predstavit, jak se tito usedlici, zvykli na bezpeci a vysokou civilizaci, zachovali, kdyz vznikl lesni pozar? Propadli samozrejme panice. A pokud se nachazeli ve smeru postupujiciho pozaru, zvirata musela prchat primo pres jejich tabor. Reagovali nepochybne strelbou na letajici tvory.

Jakmile to ucinili, oznacili se za prirodni katastrofu. Katastrofy nabyvaji ruzne podoby. Dvojnozce s puskami lze do teto kategorie zaradit pomerne snadno. Pyrranska zvirata zautocila, byla strelena, a valka zacala. Ta zvirata, co prezila, pokracovala v utoceni a dala vsem formam zivota na vedomi, ceho se ten boj tyka. Radioaktivita na teto planete musi byt pricinou mnoha mutaci — a prizniva mutace, schopna preziti, se tak stala pro cloveka smrtelnym nebezpecim. Risknu dohad, ze schopnost psi mutace dokonce podnecuje, nektere ze smrtelne nebezpecnejsich druhu jsou az prilis jednoucelove, nez aby za tech kratkych tri sta let vznikly prirozenym vyvojem.

Usedlici se samozrejme branili a svou povest prirodni katastrofy si tak uchovali bez poskvrny. V prubehu staleti svoje zpusoby zabijeni vylepsili — i kdyz to k nicemu dobremu nebylo, jak vite. Vy lide z mesta, jejich potomci, jste tuto nenavist zdedili. Bojujete, a pomalu prohravate. Jak byste taky mohli zvitezit nad biologickymi rezervami cele planety, ktere se mohou pretvaret tak, aby mohly celit jakemukoli novemu utoku?”

Po Jasonovych slovech nasledovalo ticho. Kerk a Meta stali s pobledlymi obliceji a vstrebavali dosah toho odhaleni. Brucco mumlal neco nesrozumitelneho a na prstech odpocitaval duvody, hledal v logickych navaznostech slaba mista. Ctvrty Pyrran z mesta, Skop, nevnimal obsah tech slov, kterym nerozumel — nebo rozumet nechtel — a na miste by Jasona zabil, kdyby mel sebemensi nadeji, ze se mu to podari.

Byl to Rhes, kdo prerusil ticho. Jeho schopnost rychle uvazovat uz roztridila vyslechnute skutecnosti. „Jedna vec nesedi,” rekl. „Co my? My zijeme na povrchu Pyrru bez ochranneho valu a bez strelnych zbrani. Proc na nas taky neutoci? Jsme lide, potomci stejnych lidi jako kseftari.”

„Na vas neutoci,” vysvetloval Jason, „protoze vas neztotoznuji s prirodni katastrofou. Zvirata ziji na svazich necinne sopky, v prirozenem soutezeni bojuji a hynou, avsak kdyz se sopka probudi, prchaji spolecne. Vybuch sopky je tim, co dela z hory prirodni katastrofu. V pripade lidi jsou to jejich myslenky, ktere je urcuji jako zivotni formu nebo katastrofu. Horu nebo sopku. V meste vsichni vyzaruji podezrivani a smrt — libuji si v zabijeni, na zabijeni mysli a zabijeni planuji. Uvedomte si, ze i to je prirozeny vyber. Jsou to rysy preziti, ktere mestu nejvice vyhovuji. Lide zijici mimo mesto uvazuji jinak. Pokud jsou individualne ohrozeni, bojuji, jak by bojoval jakykoli jiny tvor. Pod hrozbou vseobecnejsiho ohrozeni se ridi pravidly pro celkove preziti, ktere lide z mesta porusuji.”

„Jak to zacalo — mam na mysli to rozdeleni na dve skupiny?” zeptal se Rhes.

„To se pravdepodobne nikdy nedozvime,” usoudil Jason. „Myslim, ze lide, z nichz pochazite, museli byt farmari nebo psionicti senzibilove, kteri behem nejake prirodni katastrofy nebyli s ostatnimi. Podle pyrranskych pravidel reagovali samozrejme prirozene a prezili. Tim se odlisili od mysleni lidi z mesta, kteri povazovali za spravnou odezvu zabijeni. Nech? byly priciny jakekoli, je zrejme, ze brzy vznikly dve oddelene komunity, ktere krome vzajemne vyhodneho obchodovani jednaly zcela separatne.”

„Stale tomu nemuzu uverit,” ozval se neprilis zretelne Kerk. „To vysvetleni je proste strasne, kazdy jeho detail, a ja mu dosud nemuzu dost dobre uverit. Musi existovat jeste jine vysvetleni.”

Jason zavrtel zvolna hlavou. „Neexistuje. Tohle je jedine, ktere obstoji. Jina jsme vyloucili, vzpominas? Nemam ti za zle, ze ti pripada obtizne tomu uverit, protoze je to v primem protikladu ke vsemu, co jsi v minulosti povazoval za pravdive. Je to jako menit prirodni zakon. Jako kdybych ti prednesl dukaz, ze gravitace vlastne neexistuje, ze je to sila jina nez ta nezmenitelna, kterou zname, jakou muzes obejit, kdyz vis jak. Potreboval bys spis dukaz nez slova. Treba videt, jak nekdo chodi ve vzduchu.”

A kdyz se obratil k Naxovi, dodal: „Coz vlastne neni tak spatny napad. Neslysis, ze by ted byla kolem lode nejaka zvirata? Ne takova, na jaka jsi zvykly, ale mutovana, divoka, jaka ziji jen proto, aby utocila na mesto.”

„Tady se to jimi jen hemzi,” odpovedel Naxa. „Mysli jen na to, koho zabit.”

„Nemohl bys jedno chytit?” zeptal se Jason. „Ale tak, aby ses nenechal zabit?”

Naxa zabrucel na souhlas a obratil se k odchodu. „Takova selma, ktera by mi ublizila, se jeste