kvuli tabaku… Jak se citime, kurbasi? Mate vy nejake kurivo?“
„Co to vsechno znamena?“ sykl Thor skrz stisknute zuby. „Co jste vubec zac? Kdo to je? Takove obleceni existovalo jenom kdysi…“
„Ja sam se tomu moc; divim,“ utesil ho Kapitan. „Jsem dustojnik.. Z minulosti. Co se vlastne v zivote vsechno nemuze stat? Myslis si, ze ja vsemu rozumim?“
„A ta svine?“ Thor vrhl zbesily pohled na Natalii. „Pa-ane boze, ta svine… Musim ji…“
„Pribrzdi,“ rekl nebezpecne vlidne Kapitan: „I kdyz jsi zajatec, ty suchy z nosu, jestli jeste jednou urazis moji milovanou zenu, nebude ti dvakrat dobre! Neslysel jsem zadnou omluvu!“
„Prominte,“ vydavil ze sebe Thor s nejvetsim usilim.
„To to trvalo. Civilizujes se primo pred ocima. Doufam, zes uz pochopil, ze s erotikou mas smytec. A proto bych ti doporucoval odpovidat velmi presvedcive. Muze se sem nekdo prijit podivat, aniz bychom ho pozvali? Upozornuju te, ze pro tebe je to principielni otazka. Jestli nas tu obklici, tak z tebe nadelam fasirku jeste driv…“
„Nikdo sem neprijde, dokud nezavolam,“ zachmurene rekl Thor. „Vydal jsem prikazy…“
„Parada. V tom pripade si promluvime o vysoce zajimavych vecech.“
„Zajimalo by me, proc jste tak presvedceny, ze se s vami budu bavit?“ urazliva zdvorilost zustala jedinou Thorovou zbrani.
„A co te presvedcuje, ze se s tebou budu moc parat?“
Nekolik vterin trval mlcenlivy souboj pohledu. Natalie se unavene zvratila dozadu do perin a do debaty se nemichala.
„Nedostal jsem se sem z te nejveselejsi valky,“ rekl Kapitan tonem, z nehoz se i Natalii udelalo mdlo. „A vsechno, co o tobe vim, mi dovoluje myslet si, ze jsi pekna svine! A s takovyma ja mam svy ucty. Nepocitam je mezi lidi. Takze odpovidej na otazky a nehraj si tu se mnou! Jasny?!“
„Jasne,“ odpovedel Thor. „Ale dovolite tedy i mne nekolik otazek?
Opravdu jste z minulosti?“ „Samozrejme. Mate tady neskutecne mnozstvi tech nejpitomejsich zazraku. Jednou holt jeden z nich nezafungoval tak, jak by mel.“
„A ona?“
„Je to knezna Natalie. Mimochodem strasne dobry clovek. Spokojeny?
Takze budeme pokracovat v nasem rozhovoru. Orbitalnich stanic je deset? Nemusis se zbytecne divit. Bude lepsi, kdyz budes rovnou odpovidat na otazky. Deset?“
„Deset. Celkovy pocet lidi kolem ctyriceti tisic. Ostatne, nejsou to stanice, spis cela mesta.“
„A neotravilo vas jeste litat na orbite?“
„Je to vec vkusu,“ zachmurene rekl Thor.
„Takze ted si popovidame o raketach. Tady nedaleko jsou prece raketova sila, ne? A maji urcite perfektni hlavice… Ted muzeme premyslet nahlas. Mame Lunu, ktera vbrzku spadne na Zem. Mame raketovou zakladnu s docela slusnym poctem raket. Jak to mezi sebou propojit? Nevyplyva z toho, ze ty rakety mely odletet smer Mesic a prevest ho na bezpecnou drahu?“
Tentokrat trvalo mlceni dele. Nakonec ze sebe s obtizemi vymackl Thor: „Nemohu nepriznat, ze hlava ti pracuje, na mou cest…“
„Jo, jasne,“ rekl Kapitan. „Analyza informace a logika. O projektech prevedeni Mesice takovymhle zpusobem se v me dobe psavalo v casopisech pro dorustajici mladez. Ted prejdeme k hlavnimu: Proc jsi ty, ktery mel pod palcem vsechny prostredky, jak katastrofu odvratit, tvrdil, ze je nevyhnutelna?“
Vyletl z postele. Thor se tak lekl, az narazil zatylkem do zdi. „Odpovez! Rychle! Proc?!“
„Protoze takovy experiment nebylo mozne neuskutecnit,“ rekl rychle Thor. „Pad Luny, nebo jeji pruchod v minimalni vzdalenosti od Zeme… Moznost sledovat to vlastnima ocima… Za to se da prodat certu duse! Stanice se daji prevest na bezpecne drahy. Proto jsme se rozhodli…“
„Chces rict, ze jsi dostal za ukol odhodit Mesic dal a ty ses rozhodl to neudelat? Jsi tedy peknej darebak, docente…“
„Sprosta slova, to je kategorie pro tento pripad nesmyslna,“ rekl Thor.
„Jde o takove mnozstvi informaci, ktere omluvi jakekoli ztraty a vydani.“
„Lidi do tech ztrat pocitas taky?“
„Pane boze, jak to, ze to nejste schopen pochopit?“ rekl Thor.
Natalie videla, ze se vubec nerozcilil. Opravdu se snazil vysvetlit svemu kolegovi, uplnemu pitomci, nejakou vyssi pravdu.
„Jaci lide? Ti balvani, co se klani peti hvezdam? Ti idioti, co kopou nekonecny kanal? Ti druzi divosi? Ano, vsichni dohromady neznamenaji nic proti Experimentu! Nedivejte se tak na me! Nejsem zadny mutant. Jsem vedec! Tady na Stanici jsou lide, kteri zastavaji muj nazor. Jsou takovi i tam,“ zaklonil hlavu ke stropu. „Krome toho cast divochu prezije. Podle nasich vypoctu Mesic spadne do Indickeho oceanu. Budou zniceny jenom pribrezni casti kontinentu. Ve vetsi vzdalenosti od pobrezi se zachrani dokonce i cele kmeny. Pravda, nebudou to mit jednoduche… Ale veda obdrzi neskutecne cenne informace. Kdyz nic jineho, tak studium gravitacnich poli ve vzajemnem pusobeni…“
„A hlavu ti potom neutrhnou?“
„Jak bych to rekl…“ zdalo se, ze se mu dokonce libi mluvit otevrene.
„Je tu jeste jedna drobnustka. Po prevedeni Mesice na jinou obeznou drahu se uvazovalo o presidleni osazenstva Stanic na Zemi. Jsou lide, kterym se to nelibi. Co se stane s nasi spolecnosti, kdyz opustime nase kompaktni bezpecne svety, v nichz je tak jednoduche vladnout? Co se stane, kdyz se ocitnou tady dole, kde je tolik blaznu a divochu? Pro jejich blaho je lepsi, aby zustali nahore na obeznych drahach.“
„Ach tak, ta-a-ak, takhle to je. Tak to ti blahopreju. Nejenom darebak, ale jeste peknej svinak. No, tak to by stacilo,“ Kapitan si pred nim sedl na bobek. „Nevidim nejmensi smysl pokracovat disputaci. Ted spolu pojedem na velitelske stanoviste a promluvime si se smenou. Pak pripravime nadherny start vsech zdejsich hracek. Kapisto?“
„Vy jste se zblaznil! To neni mozne…“
„Nejsem Natalka. Me neoblbnes,“ rekl Kapitan s usmevem. „Ona nevi, co jsou to balisticke rakety se stalym cilem. Pad Mesice se ceka za nekolik nedel. Sam jsi to rikal. Rakety jsou rozmisteny tady a jsou urceny vyhradne pro tento ucel. Znamena to, ze vsechno je uz davno vypocitane a propocitane minimalne na sest tahu dopredu. Baliky odpovidajicich programu jsou v pocitacich. Takze ted uz to nebude tak strasne obtizna manipulace, aby rakety odstartovaly o tyden driv. Na takovou situaci musite byt pripraveni. V zasade si o lidech myslim jen to nejlepsi. Nemas tolik lidi, hade, abys dokazal mit kontrolu uplne nad vsim. Mam pravdu?“
Thor mlcel a snazil se pretrhnout provazy. Svaly se mu napnuly a celo
se mu pokrylo potem.
„Je to tak spravne,“ spokojene rekl Kapitan. „Jestli se mylim, tak jenom v nejakych malickostech. Jezkovy oci, jake krece s tebou mlati… Takze ted pujdeme do bunkru a pohovorime si tam s lidmi.“
„Nikdy!“ odsekl ochraptele Thor.
„Ted hned. Nemam cas, abych se snazil probudit tvoji slusnost, kdyz tak silne chrape. A prednaset ti moralku, tak na to taky cas nemam. Bud vsechno udelas tak, jak jsem rekl, milacku, nebo…“ neco poseptal Thorovi do ucha. „Nebo mate tak vyspelou medicinu, ze ti to dokaze prisit zpatky?
Ne, ne, skubes sebou…“
Natalie videla, jak Thor straslive zbledl, ale vubec ji ho nebylo lito.
„Vy…“ vymackl ze sebe Thor.
„S darebaky se tak musi. Takze vstaneme na nozicky…“ Kapitan donutil Thora vstat. „A pujdeme delat ohnostroj. Na souhlas se te neptam, na drzce mas napsano, ze ti ty tvoje privesky jsou drahe jako pamet.“
„Musim vas upozornit,“ rekl Thor, „ze jsou tam opravdu lide, kteri se mnou nebudou spolupracovat za zadnou cenu. Ale jsou tam i takovi, co se mnou souhlasi ve vsech bodech. A ti jsou ozbrojeni.“
„O podrobnostech si promluvime cestou. Ostatne, cim mohou byt ozbrojeni? Co to tam mas?“ Kapitan otevrel ponicena dvirka a podival se do skrinky. „Docela obycejny prasivy luger. Myslel jsem si, ze tu budes mit nejaky blaster, nebo neco podobneho… Ono je to pochopitelne. K cemu by I vam tam nahore byl dalsi vyvoj zbrani. Postuj tady chvilku u steny jako petkar v koute…“
Vyvedl Natalii z loznice. Podival se ji do oci: „Rozumelas vsemu?
„Tomu hlavnimu,“ kyvla. „Pujdu s tebou.“
