mericich pristroju. Rada vedcu tvrdila, ze struktura jazyka — je-li „raport“ skutecne psan pomoci slov — muze byt zcela odlisna od struktury kterehokoli jazyka, znameho na Zemi. Avsak i oni se shodovali v tom, ze neni mozno nechat nevyuzitu prilezitost, ktera se naskyta vede po prve v dejinach.

Vedci, kteri meli pred sebou civku zmagnetisovaneho dratu bez sebemensi napovedi, pustili se do prace.

Nejobtiznejsi byl zacatek. Cely drat probehl pristrojem, ktery zachytil vsechny magneticke kmity na filmovy pas. Drahocenny original pak putoval do podzemniho tresoru. Od tohoto okamziku az do konce pracovali vedci jen s filmovymi kopiemi.

Na zahajovacich poradach bylo rozhodnuto sledovat jedinou cestu, ktera slibovala nadeji na uspech. Slova kazdeho jazyka jsou symboly predstavujici urcite predmety a pojmy; proto se rozlusteni jazyku vymrelych narodu, sifer a jinych kryptogramu opira o pravidla platna pro kazdy jazyk. Hledaji se symboly, vyskytujici se nejcasteji, zkouma se, zdali pismo ma charakter obrazkovy, hlaskovy nebo slabikovy, a co je nejdulezitejsi: hleda se pomucka, ktera by umoznila pochopit aspon jeden jediny vyraz.

Nekdy prichazi vedcum na pomoc stastna nahoda; tak tomu bylo s egyptskymi hieroglyfy, kdyz byl objeven nahrobni kamen, na nemz byl tyz napis vyryt egyptskymi, znaky i reckym pismem. Podobne tomu bylo i s klinovym pismem Babylonanu.

Nejdulezitejsi vsak je to, ze tvurci kazdeho z techto neznamych jazyku byli bytosti podobne badatelum, zili kdysi na teze planete, hralo je totez slunce, divali se na tytez hvezdy, kvetiny a more, a tyto podminky prirozene prispely ke vzniku obecnych symbolu. Nyni tomu bylo zcela jinak. Jake spolecne pojmy mohli mit lide s neznamymi bytostmi? Na kterem miste bylo by spravne preklenout mostem propast, delici obyvatele ruznych svetu? Timto spojovacim clankem se mohla stat jen jedna jedina vec: hmota.

Cely vesmir, od nejmensich zrnicek pisku pod nasima nohama az po nejvzdalenejsi hvezdy, je zbudovan z tychz atomu. Na vsech mistech kosmu je hmota podrizena tymz zakonum a vsechny tyto zakony se daji vyjadrit matematicky. Bylo-li matematickych vyrazovych prostredku uzito pri psani „raportu“ — rekli si vedci — mame nadeji. V opacnem pripade zustane „raport“ nerozlusten navzdy.

Prijeti tohoto predpokladu vsak bylo teprve prvnim krokem na ceste nesmirne obtizne a zdlouhave. Zdalo by se, ze staci proste „raport“ prohlednout a patrat v nem po onech nejobecnejsich fysikalnich zakonech. To vsak bylo v tomto stadiu praci nemozne. Jednak je takovych zakonu velmi mnoho, jednak — a to bylo na veci nejhorsi — nebylo znamo, jakeho algoritmickeho systemu uzivaji autori „raportu“. Desitkova soustava, ktera se zaklada na deviti zakladnich cislech a desate nule, zda se samozrejma a jedine mozna nam, ne vsak matematikum. Prijali jsme ji, protoze mame na rukou deset prstu a ruce byly v dobach davno minulych pocitadly nasich predku. Teoreticky vsak je mozny jakykoli pocet takovych ciselnych soustav, pocinajic dvojkovou, v niz existuji toliko dve cisla — nula, jednicka — pres trojkovou, ctverkovou, petkovou a tak dale, do nekonecna. V dobe pripravnych praci omezila se komise prekladatelu z praktickych duvodu na sedmdesat devet soustav od dvojkove do osmdesatkove. Ukol tedy znel: prohlednout miliony magnetickych kmitu a vypocitat pro kazdy kmit jeho hodnotu v sedmdesati deviti ciselnych soustavach. To samo vyzadovalo jiz temer bilion vypoctu. Avsak to byl pouze zacatek, nebot ziskane vysledky bylo treba zkontrolovat a hledat v nich takove, ktere by odpovidaly fyzikalnim konstantam. Konstant, jako jsou ku prikladu atomova cisla a vahy prvku, je nekolik set. Ale ani to jeste neni vsechno, protoze v tak nesmirnem mori cisel mohly by se objevit vysledky shodujici se s nekterou konstantou jen nahodou. Bylo tedy nutno provadet zaroven kontrolni vypocty. Podle vypoctu vyzadaly by si tyto prace, ktere byly teprve uvodem k vlastnimu prekladu, zivotni prace tisice nejzbehlejsich poctaru. A zatim byly ukonceny za dvacet sedm dni.

Komise prekladatelu mela k disposici tehdy nejvetsi na svete existujici elektronovy mozek, giganticky stroj, umisteny na ctyrech patrech Matematickeho ustavu v Leningrade.

Praci tohoto kolosu ridil stab odborniku z ustredny umistene v nejvyssim patre ustavu. Odtamtud byly davany mozku rozkazy, aby prozkoumal vsechny zapisy „raportu“ a hledal v nich podobnost s fysikalnimi konstantami. Srovnani ma provest ve vsech zvolenych ciselnych soustavach od dvojkove do osmdesatkove, vysledky timto zpusobem ziskane kontrolovat a kazdou jednotlivou etapu sve prace zaznamenavat a ihned hlasit.

Ustredna byla kruhova mistnost z bileho mramoru, v niz zarily zelenave obrazovky. Na nich se objevovaly vysledky postupujicich operaci. Od okamziku, kdy zmizely v mechanismu prve perforovane pasky s rozkazy a kdy se rozzala signalni svetelka, az do chvile, kdy zhasly cervene kontrolni lampicky, uplynula sest set ctyricet jedna hodina nepretrzite prace. V te dobe provadel mozek pet milionu vypoctu za vterinu a nezastavil se ve dne ani v noci, zatim co vedci se stridali ve sluzbe sestkrat denne. Neni mozno vubec popsat, jak obrovskou praci stroj vykonal. Staci, rekneme-li, ze jazyk „raportu“ se podobal — jak se ukazalo — ani ne tak reci, jako spise zvlastni hudbe, protoze to, co odpovida pozemskym slovum, vyskytovalo se v nem jakoby v ruznych „toninach“.

Nekolikrat se zjistilo, ze ani obrovska kapacita mozku nestaci na vsechny ukony. V techto chvilich zapojovala automaticka rele podzemni kabely, spojujici hlavni mozek s ostatnimi, ktere pracovaly rovnez v obvodu Leningradu. Nejcasteji vypomahal elektronovy mozek Ustavu pro theoretickou aerodynamiku.

Konecne nastal okamzik, kdy na obrazovkach zazarily vysledky. Zvonky v ustredne zazvonily pronikavymi hlasy, ale i bez jejich vyzvy vyskocili vsichni sluzbu konajici vedci od svych stolku a zahledeli se na prvni, lidskemu chapani srozumitelne pojmy „raportu“.

Prvni rozlustena veta znela:

„kremik kyslik hlinik kyslik dusik kyslik vodik kyslik“

To znamenalo: Zeme.

Ctyrikrat opakovane slovo „kyslik“ bylo zapsano ruznym poctem kmitu. Vedci pochopili, ze se na tomto miste hovori o fysikalnich vlastnostech Zeme. Kyslicniky kremiku a hliniku jsou hlavnimi slozkami kury nasi planety, obalene dusikem a kyslikem atmosfery a pokryte kyslicnikem vodiku — vodou mori a oceanu. Avsak tato zdanlive prosta veta rikala mnohem vice. Za prve: slova jako kremik, hlinik, kyslik mela jiste znaky, ktere se na jinych mistech vyskytovaly v ryzi forme a znamenaly „hmotu“ vubec. Za druhe: cela veta o osmi slovech byla podrizena jiste funkci vyssiho radu, ktera oznacuje zakrivenou plochu. Presneji receno: slo o plochu rotacniho elipsoidu neboli o zemskou kuru.

Od tohoto okamziku jiz probihalo desifrovani „raportu“ hladceji, i kdyz v nem nebyla nouze o mista nejasna, kolem nichz se rozpoutavaly vasnive rozepre. Jak prace postupovaly, vynoroval se celkovy obraz Zeme a sveta, videny po prve v dejinach bytostmi, ktere nebyly lidmi. „Raport“ byl rozdelen na nekolik casti. Uvodni obsahovala popis nasi planety, vzhledu jejiho povrchu, rozdeleni pevnin a mori a jejich chemickeho slozeni. V tom se neskryvala uskali. Prvni rozpor mezi prekladateli vznikl, kdyz dospeli k mistu, kde se „raport“ zminuje o pozemskych mestech. Pres nesmirnou vysku a rychlost leticiho letadla podarilo se neznamym bytostem zjistit, ze nase planeta je obdelana podle urciteho systemu: videli tovarny, domy, cesty, ba dokonce i lidi na polich a ulicich. Nepochopitelne vsak bylo to, ze pri celem popisu pozorovanych jevu povazovali lidi za neco zcela bezvyznamneho, a zdalo se, ze jim nepricitaji funkci budovatelu a konstrukteru zemske civilisace. „Raport“ mluvil o lidech jako o „dlouhych kapkach“ (jak bylo zrejme z vysvetlivky, slo o „taznou, mekkou latku“, z ktere jsou utvorena nase tela) a pokladal je za castice nejake vetsi homogenni masy, od niz se pouze prechodne odpojili ve forme onech „kapek“. Tato masa musela byt autorum „raportu“ necim beznym a dobre znamym, protoze vyslovovali domnenku, ze lide jsou utvoreni z podobne substance jako… (nasledovalo slovo neprelozene a neprelozitelne, protoze neexistuje v zadnem zemskem jazyce). V dalsi casti „raportu“ byla popsana mesta, obytne domy a rozmanite technicke vymozenosti, jako zeleznicni site, nadrazi, pristavy, a to tak neobycejne zevrubne, ze se ctoucich vedcu zmocnoval bezdecny obdiv k presnosti pozorovacich pristroju, jake mela k disposici posadka meziplanetarniho letadla. Avsak i zde, v samych zakladech popisu, lezelo totez celkove a nepochopitelne zmateni pojmu: autori „raportu“ usilovne patrali po tvurcich pozemske technicke civilisace a ani je nenapadlo, ze by jimi mohli byt lide. To, ze pri tom lidi zpozorovali, bylo nade vsi pochybnost, protoze o nekolik vet dale poznamenavali „v zornem poli se pohybuje mnoho dlouhych kapek“.

Vedci, kteri dlouho uvazovali o tomto miste „raportu“, dospeli k nazoru, ze tato zamena pojmu, toto nepochopeni jiste neni nahodne, nybrz ze se prave za nim skryva tajemstvi neznamych bytosti. Na novou, i kdyz take ne zcela jasnou stopu privedla je obsahla zminka v dalsi casti „raportu“. Kdyz znovu opakovali vetu jiz drive vyslovenou, ze nikde nelze objevit tvurce technickych zarizeni, pripojovali autori „raportu“: „snad proto, ze jsou… (opet nasleduje neprelozene slovo) rozmeru“.

Zdalo se, ze klic k tajemstvi je skryt prave v onom zahadnem slove. Domnenku, ze je to pridavne jmeno, ktere znamena „maly“ nebo „drobny“, bylo treba zavrhnout, protoze v jazyce „raportu“ charakterizuje pridavne jmeno jine seskupeni kmitu. Kdyby to bylo zajmeno, veta by byla mohla znit: „ze jsou nasich rozmeru“.

Zkoumani ukazalo, ze nejmensi predmety, ktere neznami letci mohli zpozorovat z vysky, v jake leteli nad

Вы читаете Astronauti
Добавить отзыв
ВСЕ ОТЗЫВЫ О КНИГЕ В ИЗБРАННОЕ

0

Вы можете отметить интересные вам фрагменты текста, которые будут доступны по уникальной ссылке в адресной строке браузера.

Отметить Добавить цитату
×