Stanislaw Lem
ASTRONAUTI
DIL PRVNI
KOSMOKRATOR
SIBIRSKY BOLID
Dne 30. cervna 1908 mohly desetitisice obyvatel stredni Sibire pozorovat neobvykly prirodni ukaz. Toho dne v casnych rannich hodinach se na obloze objevila oslnive bila koule, ktera se nepredstavitelne rychle ritila po obloze od jihovychodu k severozapadu. Byla pozorovana v cele Jenisejske gubernii, ktera se rozklada na plose zhruba peti set ctverecnich kilometru. V oblasti, nad kterou koule preletla, trasla se zeme, drncely tabulky v oknech, ze sten padala omitka, zdi pukaly. A v mistech vzdalenejsich, kde bolid nebyl viditelny, slyseli lide hromovy rachot, ktery vyvolal vseobecne zdeseni. Mnoho lidi verilo, ze nastava konec sveta; delnici v zlatych dolech prerusili praci; strach se prenesl dokonce i na domaci zvirata. Za nekolik okamziku po tom, co ohniva koule zmizela, vznesl se nad obzorem sloup ohne a rozlehla se ctyrnasobna detonace, slysitelna v okruhu 750 kilometru. Otresy pudy zaznamenaly seismografy vsech evropskych a americkych stanic a vzduchova vlna, zpusobena vybuchem a pohybujici se rychlosti zvuku, dosahla Irkutska, vzdaleneho 970 kilometru, za jednu hodinu, Postupimi, vzdalene 5 000 kilometru, za 4 hodiny a 41 minut, Washingtonu za 8 hodin, a konecne po 30 hodinach a 28 minutach byla znovu pozorovana v Postupimi, kam se vratila, kdyz obehla zemekouli kolem dokola a urazila drahu 34 920 kilometru.
Za nasledujicich noci objevily se ve strednich zemepisnych sirkach Evropy mraky zarici vlastnim neobvyklym stribritym svetlem, tak intensivnim, ze nemeckemu astronomu Wolfovi znemoznilo fotografovani planet. Giganticke masy rozptylenych castic, vrzene explosi do nejvyssich vrstev atmosfery, dospely po nekolika dnech na druhou polokouli. Prave v teto dobe zkoumal americky astronom Abbot pruzracnost atmosfery a zpozoroval, ze se koncem cervna napadne zhorsila. Pricina tohoto jevu mu tehdy nebyla znama.
Katastrofa ve stredni Sibiri pres svuj rozsah nevzbudila pozornost vedeckeho sveta. Nejaky cas kolovaly v Jenisejske gubernii o bolidu fantasticke povesti. Byla mu pripisovana velikost domu, ba dokonce hory, povidalo se o lidech, kteri pry jej videli po dopadu, ale povesti kladly ono misto obvykle daleko za hranice dotycneho okresu. Take v novinach se hodne o veci psalo, avsak nikdo nepodnikl zevrubnejsi patrani, a tak udalost pozvolna upadala v zapomenuti.
Jeji pokracovani pocina v roce 1921, kdy si sovetsky geofysik Kulik nahodou precetl na liste vytrzenem ze stareho kalendare vypraveni o obrovskem povetroni. Kdyz pak brzy nato objizdel Kulik roviny stredni Sibire, presvedcil se, ze mezi tamejsimi obyvateli je vzpominka na neobycejny ukaz z r. 1908 jeste stale velmi ziva. Kulik vyslechl mnoho ocitych svedku a zjistil, ze meteorit, ktery pronikl na Sibir od Mongolska, proletl nad nedozirnymi rovinami a dopadl nekde na severu v neproniknutelne tajze, daleko od cest a lidskych osad.
Od te doby se Kulik se zanicenim venoval badani o meteoritu, znamem v odborne literature jako tungusky bolid. Vypracoval take prozatimni plany uzemi, na ktere — jak se domnival — meteorit dopadl, a dal je geologu Obrucevovi, ktery se r. 1924 vydaval na vedeckou vypravu. Obrucev konal z povereni Geologickeho komitetu pruzkum v povodi reky Podkamenne Tungusky a dospel do faktorie Vanovara, v jejimz okoli, podle Kulikovych predpokladu, meteorit pravdepodobne spadl. Obrucev se snazil ziskat o meteoritu zpravy od domorodcu, narazel vsak na znacne tezkosti; Tungusove totiz tajili misto dopadu, protoze je pokladali za posvatne, a katastrofu samu za prichod boha ohne, ktery sestoupil na zem s nebes. Presto se vsak Obrucev dovedel, ze ve vzdalenosti nekolika dni cesty od faktorie je vekovita tajga polamana a vyvracena na plose mnoha set ctverecnich kilometru, ze vsak meteorit nespadl na uzemi Vanovara, jak predpokladal Kulik, nybrz nejmene o sto kilometru severneji.
Kdyz Obrucev publikoval ziskane zpravy, vzbudila vec velky ohlas a v roce 1927 organizovala Akademie ved SSSR prvni, Kulikem vedenou vypravu do sibirske tajgy s ukolem objevit misto dopadu meteoritu.
Kdyz vyprava opustila obydlene uzemi, dorazila po mnoha tydnech vysilujiciho pochodu tajgou do oblasti polomu. Draha meteoritu byla lemovana vyvraty v pasmu sirokem pri nejmensim sto kilometru. Kulik zapsal do sveho deniku:
„Jeste stale si nedovedu udelat spravnou predstavu o obrovskem rozsahu tohoto jevu. Pahorkovita, temer hornata krajina, tahnouci se desitky verst daleko za obzor… Na severu zasnezene hrebeny hor nad rekou Chusmo. S mista, odkud se rozhlizime, neni videt ani stopy po lese: tajga vyvracena, desitky tisicu ohorelych kmenu, i s koreny vyrvanych a vrzenych na umrzlou zemi, a kolkolem mlazi, ktere vyrostlo v pruhu sirokem mnoho kilometru a probiji se k slunci a zivotu… Cloveka se zmocnuje uzas, kdyz vidi vyvracene tricetimetrove lesni velikany, jejichz koruny jsou obraceny k jihu… Daleko vzadu prechazi mlady porost v pasma tajgy katastrofou nepostizene a jen bile vruby na temenech vzdalenych pahorku oznacuji mista, kde byly stromy smeteny.“
Kdyz expedice vkrocila do oblasti polomu, ubirala se radu dni mezi vyvracenymi a zuhelnatelymi kmeny stromu, pokryvajicimi raselinovitou pudu. Koruny padlych stromu stale ukazovaly k jihovychodu, odkud meteorit priletl. Konecne 30. kvetna, cely mesic po odchodu z faktorie Vanovara, dosahla vyprava usti reky Curgumy a postavila tam trinacty postupny tabor. Severne od tabora se rozkladala prostranna kotlina, obklopena amfiteatrem pahorku. Zde vyprava po prve zpozorovala, ze je les vyvracen paprskovite.
„Vydal jsem se na okruzni cestu,“ zapsal Kulik, „na zapad po horskem amfiteatru kolem velke kotliny, prochazeje desitky verst po holych hrebenech pahorku. Polomy na nich lezely vrcholky k zapadu. Obrovskym kruhem jsem obesel celou kotlinu k jihu a stromy jako zacarovane lezely zde obraceny k jihu. Vratil jsem se do tabora a znovu jsem se vydal po hrebeni na vychod — a stromy tu lezely obraceny k vychodu. Napjal jsem vsechny sily a vydal jsem se jeste jednou po hrebenech pahorku k jihu. Jiz nebylo pochybnosti: obesel jsem misto dopadu kolem dokola. Jako ohniva koule zhavych plynu a hmotnych castic dopadl meteorit do kotliny, lemovane pahorky a vyplnene tundrou a mocaly. Jako se rozstrikuje paprskovite na vsechny strany pramenek vody dopadajici na rovnou plochu, tak vyvratil proud rozzhavenych plynu les na prostore desitek verst a vyvolal tento hruzny obraz zkazy.“
Toho dne byli ucastnici vypravy presvedceni, ze nejvetsi nesnaze jiz maji za sebou a ze brzy spatri misto, kde se giganticka hmota srazila se zemskou kurou. Nasledujiciho dne se vydali do stredu kotliny. Pochod lesem, ktery byl vyvracen jen misty, byl krajne vycerpavajici a nebezpecny. Zvlaste v prvni puli dne, kdy vitr val stale silneji, hrozilo chodcum, kteri sli mezi odumrelymi kmeny s olamanymi vetvemi, ze budou rozdrceni. Bez nejmensich vystraznych znameni, casto v tesne blizkosti vypravy, kacely se stromy s ohlusujicim rachotem hned zde, hned tam. Bylo nutno mit oci neustale obraceny na jejich vrcholky, aby clovek mohl vcas uskocit, a zaroven ostrazite pozorovat zem, protoze v tundre se to hemzilo hady.
V kotline, obklopene amfiteatrem holych pahorku, uvideli clenove vypravy jeste jina navrsi, rovinatou tundru, mocaly, mista zaplavena vodou a jezera. Tajga byla vyvracena, hole kmeny stromu lezely jeden vedle druheho, vrsky obraceny ruznymi smery, ale koreny ukazovaly do stredu kotliny. Padle stromy nesly patrne stopy ohne, ktery tenci vetvicky zuhelnatil a silnejsi haluze a kuru ozehl. Mezi zprerazenymi kmeny v blizkosti stredu kotliny narazila vyprava na velke mnozstvi trychtyrovitych der v zemi. Jejich prumer byl ruzny, od nekolika metru do nekolika desitek metru. To bylo vse, co zjistila prvni vyprava, ktera musela okamzite nastoupit zpatecni cestu, nebot ji dochazely zasoby a jeji ucastnici byli u konce svych sil. Kulik a jeho druhove byli presvedceni, ze nalevkovite jamy s bahnitym dnem, casto zatopenym kalnou vodou, na ktere narazili v kotline, jsou kratery, v jejichz hlubinach lezi ulomky meteoritu.
Druha vyprava dopravila s nejvetsim usilim do tajgy, kam nevedly zadne cesty, stroje, umoznujici provadet prvni pokusne vrty v trychtyrich, ktere byly predtim prokopany a vysuseny. Prace se provadely behem kratkeho,
