vnitrnejsi obal za bilek, kdezto pevny kamenny obal zemsky bychom srovnavali se skorapkou. Onen vnitrni obal, nazyvany podle nejhojneji v nem rozsirenych prvku — kremiku (Silicium — Si) a horciku (Magnesium — Mg) — obalem simovym, Sima, je tvoren stlacenymi, prevazne tuhotekutymi horninami a zasahuje od hloubky asi 60 km pod zemskym povrchem do hloubky 2900 km.
Simovy obal obaluje pak vlastni pevne, specificky nejtezsi jadro zemske, ktere bychom mohli v nasem prirovnani oznacit jako zloutek. Podle jeho nekterych fysikalnich vlastnosti, ktere o nem zname, dnes usuzujeme, ze ma vlastnosti pevneho pruzneho telesa a ze je slozeno predevsim ze zeleza (Ferrum — Fe) s primesi niklu (Ni), kobaltu (Co) a jinych kovu. Oznacujeme je proto take jako Nife.
Vysoke tlaky a vysoka teplota v hlubinach Zeme zpusobuji, ze hmota zemskeho nitra je v docela jinych fysikalnich podminkach, nezli maji horniny na povrchu zemskem.
O spravnosti teto predstavy se presvedcujeme jeste i zcela jinou cestou. Meteory, ktere cas od casu dopadaji z meziplanetarnich prostor na povrch nasi Zeme a ktere jsme nuceni povazovat za trosky nejake rozpadle, puvodne rovnez soustredne utvarene obeznice nasi slunecni soustavy, jevi totiz prave takove slozeni, jake odpovida nasi predstave o slozeni zemskych hlubin. Nejcasteji se setkavame s meteority kovovymi — siderolity, slozenymi prevazne ze zeleza s primesi niklu, ktere odpovidaji svymi fysikalnimi vlastnostmi i chemickym slozenim nasi predstave o kovovem jadru zemskem (Nife). Mene hojne jsou t. zv. litosiderity, slozene z kovu, z jejich sirniku a kyslicniku, nebo t. zv. chondrity (kamenne meteority), odpovidajici svym slozenim pasmu simovemu nebo hlubsim poloham Sialu.
V techto hlubinach Zeme vsak nikdy nebylo zivota. Zivot zakonite vznikl jen na povrchu zemskem a mnohem pozdeji, nezli byla vytvorena jeji soustredna stavba. Cely historicky prubeh vyvoje zivota na nasi Zemi je zapsan v podobe zkamenelin a otisku jen v usazenych horninach (sedimentech), tvoricich pouze mensi cast nejzevnejsiho obalu zemskeho — pevne zemske kury, na ktere zijeme i my.
Jednotlive faze tohoto vyvoje, ktere v Obrucevove Plutonii jsou ve vymyslenem dutem jadru zemskem rozlozeny vedle sebe, v prostorove a casove soucasnosti, nasledovaly ve skutecnosti na zemskem povrchu za sebou, v casove posloupnosti, jako nezvratny historicky pochod, kterym vyvoj zivota na nasi Zemi skutecne byl, je a jenz i z dneska bude pokracovat dal, do budoucnosti.
Tento postup je romanove vyjadren cestou Obrucevovych hrdinu, kteri postupuji z geologicke soucasnosti — dneska — stale hloubeji do nitra Zeme a tim i stale zpet v case, do starsich a starsich geologickych obdobi.
Chladna polarni tundra, ozivena mamuty a loveckymi hordami primitivniho cloveka, s kterou se po svem sestupu do „nitra“ Zeme setkavaji nejdrive, je obrazem razu kraje, zvireny i kveteny a plastickym vylicenim vzhledu a zivota v nasi vlasti ve starsich ctvrtohorach (pleistocenu) asi pred milionem nasich let.
Na dalsi ceste pronikaji cestovatele do geologicky starsiho obdobi tretihorniho, vzdaleneho od nas 225 milionu let, v kterem na cele Zemi prevladalo mnohem teplejsi, misty az subtropicke podnebi, kdy i u nas rostly palmy a vecne zelene stromy jako jeste dnes v nejjiznejsi Evrope. Liceni postupnych setkani a dobrodruzstvi, ktera hrdinove Obrucevova romanu prozivaji s jednotlivymi druhy davno vymrelych podivnych tretihornich ssavcu, je usporadano autorem tak, ze odpovida vedecky zjistenym skutecnostem o dobe jejich vyskytu. Cim pozdeji se ktery druh v autorove liceni objevi zrakum jeho hrdinu, tim drive, ve vzdalenejsi minulosti, take skutecne na Zemi zil.
Posledni faze vyzkumne plavby po rece a dobrodruzstvi pri vyzkumu vnitrozemskeho more a sopek na jeho pobrezi privadeji Obrucevovy hrdiny do ery druhohorni, do doby kridove a jurske, a kresli nam obraz zivota na nasi Zemi, jaky zde panoval pred 60145 miliony let. Velmi vyrazne je zde vylicen vyznamny zvrat v celkovem slozeni kveteny a zvireny, ktery se ve skutecnosti odehral na rozhrani mezi druhohorami a tretihorami, priblizne tedy pred 60 miliony let.
Na sklonku doby kridove vymrela totiz na povrchu zemskem celkem nahle Obrucevovou tvurci vedeckou i umeleckou fantasii ozivena spolecnost rozmanitych druhohornich suchozemskych, vodnich i letajicich plazu a byla vystridana v nasledujici dobe tretihorni nemene prudkym rozvojem ssavcu, vylicenych v kapitolach predchozich. Protoze vsak hrdinove Obrucevova romanu se na sve ceste do nitra Zeme dostavaji postupne do oblasti od povrchu vzdalenejsich a tim vlastne do obdobi geologicky starsich, je tento zvrat v knize vylicen v obracenem sledu, nezli se skutecne odehral.
Skutecny historicky prubeh vyvoje zivota na nasi Zemi od doby jurske do starsich ctvrtohor je pak strucne jeste jednou vylicen na zpatecni ceste Obrucevovych hrdinu, kteri se vraceji zpet az do doby dnesni — do geologicke soucasnosti.
„Plutonii“ V. A. Obruceva je tedy treba chapat ani ne jako pravdepodobnou nebo dokonce pravdivou cestu ruskych ucencu na vnitrni povrch nasi Zeme, ani zas jako pouhou nepodlozenou a nezavaznou fantasii, ale jako umelecky obraz dlouheho a nepretrziteho vyvoje zivota a tvorstva az k jeho dosud nejdokonalejsimu predstaviteli — k cloveku. A i kdyz je tento obraz zaramovan umelcovou predstavivosti do zdanlive verohodnych pribehu a dobrodruzstvi, jez se vsak nikdy nemohla prihodit, zustava vedle sve fantasticnosti hluboce pravdivou zkratkou stamilionu let, v nichz se menila a vyvijela nase planeta a zivot s ni.
Doc. Dr Ferdinand Prantl
clen-korespondent CSAV
Kniznice vedecko-fantastickych pribehu
Svazek 7
Vladimir Afanasjevic Obrucev
Plutonie
Ilustroval a obalku navrhl Zdenek Burian
Z ruskeho puvodniho vydani Plutonija, vydaneho roku 1951 Statnim nakladatelstvim zemepisne literatury v Moskve
Prelozili Olga a Pavel Bojarovi
Odborne spolupracoval, doslov napsal a poznamkami opatril doc. dr. Ferdinand Prantl, clen-korespondent CSAV.
Vydalo jako svou 1033. publikaci Statni nakladatelstvi detske knihy v Praze roku 1956. Odpovedny redaktor Milan Korejs.
Vytvarny redaktor Zdenek Mlcoch
Z nove sazby pisma Ronaldson, s 25 kresbami v textu a s 8 sestibarevnymi prilohami
1
Ted se jmenuje Severni Zeme (pozn. aut.)
2
„Tihle Rusove jako by spadli s nebe!“
3
„Cozpak nevedi, ze je valka?“
