Prvni planeta smrti

„To byla ode mne pitomost,” prohlasila bez vzruseni, kdyz znovu nabijela pistoli. „Pistoli nepotrebuji. Kdybych ho musela zabit, dokazala bych to holyma rukama.”

„Ja te mam taky moc rad,” usmal se na ni Jason. „Jsi uz pripravena jit?”

„Jiste.” Odhrnula nacepyreny praminek vlasu na svoje misto. „Nejdrive si najdeme nejaky prostor, kde muzem bydlet. O to se postaram. Pak uz bude prace noveho oddeleni na tobe.”

10

Po schodech schazeli za chladneho mlceni. Na ulici znicila Meta vystrelem kridlobodce, ktery na ne sotva mohl zautocit. V tom zabiti byla zloba i radost. Jason si rekl, ze ji nenapomene, ze plytva strelivem. Radeji ptak nez on.

V jedne z budov pro vypocetni techniku byly prazdne mistnosti, dokonale uzavrene tak, aby zbloudila zvirata nemohla k choulostivym pristrojum proniknout. Zatimco Meta odesla do skladu vyzvednout veci na spani, Jason z nedaleke opustene kancelare namahave tahal psaci stul, jidelni stul a zidle. Kdyz se Meta vratila s nafukovacim luzkem, okamzite na ne s vdecnym povzdechem klesl. Nad jeho neskryvanou slabosti se trochu opovrzlive usklibla.

„Na ten pohled si zvyknes,” poznamenal. „Co nejvic sve prace hodlam vykonavat v horizontalni poloze. Ty budes moje silna prava ruka. A zrovna ted, moje Pravacko, bych si pral, abys pro me splasila neco na jidlo. Vetsinu konzumace jidla hodlam provadet rovnez ve vyse zminene poloze.”

S hlasitym vydechnutim vyjadrujicim opovrzeni vypochodovala Meta z mistnosti. Zatimco byla pryc, Jason zamyslene okusoval konec propisovaci tuzky, pak si neco peclive poznamenaval.

Kdyz dojedli to neco, co nemelo skoro zadnou chu?, Jason se zacal vyptavat.

„Meto, kde bych sehnal zaznamy o historii Pyrru? A vubec nejake informace z raneho obdobi usedliku na teto planete?”

„Nikdy jsem o necem takovem neslysela. Opravdu nevim…”

„Ale neco existovat musi — nekde,” nalehal. I kdyz soucasna kultura venuje veskery cas a energii na preziti, muzes na to vzit jed, ze tomu tak vzdycky nebylo. Po celou dobu, kdy se spolecnost vyviji, lide vedou zaznamy, pisou si poznamky. Kde se tedy porozhledneme? Mate tady knihovnu?”

„Samozrejme,” odpovedela. „Mame vybornou technickou knihovnu. Ale jsem presvedcena, ze nic takoveho tam nebude.”

Jason se snazil, aby nestenal, kdyz se zvedal na nohy. „To nechej posoudit me. Jen me tam zaved.”

Provoz knihovny byl zcela automatizovany. Seznam promitany na obrazovku uvadel volaci cislo pro kazdy titul, na ktery se chtel clovek podivat. Pasek dorazil k vydejnimu pultu tricet sekund pote, co se navolilo prislusne cislo. Vracene pasky padaly na dopravnik a automaticky se zatridovaly. Cely mechanismus fungoval bezchybne.

„Parada,” uznal Jason a odsunul se od seznamu. „Klanim se technicke vynalezavosti. Jenze tam neni nic, co by pro nas melo nejaky vyznam. Jenom haldy ucebnic.”

„Co jineho by melo byt v knihovne?” podivila se uprimne Meta.

Jason chtel zacit s vysvetlovanim, pak si to rozmyslel. „Rekneme si to pozdeji,” slibil. „Mnohem pozdeji. Ted musime najit nejake voditko. Je mozne, ze existuji nejake pasky — nebo dokonce tisknute knihy, ktere neprochazeji pameti tohoto stroje?”

„To je nepravdepodobne, ale mohli bychom se zeptat Poliho, ktery tady nekde bydli a vede knihovnu. Registruje nove tituly a stara se o pristroje a stroje.”

Jedine dvere vedouci do zadni casti budovy byly zamknute, ale a? do nich busili sebevic, spravce knihovny neprobudili.

„Jestli je nazivu, tohle by melo fungovat,” rekl Jason. Na ovladacim panelu stiskl tlacitko ohlasujici poruchu. Behem peti minut se dvere otevrely a jimi se protahl Poli.

Na Pyrru prichazi smrt zpravidla velmi rychle. Jestlize zraneni zpomalila reakce cloveka, vzdy pripravene nicive sily pohotove dilo dokoncily. Poli byl v tomto smeru vyjimkou. Ten tvor, ktery ho kdysi napadl, a? uz to bylo cokoli, odvedl dobrou praci. Polimu chybela vetsina dolni casti obliceje. Levou ruku mel zkroucenou a k nepouziti. Telo a nohy mel tak postizene, ze se sotva dokazal potacet z jednoho mista na druhe.

Jednu ruku mel vsak dosud v poradku a zrak take. Mohl pracovat v knihovne a usetrit tak jednoho zcela zdraveho muze. Nikdo nevedel, jak dlouho uz Poli vlaci svou telesnou schranku po knihovne. Navzdory bolesti, ktera se odrazela v jeho zarudlych, vlhkych ocich, zustaval nazivu. Zestarl, byl starsi nez kterykoli jiny Pyrran, ktereho Jason videl. Nyni potacive postoupil vpred a vypnul signalizacni zarizeni, ktere ho privolalo.

Jason zacal s vysvetlovanim, ale stary Pyrran ho zcela ignoroval. Teprve az Poli vydoloval ze sveho obleku sluchadlo, Jason si uvedomil, ze je take hluchy. Jason jeste jednou vysvetlil, po cem patraji. Poli prikyvl a vytiskl svou odpoved na tabulku.

Je mnoho knih — ve skladisti ve sklepe.

Vetsinu budovy zabiraly registracni a tridici roboty. Pomalu se v doprovodu zmrzaceneho knihovnika sunuli mezi strojovymi skupinami, ktery je vedl dozadu ke dverim zavrenym na zavory. Poli ukazal na dvere, a zatimco Jason a Meta zapolili se zavorami zrezivelymi starim, aby je uvolnili, napsal na tabulku dalsi vzkaz.

Neotviraly se moc let, krysy.

Kdyz Meta a Jason ten vzkaz preletli ocima, reflex jim vtiskl do rukou pistole. Zaverecne faze otevirani dveri se ujal Jason sam — oba rodili Pyrrane stali primo proti rozsirujici se sterbine. A dobre ze tam stali. Jason by v zadnem pripade nedokazal zvladnout to, co se ze dveri vyvalilo.

Ani ty dvere nemusel rozevrit. Hluk u dveri zrejme prilakal veskerou have? ze spodni casti budovy, a tak kdyz Jason odhodil posledni zapadku a chystal se zatahnout za kliku, dvere se nahle rozletely pod naporem z druhe strany.

Otevrte brany pekel a pozorujte, co z nich vyleze. Meta a Poli stali tesne vedle sebe a palili do odporne zmeti, ktera se valila dvermi. Jason uskocil na jednu stranu a obcas odstrelil zivocicha, ktery se vydal smerem k nemu. Zdalo se, ze ta likvidace bude trvat vecne.

Uplynuly dlouhe minuty, nez se posledni drapovita bestie vyritila sve smrti vstric. Meta a Poli cekali a tesili se na dalsi — ta moznost rozsevat zkazu, je radostne vzrusila. Jasonovi se z toho ticheho, zuriveho utoku udelalo nejak nevolno. A taky ze zurivosti, jakou oba Pyrrane oplaceli. Pak zahledl, ze Meta ma na obliceji skrabance od jedne z tech bestii, ktere se dostaly az k ni. Meta si to zrejme neuvedomovala.

Vytahl svuj medikit a vydal se kolem nakupenych zvirecich tel. Uprostred nich se neco pohnulo, a do toho mista se zaboril ohlusujici vystrel. Kdyz Jason dorazil k Mete, pritiskl ji na poraneni sondy analyzatoru. Pristroj cvakl a Meta nadskocila, jak jehla s antitoxinem vnikla do rany. Az ted si uvedomila, co Jason dela.

„Dik,” rekla, „ani jsem si toho nevsimla. Bylo jich tolik a vyritily se tak rychle.”

Poliho silnou svitilnu na baterie nesl podle tiche dohody Jason. I kdyz byl Poli stary a zmrzaceny, zustaval stale Pyrranem, pokud slo o zachazeni s pistoli. Vsichni tri pomalu sestupovali po temer neschudnych schodech.

„To je ale smrad!” zasklebil se Jason. „Kdybych nemel v nose ty filtracni vlozky, asi by me zabil.”

Do kuzelu svetla se vrhl nejaky stin, ale vystrel ho srazil ve vyskoku. Krysy zde sidlily uz hodne dlouho a vyrusovani se jim nelibilo.

Na konci schodiste se rozhledli. Kdysi zde skutecne byvaly knihy a zaznamy, ale krysy je po desitky let okusovaly, proziraly a nicily.

„Libi se mi, jak se starate o stare tisky,” prohlasil Jason znechucene. „To je pro me varovanim, abych vam zadne nepujcoval.”

„Jiste nemely zadny vyznam,” usoudila lhostejne Meta, „jinak by byly radne ulozeny nahore v knihovne.”

Jason nes?astne bloumal po sklepnich mistnostech. Nezustalo nic, co by melo nejakou cenu. Jen nepouzitelne zbytky pisemnosti. A ani na jednom miste jich nebylo dost, aby se vyplatilo je sesbirat. Spickou okovane boty