Prvni planeta smrti

rozzurene kopl do hromady odpadku, odhodlan dal uz nic nehledat. Pod nanosem spiny se objevil zrezively kov.

„Podrz to!” Predal svitilnu Mete a bez ohledu na mozne nebezpeci zacal spinavou dr? odhrabavat. Vynorila se plocha kovova krabice s vestavenym cislicovym zamkem.

„To je prece palubni skrinka!” zvolala prekvapene Meta.

„Taky si to myslim,” pritakal Jason. „A jestli to palubni skrinka je — snad se na nas stesti prece jenom usmeje.”

11

Sklep velice peclive opet zavreli a skrinku odnesli do Jasonovy nove kancelare. Nez si ji podrobne prohledli, postrikali ji dekontaminantem. Pismena vyryta na viku rozlustila Meta.

„M. T. POLLUX VICTORY — to je urcite jmeno lode, z ktere ta skrinka je. Ale takovou kategorii neznam, nebo co ta pismena M. T. znamenaji.”

„Mezihvezdny transport,” vysvetloval Jason, zatimco zkousel zamkovy mechanismus. „O emteckach jsem slysel, ale nikdy jsem zadne nevidel. Stavela se behem posledni vlny galakticke expanze. Byly to vlastne jenom velikanske kovove bedny, sestavovane v kosmickem prostoru. Az do nich naskladali lidi, stroje a zasoby, odtahli je k nejake predem urcene slunecni soustave. Pouzite tazne remorkery a jednorazove rakety zbrzdily emtecko na pristani. Pak ho tam nechali. Trup emtecek se dal okamzite pouzivat jako zdroj kovu a koloniste mohli ihned zacit budovat svuj novy svet. A emtecka, ta byla skutecne obrovska. Do kazdeho z nich se veslo nejmene padesat tisic lidi.”

Teprve az ta slova vyslovil, uvedomil si jejich vyznam, na ktery Meta reagovala strnulym, nepratelskym pohledem. Na Pyrru zilo v soucasne dobe min lidi, nez byl pocet puvodnich usedliku.

A pokud se nereguluje porodnost, lidska populace roste geometrickou radou. Jason si uvedomil, jak rada si Meta pohrava prstem na spousti.

„Ale kolik lidi bylo na palube tohoto emtecka,” rychle dodal, „to nevime urcite. Ani to, jestli tato skrinka je z lode, ktera osidlovala Pyrrus. Nemas tady neco, cim by se dala vypacit? Zamek je zkorodovany tak, ze je z neho jeden kus.”

Meta prelila svou zlost na skrinku. Podarilo se ji odchlipnout viko prsty. U vznikle sterbiny vikem prudce trhla. Zrezively kov zastenal a roztrhl se. Viko ji zustalo v rukou a o stul zadunela tezka kniha.

To, co stalo na obalu knihy, vyvratilo veskere pochybnosti.

PALUBNI DENIK — M. T. POLLUX VICTORY. LET — ZE SETANI NA PYRRUS. 55 TISIC KOLONISTU NA PALUBE.

Ted uz nemohla Meta nic namitat. Stala za Jasonem, ruce mela za?ate v pest, a jak Jason obracel krehke, zazloutle listy, cetla mu pres rameno. Uvodni cast popisujici pripravy a samotnou cestu Jason rychle preskakoval. Teprve az se dostal k vlastnimu pristani, zacal cist pomalu. Kdysi davno napsana slova na neho ihned silne zapusobila.

„Tady to je!” vykrikl. „Jasny dukaz, ze jsme na spravne stope. To musis uznat i ty. Cti, tady cti!”

…druheho dne, kdyz tahace odletly, zustali jsme zcela odkazani sami na sebe. Koloniste si na tuto planetu dosud nezvykli, i kdyz kazdy vecer provadime situacni pohovory. Nezvykli si ani agitatori pro povzneseni moralky, ktere nechavam pracovat ctyriadvacet hodin denne. Myslim, ze kolonistum nemohu nic vycitat, ti vsichni zili na Setani v prostorach pod zemi a pochybuji, ze alespon jednou do roka videli slunce. Na teto planete je pomstychtive pocasi, horsi nez cokoli, co jsem videl na stovce jinych planet. Neudelal jsem snad chybu, kdyz jsem v prvnich fazich planovani netrval na kolonistech z nektereho zemedelskeho sveta? Na lidech, kteri by se dokazali vyporadat s pobytem pod sirym nebem? Tihle Setanane, zvykli zit v podzemnich mestech, se boji vyjit ven, kdyz prsi. Ale jsou zase zcela prizpusobeni pritazlivosti 1,5 standardu ze sve rodne planety, takze zdejsi dvojnasobek gravitacniho standardu jim nedela zadne velke problemy. To bylo pro nas nakonec rozhodujicim faktorem. Tak ci onak nyni je jiz prilis pozde neco s tim udelat. Nebo se stale se opakujicimi cykly deste, snehu, krupobiti, hurikanu a podobnych jevu. Resenim bude zahajit tezbu, prodavat kovy a vybudovat zcela uzavrena mesta.

Jedine, co na teto proklate planete neni proti nam, jsou zivocichove. Jen nekolik velkych selem, ale s temi udelali strazci kratky proces. Ostatni divoce zijici zvirata si nas nevsimaji. To je moc dobre! Ta totiz o svou existenci bojuji jiz tak dlouho, ze strasnejsi sbirku exemplaru jsem dosud nevidel. I mali hlodavci, ne vetsi nez lidska ruka, jsou opancerovani jako tanky…

„Neverim z toho ani slovu,” neudrzela se Meta. „To nemuze byt Pyrrus, o cem pise…” Slova ji odumrela v hrdle, kdyz Jason mlcky ukazal na titul na deskach knihy.

Jason pokracoval ve zbeznem cteni, rychle obracel stranky. Zarazil se, az kdyz ho zaujala jedna pasaz. Pritiskl na to misto prst a cetl nahlas:

„…a neprijemnosti se stale mnozi. Nejdrive Har Palo se svou teorii, ze vulkanicka cinnost je tak blizko povrchu, ze puda je stale tepla — proto obili tak dobre roste. I kdyz ma pravdu, co muzeme delat? Musime byt nezavisli, jestlize chceme prezit. A ted dalsi vec. Zda se, ze lesni pozar k nam zahnal spoustu novych druhu. Zvirata, hmyz a dokonce ptaci napadli lidi. (Uvedomit Hara: zjistit, zda by se utoky nedaly vysvetlit pripadnym sezonnim stehovanim.) V dusledku zraneni a otrav zahynulo ctrnact lidi. Budeme muset vydat narizeni, aby se vzdy pouzival pripravek proti hmyzu. A zrejme vystavet nejaky kruhovy ochranny val, aby se do tabora nedostaly vetsi selmy.”

„Toto je zacatek,” usoudil Jason. „Ted aspon vime, jaka je skutecna podstata boje, ktery vedeme. To, ze vime, ze zivotni formy driv cloveka nijak neohrozovaly, jeste neumozni snadneji zvladnout Pyrrus, ani docilit, aby ziva priroda nebyla tak nebezpecna. Naznacuje to jenom smer. Neco tu pokojnou prirodu popadlo, obratilo ji naruby a udelalo z teto planety jednu velkou past, tolik nebezpecnou pro cloveka. To neco je to, co chci odhalit.”

12

Dalsi cteni deniku neprineslo zadnou novou stopu. Denik obsahoval hodne dalsich informaci o drivejsich formach rostlinneho a zivocisneho zivota a o tom, jake smrtelne nebezpeci predstavovaly a jaka obrana se proti nim poprve pouzila. Z historickeho hlediska sice zajimave, ale k odvraceni vlastni hrozby naprosto nepouzitelne. Kapitana zrejme ani nenapadlo, ze se pyrranske zivotni formy zmeni — misto toho veril, ze nebezpecne tvory jiz objevili. Toho, aby svuj nazor zmenil, se nedozil. Posledni zaznam v deniku, napsany dva mesice po prvnim utoku, byl nadmiru strucny. A napsal jej nekdo jiny.

Dnes zemrel kapitan Kurkowski na otravu z pokousani hmyzem. Jeho smrti velice zelime.

Avsak to, proc doslo na planete k tak prudkemu zvratu, zustalo zahaleno tajemstvim.

„Kerk musi ten denik videt,” rekl Jason. „Mohlo by ho neco napadnout ohledne vyvoje, ktery se odehrava. Muzeme sehnat nejaky dopravni prostredek — nebo budeme muset na radnici pesky?”

„Samozrejme pesky,” potvrdila jeho obavy Meta.

„V tom pripade vezmes denik ty. Pri dvojnasobne gravitaci se mi zda tezke delat ze sebe gentlemana a tahat kufry.”

Prave vstoupili do Kerkovy kancelare, kdyz se z komunikacni obrazovky nahle ozvalo pronikave zajeceni. Jasonovi chvili trvalo, nez si uvedomil, ze to neni lidsky hlas, ale mechanicky signal.

„Co to je?” chtel vedet.

Kerk probehl dvermi a zamiril ke vchodu na ulici. Vsichni ostatni z kancelare spechali stejnym smerem. Meta