Znamenalo to, ze se raketa odlepila od zeme a chrli jen tolik ohnivych plynu, aby vyrovnala svou vlastni vahu. „Normalni synergicka,“ rekl Koordinator.
„Prechazime na normalni,“ hlasil Kybernetik a vsecka nylonova lana se zachvela. Tlapy tlumicu vyklouzly z pistu a vracely se pomalu klouzajice dozadu.
„Kyslik do ust!“ vykrikl bezdecne Doktor, jako kdyby se probudil, a prvni se zakousl do pruzneho naustku.
Za dvanact minut opustili atmosferu. Nezmensenou rychlosti se vzdalovali do hvezdne cerni po zavitech spiraly, vic a vice se rozvinujici. Sedm set ctyricet svetel, ukazatelu, kontrolnich lampicek, pocitacu a ciselniku pulsovalo, chvelo se, mihotalo a trpytilo v kormidelni kabine. Lide odepjali pasy, shazovali karabinky a prezky na podlahu, pristupovali k tabulkam rizeni, jako by neverili, kladli na ne ruce; zkoumali, zdali se draty nikde nezahrivaji, neni-li slyset sykot zkratu, podezirave vdechovali vzduch, hledajice v nem pach zahrati, spaleniny, divali se na obrazovky, kontrolovali ciferniky astrodezijnich kalkulatoru — vse bylo tak, jak to melo byt, vzduch byl cisty, teplota normalni, rizeni, jako kdyby se nikdy nebylo zmenilo v hromadu trosek…
Inzenyr a Koordinator se sklaneli nad mapami v navigacni kabine. Hvezdne mapy byly vetsi nez stul, visely dolu, nejednou se natrhavaly, uz davno si rikali, ze by do navigacni kabiny meli dat vetsi stul, protoze se slape po mapach. Stul byl porad stejny.
„Videl jsi Eden?“ zeptal se Inzenyr.
Koordinator na neho nechapave pohledl.
„Jak to, jestli jsem videl?“
„Ted. Pohled.“
Koordinator se obratil. V obrazovce zarila jedina obrovska krupej opalu, ktera zhasinala blizke hvezdy.
„Krasna,“ rekl Inzenyr.
„Odbocili jsme, protoze byla tak krasna. Chteli jsme nad ni jenom preletet…“
„Ano,“ opakoval Koordinator, „chteli jsme jenom preletet…“
„Vyjimecny lesk. Ostatni planety se nelesknou tak ciste. Zeme je docela obycejne modra.“
Dal se divali na obrazovku.
„Zustali?“ rekl tise Koordinator.
„Ano. On si to pral.“
„Myslis?“
„Vim to jiste. Chtel, abychom to udelali my — a ne oni. To bylo vsecko, co jsme pro nej mohli ucinit.“
Nejakou dobu zadny z nich nepromluvil. Eden se vzdaloval.
„Jak je cista,“ rekl Koordinator. „Ale… vis? Z poctu pravdepodobnosti vyplyva, ze jsou i planety jeste krasnejsi.“
