Druha olaneta smrti

dostat do zajeti Trozelligoj?”

„Jelikoz me hodlas mucit, moje usta zustanou navzdy zavrena.”

„Nedelej ze sebe vetsiho idiota nez obvykle. Nikdo te mucit nebude. Jen si rikam, co ti asi vlezlo do hlavy tentokrat — co te vlastne vedlo k tomu, ze jsi provedl takovou uhozenost?”

„Ucinil jsem to, co jsem povazoval za nejlepsi,” odpovedel Mikah a povytahl se.

„Ty vzdycky cinis, co povazujes za nejlepsi — jenze pritom zpravidla uvazujes blbe. Nezamlouvalo se ti, jak jsem s tebou zachazel?”

„V tom, co jsem ucinil, nebylo nic osobniho. Cinil jsem tak pro dobro trpiciho lidstva.”

„Rekl bych, ze jsi to udelal proto, abys dostal odmenu a nove misto — a proto, ze jsi mel na me vztek,” popichl ho Jason. Mikahovy slabosti znal.

„To tedy ne! Kdyz uz to chces vedet… ucinil jsem to proto, abych zabranil valce…”

„Co tim chces, proboha, rict?”

Mikah se zamracil, navzdory oteklemu oku vypadal jako soudce, ktery pousti hruzu. Kdyz ukazal prstem v zalujicim gestu na Jasona, zarincely retezy.

„Jednoho dne, v alkoholickem opojeni, ses mi priznal ke zlocinu a hovorils o svych planech, jak zatahnout tyto nevinne lidi do krvave valky a zabijeni a jak na ne vlozit brime despotismu. Tehdy jsem pochopil, co musim udelat. Ze ti v tom musim zabranit. Premohl jsem se, neodvazil jsem se pronest jedine slovo, abych neprozradil, na co myslim, protoze jsem vedel, jak ti v tom zabranit.

Kontaktoval me jeden clovek zamestnany u Trozelligoj, klanu pocestnych pracujicich a techniku, jak me ujistil, a projevil prani, abys za dobry plat presel od Perssonoj k Trozelligoj. Tehdy jsem mu nedal odpoved, protoze jakykoli plan na nase osvobozeni by znamenal pouziti nasili a mel za nasledek ztraty na zivotech, a na to jsem nemohl ani pomyslet, i kdyby odmitnuti melo znamenat, ze mi retezy zustanou. Kdyz jsem se pak dozvedel o tvem krveziznivem zameru, radil jsem se se svym svedomim a dospel k zaveru, ze to udelat musim. Meli nas odtud odvest k Trozelligoj, kteri prislbili, ze ti v nejmensim neublizi, i kdyz bys zustal v jejich zajeti. K valce by nedoslo.”

„Ty jsi proste blazen,” usoudil Jason bez jakychkoli emoci. Mikah zrudl.

„Nezalezi na tom, jaky mas na me nazor. Jednal bych tak znovu, kdyby se vyskytla prilezitost.”

„I kdyz ted vis, ze ta sebranka, kvuli ktere jsi zradil, neni o nic lepsi, nez jsou tady vsechny ostatni? Nezadrzels behem bitvy jednoho z nich, aby nezabil Ijale? Zato bych ti asi mel podekovat — i kdyz se do te situace dostala prave tvou zasluhou.”

„O tvoje diky nestojim. Ohrozili ji pod tlakem emocionalniho okamziku. Nemohu jim to mit za zle…”

„Na tom tak ci onak nezalezi. Bitva skoncila a prumyslova revoluce bude ted probihat podle mych planu bez prekazek — i kdyz v ni uz nebudu hrat zadnou roli. Asi tak jedine, co jsi dokazal, je to, ze me ceka smrt — na coz sotva mohu zapomenout.”

„Co to je za hloupost…?”

„Hloupost? Ty zabedneny blbce!” Jason se prudce nazvedl na loket, ale musel opet klesnout zpatky, protoze jim projela bolest, by? ztlumena ucinkem drogy. „Myslis si, ze tady lezim proto, ze jsem unaven? Diky tvym unoscovskym choutkam a intrikareni jsem se dostal v bitve dal, nez jsem mel v umyslu, a primo na hrot dlouheho, ostreho a nemilosrdneho mece. Kdyby mec zasahl jatra nebo nejakou vetsi cevu, nemluvil bych ted s tebou. Nevim, jak by se dala udelat dira do bricha, aby se neposkodila na jednom nebo dvou mistech streva, neprorizla pobrisnice a nezanesla spousta pozoruhodnych, lacnych bakterii. Pokud jsi v posledni dobe necetl prirucku prvni pomoci, mohu ti sdelit, ze bude nasledovat zanet pobrisnice, ktery — kdyz se vezme v uvahu, jaka je na teto planete uroven lekarskych znalosti — je na sto procent smrtelny.”

To Mikaha elegantne umlcelo, Jasonovi vsak na nalade moc nepridalo — a Jason zavrel oci, aby si na chvili odpocinul. Kdyz je znovu otevrel, byla jiz tma, a tak je stridave zaviral a otviral az do rozbresku, kdy musel nabudit Ijale a pozadat ji, aby mu prinesla misku s koreny bede. Povsiml si, jak se tvari, kdyz mu otirala oblicej.

„Takze se tady neoteplilo,” poznamenal. „To teplo se tyka jen me.”

„Utrpels kvuli mne zraneni,” zakvila a dala se do place.

„Blbost!” odmitl Jason. „A? zemru jakkoli, zemru vlastni rukou. To jsem si umanul uz davno. Na planete, kde jsem se narodil, byly jenom slunecne dny a nekonecny klid a dlouhy, predlouhy zivot. Rozhodl jsem se odtud odjet, vic se mi zamlouval kratky a plny zivot nez dlouha a prazdna existence. Ted si vezmu jeste trochu toho korene, protoze bych rad na svoje trapeni zapomnel.”

Droga mela velice silny ucinek a infekce se jiz znacne rozsirila. Jason se potacel v klesajici zarudle mlze z korene bede, pak se z ni vynoril a zjistil, ze se nic nezmenilo. Ijale u neho dosud byla, pecovala o neho, a Mikah, spoutany ve vzdalenem rohu retezy, byl pohrizen do myslenek. Rikal si, co se s nimi asi stane, az zemre, a ta myslenka ho trapila.

Pri jedne z takovych ponurych, zpytujicich nalad zaslechl ten zvuk: silici buraceni, ktere nahle prorizlo venkovni atmosferu, a pak odeznelo. Zvedl se na lokty, aniz dbal na bolest, a vykrikl. „Ijale, kde jsi? Honem sem pojd!”

Pribehla ze sousedni mistnosti, a Jason si uvedomil, ze slysi vykriky, hlasy na kanalu a na nadvori. Slysel ten zvuk doopravdy? Nebo to byla jen halucinace z horecky? Ijale se ho pokousela nasilim polozit, ale setrasl ji a zvolal na Mikaha. „Nezaslechls pred chvili neco? Nezaslechls?”

„Spal jsem… myslim, ze jsem zaslechl…”

„Co?”

„Nejaky hrmot — probudil me. Bylo to jako… ale to neni mozne…”

„Neni mozne? Proc to neni mozne? Byl to raketovy motor, ze? Tady, na takove primitivni planete.”

„Jenze tady zadne rakety neexistuji.”

„Ted tady jsou, ty idiote. Kvuli cemu jsem podle tebe postavil vysilacku ve forme modliciho mlynku?” Pri usilovnem premysleni zkrabatil oblicej do zamraceneho vyrazu, snazil se primet mozek, omameny horeckou, k cinnosti.

„Ijale!” zvolal a zalovil pod polstarem, kde mel schovanou penezenku. „Vezmi tyto penize… vsechny… a skoc do Chramu Elektra a dej je knezim. Nenechej se od nikoho zadrzet, protoze toto je nejdulezitejsi vec, jakou jsi kdy delala. Oni pravdepodobne prestali kolem otacet a vsichni vylezli ven, aby cumeli na vzrusujici podivanou. Ta raketa nema sanci najit spravny smer, pokud nebude mit navadeci signal — a jestli pristane v Appsale na nejakem jinem miste, mohly by nastat komplikace. Rekni jim, aby tocili klikou, a ne aby ji prestali tocit, protoze se sem blizi lod bohu a te je potreba vyslat vstric tolik modliteb, kolik jen bude mozne.”

Ijale vybehla a Jason s tezkym oddechnutim klesl na postel. Byla tam v atmosfere kosmicka lod, ktera zachytila jeho SOS? Bude na palube lekar nebo lecebny pristroj a budou schopni ho v tak pokrocile fazi infekce vylecit? Urcite ano, kazda kosmicka lod ma nejake lekarske vybaveni. Poprve od chvile, kdy utrpel zraneni, si dovolil pomyslet na to, ze je snad jeste nadeje, aby svoje zraneni prezil, a chmurna tisen z neho spadla. Dokonce se na Mikaha usmal.

„Mam takovy pocit, bratre Mikahu, ze jsme zkonzumovali posledni krenoj. Myslis, ze se dokazes s takovou neprizni osudu vyrovnat?”

„Budu nucen vydat te spravedlnosti,” pronesl Mikah vazne. „Tvoje zlociny jsou prilis vazne, nez aby bylo mozno je utajit nemohu konat jinak. Musim kapitana pozadat, aby uvedomil policii…”

„Jak se clovek s takovym uvazovanim muze dozit tak vysokeho veku?” zeptal se chladne Jason. „Co mi zabrani v tom, abych te nechal zabit, takze bys zadna obvineni nemohl vznaset?”

„Rekl bych, ze neco takoveho neudelas. Jisty druh cti ti nechybi.”

„Jisty druh cti? Konecne slova uznani z tvych ust! Je mozne, ze by v tve neoblomnosti byla prece jenom mala trhlinka?”

Drive nez mohl Mikah reagovat, znovu se ozvalo zaburaceni rakety a ozvalo se nize nez poprve, ale tentokrat neodeznelo, naopak sililo, az ohlusovalo, a slunce na chvili prekryl nejaky stin.

„Rakety na chemicky pohon!” vykrikl Jason hlasiteji, nez byl zvuk buraceni. „Doprovodna lod, nebo pristavaci clun velke kosmicke lode… urcite naletava na muj jiskrovy signal — jina nahoda je skoro vyloucena.” V te chvili vbehla do mistnosti Ijale a klesla vedle Jasonova luzka.

„Knezi uprchli,” vyrazila ze sebe narikave, „vsichni se skryvaji. Obrovska bestie, ktera chrli ohen, se snasi dolu, aby nas vsechny znicila!” Najednou znel jeji hlas jako pronikavy krik — buraceni na nadvori totiz nahle ustalo.