„V poradku pristala,” vydechl Jason, pak ukazal na vykresovy papir na stole. „Ijale, papir a tuzku. Podej mi je. Napis, u vzkaz a chci, abys ho odnesla do lode, ktera pristala.” Ijale se odtahla, silne se chvela.
„Ijale, nemusis mit strach, je to jenom lod, ktera se podoba te, v jake jsi uz plula, jenze tahle pluje vzduchem, nikoli po vode. V ni budou lide, kteri ti neublizi. Zajdes tam a ukazes jim muj vzkaz, pak je sem privedes.”
„Mam strach…”
„Nemusis mit. Nic zleho z toho nevzejde. Ti lide v lodi mi pomohou a myslim, ze dokazou, aby mi bylo zase dobre.”
„Tak ja pujdu,” rekla proste, povstala a primela se, byt se trast neprestala, aby vysla ze dveri ven.
Jason ji doprovazel pohledem. „Mikahu, jsou chvile,” poznamenal, „ze mohu byt na lidskou rasu hrdy, pokud se zrovna nedivam na tebe.”
Minuty se vlekly a Jason se pristihl, ze taha za prikryvky, ze je zmoula prsty pri pomysleni, co se asi na nadvori deje. Trhl sebou, kdyz se nahle ozvalo kovove zarinceni a po nem nekolik rychle po sobe nasledujicich explozi. Neutoci ti blazni na lod? Zkroutil se, a kdyz se pokusil vstat, proklinal sam sebe za to, ze je tak slaby. Nemohl nez lezet a cekat — zatimco jeho osud byl v rukou nekoho jineho.
Zaznely dalsi exploze — tentokrat z vnitrku budovy— pak volani a hlasite vykriky. Z chodby se ozvaly bezici kroky — do mistnosti vbehla Ijale a za ni Meta s dosud kourici pistoli v ruce.
„Z Pyrru je cesta dlouha,” privital Jason Metu, kdyz spocinul ocima na jeji puvabne, ale nyni ustarane tvari a na duverne znamych zenskych tvarech, nyni krytych prevlekem z hrube kovove tkaniny. „Ale nedokazu si vzpomenout na nikoho, koho bych radeji videl temi dvermi prochazet…”
„Ty jsi zranen!” Rychle k nemu pribehla, klekla z druhe strany k jeho luzku tak, aby videla na otevrene dvere. Kdyz ho uchopila za ruku a nadzvedla ji, pod dojmem sucheho tepla jeho pokozky se ji rozsirily zornicky. Nerekla ani slovo, odepla od opasku medikit a pritiskla mu jej k pokozce na predlokti. Diagnosticka sonda se vysunula a mediku pricinlive zacvakal, jedna injekcni jehla pronikla pod kuzi a za ni v rychlem sledu tri dalsi. Pak medikit jeste zavrnel, kdyz ho preockovaval, a rozsvitila se na nem kontrolka oznamujici, ze leceni skoncilo.
Meta byla k nemu hluboko sklonena — nyni se sklonila jeste vic, aby se dotkla jeho rozpukanych rtu svymi, a pramen blond vlasu ji sklouzl pres celo. Libala ho s ocima otevrenyma, a aniz se od neho odtahla, vystrelem rozmetala kus dverniho ramu a donutila vojaky v chodbe, aby se stahli.
„Nezabijej je,” rekl Jason, kdyz se Meta od neho vahave oddalila. „Maji to byt nasi pratele.”
„Mi pratele to nejsou. Kdyz jsem vylezla ze zachranneho clunu, ihned po mne zacali strilet z jakychsi projektilovych zbrani, ale postarala jsem se o ne. Strileli dokonce po te holce, ktera mi prinesla vzkaz, dokud jsem jim nezlikvidovala jednu stenu. Uz je ti lip?”
„Ani dobre, ani blbe — jen se mi toci z tech tvych pichancu hlava. Ale meli bychom se radeji vypravit k lodi. Presvedcim se, jestli dokazu jit.”
Prehodil nohy pres okraj luzka — a zhroutil se, dopadl oblicejem k zemi. Meta ho vytahla zpatky na luzko a kolem neho opet naskladala prikryvky.
„Musi tady zustat, dokud ti nebude lip. Na to, aby ses mohl sam pohybovat, jsi dosud moc nemocny.”
„Budu jeste nemocnejsi, kdyz zustanu. Jakmile si Hertug — to je ten, co tady sefuje — uvedomi, ze bych odtud mohl vypadnout, udela vsecko, jen aby me zadrzel, a to bez ohledu na to, o kolik lidi by pritom mohl prijit. Budeme muset jednat rychle, nez jeho vykutalena hlavinka k takovemu zaveru dospeje.”
Meta se rozhledla po mistnosti, pohledem preletela pres Ijale — ta sedela prikrcene a zirala na ni — jako by byla soucasti vybaveni interieru, pak se zarazila u Mikaha. „To stvoreni, co je privazano retezem ke zdi, je nebezpecne?” zeptala se.
„Obcas muze byt — musis ho dobre hlidat. To je ten, co me zajal na Pyrru.”
Meta sahla do brasny u boku a vsunula Jasonovi do dlane rezervni pistoli. „Na, tady mas — asi ho budes chtit zastrelit sam.”
„Tak vidi, Mikahu,” prohodil Jason, potezkaval pritom duverne znamou zbran v dlani. „Vsichni si preji, abych te zabil. Co je na tobe tak zvlastniho, ze v kazdem vzbuzujes ohavne pocity?”
„Smrti se nebojim,” prohlasil Mikah. Pozvedl hlavu a narovnal ramena, ale se svym pocuchanym sedivym plnovousem a retezy moc pusobive nevypadal.
„To bys ale mel.” Jason sklonil zbran. „Je prekvapujici, ze nekdo, kdo se vyznacuje takovou vasni pro pachani blbosti, muze tak dlouho vydrzet.”
Obratil se k Mete. „Uz jsem si uzil zabijeni az nad hlavu. Na teto planete si v zabijeni primo bahni. A my ho budeme potrebovat, aby pomohl, az me budete snaset po schodech. Po svych to asi nedokazu, a on je zrejme nejlepsi nosic nositek, jakeho tady sezeneme.”
Meta se otocila k Mikahovi, do ruky ji vklouzla pistole z pruzinoveho pouzdra a vystrelila. Mikah se zkroutil, pozvedl ruce pred oci — zdalo se, ze ze zjisteni, ze stale zije, utrpel sok. Meta ho osvobodila tim, ze mu odstrelila retezy. Bleskurychle se k nemu presunula s nedbalou eleganci tygrice na lovu a vrazila mu dosud kourici hlaven do bricha.
„Jason si nepreje, abych te zabila,” pronesla mazlive a zatlacila na pistoli silneji, „jenze ja pokazde nedelam jen to, co mi rekne. Jestlize chces zustat jeste chvili nazivu, udelas, co reknu. Oddelas desku toho stolu a udelas z ni nositka. Na nich pomuzes snest Jasona k rakete. Kdyz provedes nejakou levotu, je z tebe na miste mrtvola. Jasne?”
Mikah otevrel usta, aby vyslovil nesouhlas, nebo aby pronesl jeden ze svych projevu, ale neco z Metiny chladne horkosti ho zadrzelo. Pouze prikyvl a zamiril ke stolu.
Ijale si drepla vedle Jasonova luzka, uchopila Jasona pevne za ruku. Z cizi reci, kterou Jason a Meta spolu hovorili, nerozumela ani slovu.
„Co se deje, Jasone?” zeptala se prosebne. „Co to bylo za tu lesklou vec, co te bodala do ruky? Ta zena, co prisla, te libala, takze musi patrit k tobe, ale ty jsi silny a muzes mit dve zeny. Neopoustej me!”
„Co je ta holcice zac?” zeptala se Meta chladne. Jeji pruzinove pouzdro zadrncelo a do dlane ji vskocila pistole, aby z ni vzapeti zmizela.
„Jedna z mistnich, otrokyne, ktera mi pomahala,” odpovedel Jason s predstiranou nedbalosti. „Jestli ji tady nechame, pravdepodobne ji zabiji. Vezmeme ji s sebou…”
„To by asi nebylo moudre.” Meta mela z oci sterbiny a zdalo se, ze kazdou chvili ji vskoci do ruky pistole. Zamilovana pyrranska zena je jenom zena — a zustava Pyrrankou, coz je velice nebezpecna kombinace. Nastesti odpoutal jeji pozornost nejaky pohyb u dveri — vyslala k nim dva vystrely, driv nez ji Jason stacil zarazit.
„Nechej toho… to je Hertug. Poznal jsem jeho podpatky, kdyz se stremhlav vrhal do bezpeci.”
Z chodby dolehl polekany hlas. „Nevedeli jsme, Jasone, ze je to tvuj pritel. Nekteri moc horlivi vojaci zahajili prilis brzy palbu. Dal jsem je potrestat. Jsme pratele, Jasone. Rekni tomu z lode, aby uz nic neboural — a abych mohl vstoupit a promluvit si s tebou.”
„Nerozumim, co povida,” priznala Meta, „ale zvuk jeho hlasu se mi nelibi.”
„Mas zcela spravne pocity, drahousku,” souhlasil Jason. „Nemohl by mit vyraznejsi dve tvare, ani kdyby mel doopravdy oci, nos a usta taky vzadu na hlave.”
Zachichotal se — a uvedomil si, ze z toho, jak v jeho organismu probiha stret leciv a toxinu, se dostavuje pocit opilosti. Uvazovat jasne vyzadovalo namahu, ale byla to namaha, kterou musel vynalozit. Jeste nebyl vsem neprijemnostem konec a nedalo se predpokladat, ze by i tak vynikajici bojovnik, jakym Meta byla, zdolal celou armadu. A tu povolaji, aby je zadrzela, jestlize nebude postupovat opatrne.
„Hertugu, pojd dal!” zvolal. „Nikdo ti neublizi — clovek se chybam nevyhne.” A pak k Mete: „Nestrilej — ale ani neslevuj z pozornosti. Pokusim se ho umluvit, aby nedelal problemy, ale nemuzu zarucit, ze to vyjde. Bud tedy pripravena na vsecko.”
Hertug se ve dverich rychle rozhledl, pak opet zmizel z dohledu. Posleze sebral veskerou odvahu a souravym krokem vahave vstoupil.
„Ta mala zbran, Jasone, kterou ma tvuj pritel…,” zamrkal kratkozrakyma ocima na Metinu uniformu, „…totiz, tvoje pritelkyne, je moc pekna a dam za ni par otroku. Pet otroku, to je dobry obchod.”
„Rekni sedm.”
„Souhlas. Podej mi ji.”
„Tuhle ne — ta patri rodine jiz leta a moje pritelkyne se s ni nemuze rozloucit. Ale v lodi, ve ktere sem dorazila, je jeste jedna — zajdeme tam a vezmeme ji.”
Mikah skoncil s rozebiranim stolu a polozil desku vedle Jasonova luzka, pak spolu s Metou na ni Jasona
