Jasona se zmocnil sziravy vztek a ten ho primel vyrazit vpred. Samozrejme vedel, ze zadny kompromis uz neni mozny — vitezstvi bylo na dosah ruky a kazdy pokus o dohodu mezi Hertugem a zoufalymi Trozelligoj by skoncil smrti Ijale. Musi se k ni dostat!
Branici vojaci odletli stranou, kdyz mezi ne zezadu skocil, aby se vrhl na ochrannou radu tezkoodencu. Zasycel sip, tesne ho minul, ale ani si ho nevsiml — a uz byl u nich. Zautocil tak rychle a necekane, ze vlivem jeho setrvacne hmotnosti tezkoodenci na okamzik ustoupili, a v rozestupu mezi dvema stity hvizdla jeho hvezdice, dopadla primo na tvar pod prilbou. Svym stitem zachytil ranu mecem a vojaka, ktery ho napadl, srazil uderem k zemi. Jakmile se dostal za radu tezkoodencu, nezdrzoval se bojem a prodiral se dal, zatimco tezkoodenci se pokouseli vytvorit sevreny utvar, aby mohli celit nepriteli, ktery bez otaleni vyuzil Jasonova sebevrazedneho utoku ve svuj prospech.
Na vyvysenem podiu byl mezi elitni skupinou jeste nekdo, koho si Jason dosud nevsiml — zahledl ho az ted, kdyz zautocil. Tim dotycnym byl zradce Mikah! Stal vedle Ijale, ktere hrozila bezprostredni smrt, protoze se k ni Jason sotva dostane vcas. Mec se jiz snasel ke smrtelnemu uderu.
Jen na zlomek okamziku zahledl Jason Mikaha, jak priskakuje vpred, chape exekutora s mecem za ramena a strhava ho dozadu k zemi. Pak Jasona napadli ze vsech stran a on musel ze vsech sil bojovat o svuj zivot.
Nadeji moc nemel — jednu ku peti az sesti — a vsichni utocnici byli chraneni pancirem. A byli zoufali. Avsak Jason nepotreboval nad nimi zvitezit, stacilo mu, aby jim nekolik sekund vzdoroval, nez se sem probiji jeho vojaci. A ti byli kousek za nim — slysel jejich vitezny krik, kdyz linie obrancu padla. Zachytil uder mece na stit, dalsiho utocnika odkopl a tretiho srazil hvezdici.
Bylo jich vsak prilis mnoho, obklopovali ho ze vsech stran. Odstrcil dva stranou, pak se otocil, aby celil tem, co byli za nim. Tam stal jejich vudce, jiz v pokrocilem veku, s hnevem v ocich… a s dlouhym mecem v ruce…
„Zhyn, demone! Zhyn, ty zhoubo!” zajecel a provedl vypad. Dlouha, chladiva cepel zasahla Jasona kousek nad opaskem, s pronikavou bolesti mu vnikla do tela, znehybnila ho a vynorila se mu ze zad.
16
Bolest to byla znacna, ale nikoli nesnesitelna. Nesnesitelne vsak bylo pomysleni, ze se blizi neodvratna smrt. Ten starec ho zabil. Uz je po vsem. Temer bez zasti pozvedl Jason stit a vrazil jim do utocnika, ktery pozpatku odvravoral. Mec vsak zustal, kde skoncil — tenka lesknouci se smrt, ktera pronikla jeho telem.
„Nechej toho,” rekl chraptive Jason Ijale, ktera s vyrazem hruzy v ocich zvedla spoutane ruce a vytahovala mu mec z tela. Bitva jiz skoncila a Jason pres zavoj bolesti rozostrujici zrak videl, ze pred nim stoji Hertug, v jehoz vyrazu se rovnez odrazelo ocekavani, ze Jason brzy zemre.
„Hadry,” vypravil ze sebe Jason tak zretelne, jak jen mohl. „Nachystej je, abys je mohl pritisknout k ranam, az mec vytahnes.”
Silne ruce vojaku ho drzely ve vzprimene poloze a utrzky z odevu byly pripraveny. A pred nim stal Hertug. Pak Jason pouze prikyvl a zavrel oci. Znovu ho zaplavila bolest a poklesl. Polozili ho na koberec — saty mu uz predem roztrhli — a ke krvacejici rane v zadech pritiskli pripravene obvazy.
Kdyz ztracel vedomi, zaplavil ho prijemny pocit, ze se zbavi utrpeni, a divil se sam sobe, proc si pripousti starosti. Proc bolest prodluzovat? Nemuze nez zemrit — zde, svetelne roky daleko od antiseptik a antibiotik a se zhoubnou infekci ve strevech. Nemuze nez zemrit…
K vedomi se znovu probral jen jednou, aby na vlastni oci spatril, jak u neho kleci Ijale a jehlou a niti mu sesiva ranu na brise. Svetlo se opet vytratilo, a kdyz znovu otevrel oci, lezel ve sve loznici a do oci mu proudila zaplava svetla vnikajici dovnitr rozbitym oknem. Pak prekryl svetlo nejaky stin — a nekdo mu smocil a zchladil nejdrive celo a tvare a pote rty. To ho primelo si uvedomit, jak ma vyschle hrdlo a jak je bolest intenzivni.
„Vodu…,” vyrazil ze sebe chraptive a byl prekvapen, jak jeho hlas slabe zni.
„Rekli mi, ze bys nemel pit — s tou ranou,” rekla Ijale pres sevrene rty a ukazala mu na bricho.
„Myslim, ze na tom nezalezi… a? tak, nebo jinak,” opacil. Vedomi blizici se smrti pusobilo vetsi bolest nez zraneni. Vedle Ijale se objevil Hertug — vazny vyraz v jeho obliceji byl zrcadlovym obrazem toho, jak se tvarila Ijale. Naprahl ruku a podal Jasonovi balicek.
„Tohle sehnali
Nech? ta droga byla jakakoli, pusobila dokonale, a Jason pocitil vdecnost. Bolest zmizela jako zazrakem, stejne rychle zmizel pocit zizne, a presto ze lehka zavra? zustala, po vycerpanosti nezbylo ani stopy. „Jak dopadla bitva?” zeptal se Hertuga, ktery stal se zkrizenymi pazemi a nevrazil na osud.
„Zvitezili jsme. Ti z Trozelligoj, co prezili, jsou nasimi otroky — jejich klan uz neexistuje. Nekteri vojaci uprchli, ale na tech nezalezi. Jejich tvrz patri nam a rovnez tak nejtajnejsi haly, kde staveli svoje stroje. Kdybys ty jejich stroje videl…” Kdyz si uvedomil, ze je Jason neuvidi a ze toho uz vubec moc neuvidi, znovu se zakabonil.
„Neklesej na mysli,” pronesl Jason. „Zvitezila nad jednim, zvitezi nad vsemi. Neexistuje uz zadna dalsi smecka, ktera by byla tak silna, aby se ti momentalne mohla postavit. Jednej rychle, nez se spoji. Nejdriv odrovnej ty, ktere jsou ti nejmin pratelsky nakloneny. A pokud mozno, nesnaz se vybit vsechny jejich techniky — az jim das na frak, budes potrebovat nekoho, kdo by te do jejich tajemstvi zasvetil. Jednej rychle a do zimy ti bude Appsala patrit.”
„Vystrojime ti ten nejparadnejsi pohreb, jaky kdy Appsala videla,” neudrzel se Hertug.
„O tom nepochybuji. Na vydajich setrit nebudes.”
„Usporadame slavnosti a modlitby, a tvoje pozustatky promenime v popel v elektricke obloukove peci na pocest boha Elektro.”
„Z niceho jineho bych nemel vetsi radost…”
„A pak tvuj popel prevezeme do more v cele velke pohrebni flotily z mnoha lodi, z nichz kazda bude silne vyzbrojena, abychom se na zpatecni ceste mohli pustit do Mastreguloj a dobyt jejich tvrz, kdyz nebudou pripraveni.”
„To je, Hertugu, jeste radostnejsi. Na chvili jsem mel dojem, ze se stavas prilis sentimentalni.”
Pak Jasonovu pozornost upoutal lomoz u dveri. Otocil zvolna hlavu a spatril, jak skupina otroku tahne do mistnosti silne izolovane kabely. Dalsi prinesli bedny s pristroji, a po nich dorazil vrchni dozorce otroku, ktery praskal bicem a popohanel pred sebou klopytajiciho Mikaha, spoutaneho retezy. Po nekolika kopancich se Mikah ocitl v rohu mistnosti, kde klesl k zemi.
„Chtel jsem toho zradce zabit,” oznamil Hertug, „ale pak me napadlo, jake to pro tebe bude znamenat poteseni, kdyz ho umucis k smrti sam. Pookrejes. Obloukova pec se brzy rozehreje — muzes ho smazit kousek po kousku a poslat ho pred sebou jako obe? bohu Elektro, ktera ti usnadni k nemu cestu.”
„To je od tebe velice laskave,” musel uznat Jason a prohlizel si zbiteho Mikaha. „Pripoutejte ho retezy ke zdi a nechte nas o samote, abych mohl vymyslet, jak nejduvtipneji a nejhrozneji ho budu mucit.”
„Udelam, co zadas. Ale musis mi dovolit, abych vlastnimu obradu byl pritomen. O vse nove v muceni mam vzdy zajem.”
„O tom, Hertugu, nepochybuju.”
Odesli, a Jason zahledl, jak se k Mikahovi krade Ijale s kuchynskym nozem v ruce.
„Nedelej to,” zarazil ji. „To nema cenu, to nema vubec zadnou cenu.”
Poslusne odlozila nuz a uchopila houbu, kterou otrela Jasonovi oblicej. Mikah pozvedl hlav a uprel oci na Jasona. Oblicej mel samy sram, jedno oko otekle a zavrene.
„Neprozradil bys mi,” zeptal se Jason, „co sis, sakra, myslel, ze delas, kdyz jsi nas zradil a me ses pokusil
