Na nadvori tvrze Perssonoj stala velka kamenna nadrz, do niz se z nakladnich clunu precerpavala pitna voda. Ta se stala dostavenickem otroku, kteri sem chodili doplnovat zasoby vody, a strediskem mistnich drbu — i intrik.
Mikah cekal, az na neho prijde rada, aby naplnil svoje vedro, ale soucasne se pozorne dival po ostatnich otrocich a hledal toho, s nimz mluvil pred nekolika tydny a jehoz navrhy tehdy odmitl. Konecne ho zahledl, jak z nakladniho doku tahne svazky palivoveho drivi, a zamiril k nemu.
„Jsem ochoten pomoci,” pronesl septem Mikah, kdyz otroka mijel, a ten se potmesile usmal.
„Konecne jsi dostal rozum. Vse bude zarizeno.”
Nastalo prave leto. Dny byly horke a prosycene vlhkosti a vzduch chladil jen po setmeni. Ve vyvoji parniho praku se Jason dostal do zkusebni faze, a nyni byl nucen porusit pravidlo, podle nehoz mel pracovat jen ve dne. Na posledni chvili se rozhodl, ze zkousku praku provede vecer, protoze teplo, ktere vydaval plne roztopeny naftovy kotel, bylo behem dne nesnesitelne. Mikah odesel donest vodu do jejich kuchynskeho zasobniku — zapomnel ji prinest behem dne — a Jason se s nim nevidel, kdyz se po veceri odebral do dilny.
Jasonuv pomocnik jiz roztopil kotel na dostatecny tlak — zkousky zacaly. Jelikoz unikajici para vydavala pronikavy sykot a mechanismus ohlusujici rev, Jason si uvedomil, ze se deje neco mimoradneho, az kdyz do dilny vpadl vojak, kteremu z ramena trcel sip, od nehoz mu kozeny kabatec mokval krvi.
„Utoci…
Jason vykrikl rozkazy, ale ve vseobecnem zmatku u vchodu ho nikdo nevnimal. Za proklinani musel zustat u kotle, nez uhasil ohen a otevrel vypousteci ventil, aby se kotel neroztrhl, kdyz se mu nebude venovat. Pak vyrazil za ostatnimi z dilny, probehl kolem police, na niz spocivaly jeho pokusne zbrane, a aniz se zastavil, stahl z ni nove vyrobenou hvezdici, osklive vypadajici zbran, ktera sestavala ze silne tyce, na jejimz konci byla bronzova koule se vsazenymi ostrymi hroty z oceli. Vynikala vyvazenosti, kdyz se drzela v ruce, a hvizdala vzduchem, kdyz ji prudce mavl.
Probehl tmavymi chodbami ve smeru, odkud dolehaly vzdalene vykriky — ty prichazely odnekud z nadvori. Kdyz se dostal ke schodisti vedoucimu do vyssich pater, neurcite si uvedomil, ze shora zazniva nejake rinceni a zduseny vykrik. Vybehl z hlavniho vchodu na nadvori a spatril, ze bitva je v zaverecne fazi a ze je rozhodnuta i bez jeho prispeni.
Obloukove lampy osvetlovaly scenu ostrym svetlem. Vodni vrata vedouci do vstupni nadrze byla pootevrena a poskozena, jak do nich narazil nakladni clun s beranidlem na pridi, ktery mezi jejimi roztristenymi prkny uvizl. Kdyz se jim tudy nepodarilo proniknout na nadvori, Trozelligoj zautocili podel zdi, kde zlikvidovali vetsinu hlidek. Nez se vsak dostali na nadvori a stacili privest pres zdi posily, protiutok probuzenych obrancu je zastavil. Ted uz nemohli uspet a pomalu ustupovali, bojoval jen jejich ustupovy voj. Lide dosud umirali, ale bitva jiz skoncila. Na vode se pohupovaly mrtvoly, vetsinou posete sipy ze samostrilu, a zranene jiz vytahovali z vody. Nebylo toho mnoho, co se zde mohlo delat, a Jason se ptal sam sebe, co asi bylo k tomuto nocnimu utoku podnetem.
Ve stejnem okamziku sevrela Jasonovy utroby neurcita predtucha, ze problemum neni jeste konec. Z ceho jeho neklid pramenil? Utok byl odrazen, avsak Jason mel dojem, ze neco neni v poradku, neco duleziteho. Pak si vzpomnel na zvuky, ktere zaslechl, kdyz prochazel kolem schodiste — dusot kroku a rinceni zbrani. A vykrik, nahle prervany, jako by nekoho umlcovali. Tehdy, kdyz ty zvuky zaslechl, mu celkem nic nerikaly — i kdyby o nich uvazoval, dospel by k nazoru, ze pribihaji dalsi vojaci, aby se zapojili do bitvy.
„Jenze ja jsem byl posledni, kdo prochazel dvermi! Po schodech nikdo nesbihal!” Jeste nez si ta slova dopovedel, rozbehl se ke schodisti a pak bral tri schody najednou, kdyz po nem vybihal.
Odnekud shora zaznel zvuk narazu a zarinceni kovu o kamen. Jason se vritil do chodby, kde zakopl o nejake lezici telo a malem upadl, a uvedomil si, ze ty zvuky bitky prichazeji z jeho vlastniho bytu.
Uvnitr bytu byla spous? a jatka — jen jedina lampa lezela na zemi nerozbita a v jejim skromnem svetle se potacive pohybovali po rozbitych kusech nabytku, bojovali a umirali muzi. Mistnosti se zdaly byt mensi, ted kdyz v nich bylo plno vojaku, a Jason preskocil dvojici vzajemne se objimajicich mrtvol, aby posilil ztencene rady Perssonoj.
„Ijale!” vykrikl, „kde jsi?” Svihl hvezdici do prilby jednoho z utocicich vojaku — ten klesl k zemi a srazil pritom dalsiho vojaka. Jason proskocil do uvolneneho prostoru.
„To je on!” vykrikl povedomy hlas odnekud ze zadnich rad Trozelligoj a utocnici se na neho zamerili, temer ho obklicili. Bylo jich tolik, ze si vzajemne prekazeli, kdyz se na neho zurive ze vsech stran vrhali. Snazili se ho znehybnit, pokouseli se mu useknout nohu nebo prostrelit sipem rameno. Cisi mec mu rozsekl lytko, driv nez mohl mec odvratit, a paze ho bolela od namahy udrzovat hvezdici ve viricim kole smrti pred sebou. Soustredil se na vojaky, kteri se na neho se zoufalym usilim vrhali, a nevedel, ze zprava o prepadu se rozsirila, ani si nepovsiml, ze prispechali dalsi obranci, dokud vojaky pred nim nesmetl nahly utok Perssonoj.
Rukavem si vytrel z oci pot a potacive se vydal za nimi. Ted uz svitilo dost pochodni a Jason se mohl na vlastni oci presvedcit, ze utocnici ustupuji — ustup kryl zadni voj, par vojaku bojujicich bok po boku, zatimco ostatni se usilovali dostat k sirokym oknum vedoucim ke kanalu. Okenni skla, ktera tak peclive zasadil, byla rozbita na strepy, ktere jim ted skripaly pod nohama, a do ramu a do zdi byly zaklesnuty zelezne haky se silnymi lany prochazejicimi oknem ven.
Pribehl oddil vojaku se samostrily a zkosil posledni bojujici ze zadniho voje, a Jason vedl utok k oknum. Temne postavy mizely oknem z dohledu, v zoufalem spechu se spoustely po visicich provazovych zebricich podel zdi dolu. Pokrikujici vitezove zacali lana prerezavat, ale Jason je energicky odstrcil.
„Ne — spus?te se za nimi!” vykrikl a prehodil nohu pres okenni ram. Rukoje? hvezdice drzel mezi zuby, kdyz sestupoval po kymacejicim se provazovem zebriku a tlumene proklinal labilni pricle.
Kdyz sestoupil, zjistil, ze konce lan mizi ve vode, a uslysel spesne zabery vesel vzdalujicich se v temnote.
Najednou si uvedomil, jak ho zranena noha boli a jak je fyzicky vycerpan — splhat zpatky nahoru se neodvazil.
„A? sem prijedou s nejakou lodi,” rekl vojakovi, ktery sestoupil po zebriku za nim. Pak s pazi zahaknutou za pricel visel na zebriku a cekal, dokud se neobjevila lod. Na pridi stal samotny Hertug, v ruce mel taseny mec.
„Co je to za utok? Co ma za vyznam?” dozadoval se Hertug. Jason se unavene nasoukal do clunu a klesl na lavici.
„To je ted uz jasne — cely utok mel za cil jen to, aby me dostali.”
„Coze? To nemuze…”
„Ale je tomu tak, kdyz se nad tim chvili dukladneji zamyslis. Utok na vodni vrata nemel uspet — ten mel jen odlakat pozornost, a mezitim me meli unest. Jen nahodou se stalo, ze jsem dnes v noci pracoval v dilne — zpravidla v tuto dobu spim.”
„Kdo by te chtel? A proc?”
„Jeste ses nedobral ke skutecnosti, ze jsem v Appsale nejcennejsim kusem majetku? Prvni si to uvedomili Mastreguloj ti dokonce meli s mym unosem uspech, jak si mozna vzpomenes. Meli jsme utok Trozelligoj ocekavat — koneckoncu, ti dnes uz museji vedet, ze vyrabim parni stroje, vysadu jejich monopolu.”
Lod proklouzla rozbitymi vodnimi vraty a pristala v doku, a Jason se namahave vyskrabal na breh.
„Ale jak se dostali dovnitr a nasli tvuj byt?” zeptal se Hertug. „To byla prace zevnitr, zradce, jak je na teto zavsivene planete zvykem. Nekdo, kdo vedel, jak to tady chodi — nekdo, kdo mohl zaklesnout haky a pred zahajenim utoku spustit z okna prvni zebrik k cekajicim clunum. Ijale to nebyla — tu museli zajmout.”
„Zjistim, kdo ten zradce je!” zuril Hertug. „Budu ho centimetr po centimetru strkat do obloukove pece.”
„Vim, kdo to je,” rekl Jason a v ocich se mu objevil nevrazivy lesk. „Slysel jsem jeho hlas, kdyz jsem vstoupil do bytu, kdyz jim prave rikal, kdo jsem. Ten hlas jsem poznal — patril memu otroku Mikahovi.”
15
„Zato zaplati — ach, jak ti za to zaplati!”vyrazel ze sebe neprilis zretelne Hertug a jeho skripajici zuby
