opatrne presunul. Hertug si otrel hrbetem ruky nos a jeho mrkajicim zarudlym ockam nic neuslo.
„V lodi jsou veci, ktere te vyleci,” poznamenal a projevil tak vic inteligence, nez kolik mu byl ochoten Jason prisoudit. „Zustanes nazivu a odletis v nebeske lodi?”
Jason, lezici na nositkach, zastenal a zkroutil se, chytil se v bolestech za bok. „Umiram, Hertugu. Oni vezmou muj popel v lodi, kosmickem pohrebnim clunu, aby ho rozptylili mezi hvezdami…”
Hertug skocil ke dverim, ale ve stejnem okamziku se u neho ocitla Meta, ktera mu zkroutila dozadu ruku, az vykrikl, a zaborila mu do ledvin pistoli.
„Jak to chces zaridit dal, Jasone?” zeptala se Meta polohlasem.
„A? Mikah nese nositka vpredu a Hertug s Ijale je mohou podpirat vzadu. Kryj toho staresinu pistoli, a pri trose stesti se odtud dostaneme bez ujmy na zdravi.”
Udelali to tak — ubirali se volnym krokem a obezretne. Perssonoj, zbaveni vudce, se nemohli rozhodnout, co udelat: utrapene vykriky Hertuga je jenom vyvadely z konceptu, stejne jako Jasonovy vystrely, ktere vytrhavaly kusy zdiva a tristily okna. Z cesty dolu po schodisti a pres nadvori mel Jason poteseni — bavil se tim, ze umis?oval vystrely do blizkosti kazde hlavy, ktera se zde vynorila. K rakete se dostali bez potizi.
„Ted nastava krusna faze,” rekl Jason, kdyz obtocil jednu pazi kolem ramen Ijale a presunul vetsinu sve vahy na druhou pazi, zahaknutou kolem krku Mikahovi. Sam jit nemohl, museli ho nest a na palubu vytahnout.
„Meto, zustan ve dverich a toho stareho jestraba pevne drz. Bud pripravena na vsechno, protoze neco takoveho, jako je loajalita, tady neexistuje, a jestli budou muset zabit Hertuga, aby te dostali, nebudou ani na okamzik vahat.”
„To je logicke,” uznala Meta, „vzdy? je valecny stav.”
„Jo, myslim, ze Pyrran by to tak chapal. Bud pripravena. Ja zahreju motory, a az budeme pripraveni ke startu, zapnu sirenu. Nechas Hertuga Hertugem, zavres uzaver a co nejrychleji pribehnes k ridicimu pultu — ja bych start asi nezvladl. Rozumis?”
„Dokonale. Bez — ztracis cas.”
Jason bezvladne klesl na sedadlo pro druheho pilota a provedl celou pripravnou fazi pro start, jak nejrychleji mohl. Prave se natahoval, aby stiskl spoustec sireny, kdyz se ozval dunivy naraz a cela lod se otrasla — a v te ochromujici sekunde se malem prevrhla. Pak se vsak pomalu vyrovnala, a Jason vyhlasil poplach. Jeste nez sirena doznela, Meta sedela v sedadle pro prvniho pilota a mala raketa se vznesla k obloze.
„Jsou rozvinutejsi, nez jsem si myslela, ze na tak primitivnim svete budou,” poznamenala, kdyz prvni faze akcelerovani skoncila. „V jedne budove meli takovy velky, nevzhledny stroj, z nehoz se najednou zakourilo a vyletl balvan, ktery nam urazil vetsi cast ocasniho kridla na levoboku. Zlikvidovala jsem ho, ale ten, kteremu rikas Hertug, utekl.”
„V urcitych smerech jsou dost rozvinuti,” potvrdil Jason. Citil se prilis slaby, nez aby priznal, ze je malem porazil jeho vlastni vynalez.
17
Diky obratnemu pilotovani Mety lehce vklouzli do otevreneho doku v pyrranske kosmicke lodi, ktera krouzila na orbite kousek nad atmosferou. Ve stavu beztize se Jasonovi natolik ulevilo od bolesti, ze se mohl postarat o to, aby Ijale, s ocima dosiroka otevrenyma hruzou, byla k antiakceleracnimu lehatku dobre pripoutana, nez se zhroutil sam. Pak plul vzduchem ke sve koji, a nez k ni dorazil, omdlel s blazenym usmevem na rtech spolecnost posedla otrokarstvim se zdala byt uz hodne daleko.
Kdyz se probral, bolesti a znepokojujici pocity z nejvetsi casti ustoupily, stejne tak horecka — a i kdyz byl dosud znacne zeslably, pritahovanim se dostal chodbou do ridici kabiny. Meta prave pocitala kurs na pocitaci.
„Mam hlad!” zakrakal Jason a chytil se za hrdlo. „Moje tkane se vycerpaly tim, jak se opravovaly, a ja zmiram hladem.”
Meta mu beze slova podala vymackavaci tubu s obedem, a podala ji gestem, ktere prozrazovalo, ze ma na neco vztek. Kdyz prilozil tubu k ustum, povsiml si, ze na opacnem konci kabiny se krci Ijale — alespon se snazila krcit, jak ji to stav beztize jen dovoloval.
„Boze, to byla lahoda!” prohlasil Jason az zbytecne hlasite a s predstiranou zovialnosti. „Meto, ty leti s lodi sama?”
„Samozrejme ze sama.” Vyslovila to tak, jako by rikala:
„Jak jsi me nasla?” zeptal se ve snaze zjistit, jakym smerem by mel vest rozhovor, aby roztala.
„To neni tezke si domyslet. Operator na kosmodromu si zapamatoval, jake znaky mela kosmicka lod, v niz jsi odletel, a kdyz je pozdeji popsal, Kerk poznal, ze jsou cassylijske. Zaletela jsem na Cassylii a patrala — tam lod identifikovali, ale nemeli zaznam, ze se vratila. Pak jsem se vydala po zpatecnim kursu k Pyrru a zjistila, ze v dostatecne blizkosti drahy jsou jen tri planety, kam by se lod behem skoku prostorem mohla uchylit. Dve z nich jsou centralne organizovane, disponuji modernimi kosmodromy a letovymi kontrolami a na tech by vedeli, jestli lod, kterou jsem hledala, pristala, nebo dokonce ztroskotala. Nic takoveho. Lod tedy musela pristat na treti planete, te, kterou jsme prave nechali za zady. Jakmile jsem vletela do atmosfery, zachytila jsem tisnovy signal a snesla se dolu tak rychle, jak to jen bylo mozne. — Co hodlas udelat s tou zenskou?”
Otazku vyslovila tonem, ktery spaloval mrazem. Ijale se prikrcila jeste vic, a i kdyz z rozhovoru nerozumela ani slovu, strach ji primo ochromil.
„O tom jsem vlastne jeste nepremyslel…”
„V tvem zivote, Jasone, je misto jen pro jednu zenu. Pro me. Kazdeho, koho napadne neco jineho, zabiju.”
Nepochybne to myslela doopravdy — a mela-li Ijale zustat nazivu, musi se co nejrychleji ta smrtelna hrozba zarlive pyrranske zeny neutralizovat. Jason horecne uvazoval.
„Pristaneme na nejblizsi civilizovane planete a vysadime ji tam. Mam dost penez, abych ji zalozil v bance ucet, ktery ji vystaci na leta. A ucinim opatreni, aby ji cas od casu vyplaceli jen urcitou castku, takze bez ohledu na to, kdo ji o co pripravi, bude mit vzdycky dost. Nehodlam se o jeji osud strachovat jestlize dokazala zit v tlupe hledacu
Uz slysel ty namitky, ktere Ijale vznese, az ji tu novinu oznami, ale bylo to pro jeji dobro.
„Postaram se o ni a povedu ji cestami pravosti,” ozval se od dveri znamy hlas. Ve dverich stal Mikah, plnovous mel zcuchany, oci rozzarene a pridrzoval se ramu.
„To je bajecny napad!” souhlasil nadsene Jason. Obratil se k Ijale a promluvil na ni jejim jazykem. „Slyselas? Mikah te vezme s sebou domu a postara se o tebe. Ja zaridim, aby ti dali nejake penize na vse, co budes potrebovat — Mikah ti o penezich vsecko vysvetli. Chci, abys mu peclive naslouchala, zapamatovala si presne, co rekne, a pak udelala naprosty opak. Musis mi slibit, ze se tim pravidlem budes ridit a ze nikdy svoje slovo neporusi. Tak se mozna dopusti nekterych prehmatu a nekdy se zmyli, ale ve vsech dalsich pripadech se ti povede bajecne.”
„Nemohu te opustit! Vezmi me s sebou — budu navzdy tvou otrokyni,” rekla narikave.
„Co to povida?” utrhla se Meta, ktera neco ze smyslu pochopila.
„Ty jsi zlo, Jasone,” prohlasil Mikah, zanotoval tak znovu obehranou pisnicku. „Ona te poslechne, to vim, a bez ohledu na to, jak velke usili vyvinu, vzdycky to udela tak, jak rikas ty.”
„V to uprimne doufam,” potvrdil vehementne Jason. „S tou tvou specifickou antilogikou se clovek musi narodit, aby v ni nasel poteseni. My vsichni ostatni se radeji pod narazy existence trochu ohneme a vymuzeme si o neco vic poteseni z fyzickeho zivota kolem nas.”
„Zlo, jak rikam, ale trestu neuniknes!” Zpoza dverniho ramu se vynorila Mikahova ruka svirajici pistoli — Mikah nasel pistoli nekde v podpalubi. „Prebiram na teto lodi veleni. Zajisti obe zeny, aby nezpusobily zadne potize, a pak pokracuj v letu na Cassylii, kde budes postaven pred soud.”
Meta byla k Mikahovi otocena zady, sedela na sedadle u ridiciho pultu, dobrych pet metru od neho, a v rukou mela plno navigacnich poznamek. Zvolna zvedla hlavu, pohledla na Jasona a po tvari se ji mihl usmev.
