„Ne, nejsou,” odmitl Jason. „Zamysli se na chvili. Kdyz z teto planety na nejakou dobu odletite, musite prodelat opakovaci kurs, abyste zjistili, jak se to tu zmenilo k horsimu, zatimco jste byli pryc. A jde o linearni zavislost. Jestlize se situace zhorsuje, kdyz ji extrapolujete do budoucnosti, pak se musi zlepsovat, jestlize ji extrapolujete do minulosti. Z teoretickeho hlediska lze rovnez rict — i kdyz nevim, zda mi skutecnost da za pravdu — ze kdybys extrapoloval dostatecne daleko do minulosti, dostal by ses do doby, kdy lide a Pyrrus spolu nebojovali.”
Nyni se Kerk nezmohl ani na slovo, dokazal jen sedet a naslouchat, jak Jason trumfuje nepopiratelne logickymi argumenty.
„Na podporu teto teorie existuje dukaz. Ty sam musis uznat, ze se v pyrranskem zivote vyznam, i kdyz pro nej nejsem nijak vybaven. Jde o to, ze veskera pyrranska flora a fauna, kterou jsem videl, ma spolecne jedno. Neni funkcni. Zadnou ze sveho obrovskeho arzenalu zbrani nepouziva proti sobe. Jeji toxiny, jak se zda, nepusobi na pyrransky zivot negativne. Hodi se pouze k rozsevani smrti u druhu homo sapiens. A to je prirozeny nesmysl. Za tri sta let, co ziji lide na teto planete, se nemohly formy zivota v tomto smeru prirozene prizpusobit.”
„Ale prizpusobily se!” zarval Kerk.
„Mas naprostou pravdu,” odpovedel mirnym hlasem Jason. „A jestlize to udelaly, musi byt za tim nejaka hybna sila. Jak funguje, o tom nemam zadnou predstavu. Ale zivot na Pyrru primelo neco k tomu, aby vyhlasil valku, a ja bych rad zjistil, co to neco je. Jaka forma zivota zde dominovala, kdyz zde pristali vasi predkove?”
„To samozrejme nevim,” priznal Kerk. „Chces snad tvrdit, ze na Pyrru existuji jeste jine rozumne bytosti nez ty, ktere jsou lidskeho rodu? Tvorove, kteri organizuji planetu k boji proti nam?”
„To netvrdim — to rikas ty. Coz znamena, ze zacinas chapat. Nemam nejmensi tuseni, co takovou zmenu vyvolalo, ale hrozne rad bych na to prisel. Pak uvidime, zda lze vyvoj zvratit. Nic samozrejme neslibuji. Ale asi budes souhlasit, ze stoji za to patrat.”
Pesti si busil do dlane a budova se pod jeho tezkymi kroky otrasala, kdyz Kerk prechazel sem a tam po cele delce mistnosti. Nyni bojoval sam se sebou. Nove predstavy zapolily se zakorenenym presvedcenim. Prislo to tak nahle — a bylo tezke tomu neverit.
Aniz se dovolil, Jason si nalil z lahve trochu studene vody a vycerpane klesl zpet na zidli. Nejaky tvor se vritil otevrenym oknem dovnitr — v jednom miste protrhl ochrannou clonu. Kerk ho roztrhl vystrelem, aniz zmenil rytmus kroku, aniz si vubec uvedomil, ze neco takoveho udelal.
Rozhodnuti na sebe nedalo dlouho cekat. Pro vysokeho Pyrrana, pripraveneho pohotove jednat, nebylo mozne, aby se nerozhodl rychle. Prestal prechazet a uprel na Jasona pohled.
„Nerikam, ze jsi me presvedcil, ale zjis?uji, ze na tvoje argumenty nedokazu momentalne najit odpoved. Dokud ji nenajdu, budeme muset jednat, jako by byly pravdive. A co tedy chces delat, co
Jason vypocitaval na prstech. „Zaprve, potrebuju nejake misto, kde bych bydlel a pracoval, a ktere je dobre chranene.
Abych se mohl nad tim ukolem trochu zamyslet a nemusel venovat energii jen k tomu, abych zustal nazivu. Zadruhe, chci nekoho, kdo by mi pomohl — a soucasne mi delal osobniho strazce. A prosim nekoho, kdo ma sirsi zajmy nez muj soucasny hlidac. Navrhoval bych Metu jako osobu, ktera je pro tento ucel nejvhodnejsi.”
„Metu?” Kerk byl prekvapen. „Ta dela pilota kosmicke lode a obsluhuje ochranny stit. Jak by na takovem ukolu mohla byt vubec uzitecna?”
„Nejvys uzitecna. Zazila na vlastni kuzi, jake jsou jine svety, a dokaze svoje nazory korigovat — aspon trochu. A o teto planete toho vi urcite tolik jako kazdy vzdelany dospely a muze mi odpovedet na vse, na co se zeptam.” Jason se usmal. „Navic je to pritazliva divka, jejiz spolecnost je pro me potesenim.”
Kerk zabrucel. „Rikal jsem si, jestli se dostanes k tomu, abys uvedl ten posledni duvod. Ale ty ostatni jsou rozumne, a proto se nebudu dohadovat. Sezenu za ni nahradu a necham ji sem poslat. Pokud jde o bezpecne uzavrene budovy, je jich spousta, ktere muzes mit.”
Po rozmluve s jednim z pobocniku ve vedlejsi kancelari vyridil Kerk nekolik videofonnich hovoru. Rychle vydal prislusne prikazy. Jason to vse pozoroval se zajmem.
„Promin, ze se ptam,” rekl posleze. „Ale nejsi na teto planete diktatorem? Jen lusknes prsty a vsichni skacou.”
„Asi to tak vypada,” pripustil Kerk. „Je to vsak jen pouhy dojem. Na Pyrru nema nikdo absolutni moc, ale ani tady neexistuje nic takoveho, co pripomina demokraticky system. Koneckoncu, celkovy pocet naseho obyvatelstva je tak na urovni armadni divize. Vsichni delaji to, k cemu maji nejvetsi schopnosti. Ruzne cinnosti jsou rozdeleny do pusobnosti oddeleni, ktere vedou ti nejschopnejsi. Ja ridim oddeleni koordinace a zasobovani, ktere ma snad nejrozmanitejsi napln. Vyplnujeme mezery mezi oddelenimi a zprostredkovavame meziplanetarni styk.”
Pak vstoupila Meta a promluvila na Kerka — Jasona si ani nevsimla. „Vystridali me a poslali sem,” zacala. „Co se deje? Zmena letoveho planu?”
„Mohla bys to tak nazvat,” uznal Kerk. „Pocinaje timto okamzikem jsi zprostena vsech drivejsich povinnosti a pridelena do noveho oddeleni patrani a vyzkumu. Sefem tveho oddeleni je tamhleten unavene vypadajici mladenec.”
„Mas smysl pro humor,” poznamenal Jason. „Jediny prirozeny smysl pro humor na Pyrru. Gratuluji, pro tuto planetu jeste nadeje existuje.”
Meta preletla ocima z jednoho na druheho. „Nerozumim. Nemohu tomu uverit. Totiz tomu novemu oddeleni — proc?” Vypadala nervozne a rozrusene.
„Promin,” rekl Kerk. „Nechtel jsem byt hruby. Asi jsem mel za to, ze to vezmes klidneji. To, co jsem rekl, je pravda. Jason je na dobre ceste — nebo muze byt na dobre ceste — ktera muze mit pro Pyrrus nesmirnou cenu. Pomuzes mu?
Mete se opet vratila rozvaha. A urcite rozhorceni. „Musim? Je to rozkaz? Vzdy? vite, ze mam co na praci. A urcite uznate, ze je to mnohem dulezitejsi nez neco, co si vymysli osoba odnekud
„Jo. Je to rozkaz.” V Kerkove hlase opet zaznel ostry ton, ktery vehnal Mete do tvare cerven.
„Mozna, ze mohu prispet s vysvetlenim,” pospisil si Jason. „To vsechno je nakonec muj napad. Ale nejdrive bych byl rad, kdybys mi v necem vyhovela. Vytahla bys ze sve pistole zasobnik a dala ho Kerkovi?”
Meta se zatvarila polekane, ale Kerk vazne prikyvl na souhlas. „Jen na par minut, Meto. Ja pistoli mam, takze zde budes v bezpeci. Rekl bych, ze vim, na co Jason mysli, a z vlastni zkusenosti soudim, ze ma bohuzel pravdu.”
Jen vahave odevzdala Meta zasobnik a vytahla naboj z komory. Teprve pak se Jason ujal vysvetlovani.
„Na zivot na Pyrru mam urcitou teorii, a obavam se, ze budu muset otrast nekterymi iluzemi, kdyz ji budu objasnovat. Predevsim je treba priznat, ze vasi lide svuj boj pomalu prohravaji a ze nakonec budou vyhlazeni…”
Nez stacil dopovedet vetu, Meta mu mirila pistoli mezi oci a urputne mackala spous?. V jejim vyrazu byla jen nenavist a opovrzeni. Neco takoveho bylo pro ni tou nejhorsi predstavou na svete. Ze totiz ten boj, kteremu vsichni zasvetili zivot, je predem ztraceny.
Kerk ji uchopil za ramena a posadil na svou zidli driv, nez doslo k necemu horsimu. Trvalo vsak chvili, nez se natolik uklidnila, ze mohla vnimat, o cem Jason hovori. Neni snadne nechat si rozborit peclive vybudovane chapani smyslu zivota. Jedine to, ze z ostatnich svetu uz neco videla, umoznilo, ze vubec vnimala.
V jejich ocich se stale zracily pochybnosti, kdyz skoncil povidani o tom, o cem pred chvili debatoval s Kerkem. Sedela napjate, pritisknuta ke Kerkovym rukam, jako by ty byly to jedine, co ji brani vrhnout se na Jasona.
„Je to mozna moc velke sousto na jedno posezeni,” uznal Jason. „Rekneme to tedy jednoduseji. Verim, ze muzeme vypatrat, co je pricinou te neuprosne nenavisti k lidem. Treba nevydavame ten spravny pach. Mozna, ze najdu esenci z rozmackanych pyrranskych musek, ktera nas ucini imunnimi, kdyz si ji vetreme do kuze. To jeste nevim. Ale a? budou vysledky jakekoli,
Meta pohledla na Kerka a ten prikyvl na souhlas. Nahle svesila porazenecky ramena a pronesla septem, „Ja… ja nemuzu rict, ze souhlasim s tim, co povidas, nebo ze dokonce to vsechno chapu. Ale pomuzu ti, kdyz si Kerk mysli, ze je to spravne.”
„To si myslim,” potvrdil Kerk. Chces, abych ti zasobnik do
pistole uz vratil? Uz na Jasona nebudes strilet?”
