nevyporadam a ze ani neprekonam dalsi vrozene nedostatky. To pripoustim. O to ted ale nejde. Otazka zni: Zlepsim se jeste, kdyz budu dal trenovat, nebo jsem jiz dosahl vrcholu svych moznosti?”
Brucco se potil. „V prubehu casu dojde samozrejme ke zlepseni…”
„Jste jako uhor!” pohrozil mu Jason prstem. „Tak ano nebo ne? Zlepsim se
„Ne,” uznal Brucco a neprestal se tvarit ztrapene. Jason ho precetl jako pokerovy list.
„A ted se nad tim zamysleme. Nezlepsim se a drzite me tady. To neni nahoda. Dostal jste tedy prikaz, abyste me tady drzel. A z toho, co jsem na teto planete videl, i kdyz pripoustim, ze toho bylo moc malo, rekl bych, ze to byl Kerk, kdo vam prikazal, abyste me tady drzel. Je to tak?”
„Udelal to jenom ve vasem zajmu,” potvrdil Brucco. „Chce, abyste zustal nazivu.”
„Pravda se ukazala,” uspokojil se Jason. „Tak uz toho nechejme. Neprisel jsem na Pyrrus, abych s vasimi potomky strilel roboty. Ted mi laskave ukazte dvere na ulici. Nebo tomu predchazi absolventsky ceremonial? Projevy, predavani skolnich odznaku, mece nad hlavou…”
„Nic takoveho,” utrhl se Brucco. „Nechapu, jak dospely clovek muze porad vykladat takove nesmysly. Samozrejme ze se nic takoveho nedela. Pouze jakasi zaverecna zkouska z preziti v poloskutecne komore, coz je vycleneny prostor, ktery je spojenim s vnejsim svetem — je vlastne jeho soucasti az na to, ze jsou z neho eliminovany nejkrutejsi formy zivota. I kdyz nektere z nich se tam obcas prece jenom dostanou.”
„Kdy na ni pujdu?” vypalil Jason.
„Zitra rano. Napred se v noci poradne vyspete. Budete to potrebovat.” Maturita se vsak neobesla bez oficialniho pomocnika. Kdyz prisel Jason rano do kancelare, Brucco mu poslal po stole tezky zasobnik.
„To jsou ostre naboje,” rekl. „Urcite je budete potrebovat. Pak uz budete mit pistoli vzdycky nabitou.”
Vystoupili k masivnimu vzduchovemu uzaveru, jedinemu zamknutemu vchodu, ktery Jason ve stredisku videl. Nez jej Brucco odemkl a prudkym pohybem uvolnil zavoru, prikulhal k nim vazne se tvarici osmilety chlapec s ovazanou nohou.
„Toto je Grif,” predstavil ho Brucco. „Od teto chvile bude s vami, a? pujdete kamkoli.”
„Muj osobni strazce?” zeptal se Jason a sklopil pohled na podsaditeho chlapce, ktery mu sahal sotva po pas.
„Muzete mu tak rikat.” Brucco rozhodil dvere. „Grif se popral s pilozobcem, takze zatim nemuze delat zadnou poradnou praci. Vy sam jste priznal, ze se Pyrranovi nikdy nevyrovnate, a proto musite byt rad, ze se vam dostane trocha ochrany.”
„Od vas clovek slysi jenom laskavosti, Brucco,” pronesl Jason. Ohnul se a potrasl si s chlapcem rukou. I osmilety Pyrran ma stisk, ktery drti kosti.
Oba pak vstoupili do uzaveru, a Brucco za nimi pribouchl vnitrni dvere. Jakmile byly vnitrni dvere neprodysne zavreny, automaticky se otevrely vnejsi dvere. Jeste nez se rozevrely zcela, ozvala se dvakrat Grifova pistole. Pak vkrocili na pudu planety Pyrrus pres kourici telo jednoho z jejich zvirat. Velmi priznacne, pomyslel si Jason. Navic ho trapilo nejen to, ze ho nenapadlo, aby daval pozor, zda neco vnika do uzaveru, ale rovnez to, ze ze spalenych zbytku nedokaze rict, co to bylo za zvire. Obezretne se rozhledl, doufal, ze priste vystreli prvni.
Byla to licha nadeje. Tech par selem, ktere jim zkrizily cestu, uvidel vzdycky driv Grif. Tak uplynula hodina a Jason byl tak podrazden, ze vystrelem znicil zlovestne vypadajici trnovnik. Doufal, ze Grif tomu nebude venovat blizsi pozornost. Jenze ten samozrejme venoval.
„Ten strom byl dost daleko. Neni rozumne plytvat cennym strelivem na rostliny,” poznamenal Grif.
Behem toho dne se nic vaznejsiho neprihodilo, a Jason nakonec poci?oval nudu, i kdyz ho caste bourlive prehanky promacely na kuzi. Pokud mel Grif konverzacni schopnost, nedal ji najevo. Vsechny Jasonovy pokusy o navazani konverzace selhaly. Nasledujici den probehl uplne stejne. Tretiho dne se objevil Brucco a pozorne si Jasona prohledl od hlavy k pate.
„Nerad to rikam, ale mam za to, ze jste uz tak pripraven odtud odejit, jak kdy vubec budete. Vymenujte nosni protivirovy filtr kazdy den. Neustale kontrolujte, zda nemate v botech a v kovovem obleku diry. Medikit se doplnuje jednou tydne.”
„A utirejte si nos a noste vysoke boty. Jeste neco?” zeptal se Jason.
Brucco hodlal neco pronest, ale pak si to rozmyslel. „Nic, co byste uz dobre nevedel sam. Budte ostrazity. A… hodne stesti.” Slova doprovodil drticim stiskem ruky, zcela necekanym. Kdyz se Jasonovi vratil do ruky cit, vysel s Grifem velkym vchodovym uzaverem ven.
9
Trenazerove komory, byt podobne skutecnosti sebevic, Jasona na povrch planety nepripravily. Samozrejme, ze zasadni podobnost existovala. Pocit z jedovate travy pod nohama nebo nevypocitatelny let kridlobodce v poslednim okamziku, nez ho Grif vystrelem roztrhal. Tyto podobnosti si vsak sotva uvedomoval v naporu zivlu, ktere ho obklopily.
Padal husty des?, spite souvisla vrstva nez jednotlive kapky, kterou trhaly poryvy vetru a vrhaly mu ji do obliceje. Setrel si zaplavu vody z oci, a jen stezi rozeznal na obzoru kuzely dvou sopek chrlicich oblaka dymu a plameny. To peklo se odrazelo kalnou cerveni na mracnech, ktera nad nimi letela v pasech jako o zavod.
Neco mu hlasite narazilo na prilbu a odletlo se zblunknutim na zem. Sklonil se a zvedl kroupu velkou jako palec. Nahle mu do zad a do krku bolestive zabusila zaplava krup; rychle se naprimil.
Boure ustala tak nahle, jak zacala. Slunce palilo, kroupy taly a z mokre ulice se vinuly vzhuru oblacky pary. Jason se ve svem ochrannem obleku potil, ale nez presli jeden blok, zacalo znovu prset a on se znovu trasl chladem.
Grif sel pomalu, ale stale stejnym tempem, nebral na vedomi ani pocasi, ani sopky, ktere dunely na obzoru a otrasaly zemi pod jejich nohama. Jason se snazil nemyslet na utrapy a drzet s chlapcem krok.
Byla to sklicujici vychazka. Z deste se smutne vynorovaly masivni, prikrcene budovy, z nichz vice nez polovina byla v rozvalinach. Kraceli po chodniku uprostred ulice. Po obou stranach vedle nich projela obcas obrnena nakladni auta. Chodnik uprostred ulice byl pro Jasona hadankou, dokud Grif, nezlikvidoval vystrelem jakehosi tvora, ktery se na ne vyritil z jedne rozborene budovy. To, ze sli stredem ulice, jim umoznovalo driv zahlednout, ze se neco priblizuje. Jason najednou pocitil obrovskou unavu.
„Mam za to, ze na teto planete neco jako taxik nebude,” poznamenal.
Grif jen primhouril oci a zamracil se. Zrejme o taxiku dosud nikdy neslysel. A tak se plahocili dal, chlapec zpomaloval, aby se prizpusobil Jasonovu topornemu kroku. Za pul hodiny prosli vsechno, co chtel Jason videt.
„Grife, v tomhle vasem meste to jde od desiti k peti. Doufam, ze jina mesta jsou na tom lip.”
„Nevim, co minite, kdyz rikate od desiti k peti. Ale tady zadna jina mesta nejsou. Jen par tezebnich taboru, ktere se nedaji umistit do opevneneho prostoru. Ale zadna jina mesta.”
To Jasona prekvapilo. Vzdycky si predstavoval, ze planety maji mest vic. Nahle si uvedomil, ze je toho jeste
„Znas Kerka?” zeptal se chlapce. „Ma delat velvyslance pro hodne planet, ale jeho druhe jmeno…”
„Jiste, kazdy zna Kerka. Ale ten ma moc prace, nemuzete s nim mluvit.”
Jason mu pohrozil prstem. „O moji telesnou schranku se klidne starat muzes, ale moje dusevni pochody hlidat nemusi. Co rikas, ja budu delat dirigenta a ty budes dal strilet ty prisery. Plati?”
Nahly prival krup velkych jako pest je zahnal do ukrytu. Potom Grif neochotne zavedl Jasona k jedne z vetsich budov ve stredu mesta. Zde bylo vice lidi a nekteri z nich venovali Jasonovi dokonce letmy pohled, nez si opet hledeli sveho. Jason s namahou zdolal dvoje schody, nez se dostali ke dverim oznacenym KOORDINACE A ZASOBOVANI.
„Kerk sedi tady?” zeptal se Jason.
„Ano,” potvrdil mu chlapec. „Tady sefuje.”
