Zivotodarny prostredek mel podobu jine injekcni strikacky se zlovestnym obsahem. Injekce mu uhasila zizen, ale primela ho, aby si plne uvedomil pocit hladu.
„Mate hlad?” zeptal se Brucco. „Vsadim se, ze ano. Zrychlil jsem vas metabolismus, takze se vam rychleji vyvinou svaly. To je jediny zpusob, jak se navzdy vyporadate s vyssi gravitaci. Ale dostanete pritom naramnou chu? k jidlu.”
Brucco jedl take a Jason mel prilezitost polozit mu par otazek. „Kdy budu mit moznost porozhlednout se po te vasi uzasne planete? Zatim byl ten vylet zajimavy asi jako pobyt ve vezeni.”
„Uklidnete se a vychutnejte jidlo. Mozna to potrva mesice, nez budete moci ven. Jestli vubec.”
Jason citil, jak mu poklesla celist, a hlasite zavrel usta. „Nemohl byste mi nahodou sdelit proc?”
„Samozrejme. Budete muset prodelat tentyz vycvikovy kurs, jaky absolvuji nase deti. Jim to trva sest let. Jiste, je to prvnich sest let jejich zivota. Mohlo by vas mozna napadnout, ze vy jako dospely clovek byste se mohl ucit rychleji. Naproti tomu maji ale deti vyhodu v tom, ze sklony dedi. Mohu rici jen to, ze se z techto uzavrenych budov dostanete ven, az kdyz budete pripraven.”
Behem hovoru Brucco dojedl. Ted sedel a s rostoucim opovrzenim upiral oci na Jasonovy nahe paze. „V prve rade mame zajem, abyste mel pistoli,” prohlasil. „Dela se mi spatne, kdyz vidim nekoho, kdo ji nema.” Brucco nosil pistoli neustale, dokonce i v uzavrenych budovach.
„Kazda pistole je specialne prizpusobena tomu, kdo ji nosi, a pro kohokoli jineho by byla k nicemu,” pokracoval. „Ukazu vam proc.” Zavedl Jasona do zbrojnice preplnene smrtonosnymi zbranemi. „Polozte sem ruku, abych vam mohl vzit miru.”
Pristroj mel tvar krabice s pazbou pistole na jednom konci. Jason uchopil pazbu a loket polozil na kovovou smycku. Brucco zajistil polohu mericich rucicek, ktere se dotykaly Jasonovy paze, pak opsal z ciselniku udaje. Ze seznamu cetl cisla a pritom z prihradek vybiral ruzne soucastky, z nichz obratne sestavil mechanicke pouzdro a pistoli. Az kdyz mel pouzdro pripevneno reminky k predlokti a pistoli v ruce, Jason si poprve vsiml, ze oboji je spojeno pruznym lankem. Pistole mu sedela v ruce dokonale.
„Toto je tajemstvi mechanickeho pouzdra,” poklepal Brucco na pruzne lanko. „Je uplne volne, kdyz zbran pouzivate. Ale kdyz ji chcete zasunout do pouzdra…” Brucco necim pohnul a z lanka se stala tuha tycinka, ktera vyrazila pistoli Jasonovi z ruky a vystrcila ji do vzduchu.
„Pak zpatky.” Lanko zabzucelo a bleskurychle zasunulo pistoli zpet do pouzdra. „Taseni probiha samozrejme obracene.”
„Prima hracicka,” pochvalil Jason. „Ale jak mam tasit? Mam zapiskat nebo udelat neco jineho, aby pistole vyskocila?”
„Ne, pistole na zvuk nereaguje,” odpovedel s vaznou tvari Brucco. „Funguje na mnohem presnejsim principu. Koukejte, zvednete levou ruku a jakoby uchopte pazbu pistole. Napnete ukazovacek. Vidite, kudy vedou slachy na zapesti? Na pravem zapesti se jich dotykaji citlive ovladaci prvky. Nereaguji na zadnou ze slach krome te, ktera hlasi, ze
Jason udelal pravou rukou uchopovy pohyb, ohnul ukazovacek. Nahle ho neco bolestive uderilo do dlane a ozvalo se silne prasknuti. V ruce mel pistoli — jeho prsty byly zpola ochromene — a z hlavne stoupal prouzek dymu.
„Pistoli budete mit samozrejme nabitou jen slepymi naboji, dokud se s ni nenaucite zachazet. Jinak jsou pistole
Byla to urcite nejvrazednejsi zbran, s jakou kdy Jason zachazel, a take nejnarocnejsi na zvladnuti. Prekonaval mucivou bolest ve svalech ze silne gravitace, kdyz se snazil to dabelske zarizeni zvladnout. Bylo to k vzteku, jak pistole mizela v pouzdre, prave kdyz se chystal stisknout spous?. Jeste horsi to bylo s jeji snahou vyskakovat z pouzdra driv, nez byl zcela pripraven — vyskakovala do mista, kde mela byt jeho ruka. Kdyz nemel prsty tam, kde je mel mit, pistole do nich bolestive narazila. Jason prestal cvicit, az kdyz mel ruku samou podlitinu.
Casem to dokonale zvladne, ale jiz chapal, proc Pyrrane pistoli nikdy neodkladaji — bylo by to jako odlozit cast vlastniho tela. Pohyb pistole z pouzdra do ruky byl az prilis rychly, nez aby ho postrehl. Byl urcite rychlejsi nez nervovy povel, ktery formoval ruku do tvaru pro uchopeni pistole. Vypadalo to, jako byste meli ve spicce prstu hromovy blesk. Ukazete prstem, a prask! — zazni tresk.
Brucco odesel. Jason trenoval sam, a az toho jeho bolava ruka mela dost, prestal a zamiril zpet ke svemu pokoji. Kdyz zabocoval za roh, zahledl znamou postavu, ktera se od neho vzdalovala.
„Meto! Pockej na chvili! Chci s tebou mluvit!”
Netrpelive se otocila, kdyz se k ni soural, i kdyz sel tak rychle, jak to jen pri dvojnasobne gravitaci dokazal. V nicem nepripominala divku, kterou poznal na lodi. Tezke boty ji sahaly az pod kolena, jeji postava se ztracela v neforemne kombineze z kovove tkaniny. Stihly pas mela dokola obtezkany kanystry. A tvarila se chladne a nepristupne.
„Chybelas mi,” vydechl. „Nenapadlo me, ze bys tady mohla byt. Vztahl k ni ruku, ale odtahla se z jeho dosahu.
„Potrebujes neco?” zeptala se.
„Potrebujes neco?” opakoval a stezi skryval rozhorceni. „Jsem Jason, vzpominas si na me? Jsme pratele! Pratele mohou spolu hovorit, aniz by neco
„To, co se stalo na lodi, nema nic spolecneho s tim, co se deje na Pyrru.” Jeste behem hovoru se netrpelive pohnula k odchodu. „Skoncila jsem aklimatizaci a musim se vratit do prace. Ty zustanes tady v zajistenych budovach, takze te uz neuvidim.”
„Jen zustan s ostatnimi detmi — to tim chces rict. A nesnaz se odejit, musime si nejdriv neco vyjasnit…”
Jason se dopustil chyby, kdyz natahl ruku, aby Metu zadrzel. Nevedel, co se pak vlastne stalo. V jednom okamziku stal — v nasledujicim najednou lezel roztazeny na podlaze. Rameno mel samy sram, a Meta zmizela v chodbe.
Do sveho pokoje dokulhal a tlumenym hlasem chrlil nadavky. Kdyz klesl na luzko tvrde jako skala, snazil se predevsim vzpomenout si na duvody, ktere ho sem privedly. A porovnaval je s neustalou mucivou bolesti z gravitace, se sny naplnenymi strachem, ktere ta bolest evokovala, a s tim, jak tito lide opovrhuji kazdym, kdo je odjinud. Rychle potlacil narustajici pocity sebelitosti. Podle pyrranskeho meritka byl slaby a bezmocny. Pokud bude chtit, aby o nem meli trochu lepsi mineni, bude se muset hodne zmenit.
Vycerpan unavou, upadl pak do spanku, ktery prerusovaly jen vykriky strachu z toho, co se mu zdalo.
7
Rano se Jason probudil se silnou bolesti hlavy a s pocitem, ze vubec nespal. Kdyz si vzal nekolik odmerenych davek stimulantu, ktere mu nachystal Brucco, znovu premyslel o tom, co to muze byt, co jeho sny naplnuje takovou hruzou.
„Pospeste si s jidlem,” vyzval ho Brucco, kdyz se setkali v jidelne. „Nemohu s vami dal ztracet cas na individualni instruktaz. Nastoupite do normalni skoly a budete navstevovat povinne predmety. Za mnou prijdte, jen kdyz se vyskytne nejaky problem, ktery instruktori nebo cvicitele nebudou schopni zvladnout.”
Jak mohl Jason ocekavat, skolu navstevovaly vazne se tvarici male deti. Jejich dobre vyvinute postavy a chovani, v nemz nebylo na hlouposti misto, prozrazovaly Pyrrany. Presto vsak v nich dosud zustalo tolik detskeho, aby to, ze maji ve tride dospeleho, jim pripadalo velmi smesne. Zrudly Jason, vklineny do jedne z malych lavic, v tom moc zabavneho nevidel.
Veskera podobnost s normalni skolou koncila vnejsim vzhledem tridy. Krome toho, ze kazde dite bez ohledu na vek nosilo u sebe pistoli. A ze se vsechny predmety zabyvaly prezitim. Jedine mozna uspesnost v techto
