vami vypravil.”
„Jestlize tim chcete rict, ze podvadim…” Jason znovu rozumove zkrotil svoje podrazdeni a drzel je na uzde. Nemelo vyznam se rozcilovat.
Aniz dal najevo, ze si vsiml, jak v Jasonovi vzrusta hnev, Kerk pokracoval stejnym tonem. „Mozna, ze tomu nerikate podvadeni, ale mne je to, uprimne receno, jedno. Pro me za me byste mohl mit rukavy vycpane esy a v prstech elektromagnety. Pokud vyhrajete. Nejsem tady proto, abych s vami probiral otazky moralky. Rekl jsem, ze mam jisty navrh.
Ty penize staly hodne driny — ale stale jich neni dost. Abych byl konkretni, potrebujeme tri miliardy kreditu. Jedina moznost, jak k takove sume prijit, je hazardni hra. S temito dvaceti sedmi miliony jako vkladem.”
„A co z toho budu mit ja?” Jason tu otazku polozil s naprostym klidem, jako by na te fantasticke nabidce nebylo vubec nic nenormalniho.
„Muzete si ponechat vse, co presahne tri miliardy, to je snad spravedlive. Vy totiz neriskujete svoje penize, ale mate moznost ziskat jich tolik, aby vam vydrzely cely zivot, jestlize vyhrajete.”
„A kdyz prohraju?”
Kerk se na chvili zamyslel, takovy napad se mu vubec nezamlouval. „Ano, existuje moznost, ze byste mohl prohrat. Neuvazoval jsem o ni.”
Pak dospel k rozhodnuti. „Jestlize prohrajete — no, rekl bych, ze to je riziko, ktere budeme muset podstoupit. I kdyz bych vas pak asi zabil. Ti, kdo zemreli kvuli tomu, abychom tech sedmadvacet milionu vydelali, si prinejmensim neco takoveho zaslouzi.” Pronesl to klidne, bez nevrazivosti, a spis jako rozvazne rozhodnuti nez jako hrozbu.
Jason prudce povstal, znovu si naplnil sklenku a dalsi plnou nabidl Kerkovi, ktery si ji vzal a kyvnutim hlavy podekoval. Pak zacal prechazet sem a tam, nevydrzel by sedet. Predlozeny navrh ho poburoval, ale take fascinoval jako zivotni prilezitost. Byl hazardnim hracem a tato rozmluva na neho pusobila jako na narkomana pohled na drogu.
Nahle se zastavil, kdyz si uvedomil, ze se v duchu jiz pred chvili rozhodl. Vyhrat nebo prohrat — zit nebo zemrit — jak by mohl zahodit moznost hrat s takovou castkou penez! Prudce se obratil a zaboril prst do urostleho muze v kresle.
„Udelam to — vy jste pravdepodobne vedel, ze to udelam, uz od chvile, kdy jste sem prisel. Mam vsak urcite podminky. Chci vedet, kdo jste a kdo jsou ti, o nichz stale hovorite. A odkud pochazeji ty penize — jsou kradene?”
Kerk vyprazdnil svou sklenku a odstrcil ji od sebe.
„Kradene? Ba ne, jsou poctive. Stalo to dva roky tezby a zpracovani rudy, nez jsme je vydelali. Tu rudu jsme tezili na Pyrru a prodali zde na Cassylii. To si muzete velmi snadno overit. Ja jsem ji tady prodal. Delam na teto planete velvyslance.” Ta predstava ho primela, aby se usmal. „Ale ono to zas tak moc neznamena, delam totiz velvyslance na dalsich nejmene sesti planetach. Hodi se to, kdyz clovek potrebuje obchodovat.”
Jason se kriticky zahledel na svalnatou postavu a sediny sveho hosta a na jeho obnoseny oblek vojenskeho strihu, ale rekl si, ze si smich odpusti. O hranicnich svetech slysi clovek leccos zvlastniho a vsechno z toho muze byt pravda. O planete Pyrrus sice nikdy neslysel, ale to jeste nic neznamenalo. Poznany vesmir cital pres tricet tisic obydlenych planet.
„Overim si, co jste mi rekl,” oznamil. „Jestli je to pravda, muzeme uzavrit obchod. Zavolejte mi zitra…”
„Ne,” prerusil ho Kerk. „Ty penize musite vyhrat dnes vecer, na techto sedmadvacet milionu jsem uz podepsal sek. Uslysi to az na Plejadach, jestli nebude kryty do zitrejsiho rana… to je tedy nas termin.”
Kazdou minutou se cela zalezitost stavala fantastictejsi — a pro Jasona pritazlivejsi. Podival se na hodinky. Dosud bylo dost casu na to, aby si zjistil, zda Kerk lze.
„Dobra, udelame to dnes vecer,” souhlasil. „Budu si vsak muset jednu z tech smenek vzit na overeni.”
Kerk se zvedl k odchodu. „Vezmete si je vsechny. Nesetkam se s vami, dokud nevyhrajete. V kasinu samozrejme budu, ale nehlaste se ke mne. Bude mnohem lepsi, kdyz nikdo nebude vedet, odkud vase penize pochazeji, ani kolik jich mate.”
Pak zmizel, kdyz sevrel Jasonovi ruku drticim stiskem, ktery pripominal celisti sveraku. Jason s penezi osamel. Pohravaje si se smenkami rozlozenymi do vejire jako karetni list, strnule hledel na jejich hnedou a zlatou licni stranu a snazil se uvedomit si skutecnost. Dvacet sedm milionu kreditu. Co mu zabrani v tom, aby s nimi jednoduse nevysel ze dveri a nezmizel? Skutecne nic, krome jeho smyslu pro cest.
Kerk Pyrrus, clovek, jehoz prijmeni je totozne s nazvem planety, z niz sam pochazi, byl nejvetsi blazen ve vesmiru. Nebo presne vedel, co dela. Podle toho, jak probihal jejich rozhovor, ta druha moznost byla zrejme pravdepodobnejsi.
„Ten
Do pouzdra u pasu zasunul malou pistoli, do kapsy penize a vysel ven.
2
Pokladni robot v bance z elektronickeho soku jen zabzucel, kdyz mu Jason predlozil jednu ze smenek, a rozsvitil panel, ktery Jasona vyzval, aby se vydal za viceprezidentem Wainem. Wain mel uhlazene chovani, ale vytrestil oci a jeho opaleny oblicej pozbyl neco ze sve hnedi, kdyz ten svazek smenek uvidel.
„Vy… vy si je prejete u nas deponovat?” zeptal se a mimovolne ?ukal prsty na smenky.
„Dnes ne,” odpovedel Jason. „Zaplatili mi jimi dluh. Overil byste, prosim, zda jsou prave, a smenil mi je? Chtel bych petitisicikreditove bankovky.”
Kdyz odchazel z banky, mel obe naprsni kapsy nabite k prasknuti. Smenky byly prave a Jason si pripadal jako kracejici statni pokladna. Poprve v zivote se citil nesvuj z toho, ze ma u sebe hodne penez. Zamaval na proletajici helitaxi a letel primo do kasina. Vedel, ze tam bude v bezpeci. Prozatim.
Cassylijske kasino bylo dostavenickem hracu z cele nejblizsi hvezdokupy slunecnich soustav. Jason ho dosud nepoctil svou navstevou, ale tento druh podniku dobre znal. Vzdy? v podobnych kasinech prozil vetsinu sve dospelosti.
Jidelna zela temer prazdnotou a majordom ihned prispechal k cizinci oblecenemu v obleku na miru. Jason mel stihlou postavu a snedou plet a pohyboval se s prirozenou jistotou. Spise vsak jako clovek, ktery zdedil velky majetek, nez jako profesionalni hrac. Na vzhledu hodne zalezelo a on na vzhled dbal. Vypadalo to, ze se zde vari dobre, a sklep, jak se ukazalo, obsahoval poklady. Zatimco cekal na polevku, zapredl s cisnikem servirujicim vino zasveceny, nadseny rozhovor, a pak zaujal pohodlnou polohu, aby vychutnal jidlo.
Jedl rozvazne a nez naposledy odlozil pribor, velka jidelna se zaplnila. Pokuroval z dlouheho doutniku a pozoroval, jak se ostatni bavi, aby zabil jeste trochu casu. Kdyz se konecne odebral do hernich salonu, bylo tam plno a zivo.
Krouzil zvolna salonem, tu a tam nechal par tisic kreditu. Ani nevnimal, jak hraje, ale o to vic se soustredil na pocit ze hry. Zdalo se, ze se vsude hraje poctive, ze se s hracskou vybavou nemanipuluje. To se vsak mohlo velmi rychle zmenit, uvedomil si. I kdyz vetsinou to nebylo nutne, protoze procentualni provize stacila, aby herna mela zisk.
Jednou zahledl koutkem oka Kerka, ale nevenoval mu zadnou pozornost. Velvyslanec pravidelne prohraval male castky na sedmicku a stribrnou, a nevypadal, ze oplyva trpelivosti. Zrejme cekal, az Jason zacne hrat doopravdy. Jason se usmal a pomalym krokem pokracoval v chuzi.
Nakonec skoncil u stolku s kostkami, jak mel ve zvyku; zde mel nejvetsi jistotu, ze neco vyhraje.
