tajemstvim, ze ma zvlastni schopnost, ktera mu umoznuje trvale vyhravat — a obcas udelat terno a zmizet driv, nez se objevi najati zabijaci, aby dostali penize zpatky.
S namahou hodil osmicku, kdyz se k nemu kostky dostaly. Sazelo se nizko a on se drzel zpatky, jen se vyhybal sedmickam. Udelal bod a ohlasil pokracovani. Pak prohral a kostky putovaly dal.
Sedel tam, mechanicky sazel nevelke obnosy, zatimco kostky putovaly kolem stolu, a myslel na svou vyjimecnost.
Dnes vecer se v tomto smeru citil obzvlas? silny, vedel, ze ty penize v kapse mu davaji to navic, co mu nekdy pomohlo prorazit. S ocima zpola zavrenyma zvedl kostky — a v duchu se mazlil s obrazcem z vyhloubenych bodu. Pak prudce vypustil kostky z ruky a soustredil se na sedmicku.
Sedmicka padla.
Tak silne to necitil jiz leta. To zpusobila neziva vaha milionu kreditu. Okolni svet mel ostre a jasne tvary a on mel kostky zcela pod kontrolou. Na desetinu kreditu vedel, kolik maji ostatni hraci ve svych penezenkach, a dokonce vnimal, jake karty v rukou drzi hraci za nim.
Pomalu, obezretne zvysoval sazky.
Na kostky nemusel vynakladat zadne usili, ty se pohybovaly a zastavovaly jako cviceni psi. Jason nespechal, soustredil se na psychologii hracu a krupiera. Trvalo temer dve hodiny, nez rozmnozil svoje zetony na stole na sedm set tisic kreditu. Pak postrehl, ze krupier dava smluvene znameni, ze je zde nekdo, kdo hodne vyhrava. Pockal, dokud se nedbalym krokem nepriblizil prisne vyhlizejici muz, aby sledoval hru, pak dychl na kostky, vsadil vse, co mel pred sebou na stole — a jedinym hodem vsechno prohral. Prisny dozorci kasina se radostne usmal, krupier si oddechl — a Jason koutkem oka zahledl, ze Kerk znachovel.
Potil se, byl pobledly a ruce se mu primerene chvely, kdyz rozepinal sako a vytahoval jednu z obalek s novymi bankovkami. Prstem zlomil pece? a na stul pohodil dve bankovky.
„Mohli bychom si zahrat bez omezeni?” zeptal se. „Rad bych… vyhral neco z toho, o co jsem prisel.”
Nyni mel krupier s usmevem problemy, pohledl na dozorciho herny, ktery rychle kyvl na souhlas. Narazili na blahoveho duverivce a hodlali ho oskubat. Duverivce, ktery hral cely vecer s tim, co mel v penezence, a ted se vloupal do zapecetene obalky, aby se pokusil dostat zpatky to, co prohral. A do objemne obalky, a zrejme mu ty penize nepatrily. Ale to herne bylo celkem jedno, pro ne to byly penize jako kazde jine. Hra tedy pokracovala bez omezeni a na strane kasina zavladla prijemna pohoda.
To bylo presne to, co Jason chtel. Potreboval proniknout do nich co nejhloubeji, drive nez si nekdo uvedomi, ze by mohli prece jenom prohrat. Zacne se hrat kdo z koho a on chtel cekat tak dlouho, jak jen to bude mozne. Vyhrat hladce nebude jednoduche — a jeho schopnost
Nyni hral proti herne sam, dalsi dva hraci zrejme delali volavky, a kolem se tlacil velky pocet zvedavcu. Nejdrive neco malo prohral a vyhral, pak udelal viteznou serii na prvni hod — a hromadky zlatych zetonu pred nim narustaly. Odhadoval, ze je v nich temer miliarda. Kostky stale padaly tak, jak chtel, i kdyz vynalozene usili ho stalo spoustu potu. Vsadil vsechno, co mel, a sahl po kostkach. Ale krupier byl rychlejsi a shrabl je k sobe.
„Herna pozaduje nove kostky,” oznamil krupier neutralnim hlasem.
Jason se narovnal a promnul si dlane, byl rad, ze si muze na chvilku vydechnout. Ve snaze prerusit jeho viteznou serii menil krupier kostky uz potreti. Mel na to pravo. Prisne vyhlizejici dozorci herny otevrel prirucni tasku a vytahl bez vybirani jeden par, stahl z neho plastovy obal a kostky hodil po cele delce stolu k Jasonovi. Padla vitezna sedmicka a Jason se usmal.
Kdyz vsak kostky zvedl, jeho usmev se zvolna vytratil. Kostky byly prusvitne, perfektne provedene, na vsech stranach rovnomerne vyvazene — a falesne.
Na peti stranach kazde krychle byly tecky vybarveny pigmentem ze slouceniny nejakeho tezkeho kovu, pravdepodobne olova. Na seste strane byla sloucenina trojmocneho zeleza. Kostky by se kutalely nahodile, dokud by nenarazily na magneticke pole — a to znamenalo, ze cely povrch stolu se dal magnetizovat. Ten rozdil by nemel nadeji zpozorovat, kdyby se na kostky nesoustredil svou vyjimecnou schopnosti. Ale co ted udelat?
Zatimco kostkami trepal, rychle se rozhledl kolem stolu — a nasel, co potreboval. Popelnik opatreny na spodni strane magnetem, ktery jej pridrzoval ke kovovemu okraji stolu. Prestal kostkami trepat a patrave se na popelnik zahledel, pak se natahl a prudce jej uchopil a spodni stranou spustil k ruce.
Kdyz popelnik zvedal, ze vsech stran se ozvalo soucasne vydechnuti. Kostky se k nemu zespodu prilepily, visely na nem. A ukazovaly dve sestky.
„Tomu rikate poctiva hra?” zeptal se.
Dozorci, zodpovedny za dodani novych kostek, sahl rychle k zadni kapse. Jason byl jediny, kdo videl, co se odehralo pak. Tu ruku pozoroval soustredene, vlastnimi prsty se temer dotykal pazby sve pistole. Ve chvili, kdy dozorci zaboril ruku do kapsy, se ze zastupu za nim vynorila dalsi ruka. Ta podle sve mohutnosti mohla patrit jen jednomu cloveku. Silny palec a ukazovacek bleskurychle sevrely dozorciho zapesti, pak zmizely. Postizeny pronikave vykrikl a pozvedl pazi — ruka mu visela ochable jako rukavice na zlomenem zapesti.
S dobre krytymi zady mohl Jason ve hre pokracovat. „Pouzijeme stare kostky, pokud nemate namitek,” pronesl tichym hlasem.
Omameny krupier pristrcil stare kostky. Jason jimi rychle zatrepal a hodil je. Drive, jeste nez se dotkly stolu, si uvedomil, ze je uz nema pod kontrolou — ta pomijiva schopnost
Kostky se preklapely pres hrany. A ukazaly sedm.
Pocital zetony, jak mu je krupier prisunoval, a napocital o neco mene nez miliardu kreditu. Tolik by vyhral, kdyby ted nechal hry — ale stale to nebyly tri miliardy, ktere Kerk potreboval. No nic, bude to muset stacit. Kdyz sahal po zetonech, zahledl, jak se Kerk na neho pres stul diva a potrasa hlavou rezolutni
„Jedeme dal,” oznamil Jason unavene, „jeste jednu hru.”
Dychl na kostky, lestil je na manzete a v duchu se divil, jak se vlastne do takove nezavidenihodne situace dostal. Na dvojici kostek se otacely miliardy kreditu. Tolik na nekterych planetach delal celorocni prijem. Jedine, co umoznovalo tak vysoke sazky, byla skutecnost, ze rozhodujici podil akcii kasina vlastnila planetarni vlada. Kostkami trasl co nejdele, obraceje se na pomoc k sve zvlastni schopnosti, ktera neprichazela — pak je vypustil.
Ostatni provoz v kasinu zcela ustal, navstevnici stali na stolech a zidlich, aby mohli pozorovat hru. Z celeho toho velkeho davu se neozval ani hlasek. Kostky se odrazily od desky s tresknutim, v nastalem tichu tak hlasitym, a prevalovaly se po tkanine.
Petka a jednicka. Sest. Musel jeste udelat bod. Pozvedl kostky, promlouval k nim, mumlal to starodavne zarikavani, ktere prinaselo stesti, a hodil znovu.
Trvalo jeste pet pokusu, nez udelal sest.
Hlasite vydechl a po nem vsichni, kteri se tisnili kolem, a hned se zacal ozyvat hovor. Chtel skoncit, poradne si vydechnout, ale vedel, ze nemuze. Tim, ze vyhrali penize, cela zalezitost jeste neskoncila — ted se s nimi museli dostat odtud. A dostat se tak, aby to vypadalo normalne.
Prave kolem prochazel cisnik, nesl podnos s napoji. Jason ho zastavil a vsunul mu do kapsy stokreditovou bankovku.
„Piti je na muj ucet,” oznamil hlasite, kdyz bral podnos cisnikovi z rukou. Gratulanti si rychle rozebrali naplnene sklenice a Jason naskladal na podnos zetony. Tech bylo vic, nez se na podnos veslo, ale v te chvili se objevil Kerk s druhym podnosem.
„Kdyz dovolite, pane, rad vam pomohu.”
Jason na neho pohledl a se smichem vyslovil dovoleni. Az nyni si mohl Kerka v kasinu poradne prohlednout. Kerk mel na sobe volne, purpurove vecerni pyzamo, ktere zakryvalo neco, co muselo byt falesne bricho. Rukavy mel dlouhe a vyboulene, a proto vzbuzoval dojem spise zavaliteho nez svalnateho cloveka. Prestrojeni to bylo jednoduche, ale ucinne.
Obklopeni hlouckem vzrusenych navstevniku kasina, nesli opatrne plne podnosy a razili si cestu k pokladni prepazce. Tam uz cekal samotny reditel a strojene, nevesele se usmival. Ale i ten usmev ztratil, kdyz si prepocital zetony.
„Budete muset prijit zitra,” rekl. „Takovou hotovost nemame bohuzel k dispozici.”
„Co je to za blbost,” vykrikl Kerk, „ze se snazite vykroutit a nezaplatit mu?
Prihlizejici zvedavci, ktere vzdy tesi, kdyz jsou svedky toho, ze herna je na lopatkach, prizvukovali
