si prijemnou hudbu a posledni zpravy — a uz to jelo. Rozbehla se septanda, do popelnic prsely zbytky fonoru, pak nekoho konecne napadlo, ze je zbytecne nicit fonory, kdyz uplne staci koupit si sleg docela normalne v obchode, a nekdo zase prisel na to, ze by slo pridat do koupele aromaticke soli, a jeste dalsi zlepsovatel pripadl na devon — a lide zacali ve vanach umirat, statisticke oddeleni Bezpecnostni rady poskytlo prezidiu prisne tajne hlaseni, okamzite se zjistilo, ze vsechny smrtelne pripady byli turiste a ze v tehle zemi je podobnych umrti podstatne vic nez kdekoli jinde na planete. A jak uz to tak pomerne casto byva, vyrostla na spravne odpozorovanych faktech nespravna teorie. Rada sem jednoho po druhem vyslala nas, prisne zakonspirovane agenty, abychom tu odhalili tajnou tlupu obchodniku s novym, zatim neznamym narkotikem, a my jsme sem prijeli a delali tu jednu hloupost za druhou, ale jak uz to obvykle byva, zadna prace nakonec neprijde nazmar, takze pokud bychom chteli hledat vinika, zjistime, ze vinni jsou vsichni, starostou pocinaje a Riemayerem konce, a kdyz vsichni, znamena to, ze vinen neni nikdo, a ze je treba...
„Ivane!“ okrikl me rozmrzele Maria. „Vy spite?“
Oba se na me uprene divali. Oscar mi podaval blok se schematem. Podival jsem se do nej a znechucene ho odhodil na stul.
„Poslyste, pratele,“ rekl jsem, „Oscar je samozrejme chlapik, ale jinak jsme zase v brynde... Tolik jste tu toho videl, Oscare, a nic jste nepochopil... Pokud jsou v tehle zemi lide, kteri sleg nenavidi, tak jsou to intlove. Intlove nejsou zadni gangsteri, to jsou zoufali, bezradni vlastenci... A vidi pred sebou jediny ukol — rozhybat tenhle mocal. Jakymikoli prostredky. Dat mestu nejaky cil, prinutit ho zvednout hlavu od zlabu. Oni se obetuji, chapete to? Provokuji palbu na sebe a pokouseji se rozdmychat alespon jednu vasen, ktera by byla vsem spolecna, i kdyby to mela byt treba jen nenavist... Copak jste neslysel o slznem plynu a palbe na trasky...? A v laboratorich nevyrabeji sleg, ale bomby, a vari tam slzak... a vubec porusuji zakony o vojenske technice. Na osmadvacateho pripravuji puc. No a ten sleg — to je tohle!“
Strcil jsem kazdemu z nich jeden tubusoid do ruky a okamzite jim vsechno vysvetlil a vylozil.
Nejdriv mi naslouchali s neduverou. Pak se zadivali kazdy na svuj sleg a nespustili z nej oci, dokud jsem neskoncil. A kdyz jsem umlkl, dosti dlouho ze sebe nedokazali vypravit ani slovo. Maria svuj sleg trimal jako zajimaveho brouka. V jeho tvari se zracila nespokojenost. Oscar hlesl:
„Vakuovy tubusoid... Hm... Opravdu... A prijimace... Neco na tom je...“
Maria zasunul sleg do naprsni kapsy a rezolutne prohlasil:
„Nic na tom neni. Tim chci rict, Ivane, ze jsem s vami samozrejme spokojen, zrejme jste vypatral to, co jste mel, ale byt vami, nedelam u nas a prejdu do Komise pro mirove zalezitosti. Ti totiz hrozne radi filozofuji, jenze do dnesniho dne jeste nevykonali nic uzitecneho. Pracujete u nas uz deset let a za tu dobu jste si neosvojil ani takovou zakladni pravdu, ze pokud mame nekde co do cineni se zlocinem, musi tam byt i jeho pachatel...“
„To je nespravne!“ rekl jsem.
„To je spravne!“ opacil Maria. „A nechte si tech svych polemik, vy se vecne hadate...! Mlcte, Oscare, ted mluvim ja. A vas, Ivane, se ptam: Jaky smysl ma ta vase verze? Co navrhujete? Jenom bych moc prosil — konkretne. Konkretne!“
Jiste, moje verze jim nevonela. Nejspis ji vubec nepovazovali za verzi. Pro ne to byla filozofie. Byli to lide rozhodne akce, giganti okamzitych opatreni. Ti nikdy nepovolili. Roztinali gordicke uzle a strhavali Damoklovy mece. Rozhodovali se rychle, a jakmile se jednou rozhodli, uz nepochybovali. Jinak to neumeli. Takovy byl jejich svetovy nazor... A jen ja jsem mel za to, ze jejich doba uz je pryc... Trpelivost, napadlo me. Ted se budu muset obrnit trpelivosti... Vtom jsem si uvedomil, ze logika zivota me opet oddeluje od nejlepsich pratel a ze ted se mi povede obzvlast bidne, protoze na vyreseni tohoto sporu budu muset cekat dlouho, moc dlouho... Hledeli na me.
„Tak konkretne,“ pronesl jsem vahave. „Konkretne navrhuji, abychom vypracovali projekt sireni a rozvoje nejakeho normalniho lidskeho svetonazoroveho presvedceni pro tuto zemi.“
Oscar se otravene zaskaredil a Maria zlucovite podotkl:
„Chacha! Jenze ja s vami mluvim vazne!“
„Ja s vami taky. Tady se to obejde bez spionu a operacnich skupin samopalniku.“
„Potrebujeme reseni!“ prerusil me Maria. „Ne recicky, ale reseni.“
„To jsem vam prave navrhl,“ trval jsem na svem.
Maria zbrunatnel.
„Musime zachranit lidi,“ rekl. „Duse zachranime az potom, az zachranime lidi... Nedrazdete me, Ivane.“
„Zatimco tu budete pestovat svetovy nazor,“ vmisil se do debaty Oscar, „lidi vam tu umrou nebo se promeni v idioty.“
Nechtel jsem se prit, ale prece jen jsem si neodpustil:
„Dokud se nam nepodari dostat sem normalni svetovy nazor, lide budou umirat a menit se v idioty, tomu zadne operacni skupiny nezabrani... Vzpomente si na Riemayera,“ rekl jsem.
„Riemayer zapomnel, co je jeho povinnosti,“ zahucel zaryte Maria.
„No prave,“ poznamenal jsem.
Maria pevne semkl rty, sundal si bryle a chvili beze slova koulel ocima. Clovek to byl bezesporu ocelovy — bylo na nem primo videt, jak silou vule smestnava svou zbesilost zpatky do zlucniku. Behem minuty byl zase dokonale klidny a mirumilovne se usmival.
„Neda se nic delat,“ prohodil rozsafne. „Zrejme budu nucen pripustit, ze rozvedka jako spolecenska instituce nadobro degenerovala. Posledni skutecne agenty jsme zrejme vytloukli behem pucu. Nuz Danziger, Bambus Savada, Panenka Grover, Kozlik Boas... Jiste, byli to chlapi ke koupi a na prodej, vyvrhelove, lumpenproletariat, nemeli vlast, ale pracovali! Nebo takovy Sirius Haram. Byl to padouch, pracoval hned pro ctyri rozvedky. Proste dobytek. Ale kdyz poskytl nejakou informaci, mela skutecne vsechny nalezitosti — byla presna, konstruktivni a vcasna. Vzpominam si, ze jsem ho nechal povesit bez sebemensich vycitek svedomi, ale kdyz se dnes porozhlednu mezi svymi soucasnymi spolupracovniky, teprve si uvedomim, jaka je to ztrata... No dobre, ten clovek se neovladl a propadl narkomanii, Bambus Savada byl koneckoncu taky narkoman. Ale proc kvuli tomu sepisovat falesny hlaseni? Tak bych nepsal vubec nic, vsechno vysvetlil a odesel do vysluzby... Takhle se pak stane, ze prijedu do mesta hluboce presvedcen, ze ho dokonale znam, protoze tu deset let sedi zkuseny a provereny rezident, a najednou se ukaze, ze nevim nic. Kazdy mistni kluk vi, kdo jsou to rybaci. A ja to nevim. Ja vim jen tolik, ze organizace KBS, ktera mela zhruba stejny program, byla pred tremi lety rozpustena a zakazana. To vim od sveho rezidenta. A na mistni policii se dovim, ze pred dvema lety vznikl spolek DOC, jenze to uz se do zprav meho rezidenta nedostalo... Je to jen akademicky priklad, protoze do nejakych rybaku mi nakonec nic neni, jenze, panove, to uz neni chyba, to je styl prace! Hlaseni se opozduji, hlaseni lzou, hlaseni dezinformuji... a nakonec si je nekdo proste zacne cucat z prstu. Jiny si docela klidne da vypoved a vubec nepovazuje za nutne hlasit to svemu nacelnikovi — jeho uz to totiz prestalo bavit, abyste tomu rozumeli, porad se chysta, ze to ohlasi, ale nejak mu nezbyl cas... Dalsi se misto boje s narkotiky venuje narkomanii... A najdou se dokonce i filozofove!“
Trpce zakroutil hlavou.
„Chtel bych, abyste me spravne pochopil, Ivane,“ pokracoval. „Ja proti filozofovani nic nemam. Ale filozofie je jedna vec, kdezto nase prace je vec docela jina. Posudte sam — pokud neexistuje tajne centrum, pokud je to skutecne jen projev zivelne aktivity, tak odkud se bere ta utajenost? Ta konspirace? Proc je sleg obestren rouskou zahadnosti? Ja samosebou pripoustim, ze Riemayer mlci proto, ze ho trapi svedomi, myslim vubec, ale hlavne kvuli vam, Ivane. Ale ti ostatni? Sleg je prece zakonem zakazan, jenze pritom o nem kazdy vi a vsichni mlci. Tady Oscar zbytecne nefilozofuje a soudi, ze jsou to vylekani, zterorizovani malomestaci, kteri se boji promluvit. Tomu uz bych rozumel. Co vy na to, Ivane?“
„V kapse mate sleg,“ rekl jsem. „Bezte do koupelny. Devon je na galerce. Ctyri tablety do vody, jednu do ust. Koralka je ve skrince. My tu na vas s Oscarem pockame. A pak nam — jenom nam, svym kolegum — vylicite sve pocity a dojmy. A my... presneji receno Oscar, poslechne si vas jen Oscar, protoze ja odejdu.“
Maria si nasadil bryle.
„Vy si snad myslite, ze to nereknu? Vy se domnivate, ze ja tady nedostojim svym povinnostem?“
„To, co se dovite, nebude mit se sluzebnimi povinnostmi naprosto nic spolecneho. Sluzebni povinnosti mozna porusite az nekdy pozdeji, jako Riemayer. Takovy je sleg, pratele. Je to pristroj, ktery inspiruje nasi fantazii a orientuje ji, kam sam uzna za vhodne, zejmena tam, kam ji podvedome — zduraznuji podvedome! — nejsme s to zamerit. Cim dal mate ke zvireti, tim mensi nebezpeci vam hrozi, ale cim jste zvireti bliz, tim intenzivneji budete prebirat vsechny zname zasady utajeni. Cista zvirata davaji prednost naprostemu mlceni. Ta jen mackaji packu.“
„Jakou packu?“
