umyslu ho prevychovat. Ja mam na starosti pouze tuto jedinou kolonii a toto stoleti k tomu, abychom se usidlili kolem Nemesis. Potom budeme oba spolehlive po smrti a nasi nasledovnici vyresi problem varovani slunecni soustavy — kdyz to bude nutne. Snazim se uvazovat rozumne, bez emoci, Eugenie. Ty jsi take rozumna osoba. Zamysli se nad tim.“
Insignova to udelala. Sedela, mracila se na Pitta, zatimco on az s prehnanou trpelivosti cekal, co rekne.
Konecne promluvila:
„Dobra. Chapu, co mas na mysli. Pustim se do analyzy pohybu Nemesis. Mozna budeme moci na celou vec zapomenout.“
„Ne.“ Pitt zdvihl varovne ukazovacek. „Uz jsem to rekl jednou. Zadna pozorovani se provadet nebudou. Kdyby se ukazalo, ze slunecni soustave nebezpeci nehrozi, tak tim nic neziskame. Pouze udelame to, co musime, a na tom trvam, — stravime pristi stoleti upevnovanim civilizace Rotoru. Kdybys totiz zjistila, ze nebezpeci prece jen
Mlcela a on dodal: „Vyborne. Vidim, ze ano.“ Pokynem ruky ji opet dal najevo, ze ma odejit.
Tentokrat odesla. Pitt, ktery se za ni dival, si pomyslel: Zacina byt opravdu nesnesitelna.
SEDM
ZKAZA?
13
Marlene matku uprene pozorovala. Davala si pozor, aby mela vyraz vyrovnany a nic nerikajici, ale v duchu se citila potesena a prekvapena zaroven. Matka ji konecne vypravela o udalostech tykajicich se otce a komisare Pitta. Jednalo se s ni jako s dospelym.
„Ja bych stejne proverila drahu Nemesis, bez ohledu na to, co by mi naridil komisar Pitt,“ rekla Marlene. „Ale vidim, ze ty jsi to neudelala. Tvuj pocit viny mi dava za pravdu.“
„Nemuzu si zvyknout na predstavu, ze svou vinu nosim na cele jako nalepku,“ rekla Insignova.
„Nikdo nemuze zcela ukryt sve pocity,“ rekla Marlene. „Kdyz se pozorne divas, vzdycky to poznas.“
(Jini ne. Trvalo dlouho, nez Marlene konecne uverila, ze lide se nedokazi divat, vnimat, ze jim to je lhostejne. Nepozorovali lidske obliceje, pohyby, zvuky, postoje a nepatrne navyky.)
„Nemela by sis lidi tak prohlizet, Marlene,“ rekla Insignova, jako kdyby se jejich myslenkove pochody ubiraly stejnymi cestami. Polozila ruku na divcino rameno, aby jeji slova nevyznela jako karani. „Jsou nervozni, kdyz na ne upres ty svoje kukadla. Musis respektovat jejich soukromi.“
„Ano, mami,“ rekla Marlene a bez namahy postrehla, ze matka se snazi chranit sama sebe. Byla nesva, protoze netusila, jak moc toho na sebe kazdym okamzikem prozrazovala.
Marlene se zeptala: „Jak je mozne, ze jsi navzdory pocitu provineni vuci slunecni soustave nic neudelala?“
„Z mnoha duvodu, Molly.“
(„Molly“ ne, zastenala v duchu Marlene. Marlene! Marlene! Marlene! Tri slabiky. Prizvuk na druhe. Dospela!)
„Jako treba?“ zeptala se Marlene nakvasene. (Copak si matka nevsimla, jak ji projela vlna nepratelstvi pokazde, kdyz ji oslovila jejim detskym jmenem? Urcite ji to zkrivilo oblicej, zlostne zuzilo oboci, krecovite stahlo rty. Proc jsou lide tak nevsimavi? Proc se nedivaji?)
„Treba proto, ze Janus Pitt umi byt velmi presvedcivy. Jakkoli odtazite se ti zdaji jeho argumenty, jakkoli k nim pocitujes odpor, nakonec te vzdycky presvedci o tom, ze ma ke svym nazorum padne duvody.“
„Jestli je to pravda, tak potom je nesmirne nebezpecny.“
Insignova jakoby se odtrhla od svych myslenek a udivene na dceru pohledla. „Proc si to myslis?“
„Pro kazde tvrzeni muze existovat nekolik padnych duvodu. Kdyz je nekdo dokaze rychle rozpoznat a presvedcivym zpusobem podat, muze kohokoli presvedcit o cemkoli, a to je nebezpecne.“
„Janus Pitt takove schopnosti ma, to pripoustim. A jsem prekvapena, ze rozumis takovym vecem.“
(Marlene si pomyslela: Protoze mi je jenom patnact a ty jsi zvykla o mne premyslet jako o diteti.)
Nahlas rekla: „Pozorovani lidi te hodne nauci.“
„Ano, jenom pamatuj na to, co jsem ti rekla. Neprehanej to.“
(Nikdy.) „Takze te pan Pitt presvedcil.“
„Presvedcil me o tom, ze chvilkovy odklad nemuze nikomu uskodit.“
„A ty jsi ani nebyla zvedava, kam Nemesis smeruje? Muselas prece byt.“
„Byla, ale neni to tak snadne, jak si myslis. Observator je v nepretrzitem provozu. Na pouziti jejiho vybaveni existuje poradnik. A prestoze jsem v jejim cele, nemohu ji pouzivat, jak me napadne. O vsem se vi. Ja take vim, proc a kdy ji kdo pouziva. Je velmi nepravdepodobne, ze bych mohla zhotovit opravdu podrobne spektrum Nemesis a Slunce nebo provest potrebne vypocty na hlavnim pocitaci tak, aby se o tom okamzite nekdo nedozvedel. Navic mam podezreni, ze Pitt mel v observatori par svych lidi, kteri na me meli davat pozor. Kdybych udelala jediny krok proti, umluve, okamzite by se o tom dozvedel.“
„Prece by ti za to nemohl nic udelat, nebo snad ano?“
„Jestli mas na mysli, ze by me mohl dat zastrelit za velezradu, tak ne — neco takoveho ho urcite nikdy ani ve snu nenapadlo — ale mohl by me zbavit funkce a prelozit na praci na farmach. A to bych nechtela. Bylo to tehdy kratce pote, co jsme meli s Pittem mensi rozhovor tykajici se objevu planety — nebo pruvodce — Nemesis. Az do onoho dne jsme nevedeli, jak ji mame nazyvat. Nemesis je od ni vzdalena pouhe ctyri miliony kilometru a objekt nevyzaroval nic ve viditelnem spektru.“
„Mluvis o Megas, ze, mami?“
„Ano. Ma to byt nejake archaicke slovo znamenajici 'velky. Na planetu je opravdu velka, podstatne vetsi nez nejvetsi planeta slunecni soustavy, Jupiter. Ale na druhou stranu je velmi mala na hvezdu. Nekteri Megas povazuji za hnedeho trpaslika.“ Zarazila se a kradmo pohledla na dceru, jako by si nahle nebyla jista, zda je schopna ji sledovat. „Vis, co je to hnedy trpaslik, Molly?“
„Jmenuji se Marlene, matko.“
Insignova malinko zcervenala. „Jiste. Promin, cas od casu na to zapomenu. Nemuzu si pomoct, vis. Mela jsem kdysi roztomile male devcatko, ktere se tak jmenovalo.“
„Ja vim. Az mi bude priste sest, muzes mi rikat Molly jak se ti zlibi.“
Insignova se zasmala. „Vis, co je to hnedy trpaslik, Marlene?“
„Ano, vim. Hnedy trpaslik je vesmirne teleso podobne male hvezde, jehoz hmota je prilis mala na to, aby na nem vznikla teplota a tlak potrebny ke vzniku vodikove fuze v jeho nitru, ale dostatecne velke na to, aby na nem vznikly druhotne reakce, ktere udrzuji teplotu.“
„Spravne. To nebylo spatne. Megas je na rozmezi. Bud je to velmi horka planeta nebo velmi matny hnedy trpaslik. Nevydava zadne viditelne svetlo, zato ma bohatou infracervenou emisi. Nepodoba se nicemu, co jsme meli doposud moznost studovat. Bylo to prvni extrasolarni planetarni teleso — tedy prvni planeta vne slunecni soustavy — ktere jsme mohli podrobne zkoumat a observator tim byla naprosto vytizena. I kdybych chtela, nemohla bych se dostat k vypoctum drahy Nemesis a abych rekla pravdu, na cas jsem na to docela zapomnela. Megas me zajimala stejne jako ostatni, chapes?“
„Hm,“ rekla Marlene.
„Ukazalo se, ze je to jedine vetsi planetarni teleso krouzici kolem Nemesis, ale nam uplne stacilo. Byla petkrat vetsi —“
„Ja vim, mami. Petkrat vetsi nez Jupiter a tricetkrat mensi nez Nemesis. Tohle mne pocitac prozradil uz davno.“
„Ovsem, drahousku. A neni o nic vic obyvatelnejsi nez Jupiter; kdyz, tak mene. Bylo to zprvu tak trochu
