„Diky. Predpokladam, ze organismus Erythro ma sva vlastni kriteria. Dokonce si myslim, ze mam mlhavou predstavu o tom, jaka by mohla byt.“
„Opravdu?“
„Ano. Kdyz byla nase vedomi sondovana, vstupoval tim do nas skrze Marlene samotny organismus Erythro. Mam dojem, ze jsem zachytil cast jeho myslenek. Samozrejme ne vedome, ale kdyz bylo vsem, jako bych vedel neco, co jsem predtim nevedel. Marlene ma zvlastni dar, ktery ji umoznuje s organismem komunikovat a take mu poslouzit vlastnim mozkem jako sondou do ostatnich mozku. Ja si ale myslim, ze to je pouze prakticka vyhoda. Vybralo si ji to kvuli necemu mnohem neobycejnejsimu.“
„A co by to jako melo byt?“
„Predstav si, Eugenie, ze jsi nit. Jak by ses citila, kdybys zjistila, ze existuje neco jako krajka? Predstav si, ze jsi kruh. Jak by ses citila, kdybys narazila na kouli? Erythro znala jen jeden druh vedomi — sve vlastni. To je sice nepredstavitelne rozsahle, ale tak nejak fadni. Je tim, cim je, pouze proto, ze se sklada z bilionu bilionu bunecnych jednotek, ktere jsou vsechny mezi sebou propojeny jen velmi volne.
A najednou narazi na lidsky mozek, ve kterem je bunecnych jednotek relativne malo, ale existuje mezi nimi nepredstavitelny pocet vzajemnych propojeni — neprestavitelna slozitost. Krajka misto nite. Uz jen samotna jeho krasa musela Erythro ucarovat. A Marlenin mozek se ji musel zdat nejkrasnejsi ze vsech. Proto se na ni tak upjala. Ty bys nechtela ziskat praveho Rembrandta nebo Van Gogha? Proto ji tak uzkostlive ochranovala. Ty bys neochranovala mistrovske umelecke dilo? A presto se Erythro odvazila riskovat Marleninu dusi kvuli lidstvu. Bylo to vuci Marlene drsne, ale od Erythro uslechtile.
Bud jak bud, dostavam se k tomu, co si myslim, ze Erythro je. Totiz umelecky znalec, sberatel tech nejkrasnejsich mozkovych struktur.“
Insignova se rozesmala. „To potom musi mit Wu a Leverett opravdu rozkosne dusicky.“
„Pro Erythro asi ano. A bude ve sve sbirce pokracovat, az sem dorazi vedci ze Zeme. Myslim, ze nakonec skonci sbirkou skupiny lidi, kteri se nejak lisi od tech ostatnich. Erythrejskou skupinu. Mozna jim Erythro pomuze najit pro nas ve vesmiru nove domovy a galaxie se mozna bude nakonec skladat ze dvou svetu — sveta Pozemstanu a sveta neohrozenych prukopniku, opravdovych vesmiranu. Jsem zvedavy, co by z toho vzeslo. Jiste by to znamenalo, ze prave oni budou tvurci nasi budoucnosti. Trochu me to mrzi.“
„Nemysli na to,“ rekla vemlouvave Insignova. „At se s budoucnosti vyporadaji lide budoucnosti. V danem okamziku jsme ty a ja lide smyslejici o sobe jako dva obycejni lide.“
Genarr se radostne usmal, jeho dobracky oblicej se cely rozzaril. „To jsem strasne rad, protoze mne tvoje duse pripada krasna a mozna moje pripada stejne krasna i tobe.“
„Ach, Sievere, vzdycky mi tak pripadala. Vzdycky.“
Genarruv usmev ponekud znejistel. „Ale na svete jsou i jine druhy krasy, ja vim.“
„Pro me uz ne. Ty mas vsechny druhy krasy. Sievere, ztratili jsme rano, ty a ja. Ale den jeste neskoncil.“
„V tom pripade — co vic si jeste muzu vubec prat, Eugenie? Stalo za to ztratit rano — pokud muzeme byt zbytek dne spolu.“
Jejich ruce se setkaly.
EPILOG
Znovu Janus Pitt sedel sam obkliceny.
Rudy trpaslik uz nebyl nastrojem zkazy. Byl to jen rudy trpaslik, ktery mel byt lidstvem, stale arogantnejsim a presto stale mocnejsim, odsunut stranou.
Avsak Nemesis tu byla stale, prestoze uz ne jako hvezda.
Cele miliardy let se zivot na Zemi vyvijel izolovane, provadel sve jedinecne experimenty, stoupal a klesal, vzkvetal a upel pod hrozbou zaniku. Mozna existovaly i jine svety, na kterych se po cele miliardy let rozvijel zivot izolovane.
A vsechny experimenty — vsechny, nebo temer vsechny — skoncily v dlouhodobem meritku nezdarem. Jeden ci dva se zdarily a vyvazily vsechny ostatni.
Ale to se mohlo stat pouze v pripade, ze se ve vesmiru naslo dostatek mista pro izolovani vsech techto experimentu. Kdyby byl Rotor — jejich Archa — stejne izolovany jako byla Zeme a slunecni soustava, mozna by se to podarilo prave jemu.
Ale ted –
Sevrel pesti vztekem — a zoufalstvim. Vedel totiz, ze lidstvo bude prebihat z jedne hvezdy na druhou stejne snadno, jako kdysi z jednoho svetadilu na druhy a jeste predtim z jedne oblasti do druhe. Zadna izolace, zadne samostatne experimenty. Jeho velky experiment byl prozrazen a zardousen.
Znovu zvitezi tataz anarchie, tataz degenerace, tataz bezohledna kratkozrakost, tytez kulturni a socialni disproporce — ale v galaktickem meritku.
Co bude nasledovat? Galakticke imperium? Vsechny hrichy a prehmaty prenesene z jednoho sveta na miliony dalsich? Vsechny bolesti a nesnaze hruzne znasobene?
Kdo bude schopen pochopit smysl galaktickeho byti, kdyz nikdo nepochopil smysl byti jedineho sveta? Kdo se nauci rozumet trendum a predpovidat budoucnost v galaxii hemzici se lidmi?
Nemesis prece jen mela prijit.
