svesenymi koutky ust a v rukou s necim, co musela byt zbran.
„Nazdar, Sievere,“ rekla, kdyz prochazela kolem Genarra.
Genarr vypadal prekvapene. „Saltade? Co tu delas?“
„Reprezentuji komisare Januse Pitta z Rotoru. Opakuji svoji otazku, pane. Jake je vase poslani? A jake je vase jmeno?“
„Me jmeno vam sdelim snadno,“ rekl Wu, „jmeno ano. Doktor Cao-Li-Wu. A vy, pane?“
„Saltade Leverett.“
„Tesi me. Prichazime v miru,“ rekl Wu s pohledem uprenym na zbran.
„To doufam,“ temne pronesl Leverett. „Mam s sebou sest lodi, ktere maji tu vasi na musce.“
„Opravdu?“ podivil se Wu. „Takova mala kopule a tak velka flotila?“
„Tato mala kopule je pouze zakladna,“ odpovedel Leverett. „Flotilu mam. Byt vami, nespolehal bych se na to, ze blafuju.“
„Dobra, dam na vase slova,“ rekl Wu, „ale nase malicka a samotinka lod prichazi ze Zeme. Dorazila sem, protoze je schopna superluminalniho presunu. Vite, co to znamena? Let nadsvetelnou rychlosti.“
„Vim moc dobre, co to znamena.“
Genarr se najednou otazal: „Marlene, mluvi doktor Wu pravdu?“
„Ano, strycku.“
„Zajimave,“ zamumlal Genarr.
Wu klidnym hlasem poznamenal:
„Nesmirne me tesi, ze tato mlada dama potvrdila moje slova. Mam to chapat tak, ze je rotorskou kapacitou na superluminalni presun?“
„Chapejte si to, jak chcete,“ rekl netrpelive Leverett. „Proc jste tady? Nikdo vas sem nezval.“
„To je pravda. Nevedeli jsme, ze tu najdeme nekoho, koho budeme muset zadat o souhlas. Ale nyni vas snazne zadam, abyste nepodlehali zbytecnym nepratelskym emocim. Pri sebemensim naznaku nepratelstvi z vasi strany nase lod proste zmizi v hyperprostoru.“
Marlene rychle rekla: „Neni si tim jisty.“
Wu se zamracil: „Jsem si dostatecne jisty. A i kdyby se vam lod podarilo znicit, nase domovska zakladna na Zemi vi, kde se nachazime, jsme s ni v neustalem spojeni. Pokud se nam neco stane, dalsi expedici bude tvorit jeden z padesati superluminalnich bojovych krizniku. Neriskujte to, pane.“
Marlene rekla: „To neni pravda.“
Genarr se zeptal: „Co neni pravda, Marlene?“
„Kdyz rekl, ze domovska zakladna na Zemi vi, kde jsou, nemluvil pravdu, a on vedel, ze nemluvi pravdu.“
Genarr rekl: „To mi staci. Saltade, tito lide nemaji hyperkomunikaci.“
Wuuv vyraz se nezmenil. „Chcete se spolehat na spekulace nejakeho ditete?“
„To nejsou spekulace. To je jistota. Saltade, vysvetlim ti to pozdeji. Musis mi duverovat.“
Marlene nahle rekla: „Zeptejte se meho otce. On vam to potvrdi.“ Nechapala presne, jak mohl otec o jejim daru vedet — urcite ho nemela, nebo se alespon nijak neprojevoval, kdyz ji byl jeden rok, ale jeho 'zasveceni bylo zrejme. Bilo do oci, prestoze ostatni si niceho nevsimli.
Fisher rekl: „Nema to smysl, Wu. Marlene nam vidi az do zaludku.“
Zdalo se, ze Wua poprve opustila jeho chladnokrevnost. Se zamracenou tvari kysele poznamenal: „Jak muzete o teto divce vubec neco vedet? Je to sice vase dcera, ale naposledy jste ji videl jako nemluvne.“
„Mel jsem kdysi mladsi sestru,“ odpovedel slabym hlasem Fis-her.
Genarr najednou pookral: „Takze to koluje v rodine. Zajimave. Doktore Wu, jak vidite, mame tu nastroj, ktery znemoznuje veskere blufovani. Budme tedy k sobe uprimni. Proc jste sem prisli?“
„Abychom zachranili slunecni soustavu. Zeptejte se teto mlade damy — kdyz je vasi nejvyssi autoritou — jestli
Marlene rekla: „Samozrejme, ze mluvite pravdu, doktore Wu. My o tom nebezpeci vime. Objevila ho ma matka.“
Wu rekl: „My jsme ho objevili take, vazena slecno, a bez jakekoli pomoci vasi matky.“
Saltade Leverett prejizdel ocima z jednoho na druheho, nacez rekl: „Smim vedet, o cem je rec?“
Genarr rekl: „Ver mi, Saltade, Janus Pitt o vsem vi. Je mi lito, ze ti nic nerekl, ale jestli se s nim ted spojis, urcite ti to rekne. Vzkaz mu, ze jedname s lidmi, kteri umi cestovat rychleji nez svetlo a ze existuje sance se s nimi dohodnout.“
90
Vsichni ctyri sedeli v Genarrovych soukromych prostorach uvnitr Kopule a Genarr se snazil, aby ho nepremohl pocit 'historicnosti'. Slo o prvni mezihvezdne jednani v lidskych dejinach. Kdyby se nikdo z nich ctyr uz nicim neproslavil, budou jejich jmena uz jen pro to zdobit prospekt galaktickych dejin.
Dva a dva.
Za slunecni soustavu (vlastne za Zemi; kdo by si pomyslel, ze upadajici Zeme bude nekdy reprezentovat slunecni soustavu, ze prave Zeme vyvine superluminalni presun a ne jedna z pokrokovych, energii nabitych kolonii) Cao-Li Wu a Crile Fisher.
Wu byl hovorny a podnetny; matematik, ale takovy, kteremu na prvni pohled nechybel prakticky postreh. Fisher naproti tomu (Genarr stale nemohl privyknout myslence, ze ho znovu vidi) byl zamlkly, utopeny ve vlastnich myslenkach a zapojoval se do hovoru jen zridka.
Vedle nej Saltade Leverett, podezrivavy a ne prave ve sve kuzi, nebot se naraz ocitl v tak tesnem kontaktu se tremi dalsimi lidmi; mozna postradal Wuovu vyrecnost — nicmene rozhodny a s jasnym vyjadrovanim.
Co se tyce Genarra, ten byl stejne zamlkly jako Fisher, ale to proto, ze cekal, az se ostatni dohodnou — vedel totiz neco, co ostatni nevedeli.
Nastala noc a hodiny ubihaly. Nejprve snedli obed, potom veceri. Aby se trochu odreagovali, udelali si nekolik prestavek a behem jedne z nich zasel Genarr za Eugenii Insignovou a Marlene.
„Jde to celkem dobre,“ rekl jim. „Obe strany mohou hodne ziskat.“
„A co Crile?“ zeptala se nervozne Insignova. „Nadhodil tema Marlene?“
„Abych byl uprimny, Eugenie, ona neni predmetem jednani a on se o ni ani nezminil. Ale myslim si, ze je z toho hodne nestastny.“
„Taky ma byt proc,“ rekla trpce Insignova.
Genarr zavahal. „Co si o tom myslis ty, Marlene?“
Marlene na nej pohledla tmavyma bezednyma ocima. „Ja uz na to nemyslim, strycku Sievere.“
„Trochu krute,“ zabrucel Genarr.
Ale Insignova na nej vyjela. „A proc by nemela byt? Opustena jako dite?“
„Nejsem kruta,“ rekla Marlene zamyslene. „Kdyz mu to budu moci nejak ulehcit, tak to udelam. Ale pochop, ja mu nepatrim. Ani tobe, matko. Je mi lito, ale ja patrim Erythro. Strycku Sievere,
„Slibil jsem ti to.“
„Je to dulezite.“
„Ja vim.“
„Mela bych tam byt a zastupovat Erythro.“
„Rekl bych, ze Erythro tam je i tak, ale nez to skonci, tak se toho zucastnis. I kdybych te o tom neujistil ja, Marlene, coz te ujistuji, myslim, ze Erythro na to dohledne.“
Potom se vratil, aby pokracoval v jednani.
Cao-Li Wu se opiral o kreslo, jeho bystra tvar nevykazovala zadne stopy unavy.
„Rad bych to tedy shrnul,“ rekl. „Pri neexistenci superluminalniho letu je Sousedni hvezda — budu ji nazyvat Nemesis jako vy — nejblizsi hvezda od slunecni soustavy, takze by to byla nutne prvni zastavka vsech lodi miricich ke hvezdam. Nicmene, jakmile bude mit cele lidstvo k dispozici superluminalni presun, vzdalenost prestane byt rozhodujicim faktorem a lide nebudou hledat
