„Tvoje zena na projektu pracovala — jako astronom.“
„To ano, ale i tak jsme o tom nikdy nemluvili — sam jsem na to daval pozor. Prozradil bych se, treba by me strcili za mrize — nebo popravili, co ja vim — kdybych otevrene projevil prilisnou zvedavost.“
„Ale jako astronom musela znat cil cesty. Vzdyt ti to i rekla.
Crile zustaval netecny. „Jenze kdyz mi ona nerekla, co vi, tak ti to nemuzu rict ani ja.“
„Vis to jiste? Zadne bezdecne poznamky, jejichz vyznam jsi v danou chvili nepostrehl? Koneckoncu, ty astronom nejsi, a ona mohla rict neco, co jsi nepochopil uplne. Nepamatujes si na neco, co ti rekla a co te nejak zmatlo?“
„Na nic takoveho si nevzpominam.“
„Vzpomen si! Je mozne, ze by Dalkova Sonda lokalizovala v Alfe Centauri kolem jedne, nebo obou hvezd, ktere se podobaji Slunci, planetarni soustavu?“
„Nemam tuseni.“
„Nebo kolem kterekoli jine hvezdy?“
Fisher pokrcil rameny.
„Vzpomen si!“ nalehal Wyler. „Existuje nejaky duvod, proc by sis mel myslet, ze to myslela takhle: 'Myslis si, ze letime k Alfe Centauri, ale my letime k planetam, o kterych vime, ze kolem ni krouzi. Nebo takhle: 'Myslis si, ze letime k Alfe Centauri, ale letime k jine hvezde, o ktere vime, ze kolem ni krouzi vhodna planeta. Tak neco?“
„Nemam nejmensi tuseni.“
Wyler na okamzik pevne stiskl plne rty, potom se znovu ozval:
„Crile, kamarade, poslouchej, co ti reknu. Ted se stanou tri veci. Za prve — ceka te jeste jeden raport. Za druhe — budeme muset presvedcit kolonii Ceres, aby nam umoznila pristup na jejich asteroid s teleskopem, a s jeho pomoci velmi peclive prezkoumame kazdou hvezdu v okruhu sto svetelnych let od slunecni soustavy. A za treti — budeme muset trochu zatopit nasim hyperspecialistum. Sleduj a uvidis.“
DEVET
ERYTHRO
16
Jednou za cas, za velmi dlouhy cas (tak se mu to aspon zdalo) si Janus Pitt behem tech let nasel chvilku, aby se, sam a nikym neruseny, uvelebil v kresle a dopral mysli chvilku klidu. Byly to chvile, kdy nemusel vydavat zadne prikazy, studovat zadne informace, prijimat zadna okamzita rozhodnuti, navstevovat zadne farmy, provadet zadne inspekce vyrobnich zavodu, pronikat do zadnych oblasti vesmiru, nikoho prijimat, nikomu naslouchat, nikomu v nicem branit, nikomu dodavat odvahu –
A pokazde, kdyz takova chvile prisla, Pitt si dopral toho nejposlednejsiho a nejobtizneji vycerpatelneho luxusu — sebelitosti.
Ne proto, ze by se snad jeho zivot ubiral spatnym smerem. Od doby, kdy dosahl dospelosti, vzdycky touzil byt jen komisarem, protoze byl presvedcen, ze nikdo nemuze ridit Rotor lepe nez on; a ted, kdyz se jim stal, si to myslel nadale.
Ale proc se mezi vsemi temi rotorskymi omezenci nenasel aspon jeden clovek, ktery by dokazal uvazovat stejne perspektivne jako on? Od Odchodu uz uplynulo ctrnact let a presto nikdo nechapal skutecnou podstatu nevyhnutelne budoucnosti; ani kdyz jim to peclive vysvetlil.
Jednoho dne, drive ci pozdeji, ve slunecni soustave nekdo vyvine hyperposilovani, stejne jako to udelali rotorsti hyperspecialiste — a mozna v dokonalejsi podobe. Jednoho dne se lidstvo na stovkach a tisicich koloniich vyda kolonizovat Galaxii a bude to drsna doba.
Ano, Galaxie byla obrovska. Kolikrat uz to slysel? A za ni cekaly dalsi galaxie. Jenze lidstvo se nebude rozpinat rovnomerne. Vzdycky, vzdycky se najde nejaka hvezdna soustava, ktera bude, at uz z toho ci onoho duvodu, lepsi nez ostatni a tak se stane pricinou sporu a srazek. Kdyby bylo na deset hvezdnych systemu deset kolonizacnich skupin, vsech deset bez rozdilu by se vrhlo prave na tu jednu jedinou.
Drive ci pozdeji lide Nemesis objevi a prijdou ji kolonizovat. Prezije to Rotor?
Jen kdyz bude mit co nejvetsi casovy naskok, aby vybudoval silnou civilizaci a primerene se rozrostl. Kdyz budou mit dostatek casu, muze jejich vliv obsahnout i nekolik sousednich hvezd. Kdyz ne, bude jim stacit Nemesis — ale ta musi byt nedobytna.
Pitt nesnil o ovladnuti vesmiru ani o ovladnuti cehokoli jineho. Chtel jen ostruvek klidu a bezpeci pro dobu, kdy se Galaxie ocitne v plamenech a chaosu, jako nasledku stretavajicich se zajmu.
Jenze byl sam, kdo to chapal. Sam, kdo nesl tihu zodpovednosti. Mohl zit dalsi ctvrtstoleti a po celou dobu zustat u moci, at uz primo jako komisar nebo jako seda eminence s rozhodujicim slovem. Ale jednou zemrit musi — a komu potom odkaze svuj perspektivni rozhled?
Pocitil bodavy osten sebelitosti. Tolik let se lopotil, tolik let se jeste bude lopotit, a kdo to oceni — skutecne oceni? Nikdo. Vsechno nakonec prijde vnivec, velkou myslenku utopi more prumernosti neustale splouchajici kolem kotniku tech, jejichz zreni se klene nad propasti casu.
Od Odchodu ubehlo ctrnact let a kdy, za celou tu dobu, se citil opravdu spokojene? Kazdou noc usinal se strachem, ze ho nad ranem probudi zprava o priletu dalsi kolonie — o tom, ze nasli Nemesis.
Byla v nem skryta cast jeho bytosti, ktera si vubec nevsimala toho, co se deje kolem nej, kazdodenni pracovni naplne, a jen napjate naslouchala — v ocekavani osudne zvesti.
Ctrnact let, a stale se nemohli citit bezpecne. Postavili jednu dalsi kolonii — Novy Rotor. Zili na ni lide, ale byl to prece jen novy svet. Jak se rikalo — jeste pachl novotou. Tri dalsi kolonie byly v ruznych fazich vystavby.
Pocet rozestavenych kolonii se brzy — rozhodne do deseti let — zvetsi a lide se zacnou ridit nejstarsim ze vsech prikazani — milujte se a mnozte se!
Se Zemi jako s vystraznym prikladem a s faktem, ze kazda kolonie ma omezenou a 'neroztazitelnou' kapacitu, bylo rozmnozovani ve vesmiru vzdycky pod prisnou kontrolou. Dochazelo ke stretu mezi neotresitelnou logikou matematiky, a rekneme, „nezvladnutelnym“ instinktem, ze ktereho vychazela vitezne matematika. Ale s rostoucim poctem kolonii prijde doba, kdy bude zapotrebi vice lidi — mnohem vice lidi — a spoutany pud, ktery je produkuje, bude mozno pustit z retezu.
Docasne, samozrejme. Bez ohledu na pocet kolonii neni zadny problem je brzy zcela zaplnit. Populace se snadno zdvojnasobi kazdych tricet pet let, mozna drive. A kdyz nastane den, kdy rychlost vytvareni novych kolonii prekroci inflexni bod a zacne klesat, muze byt mnohem tezsi dostat dzina zpatky do lahve, nez ho vypustit.
Kdo si to vcas uvedomi a pripravi se na to, kdyz uz tu Pitt nebude?
Dale Erythro, planeta, kolem ktere Rotor obihal tak, ze obrovska Megas i brunatna Nemesis vychazely a zapadaly vskutku podivuhodnym zpusobem. Erythro! To byla otazka od sameho zacatku.
Pitt si dobre pamatoval na prvni dny vstupu do Nemesijske soustavy. Spletite pribuzenske svazky Nemesiiny planetarni rodinky se kousek po kousku, jak se Rotor ritil vstric rudemu trpaslikovi, objasnovaly.
Megas objevili ve vzdalenosti ctyr milionu kilometru od Nemesis, pouhou patnactinu vzdalenosti, ktera deli Merkur od Slunce. Dostavala od Nemesis priblizne stejne mnozstvi energie, jake dostavala Zeme od Slunce, jen s mensi intenzitou viditelneho svetla a vetsi intenzitou infracerveneho.
Uz na prvni pohled bylo vsak jasne, ze Megas je neobyvatelna. Patrila mezi plynne obry a jednu stranu mela neustale privracenou k Nemesis. Jeji obeh i rotace trvaly dvacet dni. Vecna noc, panujici na jedne polovine Megas, jen mirne zchlazovala teplo stoupajici z nitra k povrchu. Vecny den na opacne polovine byl nesnesitelne horky. Ze si Megas dokazala v takovem zaru udrzet atmosferu, za to vdecila pouze pritazlivosti na jejim povrchu, jez byla patnactkrat vetsi nez na Jupiteru, ktery mel proti ni vetsi prumer a pritom mensi hmotnost, a ctyricetkrat vetsi nez na Zemi.
Zadnou dalsi vetsi planetu Nemesis nemela.
Jenze potom, jak se Rotor priblizoval a Megas bylo videt stale zretelneji, se situace opet zmenila.
