Nemesis

zbavit a ja se ho rad chytil, abych se zase mohl zbavit jeho. Nerekl bych to kazdemu, ale tobe by zadna lez neunikla a tak jsem nucen mluvit pravdu.“

„Desi te to, strycku Sievere? Komisare Pitta to desilo a Aurinela by to take podesilo, kdybych mu nekdy prozradila, co umim.“

„Nedesi, Marlene, protoze jsem se s tim uz smiril, abys vedela. Rozhodl jsem se, ze pro tebe budu tabulka cireho skla. Vlastne je to takovy uklidnujici pocit. Lhani je slozita vec, clovek musi neustale pamatovat na vsechno. Kdyby byli lide doopravdy lini, nikdy by nelhali.“

Marlene se znovu usmala. „Proto me mas rad? Protoze ti umoznuju, abys byl liny?“

„To taky poznas?“

„Ne, poznam, ze me mas rad, ale nepoznam proc. Tve drzeni tela rika, ze me mas rad, ale duvod je ukryty na dne tve duse a vsechno, co se o nem dokazu dozvedet, jsou jen obcasne nezretelne pocity. Nemuzu tam 'dosahnout'.“ Na chvilku se zamyslela. „Nekdy si preju, abych to dokazala.“

„Bud rada, ze nemuzes. Duse jsou spinava, zatuchla a neprijemna mista.“

„Proc to rikas, strycku Sievere?“

„Zkusenost. Nemam tvoji prirozenou schopnost, ale pobyval jsem mezi lidmi mnohem dele nez ty. Tobe se libi vlastni duse, Marlene?“

Marlene vypadala prekvapene. „Nevim. Proc by se mi nemela libit?“

„Libi se ti vsechny tve myslenky? Vsechny predstavy? Vsechny pohnutky? Ruku na srdce. Nemuzu si te 'precist', ale ruku na srdce.“

„No, nekdy me napadaji hlouposti nebo zlomyslnosti. Nekdy mam zlost a napadaji me veci, ktere bych doopravdy neudelala. Ale ne casto, vazne.“

„Ne? Nezapominej, ze jsi na svou dusi zvykla. Sotva ji vnimas. Jako saty, co mas na sobe. Necitis jejich dotyk, protoze jsi na ne zvykla. Vlasy se ti vzadu na krku toci, ale ty si toho nevsimnes. Kdyby se tveho krku dotkly cizi vlasy, svedilo by to a nedalo by se to vydrzet. Myslenky nekoho druheho by nemusely byt o nic horsi nez tvoje, ale byly by to myslenky nekoho druheho a nelibily by se ti. Napriklad by se ti nemuselo libit, ze te mam rad — kdybys vedela, proc te mam rad. Je mnohem lepsi a klidnejsi prijmout moji naklonnost jako fakt a nepidit se v me dusi po duvodech.“

Nasledovala nevyhnutelna Marlenina otazka:

„Proc? Jake jsou to duvody?“

„Mam te rad, protoze jsem byl kdysi tebou.“

„Co tim myslis?“

„To, ze jsem byl divenkou s krasnyma ocima a darem vnimavosti, to ne. Ale to, ze jsem byl mlady a myslel si o sobe, ze jsem nehezky a ze me kvuli tomu nikdo nema rad, ano. Vedel jsem, ze jsem chytry a nechapal jsem, proc me pro to nikdo nemel rad. Pripadalo mi nespravedlive, ze na to spatne se hledi a na to dobre ne.

Trapilo me to a zaroven jsem mel vztek, Marlene. A rekl jsem si, ze se k druhym nikdy nebudu chovat tak, jako oni ke mne, ale nemel jsem moc prilezitosti sve rozhodnuti realizovat. Potom jsem poznal tebe. Nevypadas zdaleka tak bidne, jako jsem vypadal ja a jsi daleko inteligentnejsi, nez jsem ja kdy byl, ale mne ani trochu nevadi, ze me prevysujes.“ Roztahl usta do sirokeho usmevu. „Je to, jako bych si daval druhou sanci — tentokrat znatelne zvyhodnenou. Ale dost, proto jsi za mnou asi neprisla. Mozna nejsem tak vnimavy jako ty, ale tolik jeste poznam.“

„No, prisla jsem kvuli mame.“

„Eh?“ Genarr se s nahlym a temer bolestnym zvysenim zajmu zachmuril. „Co je s ni?“

„Uz je skoro hotova se svym projektem, vzdyt vis. Jestli se vrati na Rotor, bude chtit, abych sla s ni. Musim?“

„Asi ano. Ty nechces?“

„Ne, nechci, strycku Sievere. Citim, ze je dulezite, abych zustala tady. A tak bych chtela, abys rekl komisari Pittovi, ze by sis nas tu rad nechal. Nejakou dobre znejici zaminku si urcite najdes. A komisar Pitt bude docela rad, kdyz tu zustaneme, tim jsem si jista, zvlaste, kdyz mu vysvetlis, ze matka zjistila, ze Nemesis Zemi znici.“

„To ti rekla?“

„Ne, nerekla. Ani nemusela. Muzes mu rict, ze ho matka bude pravdepodobne neustale obtezovat nalehanim, aby Zemi varoval.“

„A nenapadlo te, ze Pitt mi treba nebude chtit udelat radost? Kdyz uvidi, ze chci, abyste zustaly v erythrejske Kopuli, tim spis vam prikaze, abyste se vratily na Rotor, jen aby mi udelal naschval.“

Marlene klidne rekla:

„Jsem si docela jista, ze komisar Pitt mnohem radeji udela radost sam sobe a necha nas tady, nez aby ji nechtel udelat tobe a vzal si nas zpatky. A krome toho, ty chces, aby matka zustala zde, protoze — protoze ji mas rad.“

„Moc rad. Cely zivot, jak to tak vypada. Ale tva matka me nema rada. Sama jsi mi nedavno rekla, ze jeste stale mysli na tveho otce.“

„Ma te rada stale vic a vic, strycku Sievere. Ma te rada hodne.“

„Mit rad neznamena milovat, Marlene. Jsem si jisty, ze na to jsi uz prisla.“

Marlene zrudla. „Ja mluvim o starych lidech.“

„Jako jsem ja,“ Genarr zaklonil hlavu a rozesmal se. Potom se omluvil: „Promin, Marlene. Jenom me bavi, jak si stari mysli, ze mladi vlastne nechapou, co je laska; a mladi si zase mysli, ze stari uz na lasku zapomneli; a pritom, abys vedela, se jak jedni tak i druzi myli. Proc si myslis, ze je dulezite, abys zustala v erythrejske Kopuli, Marlene? Urcite ne proto, ze me mas rada.“

„Ovsem, ze te mam rada,“ odvetila vazne Marlene. „Moc. Ale zustat chci proto, ze mam rada Erythro.“

„Vysvetlil jsem ti prece, jak nebezpecny je to svet.“

„Ne pro me.“

„Jsi si stale jista, ze te Nakaza nemuze postihnout?“

„Ovsem, ze nemuze.“

„Ale jak to muzes vedet?“

„Proste to vim. Vzdycky jsem to vedela, i kdyz jsem byla jeste na Rotoru. Nebylo proc si to nemyslet.“

„To mas pravdu. Ale ted, kdyz ses dozvedela o Nakaze?“

„To na mem presvedceni nic nemeni. Citim se tu naprosto v bezpeci. Dokonce vic nez na Rotoru.“

Genarr pomalu zavrtel hlavou. „Musim priznat, ze tohle nechapu.“ Studoval jeji vazny oblicej, tmave oci zpola zakryte nadhernymi rasami. „Vis co, ted zkusim ja cist mluvu tveho tela — jestli to svedu. Mas v umyslu prosadit svou za jakoukoli cenu a zustat na Erythro.“

„Ano,“ prikyvla proste Marlene. „A cekam, ze mi v tom pomuzes.“

41

Eugenie Insignova mlcky plala hnevem. Nemluvila hlasite, ale zato durazne. „To nemuze udelat, Sievere.“

„Ovsem, ze muze, Eugenie,“ rekl Genarr stejne tise. „Je komisarem.“

„Ale ne neomezenym vladcem. Mam sva obcanska prava a jedno z nich je svoboda pohybu.“

„Kdyz si komisar usmysli, ze vyhlasi stav ohrozeni, at uz vseobecny ci vztahujici se pouze na jedinou osobu, pak jdou obcanska prava stranou. Takovy je aspon priblizne smysl zmocnovaciho zakona z dvacateho ctvrteho.“

„Ale to je vysmech vsem zakonum a tradicim od sameho zalozeni Rotoru.“

„Souhlasim.“

„Kdyz budeme verejne protestovat, Pitt se ocitne —“

„Eugenie, poslechni me, prosim te, a nechej to byt. Proc byste nemohly s Marlene prozatim jednoduse zustat tady? Jste tu vic nez vitany.“

„Co to vykladas? Vzdyt se to rovna uvezneni bez obvineni, bez soudu a bez rozsudku. Nejaky svevolny