dokazala presvedcovat, ze to byla ona, co ho drzelo, obrazne receno, zvlaste pak tehdy, kdyz ho drzela doslova.
Zeptala se: „Tak, a co ted?“
„Neni to zadne prekvapeni, Tesso. Melo se to stat uz davno.“
„Uznavam, ale stalo se to ted. Bylo to jeho slepe odhodlani, co udrzovalo projekt v chodu. Ted co?“
Fisher rekl, „Dokud zil, chtela jsi ho videt nejradeji mrtveho. A ted mas strach. Ale nemyslim, ze k nemu mas duvod. Projekt bude pokracovat. Neco tak velkeho uz zije vlastnim zivotem a neda se zastavit.“
„Zkousel jsi nekdy vypocitat, kolik to vsechno stalo, Crile? Prijde novy reditel Pozemskeho ministerstva bezpecnosti. Svetovy kongres si jiste vybere nekoho, kdo se necha ovladat. Druhy Tanayama, pred kterym by se museli krcit strachy, uz nebude — alespon v dohledne budoucnosti ne. Budou si hlidat kapsu a bez Tanayamovy ochranne ruky se budou snazit limitovat rozpocet na nejmensi moznou miru.“
„To nemuzou. Vlozili do toho uz prilis mnoho. Maji to zastavit a nic za to? To by znamenalo opravdove fiasko.“
„Shodili by to na Tanayamu. 'Byl to silenec, reknou, 'posedly egocentricky maniak' — a ti, kdo za nic z toho nenesou zodpovednost, budou moci navratit Zemi zdravy rozum a zanechat neceho, co si planeta vlastne nemuze dovolit.“
Fisher se usmal. „Tesso, lasko, tve chapani veci jez se tykaji politiky, pravdepodobne odpovida mysleni prvotridniho hyper-specialisty, ale reditel Uradu je — teoreticky a v ocich verejnosti — jmenovany urednik omezene pravomoci, ktery ma byt pod uplnou kontrolou prezidenta a Celosvetoveho kongresu. Tito zvoleni urednici, v jejichz rukou by mela spocivat vlada, nemohou dat tak okate najevo, ze jim Tanayama vsem vladl a ze je zahnal do kouta, kde se krcili ve strachu, aby je neprozradil tlukot vlastniho srdce. Odhalili by se jako zbabelci a neschopni slabosi a dali by v sazku sve pozice v pristich volbach. Budou muset v projektu pokracovat. Udelaji jen par kosmetickych uprav.“
„Jak si tim muzes byt tak jisty?“ zabrucela Wendelova.
„Dlouholeta zkusenost a pozorovani voleneho urednictva, Tesso. Krome toho, kdybychom to ted zastavili, bylo by to jako popostrcit vsechny kolonie, aby nas predbehly — aby se vydaly do otevreneho vesmiru a nas nechaly za sebou, jako to udelal Rotor.“
„Ale? A to by dokazali jak?“
„Nerikala jsi sama, ze kdyz maji k dispozici technologii hyperposilovani, je prechod k superluminalnimu letu nevyhnutny?“
Wendelova na Fishera uprela jizlivy pohled. „Crile, lasko, tve chapani veci tykajicich se hyperprostorove teorie pravdepodobne odpovida mysleni prvotridniho mamitele tajemstvi, ale vazne si o me praci myslis tohle? Ze je to nevyhnutelne vyusteni hyperposilovani? Copak ti usel fakt, ze hyperposilovani je prirozene vyusteni relativistickeho mysleni, ktere presto neumoznuje cestovat rychleji nez rychlosti svetla? Prechod k superluminalnim rychlostem vyzaduje opravdovy skok jak v mysleni, tak v praxi. Nedojde k nemu prirozenou cestou, coz jsem uz vysvetlila nekolika lidem ve vlade. Narikali si na pomale tempo a vydaje a ja jim musela vysvetlovat, v cem tkvi nase potize. Ted si na to vzpomenou a nebudou se nas bat ani v teto fazi zastavit. Nemuzu je popohnat tim, ze jim najednou reknu, ze nas druzi mohou predhonit.“
Fisher zavrtel hlavou. „Ovsem, ze jim to muzes rict. A oni ti to take uveri, protoze to bude pravda. Muzou nas predehnat velmi snadno.“
„Ty jsi neslysel, co jsem ti ted rekla?“
„Slysel, ale na neco jsi zapomnela. Dovol trochu strizliveho uvazovani, zvlaste od nekoho, koho jsi nazvala prvotridnim mamitelem tajemstvi.“
„O cem to mluvis, Crile?“
„Tento velky skok od hyperposilovani k superluminalnimu letu je velky skok jen pro toho, kdo zacina od uplneho zacatku jako ty. Kolonie vsak od zacatku nezacinaji. Vazne si myslis, ze o projektu nic nevi, ze nevi o Hyper City? Vazne si myslis, ze ja a mi pozemsti kolegove jsme jedini mamitele tajemstvi ve slunecni soustave? Kolonie maji take sve mamitele, kteri pracuji stejne usilovne a stejne ucinne jako my. Tak napriklad, o
„A co ma byt?“
„Nic, jen to, ze to vedeli. Myslis si, ze nemaji pocitace, ktere jim reknou, ze jsi psala a publikovala v danem oboru? Myslis si, ze k tem clankum nemaji pristup? Myslis si, ze je nestudovali slovo od slova, a ze nepochopili, ze veris, ze superluminalni rychlosti jsou teoreticky mozne?“
Wendelova se kousla do rtu a rekla: „No —“
„Ano, jen se nad tim zamysli. Kdyz jsi psala sve nazory na superluminalni rychlost, byly to pouhe spekulace. Jedina jsi to povazovala za mozne. Nikdo te nebral vazne. A najednou prijdes na Zemi a zustanes na ni. Zmizis z dohledu a nevratis se na Adelii. Mozna, ze nevi o vsech detailech tve prace, protoze zabezpeceni tohoto projektu odpovidalo mire Tanayamova stihomamu. Presto vsak uz jen pouhy fakt, ze jsi zmizela, o mnohem svedci, a ve svetle toho, co jsi publikovala, nemohou byt zadne pripadne pochybnosti o tom, nad cim pracujes.
Neco jako Hyper City se neda udrzet v naproste tajnosti. Obrovske sumy, ktere se do projektu investuji, musi zanechat viditelnou stopu. A tak se vsechny kolonie pidi, po cem se da, protoze jednotlive zlomky informaci mohou v konecnem souctu poskladat smysluplny celek. A kazdy takovy zlomek jim umozni postupovat rychleji, nez jsi mohla ty. Tohle vsechno jim rekni, Tesso, kdyby nahodou vyvstala otazka o pripadnem ukonceni projektu. Muzeme byt a taky budeme predehnani, jestli se zastavime. Tahle predstava udrzi nove lidi ve stejne nedockave obave, v jake byl Tanayama. Navic to ma tu vyhodu, ze je to pravda.“
Wendelova hodnou chvili mlcela, zatimco Fisher ji pozorne sledoval.
„Mas pravdu, muj drahy mamiteli,“ rekla nakonec. „Udelala jsem chybu, kdyz jsem te tak bezmyslenkovite povazovala vic za sveho milence nez radce.“
„Proc by se to muselo vylucovat?“ zeptal se Fisher.
„Ackoli,“ rekla Wendelova, „moc dobre vim, ze te zenou vlastni zajmy.“
„I kdyby to byla pravda,“ namitl Fisher, „co na tom zalezi? Hlavne, ze se nase zajmy ubiraji stejnym smerem.“
43
Konecne dorazila poslanecka delegace spolu s Igorem Koropatskym, novym reditelem Pozemskeho ministerstva bezpecnosti. Leta zastaval v Urade ruzne vedlejsi funkce, takze nebyl Tesse Wendelove zcela neznamy.
Byl to tichy clovek s hladkymi, ridnoucimi, sedivymi vlasy a ponekud banatym nosem, usedlou dvojitou bradou, napohled dobre ziveny a vyrovnane povahy. Bezpochyby bystry clovek, ale postradal onu Tanayamovu az chorobnou cinorodost. To clovek poznal uz z dalky.
Senatori prisli samozrejme s nim, jako by chteli dat najevo, ze tento nastupce je jejich majetkem, ze je pod jejich kontrolou. Urcite si mysleli, ze uz to tak zustane. Tanayama byl dlouha a trpka lekce.
Nikdo se ani nezminil o tom, ze by se mel projekt ukoncit. Naopak, chteli, aby se urychlil — je-li to mozne. Tessiny opatrne pokusy zduraznit moznost toho, ze by je kolonie mohly predehnat nebo se alespon dostat do jejich tesneho zavesu, byly prijaty bez pripominek jako fakt, o kterem neni potreba diskutovat.
Koropatsky, kteremu dovolili byt jejich mluvcim a prevzit na sebe odpovednost, rekl: „Doktorko Wendelova, nechci po vas zadnou dlouhou, formalni prohlidku Hyper City. Uz jsem tu byl, a je pro me v soucasne dobe dulezitejsi stravit nejaky cas reorganizaci Uradu. Neni to v zadnem pripade projev neucty vuci memu vazenemu predchudci, ale predani kazdeho vyznamnejsiho administrativniho telesa z jednech rukou do druhych vyzaduje znacnou reorganizaci, zvlaste bylo-li funkcni obdobi meho predchudce tak dlouhe. Ja sam od prirody nejsem zadny formalista. Promluvme si proto otevrene a neformalne. Polozim vam nekolik otazek, na ktere mi, doufam, odpovite tak, aby tomu clovek skromnych znalosti z daneho vedniho oboru, jako jsem ja, bez potizi porozumel.“
Wendeiova prikyvla. „Udelam, co bude v mych silach, rediteli.“
„Dobra. Kdy myslite, ze budete mit fungujici superluminalni vesmirne plavidlo?“
„Musite si uvedomit, rediteli, ze tato otazka je v podstate ne-zodpoveditelna. Jsme vydani na milost a nemilost nepredvidatelnym obtizim a zavadam.“
