„Jen at je Marlene nazivu,“ dodal horce Fisher. „Uvidime, co se da delat.“
DVACET JEDNA
SNIMEK
45
„Omlouvam se,“ rekl Siever Genarr, a podival se pres svuj velky nos na matku a dceru takovym stylem, ze by mu musely prominout, i kdyby nic nerekl. „Tvrdil jsem Marlene, ze to neni moc rusna prace a temer vzapeti jsme meli mensi krizi s dodavkou energie a ja zjistil, ze musim nasi malou poradu odlozit. Krize, vlastne to ani nebylo nic mimoradneho, kdyz se na to tak zpetne divam, je v tuto chvili za nami. Odpoustite mi?“
„Zajiste, Sievere,“ rekla Eugenie Insignova znacne nervozne. „I kdyz netvrdim, ze to byly vesele tri dny. Mam pocit, ze kazda hodina naseho pobytu zde zvysuje Marlenino ohrozeni.“
„Ja z Erythro nemam nejmensi strach, strycku Sievere.“
Insignova podotkla: „A nemyslim si, ze proti nam muze Pitt na Rotoru neco podniknout. Uvedomuje si to, jinak by nas neposlal sem.“
„A ja se pokusim sehrat roli poctiveho smirciho soudce a vyhovet vam obema. At uz Pitt muze nebo nemuze provest neco primo, zbyva hodne toho, co muze udelat neprimo, takze je, Eugenie, nebezpecne ze strachu z Erythro podcenovat Pittovo odhodlani a duvtip. Tak napriklad, kdyz se vratis na Rotor, porusis tim jeho prikaz stran vyjimecneho stavu, a muze te strcit do vezeni nebo poslat do exilu na Novy Rotor, nebo dokonce zpatky sem,“ rekl Gennar.
„Co se tyce Erythro, nebezpeci Nakazy nepodcenujeme, prestoze se zda, ze ve sve prvotni virove podobe zanikla. Nechtel bych Marlene vystavit nejakemu riziku stejne jako ty, Eugenie.“
Marlene podrazdene zaseptala: „Zadne riziko neexistuje.“
„Sievere, nemyslim si, ze bychom meli v tomto rozhovoru pokracovat za pritomnosti Marlene.“
„Mylis se. Chci, aby pri tom byla. Mam dojem, ze vi lepe nez my oba, co by mela udelat. Ona je spravcem sve duse a nasim ukolem je michat se ji do toho co nejmene.“
Insignova vydala neartikulovany zvuk. Genarr, jehoz hlas o poznani ztvrdl, pokracoval: „Chci, aby Marlene u toho byla. Chci znat jeji nazor.“
Insignova namitla: „Ale ty jeji nazor prece znas. Chce vyjit ven a ty tvrdis, ze ji musime dovolit vsechno, co si zamane, protoze v ni vidis neco magickeho.“
„O nicem magickem nepadlo jedine slovo, ani o tom, ze bychom ji meli jen tak pustit ven. Navrhuji experiment. Se vsemi patricnymi bezpecnostnimi opatrenimi, samozrejme.“
„Jakeho druhu?“
„Tak za prve bych chtel mit snimek jejiho mozku.“ Otocil se k Marlene. „Snad chapes, Marlene, ze je to nezbytne? Mas nejake namitky?“
Marlene se mirne zakabonila. „Uz mi delali mozkove snimky. Kazdemu kdysi delali mozkovy snimek. Nez cloveka pusti do skoly, musi mu udelat mozkovy snimek. Pokazde, kdyz ti delaji podrobne lekarske vysetreni, tak —“
„Ja vim,“ prerusil ji chapave Genarr. „Tak docela jsem zase ty tri dny nepromarnil. Mam tu“ — jeho ruka spocinula na stohu pocitacovych sestav na levem okraji stolu — „komputerizaci vsech mozkovych snimku, ktere ti kdy udelali.“
„Ale neco zamlcujes, strycku Sievere,“ rekla Marlene klidne.
„Ach,“ protahla triumfalne Insignova. „Co skryva, Marlene?“
„Je neklidny. Neveri tak docela memu pocitu bezpeci. Je na rozpacich.“
„To snad ne, Marlene. O tvem bezpeci jsem si naprosto jisty.“
Ale Marlene, v zapalu nahleho prozreni, namitla: „Myslim, ze proto jsi cekal ty tri dny, strycku Sievere. Presvedcoval jsi sam sebe, abych nepostrehla tvoji nejistotu. Jenze to nezabralo. Postrehla jsem ji stejne.“
„Kdyz se to da postrehnout, Marlene, tak jen proto, ze mi na tobe tak zalezi, ze i nejmensi riziko povazuji za neprijatelne.“
Insignova vzplanula: „Kdyz povazujes i to nejmensi riziko za neprijatelne, jak si myslis, ze se asi citim ja jako matka? Takze, abys ulevil sve nejistote, porusis lekarske tajemstvi a sezenes si Marleniny mozkove snimky.“
„Musel jsem se neco dozvedet. Taky jsem se dozvedel. Jsou totiz nevyhovujici.“
„V jakem smeru?“
„V pocatcich Kopule, kdy neustavaly pripady Nakazy, jsme se zamerili na vyvoj detailnejsiho mozkoveho snimkovani a vykonnejsiho programu pro pocitac, ktery interpretuje udaje. Na Rotor se nikdy neposlal. Pittova prehnana touha utajit Nakazu ho dovedla az k tomu, ze odmitl vylepseny mozkovy snimkovac, ktery jsme vyvinuli. Mohlo by to zavdat pricinu k nezadoucim otazkam a recem. Z meho pohledu nesmysl, ale v tomto pripade, jako i v mnoha dalsich, Pitt prosadil svou. Proto tvrdim, ze Marlene nikdy neudelali poradny snimek mozku a chci, aby ji ho udelali na nasem zarizeni.“
Marlene ucouvla: „Ne.“
V Eugeniine obliceji kmitl plaminek nadeje. „Proc ne, Marlene?“
„Protoze kdyz strycek Siever rekl, ze — tak si najednou prestal byt jisty.“
Ohradil se: „Ne, to neni —“ Zmlkl, zdvihl ruce a nechal je beznadejne klesnout. „O co se to snazim? Marlene, drahousku, kdyz se ti najednou zdam nejisty, tak je to proto, ze potrebujeme co nejpodrobnejsi mozkovy snimek, aby nam poslouzil jako standard tveho normalniho mentalniho stavu. Aby nam dalsi mozkovy snimek porovnanim rekl, ze doslo k nejake zmene, v pripade, ze bys po styku s Erythro utrpela treba jen nejnepatrnejsi mentalni poruchu, takovou, ze by ji pouhym pohledem ci rozhovorem neslo postihnout. No a v momente, kdy se zminim o detailnim mozkovem snimku, me napadne moznost zjisteni mentalni zmeny jinak nezjistitelne — a sama myslenka ve mne automaticky vyvola znepokojeni. To je to, co ty registrujes. No tak, Marlene, jak velke znepokojeni ve mne registrujes? Jak velke?“
„Moc velke ne, ale je tam,“ rekla Marlene. „Vim jen to, ze jsi znepokojeny, ale nevim proc. Treba je tenhle specialni mozkovy snimkovac nebezpecny.“
„Jak by mohl? Pouzili jsme ho uz tolikrat — Marlene, ty vis, ze ti Erythro neublizi, a to, ze ti mozkovy snimek neublizi, nevis?“
„Ne.“
„A vis, ze ti
„Ne,“ pripustila po nejake chvilce neochotne Marlene.
„Jak si muzes byt jista o Erythro a nejista o mozkovem snimku?“
„Nevim. Proste vim, ze mi Erythro neublizi, ale jestli mi neublizi nebo ublizi mozkovy snimek, nevim.“
Genarr se usmal. Nebylo zapotrebi zadnych zvlastnich schopnosti, aby clovek videl, jak moc se mu ulevilo.
„Proc te to tak tesi, strycku Sievere?“
„Protoze, kdyby sis sve intuitivni pocity vymyslela — abys byla dulezita nebo jen tak z romantiky ci z nejakeho sebeklamu — aplikovala bys je na vsechno. Ale to ty nedelas. Ty si vybiras. Nektere veci vis a nektere veci nevis. To me daleko vice utvrzuje v presvedceni, ze kdyz tvrdis, ze vis bezpecne, ze ti Erythro neublizi, je to fakt a uz se ani trochu nebojim, ze by mozkovy snimek mohl ukazat neco zneklidnujiciho.“
Marlene se obratila k matce. „Ma pravdu, mami. Citi se ted o moc lepe a ja se taky citim lip. Je to jasne. Chapes to, ne?“
„Nezalezi na tom, jestli to chapu,“ rekla Insignova. „
„Ach, mami,“ zabrucela Marlene. A hlasiteji ke Genarrovi: „Necham se snimkovat.“
