Nemesis

Pristehovaleckeho uradu se uzavrely — za prve proto, ze kolonie mohla zajistit pohodlny zivotni standard jen ohranicenemu poctu osob, a za druhe proto, ze se zoufale snazila o stabilizaci sve ekologicke rovnovahy. Lide ze Zeme, prijizdejici na dulezita obchodni jednani — nebo dokonce lide z ostatnich kolonii — se museli podrobit zdlouhave dekontaminacni procedure, potom urcitemu stupni izolace a nakonec vynucenemu odjezdu v nejblizsim terminu.

A presto tam Crile byl. Jednou si ji postezoval na tydny cekani, ktere byly soucasti dekontaminacni procedury, a ji v duchu lichotilo, jak to vsechno hrdinne snasel. Musel po ni nepochybne hodne touzit, kdyz se tomu vsemu podrobil.

Presto byvaly dny, kdy se vypadal zasmusile a nevsimave, a ona si kladla otazku, co ho vlastne na Rotor zlakalo. Mozna to, co ho pohanelo, nebyla ona, ale potreba dostat se ze Zeme. Spachal zlocin? Udelal si nepritele na zivot a na smrt? Utekl od zeny, ktera ho omrzela? Nikdy se ho neodvazila zeptat.

A on se ji nikdy nesveril.

Dokonce i tehdy, co mu dovolili vstoupit na Rotor, zustavalo nadale otazkou, jak dlouho bude moci zustat. Aby se stal plnopravnym obyvatelem Rotoru, musel by mu Pristehovalecky urad udelit zvlastni povoleni, a to se zpravidla nestavalo.

Insignova zjistila, ze existuje cela rada veci, ktere Crila Fishera cinily neprijatelnym pro predstavy Rotoranu o sobe samych. Zjistila, ze jeho pozemsky puvod mu propujcuje jakysi nadech cizokrajnosti a tajemstvi. Rozeni Rotorane jim urcite jako cizincem pohrdali — obcan neobcan — ale take zjistila, ze to muze byt pricinou erotickeho zajmu. Musela za nej bojovat, a vitezne, proti nepratelskemu svetu.

Kdyz si hledal praci, aby mel nejaky prijem a aby si zaslouzil sve misto v nove spolecnosti, byla to ona, kdo se zminil, ze kdyby se ozenil s Rotorankou — Rotorankou pres tri generace — znamenalo by to pro Pristehovalecky urad silny impulz k tomu, aby mu udelil plne obcanstvi.

Crile se tvaril prekvapene, jako by neco podobneho jeho samotneho nenapadlo, pozdeji potesene. Insignova tim byla trochu rozcarovana. Vdat se z lasky by ji lichotilo mnohem vic nez kvuli udeleni obcanstvi, ale potom si rekla: No co, kdyz to ma byt cena za –

A tak byli po typicky dlouhem rotorskem zasnubnim obdobi oddani.

Zivot sel dal bez vetsich zmen. Vasnivy milenec z nej nebyl, ale to nebyl ani pred svatbou. Poskytoval ji roztrzitou lasku, obcasne hrejive teplo, ktere ji neustale udrzovalo v pocitu blizkem stesti, ne-li docela v jeho centru. Nikdy k ni nebyl umyslne zly ani nevlidny, vzdal se kvuli ni domova a prosel znacnymi neprijemnostmi, aby byl s ni. To vse mu mohlo byt pripocteno k dobru a Insignova na to tak pohlizela.

I s plnym obcanstvim, jez mu bylo udeleno vzapeti po svatbe, v nem zustal zbytek jakehosi znechuceni, nespokojenosti. Insignova si to uvedomovala a nemohla mu to mit za zle. Mozna byl plnopravnym obcanem, ale nebyl rozeny Rotoran a mnohe ze zajimavych cinnosti, ktere kolonie nabizela, byly pro nej nedostupne. Nikdy se ji nezminil, jake ma vzdelani, a tak ani nevedela, co predtim delal. Jako nevzdelanec se nevyjadroval a na sebevzdelani nebylo nic zahanbujiciho, ale Insignova vedela, ze lide na Zemi, na rozdil od obyvatel kolonii, se zpravidla spokojovali s povinnym, zakladnim vzdelanim.

To ji zneklidnovalo. Ze byl Crile Fisher Pozemstan a jeji pratele a kolegove museli zaklanet hlavu, aby mu videli do oci, ji nevadilo. Nevedela vsak, jak by se vyporadala s faktem, ze je nevzdelany Pozemstan.

Nastesti to nikdo z nich nikdy nenaznacil. Crile ji s trpelivosti naslouchal, kdyz mu vypravela o sve praci na Dalkove Sonde. Nikdy ji samozrejme nenapadlo proverovat si jeho vzdelani probiranim technickych detailu. Presto, kdyz se sam nekdy na neco takoveho zeptal nebo neco poznamenal, mela z toho radost, protoze se vzdycky dokazala presvedcit, ze to byly inteligentni otazky a poznamky.

Fisher pracoval na farme. Prace to byla naprosto prijatelna, dokonce velmi dulezita, ale nefigurovala prilis vysoko na spolecenskem zebricku. Nestezoval si ani se kvuli tomu zbytecne nerozciloval — to musela uznat — ale nikdy o sve praci nemluvil ani nedal najevo, ze by ho nejak tesila. A nade vsim stale zustaval ten pocit nespokojenosti.

Insignova se tedy naucila nepokouset se o zdvorilosti typu „Co bylo dnes v praci, Crile?“

Nekolikrat se ho takto zeptala, pouze nekolikrat, a vzdycky se ji dostalo mdleho „Nic zvlastniho.“ To bylo, krome kratkeho znechuceneho pohledu, vsechno.

Nakonec se mu bala vypravet i o kancelarskych pletichach a prehmatech. Mohl by si to vylozit jako nemistne srovnavani jeji prace s jeho.

Insignova si musela priznat, ze jeji obavy byly tehdy neopodstatnene, vznikle spise vlastni nejistotou. Fisher nejevil netrpelivost ani tehdy, kdyz, a kupodivu to nebylo z jejiho podnetu, doslo na probirani jejiho pracovniho dne. Nekdy se Eugenie dokonce s chabym zajmem vyptaval na hyperposilovani, ale ona o nem vedela jen malo nebo vubec nic.

Zajimal se o rotorskou politiku a neskryval svou 'pozemskou' nelibost s omezenosti jejiho zajmu o ni. Musela se premahat, aby nedala najevo, jak ji to rozcilovalo.

A tak nakonec uvizli v krajine ticha, prerusovaneho jen neutralnimi diskuzemi o filmech, ktere shledli, o spolecenskych udalostech, jichz se zucastnili, o malych zpestrenich zivota.

Ne, nevedlo to k aktivnimu nedorozumeni mezi nimi. Z kolace se brzy stal denni chleb a na svete existovaly horsi veci nez chleb.

Dokonce to melo malou vyhodu. Pracovat za prisnych bezpecnostnich opatreni znamenalo take nemluvit s nikym o vlastni praci. Kolik vsak bylo tech, kteri svym zenam nebo manzelum nezaseptali do ucha par drobnych tajemstvi? O Insignove to neplatilo, pokuseni nemelo proc ji svadet, jeji prace zadna zvlastni bezpecnostni opatreni nevyzadovala.

Ovsem, kdyz se objeveni Sousedni hvezdy dostalo najednou bez varovani pod poklicku, co mela delat? Jiste, byla by nejprirozenejsi vec na svete povedet vlastnimu muzi o ohromujicim objevu, ktery na vecne casy zapise jeji jmeno do astronomickych prirucek. Mohla mu to dokonce povedet driv nez Pittovi. Mohla se priritit domu se slovy: „Hadej, co je noveho! Hadej! Nebudes tomu verit —“

Jenze to neudelala. Nenapadlo ji, ze by to Fishera mohlo zajimat. S jinymi si mozna o praci vykladal, treba s farmari nebo s delniky ve valcovnach, ale s ni ne.

Nemelo tedy smysl se mu o Nemesis zminovat. Toto tema bylo pro ne mrtve, nepotrebne, nikdy neexistovalo, a to az do onoho strasneho dne, kdy se jejich manzelstvi rozpadlo.

8

Kdy tak oddane presla na Pittovu stranu?

Pomysleni na to, ze musi existenci Sousedni hvezdy drzet v tajnosti, ji desilo. Vyhlidka na odchod ze slunecni soustavy na misto, o kterem vedeli pouze to, kde se nachazi, ji nahanela strach. Z etickeho hlediska ji pripadalo nespravne, ba az vrcholne nemoralni, vydat se pokradmu zalozit novou civilizaci, ve ktere pro zbytek lidstva nemelo byt misto.

Kapitulovala na zaklade Bezpecnostniho predpisu kolonie, ale hodlala Pittovi nadale vzdorovat argumenty, ktere si na nej prichystala. V hlave je vybrusovala tak dlouho, az byly naprosto logicke a nevyvratitelne. A potom — nikdy na ne nejak nedoslo.

Vzdycky — vzdycky — prevzal iniciativu on.

Hned na zacatku ji rekl: „Pamatuj, Eugenie, ze jsi nasla pruvodce vicemene nahodou a stejne tak se to muze podarit nekomu z tvych kolegu.“

„Nemyslim, ze —“ zacala.

„Ne ne, Eugenie, nesmime se spolehat na domnenky. Musime si byt jisti. Musis dohlednout na to, aby tim smerem nikdo nepohledl, aby nikoho nenapadlo prostudovat si pocitacove sestavy, ktere by prozradily polohu Nemesis.“

„A to mam udelat jak?“

„Velmi snadno. Hovoril jsem s komisarem a od teto chvile prebiras veskerou kontrolu nad vyzkumnou cinnosti Dalkove Sondy.“

„Ale to by znamenalo, ze jsem preskocila sefa —“

„Ano, to znamena vetsi odpovednost, vetsi plat, vyssi socialni status. Mas proti tomu nejake namitky?“